Dvacet let se jeví jako dlouhá doba. Nikde to ale není pravda jako v kontextu her a technologií. Grafika i designérské praktiky se každým dnem posouvají stále kupředu. Zapnutí staré hry, možná snad i té, kterou jste hráli jako děti, se může velmi rychle proměnit v pořádně studenenou sprchu. „Vždyť ta hra přece nevypadá, jak si ji pamatuju! A jak se to sakra ovládá?“ Jednou za čas ale přijde remaster, či snad remake, který nás do těch dob minulých vrátí v celé podobě, jak na to s láskou vzpomínáme. Je to i případ pár dní vydaného remasteru legendárního Oblivionu? Ano. Ale to možná není tak pozitivní, jak to zní.

Je rok Akatoshe 433, závěrečné dny třetího věku a poslední hodiny života Uriela Septima. Tohle jsou slova, která se se začátkem hry nemění. A navzdory tomu, jak odlišně grafika remasteru vypadá – a dle mnohých by nebylo od věci ho označit za remake – označení „remastered“ ve jméně je nakonec správně. Obsahově se totiž jedná o v podstatě přesnou konverzi originální verze hry. To z toho důvodu, že v jádru logiku a kód hry stále pohání známé Gamebryo, potažmo Creation Engine od Bethesdy. Nad ním je ale Unreal Engine 5, který zase pohání celou grafickou část. Tenhle přesun vlastně dovoluje tu nejviditelnější změnu projektu. Tedy značné vylepšení grafiky. To si prošlo zlepšením snad ve všech myslitelných částech. Od modelů, přes nasvícení, po textury. Byly přidány efekty, particly, krev, všechno se více blýskne, odráží; světlo se chová realisticky. Grafika je zkrátka to, kde Oblivion Remastered září nejvíce a kde rovněž naleznete jeho největší hodnotu. Upřímně bude vtipné, až vyjde The Elders Scrolls 6 a bude vypadat hůře než právě tenhle remaster.

Nicméně zaměření téměř jenom na grafiku s sebou rovněž nese zásadní nevýhodu. Ve většině ostatních věcí jde stále o téměř dvacet let starou hru. Úžasnou hru – buďme fér – ale pořád starou. Věci nebo designová rozhodnutí, která můžeme brát jako samozřejmost nejen v dnešní moderní době, ale třeba i ze Skyrimu, tu zkrátka nenajdeme. Jako příklad za všechny můžeme zmínit vybavování zbraní. Skyrim oproti Oblivionu dovolal úžasnou věc, že jste si mohli zvolit, do které ruky vsadíte jakou zbraň nebo kouzlo. Tohle původní Oblivion, a nyní ani remaster, jednoduše nenabízí.

A je jasné proč; bylo by potřeba tomu několik dalších systémů uzpůsobit, a tudíž se více přiblížit remaku, spíše než remasteru. Ale to je právě ten potenciální kámen úrazu. Původní Oblivion byl prostě do téměř nejmenších detailů zachován – se vším špatným i dobrým. Zůstává výborná questová linka s arénou, kterou Skyrim postrádal; ale ulice Imperial City jsou poloprázdné. Systém frakcí je o něco lepší než ve Skyrimu, ale povídání s NPC postavami stále doprovází zastavení času a přiblížení kamery na jejich tvář. A v remasteru jsou obsažená obě vynikající rozšíření Knights of the Nine a The Shivering Isles; ale člověk bude muset přežít ty monotónní brány Oblivionu.

Nebudeme ovšem křivdit – Oblivion Remastered není JEN grafickým vylepšením. A pokud nepočítáme jistou opravu vtipných bugů, které jednoduše přišly se změnou enginu, nějaká práce nad rámec tohoto přece jenom dorazila. Bylo změněné uživatelské rozhraní, které je sice tradičně uzpůsobené teď i na gamepady, ale pořád není tak bolestivé, jako právě ve Skyrimu. A naopak s ním je teď o něco sjednocenější – včetně kompasu v horní části obrazovky a ukazatelů zdraví, many a staminy po stranách. 

