Ghost of Yotei: Echoes of Sekigahara - stojí nové DLC za návrat?

Bitva u Sekigahary je v historii Japonska považována za jednu z vůbec nejdůležitějších. Určila směr dějin na dalších přibližně 250 let a jejím koncem začal rovněž poslední japonský šógunát. Jsou to její dozvuky, které se vznášely nad příběhem základní kampaně Ghost of Yotei a nad minulostí bojovnice Acu, jež se z bitevního pole vrátila do svého rodného Eza, aby se postavila Jóteiské šestce.

Právě na tuhle minulost navazuje nově vydané rozšíření s názvem Ozvěny Sekigahary. To vezme Acu do zcela nového regionu ve východní části herní mapy. Podhůří Ašoro představuje lokaci, která je už od začátku dost nepřátelská. Na jejím území vládne frakce Zmijí – banditů a přisluhovačů Hada, tedy prvního člena Jóteiské šestky, kterého v základní hře zabíjíme. Rozšíření se tak snaží už od svého začátku napravit jeden z potenciálních neduhů hlavního příběhu, a konkrétně že Had, na rozdíl od zbytku následovníků Lorda Saitóa, měl v podstatě nulový vývoj či jakýkoliv větší příběh s ním spojený. Teď se o něm a jeho životě dozvíme podstatně více.

Podhůří Ašoro bylo jeho domovem a místem, kterému vládl. Jeho absence ovšem mezi tamními nohsledy vyvolala vnitřní nepokoje. Několik ambiciózních patolízalů se rozhodlo, že by dalším Hadem měli být zrovna oni, a tenhle boj se podepsal i na zbytku regionu. Všude je mlha, kouř, polomrtvé stromy, zdechlá vegetace a klidné místo s civilisty, aby tu člověk pohledal. Byť tedy není nová část mapy vysloveně jedinečná, už na první dobrou se poměrně dobře odlišuje od zbytku a nabízí svou specifickou atmosféru, která se zapřít nedá.

Úkol Acu je v tomto ohledu poměrně jasný: zbavit se Zmijí a nastolit pořádek. To bude probíhat plněním už dobře známých aktivit a úkolů, které v žádném ohledu nevybočují z rutiny. Do jisté míry to ale nevadí, protože splnění veškerého nového obsahu potrvá přibližně osm hodin, takže má rozšíření solidní spád. Podhůří Ašoro je přitom rovněž nejmenší ze všech herních regionů, ale díky tomu působí aktivity v něm velmi kondenzovaně. Snad na každém kroku je co dělat – tak moc, až působí nasednutí na koně jako ztráta času, protože z něho stejně hned budete muset seskočit. Tohle jsem na nové mapě dost cenil.

Jak už to tak u podobných rozšíření bývá, vyjma nové mapy musí dojít i na nějaký další vedlejší obsah nebo mechaniky. Kromě nové dovednosti, díky které můžete zachytit na vás letící šíp a poslat ho zpět, což je zatraceně efektní, jsou to například i takzvané mohutné zbraně. Jde o další typ zbraní na blízko. Ty sice u sebe nemůžete mít trvale, a tudíž nejsou klasickou součástí výbavy, zato je najdete poměrně často a v řadách nepřátel kolem vás nadělají hotovou paseku. Poměrně zrádné jsou pak i nastražené pasti, vrhací zbraně bola nebo pár dalších novinek, které nechám na vašem objevení. Zmíním jen, že je tu něco jak pro fanoušky lukostřelby, tak vaší vlčí společnice.

Navzdory tomu, že se v rozšíření dělají víceméně stejné aktivity jako ve zbytku hry, novinky hratelnost dostatečně ozvláštňují. A rovněž tomu napomáhají i nové vedlejší úkoly, menší příběhy či bossfighty, které jsou do všeho velmi krásně zaintegrované.

Možná se ptáte, proč se to vlastně jmenuje Ozvěny Sekigahary. Prozradím rovnou, že to není z důvodu, že byste velkou část hraní trávili právě v této legendární bitvě. Bohužel. Místo toho se Acu setká s Nagatem, starým přítele z války, jehož přítomnost má přímý vliv na další vývoj rozšíření. O příběhu však nebudu dále nic říkat kromě toho, že i když jsem ho na několika místech čekal o malinko hlubší, velmi solidně mě dokázal zabavit a postava Nagata za mě patří k těm z nejlepších z celé hry.

