Konečně ten Horizon: Forbidden West vyšel! Dobře, pro tentokrát žádné vtípky. Open-world RPG od Guerrilla Games s Aloy v čele vyšlo před dvěma roky na konzole PlayStation 4 a 5. Po pár letech jsem se tak konečně dočkal i já, zastánce PC Master Race, a to s kompletní verzí hry na počítače.

PC verze Horizon: Forbidden West totiž obsahuje jak základní hru, tak loňské rozšíření Burning Shores, které vyšlo už exkluzivně jen na PS5. Port na počítače má na svědomí studio Nixxes, které už pár let spadá přímo pod PlayStation. Nemusíte se tak bát, že by tedy nastala stejná situace jako třeba minulý rok u vydání The Last of Us: Part I, což naopak zpackali lidé z Iron Galaxy. Tenhle port jede krásně, ale k tomu se postupně dostaneme.

Je třeba začít těmi základy, které bychom od správné PC verze čekali. V první řadě je tomu podpora klávesnice a myši. Nebudu tajit, že jsem puritán, co by nechtěl na gamepad v životě sáhnout, kdyby nemusel. Právě u Horizonu to pro mě kvůli častému a preciznímu míření platí dvojnásob. Pokud chcete, PC verze hry samozřejmě gamepad stále podporuje. A to i DualSense se všemi jeho náležitostmi v podobě adaptivních spouští a haptické odezvy. Já si ale sedl k té klávesnici a myši.

Už zkraje jsem byl lehce nemile zaskočen tím, že rozložení několika kláves nepůsobí úplně nejpohodlněji. Kromě klasického WSAD musí levá ruka obsluhovat ještě Q pro léčení, E pro interakce, Y a X pro listování inventářem, R pro použití předmětu, F pro výběr zbraně, V pro focus a G pro těžké útoky. Za sebe mohu doporučit také namapování některých z tlačítek na myš. Navzdory tomu ale dává většina akcí smysl a možnost plynulého a přesného míření neskutečně zlepšuje můj pocit z hraní. Na ovladači s automatickým mířením totiž nikdy nemám tak silně uspokojivý pocit ze strefení správné součástky stroje. Sám jsem si také vypnul uskakování do strany pomocí dvojitého stisku směrových šipek, párkrát mne to totiž poslalo z útesu. Velmi zřídka jsem poté měl co se ovládání  týká problémy při řešení skákačkových pasáží v kotlích. Tam totiž občas Aloy odmítala skákat kam bylo třeba a musel jsem najít správný úhel kamery, aby můj zamýšlený skok šel správným směrem.

Ale nebojte, přesně vás slyším – čert vem ovládání, běží to dobře? Vypadá to dobře?! Nastavení grafiky už zkraje dává hezký důkaz toho, že si tu s PC verzí někdo vyhrál. V rámci rozlišení hra nabízí i podpora ultra-širokoúhlých monitorů, a to nejen 21:9, ale dokonce 32:9 či dokonce 48:9. Sám bohužel nejsem tak bohatý, abych tohle vidět na vlastní oči, ale vážně bych chtěl.

Hra totiž vypadá naprosto nádherně. Samozřejmě se ale dostáváme do bodu, kdy z počítačů nepůjde vytáhnout něco neuvěřitelného, co neuvidíme ani na konzolích. Doba už je zkrátka jinde a graficky jsou obě verze – pokud počítáme především režim kvality na PS5 – téměř srovnatelné. Téměř. PC verze samozřejmě stále dosahuje lepších výsledků. Nejen, že na silnějších sestavách budete mít jistotu jak rozlišení 4K, tak 60 snímků zároveň; ale zrovna tak jsou viditelné trochu ostřejší textury, lepší anti-aliasing (hlavně s využitím DLAA od Nvidie) a o něco kvalitnější dohlednost. Potažmo takzvaný level of detail.

Co se týče dalších nadstavbových grafických technologií ale nic nečekejte. Žádný ray-tracing , lepší stíny či tak podobně. To ovšem neznamená, že nejde z modernějších počítačů nějak těžit. Už jsem zmiňoval DLAA od Nvidie v rámci anti-aliasingu. Součástí toho je samozřejmě i podpora upscalovací technologie DLSS a pro majitele dalších karet i FSR od AMD a XeSS od Intelu. V případě DLSS jde navíc o DLSS 3.0. Kromě kvalitního upscalingu tak pro majitele karet RTX 40. řady čeká i frame generation, kterým mohou snímky vytáhnout vysoce nad hranici 60 snímků. „Sky’s the limit,“ jak by řekli v angličtině, protože snímky jsou zde kompletně odemčené. A to i v cut-scénách.

Sám jsem hrál na sestavě Ryzen 5 3600, 16 GB RAM a s RTX 3080. Hrál jsem v rozlišení 4k a s detaily nastavenými na vysoké, ale s DLSS na nastavení performance. Snímky se u mne pohybovaly mezi 50 až 70. Znatelnější propady jsem měl pouze v několika částích hry, jako byla aréna. Pro vyšší výkon jsem mohl jít s nastavením o něco níže, ale sám nerad slevuji s z nastavení antialisingu, stínů a z kvality textur.

Tím to ovšem nekončí. Ocenit rozhodně musím při prvním spuštění kompilování shaderů. V průběhu hraní tak nedochází k nehezkým zásekům a hra běží už od začátku velmi plynule. Čemuž pomáhá i podpora DirectStorage. Pokud máte hru na SSD, dokáže z Windows 11 vytěžit tuto ne tolik rozšířenou technologii, která hru načte o to rychleji. Dokonce rychleji než na PlayStationu 5, už i kde se bavíme o opravdu několika málo vteřinách. Fakt to sviští. Celkově port Horizon: Forbidden West mohu jedině doporučit a pokud jste podobně jako já čekali na zahrátí až doteď, mohu ho rozhodně doporučit.