Ghost of Yotei obohatil multiplayer, jak dopadl přídavek Legends?

Ještě před očekávaným vydáním pokračování Ghost of Tsushima s podtitulem Yotei se vědělo, že v letošním roce přijde aktualizace Legends. Stejně jako pro první díl, i pro ten druhý se jedná o multiplayerovou nadstavbu, která v režimech pro dva představí menší pseudo-příběhovou kampaň a pro čtyři hráče režim o přežití, kde se hlídají tři body na mapě. Stejně jako u základní hry, ani tentokrát moc nevadí, že se dočkáváme toho, co už moc dobře známe. Obzvlášť, když je celý update pro vlastníky zdarma. Jak ovšem nakonec dopadl?

Ghost of Yotei Legends vypráví mýtický příběh o Duchách, kteří se začátkem 17. století vydali proti Lordu Saitóovi a jeho poskokům Pavoukovi, Onimu, Kicunemu, Hadovi a Drakovi. Nejde však o převyprávění původního příběhu, nýbrž jeho stylizování do podoby vystřižené jak z legend a bájí. Tenhle podklad vlastně naprosto a bezpodmínečně sekunduje samotné hratelnosti a náplni, v níž se vývojáři nemuseli držet zdánlivě realisticky působících reálií. Budeme tak nejen bojovat proti stínovým vojákům, ale třeba posedlým skříním nebo sbírat duše pro mluvící káru, zatímco nám pomáhá ohnivá liška a naše postavy využívají nadpřirozené schopnosti. Ale nebojte, ačkoliv to zní přestřeleně, většina hry zůstává dobře známá a uchopitelná.

Všechen repertoár možností, na které jsme si zvykli ze základní hry, tak najdeme i tady. Plížení, útoky zdálky i zblízka, různé zbraně, vrhací předměty nebo speciální útoky. Jen je to zasazené do kontextu, v němž můžeme dělat i nějaké věci navíc. Nás třeba bavila kapitola, ve které jsme dostali možnost se teleportovat na určitá místa po mapě. A když se se spoluhráčem povedla dvojnásobná vražda ze vzduchu, bylo to fakt něco.

Takových kapitol Ghost of Yotei Legends nabízí celkem čtyři. Ty nás postupně postaví proti Pavoukovi, Onimu, Kicunemu a Hadovi. Každá z kapitol je navíc rozdělená na čtyři mise. První tři jsou tradičním kooperativním zážitkem pro dva. Vždy dostanete jiné úkoly nebo mechaniky. Čtvrtá z misí, takzvaná invaze, je pak pro čtyři hráče, v níž se všechny dosavadní mechaniky kapitoly zužitkují v mnohem chaotičtější a epičtější misi, kterou završí bossfight s daným pobočníkem Lorda Saitóa. Nápad je to skvělý a mise jsou většinu času zábavné. Byť nečekejte nic, co vás vysloveně posadí na zadek. A to ani v případě samotných boss fightů, které mají většinou jeden konkrétní gimmick, ale jinak jde převážně o boxovací pytel. Přesto, jak to bývá, spousta nedostatků se snadno odpouští, když se hraje ve více lidech.

A v případě Ghost of Yotei Legends i na těžší obtížnost. Na výběr budete mít obtížnost bronzovou, stříbrnou, zlatou a platinovou. Výběr obtížnosti funguje na relativně jednoduchém principu. Čím těžší si vyberete, tím agresivnější a náročnější protivníci jsou, ale také získáváte více zkušenostních bodů pro levelování vaší postavy. K tomu za chvilku. Rovněž se vám s druhou a dalšími obtížnostmi odemkne možnost si na začátku mise vybrat karty výzev. Ty se následně v konkrétních etapách mise spustí a když se vám je podaří buďto splnit – jako když třeba musíte udělat 5 headshotů – nebo přežít – například když máte snížené zdraví – dostanete určitou odměnu. S každou další obtížností budete mít na výběr těžší výzvy, za které je ale také větší odměna, respektive materiály.

Ty následně můžete využít při vývoji vaší postavy. Za dokončování jednotlivých etap mise dostanete výbavu. Může jít o jiné zbraně, vrhací předměty nebo podpůrné talismany. Každý kus výbavy má následně úroveň, která zvyšuje obecnou připravenost vaší postavy na těžší mise. Stejně tak má každá výbava i svou vzácnost, která určí sílu a typ dodatečných efektů. Zpravidla ovšem platí, že postupem hraní prostě budete postupně lepší a získávat i lepší výbavu. Pokud ale shodou okolností najdete takovou, která se vám svými statistikami fakt líbí, můžete si její úroveň následně vylepšit za první z materiálů, který dostanete vůbec nejčastěji. Ten také můžete použít k odemknutí základních perků.