Kromě toho všeho nicméně Ozvěny Sekigahary není asi nic, co by vás vyloženě vytrhlo ze židle. To, co má rozšíření dělat, dělá bezesporu dobře. Nová mapa působí hezky a postupné osvobozování regionu rovněž plynule obnovuje jeho krásy, na což je radost pohledět. Nové aktivity tu sice vyloženě nejsou, ale některé z nich jsou dobře propojené ať už s Nagatem, bitvou u Sekigahary, nebo s několika novými mechanikami, které se dají poté vzít zpět do hlavní kampaně a pokračovat s nimi. A to díky tomu, že je DLC dostupné už zhruba od půlky příběhu po poražení Oniho a Kicuneho.

Na druhou stranu chápu, že osm hodin nového obsahu k dohrání na 100 % se vším všudy není zrovna hodně. A to si nejspíš uvědomovali i vývojáři. Proto je součástí takzvané Kompletní edice hry kromě nového rozšíření i zcela nový herní režim Nejhledanější. V podstatě jde o menší, teoreticky nekonečně znovuhratelný rogue-lite mód.

V něm se budeme moci vžít do kůže jednoho ze čtyř lovců a vyrazit proti jednomu ze členů Joteiské šestky. Ať už je to nicméně Had, Drak, Pavouk, Oni, Kicune, nebo samotný Lord Saitó, průběh našich výprav vypadá vlastně stejně. Lov, který většinou trvá nějakou (až) půlhodinku, je rozdělen na několik kol a v každém musíme porazit skupinu nepřátel. Po dvou nebo třech kolech se postavíme minibossovi. A takhle se to opakuje dvakrát až třikrát, než dojde na souboj s hlavním bossem. Po přežití jakéhokoli z kol pak dostanete na výběr náhodnou odměnu spojenou s vaším lovcem a jeho přednostmi, čímž si napříč lovem budujete jeho dovednosti a speciální efekty. Jako je vytváření oblaků, zásahy bleskem či vyvolání vlčice při konkrétních typech útoků.

Tyto speciální dovednosti vždy na konci lovu ztratíte, ale místo toho si s sebou odnesete peníze a občas i nějaký amulet nebo jeho vylepšení. Za peníze si následně můžete kupovat permanentní vylepšení statistik, nové pohyby, vylepšovat si poškození zbraní nebo u obchodníka nakupovat nové amulety a s jejich pomocí si tvořit a postupně posilovat zmiňované lovce.

V jejich řadách najdeme kromě Acu, která spoléhá na katanu a vlky, také Oyuki, jejíž předností je kusarigama a kouřové bomby. Třetím lovcem je Nagato právě z příběhového rozšíření, který obě slečny doplňuje svou specializací na luky. A tím asi nejpodstatnějším lovcem je Jin Sakai, hrdina z původního Ghost of Tsushima, který se v hratelné podobě vrací také. A to včetně jeho oblíbených postojů. Místo dalších zbraní, s výjimkou kopí jari, tak disponuje jenom svou věrnou katanou, která je díky postojům připravená na každý typ nepřátel.

Zrovna Jin Sakai se díky postojům asi jako jediný nějak výrazně odlišuje od toho, co známe ze základní hry a co herní režim nabízí. V jádru jde v zásadě jenom o neustálé arénové zápasy a až na naprosté výjimky vlastně ničím zásadním nepřekvapí. To však není řečeno jako výtka – jen konstatování faktu, abyste mód Nejhledanější brali spíše jako velmi příjemný bonus navíc než jako podstatnou součást balíčku, která průměrnému hráči přinese hodiny, ne-li desítky hodin další zábavy. Ačkoliv někomu bezesporu ano.

A to je v jádru to hlavní, co Kompletní edice hry nabízí. Díky novému rozšíření, které dodává velmi dobrý kontext jak Hadovi, tak Acu, a díky znovuhratelnému módu Nejhledanější se Ghost of Yotei společně s multiplayerem Legends a samozřejmě obsáhlou hlavní kampaní dostal do bodu, kdy nabízí opravdu nepřeberné množství obsahu. Co víc si od takové hry přát?