Vylepšená byla i řada animací. Hra plně podporuje i pohled z třetí osoby, který přece jen na první pohled zvládá rozhodně lépe než originál, kde vážně nebyl moc k světu. Animace jsou tedy obecně plynulejší a ladnější. Alespoň v tomhle ohledu ze hry tedy vymizel jistý „jank“, ale možná rovněž i jisté kouzlo, kterým prostě originál oplýval. Přece jenom ta změna enginu – byť objektivně dobrá – stejnou měrou znamená jistý odklon právě od původní vize.

Jedním z často zmiňovaných rozdílů mezi Oblivionem a Skyrimem je barevná paleta. Zatímco Skyrim byl převážně šedý nejen kvůli norskem inspirovaném zasazení, Oblivion mnohdy působilo jako velmi barevné vysoké fantasy, které vyčnívalo svou skoro až pohádkovou krajinou. To remaster do jisté míry tlumí. Ne tak moc, aby nebyly barvy vidět, ale jejich obecná saturace je teď prostě o pár řádů menší. To holt přichází ruku v ruce s tím realističtějším nasvícením Unreal Enginu, který rovněž nabízí technologii lumen.

Na druhou stranu co se týče množství detailů, tady samozřejmě remaster nechává originál daleko za sebou. Množství vegetace, dodatečné detaily jako poletující motýli či snad takové maličkosti jako srst khajiitů jsou teď prostě o míle někde jinde. I přes to všechno ale není zcela upřímně remaster Oblivionu grafickým fenoménem. Nepočítaje s odřenýma ušima dostatečný lip-sync, i modely některých postav nebo ras nejsou úplnou výhrou. Za nás to odnesl nejvíce hlavně Sheogorath a celkově elfové. Když už jsme ale u těch ras, alespoň oceňujeme jejich odlišnosti po zvukové stránce. Původní Oblivion na tom byl totiž po stránce dabingu také podstatně hůře a opakující se hlášky a podobné znění všech ras bylo evidentní. I to remaster napravuje a snaží se každou rasu hlasově odlišit; každá z nich tedy hlasem více odpovídá tomu, co můžeme znát především ze Skyrimu.

Z dalších změn také můžeme vypíchnout vylepšené škálování nepřátel nebo lepší autosavy. Ale pořád to jednoduše neřeší problémy, s nimiž se potýkala už originální verze hry – a mezi ně patří i poněkud obyčejná umělá inteligence. Remaster Oblivionu tak jednoduše řečeno není úplně jednoznačnou výhrou po všech stránkách. Po té grafické převážně ano, ale ve všem ostatním se navzdory několika snahám o vylepšení stále bavíme o téměř 20 let staré hře. A to je prostě realita. A i přesto jsou tu věci, které prostě nedávají smysl, že by se v remasteru měly objevit. Jako je kupříkladu absence titulků pro NPC postavy mimo dialog. A to ani nezmiňujeme optimalizaci; půlce lidem hra jede vlastně v rámci možností v pohodě, ale od druhé poloviny uslyšíte jen sérii problémů s hrozným výkonem.

Nemůžeme se jednoduše zbavit pocitu, že jde o produkt, který se někde zasekl na půli cesty mezi vlastně docela schopný remasterem a něčím, co spíše mělo aspiraci na remake. Ale to naštěstí můžete zjistit sami. Protože Bethesda aktuálně patří Microsoftu, vydání tohoto projektu rovněž znamená jeho dostupnost na Game Passu.

Takže suma sumárum? Pokud jste nikdy Oblivion nehráli, jde o dost možná ideální příležitost zahrát si původní hru v celé její kráse s těmi samými růžovými brýlemi, které mají i její veteráni. Pokud vás ale hraní dvě dekády staré hry tolik neláká, stále tu jedna naděje je. Naděje jménem Skyblivion. Fanouškovská modifikace, která vzniká už řadu let, a která se snaží celý Oblivion přenést do enginu Skyrimu. A to i se všemi jeho vylepšeními a rovněž podporou modifikací, kterou se Creation Engine dlouhá léta vyznačuje. Skyblivion navíc nebude jednoduchý port nebo remaster; jeho vývojáři se snaží do hry přidat nový obsah, questy, přepracovat dungeony… Právě Skyblivion se aktuálně jeví jako skutečný remake, který nejspíš zaujme o dost větší publikum. Takže jeho autorům držíme palce. A mezitím nám do komentářů dejte vědět, jestli jste měli možnost si oficiální remaster Oblivionu sami zkusit a co na něj říkáte. A uvidíme se u dalšího videa. Ahoj.