Za druhý materiál, který začnete se stříbrnou obtížností ve větším získávat, se vám odemkne možnost si koupit silnější perky a možnost zbrani z předpřipraveného seznamu znovuvygenerovat dodatečné statistiky a efekty. Ten vůbec nejhůře získatelný materiál pak slouží především na možnost zbrani vylepšit její vzácnost.

To, jakou výbavu získáváte a jaké perky si odemykáte záleží i na postavě, za kterou hrajete. Na výběr jsou konkrétně čtyři třídy. První je samuraj, který je takovým vaším typickým válečníkem, jehož můžete postupem hraní vybavit všemi typy zbraní. Je to prostě postava, která se vrhne do skupiny nepřátel a přežít by měla bez větších obtíží jenom ona.

Lučištník je pak, asi nepřekvapivě, založen spíše na podpoře z dálky. I ten, stejně jako další postavy, umí disponovat většinou zbraní. V jeho případě katanou, jari a kusarigamou. Jeho schopnosti jsou ale založené na využívání luků.

Na třetím místě je pak žoldnéř. Jde o takovou slabší verzi samuraje, která je spíše zaměřená na vrhací předměty a další podobné nástroje, jako jsou bomby, kunaie nebo ježci na zemi. Poslední z postav je šinobi. Ten je zase nejvíce zaměřen na boj z úkrytu, schovávání se v kouřových bombách a eliminaci nepřátel bodáním do zad.

Každá z postav si své místo ve hře a misích najde, ale některé zkrátka více a některé méně. Ale protože každá z nich má k dispozici alespoň tři zbraně, dá se vlastně hrát za každou z nich. Což ovšem zároveň trochu ubírá na jejich výjimečnosti.

Postavy si každopádně můžete ještě upravovat i vizuálně pomocí kosmetických skinů, které si můžete odemknout za plnění poměrně generických herních výzev, ale gesto je to hezké. Upgradování samotné pak probíhá v malém hezkém lobby, kde najdete i možnost tréninku a třeba bambusy. U nich se můžete se svým kamarádem poměřovat... Ve skóre. Kdo líp ten bambus naseká. Nebo pokud to vám není při chuti, lze si proti sobě zahrát zeni hadžiki. Je to fajn.

Jak už ale padlo, režim Legends ještě nabízí další typ misí pro čtyři hráče. Tím je režim přežití. Jde o čtyři mapy, na nichž musíte se svým týmem chránit tři body proti stále náročnějším vlnám protivníků. S možností z nich sbírat body a ty proměňovat za nějaká vylepšení nebo bonusy. Jde o velmi jednoduchý režim, který toho v jádru vlastně nenabízí o moc víc. Prostě možnost se vyblbnout a vybojovat. I ten každopádně nabízí čtyři úrovně obtížnosti.

Dohrání veškerého obsahu na bronzovou obtížnost – to znamená všech 16 příběhových misí a 4 lokace pro režim přežití – vám zabere v průměru tak kolem 6 hodin. Je ovšem nutno podotknout, že bronzová obtížnost je relativně snadná. Při přepnutí na stříbrnou, a následně i vyšší, mise trvaly o něco déle. Muselo se hrát mnohem opatrněji a pomaleji. A zároveň přesně kvůli tomu to byla i mnohem větší zábava. Pro určitou skupinu hráčů je tu tedy obsahu klidně i na několik desítek hodin. Navíc se každý týden mění série ultra náročných misí v podobně nočních můr.

A tím vlastně vývojáři ještě nekončí. Příští měsíc má ještě dojít na vydání dvou nájezdů, takzvaných raidů, kde se postavíme Drakovi a Lordu Saitóovi. Tyhle nájezdy samotní vývojáři popisují jako velmi náročné mise určené pro čtyři hráče, v nichž se bez komunikace a spolupráce jednoduše neobejdete. Sami jsme zvědaví, jaké to bude. Názor na Ghost of Yotei Legends to ale ve finále asi moc nezmění. Už teď jde o naprosto solidní přídavek, který sice nedělá nic nového nebo revolučního – a to ani oproti svému předchůdci – ale je prostě zábava ho hrát. A je až udivující, vzhledem k dnešní ekonomice, že je zcela zdarma.