Od svého vydání na konci letošního května se kooperativní rogue-like spin-off Elden Ring Nightreign dočkal hned několika updatů a vylepšení. Přibyly silnější verze finálních bossů, postupně se ztěžující herní režim a nějaké další úpravy. Na zdánlivě největší aktualizaci ale došlo až nyní – a to s vydáním prvního a jediného plánovaného placeného DLC s názvem The Forsaken Hollows. To přináší primárně dvojici nových postav, dva nové Nightlordy a také jeden Shifting Earth. To vše za cenu 15 eur. Nic, co by zvlášť protrhlo peněženky, ale samo o sobě to vyzdvihává otázku, zda tomu obsah odpovídá. Na to se teď zkusíme podívat. 

K obsahu DLC se naštěstí dá dostat poměrně brzy, a to poražením dvou bossů ze základní hry. To vám následně dovolí si rovnou odemknout dvě nové postavy – Undertaker a Scholar – a vypravit se proti prvnímu z nových bossů. To můžete učinit v novém Shifting Earth jménem The Great Hollow. Na rozdíl od předešlých Shifting Earth se ale The Great Hollow dá považovat za úplně novou mapu, nikoliv větší či menší úpravu té již existující. Najdeme v ní úplně nové prostředí i celkovou atmosféru evokující podzemní oblasti a města z původního Elden Ringu. Většinu času ovšem budete bojovat s těmi stále stejnými nepřáteli v těch samých typech lokací a s těmi samými zbraněmi jako vždycky. Což je velká škoda.

Samotná mapa je přitom na pohled docela dobrá. Využívání známého obsahu je sice vidět na každém kroku, ale nové prostředí celé hře prostě sluší a je to typ obsahu, který jsme žádali už s vydáním základní hry. Mapa navíc působí o něco lineárněji, avšak orientace v ní není snadná a častokrát ani moc zábavná. Je celkem vertikální, spletitá a hlavně je lehké spadnout do hlubin a umřít. Jak už ale zaznělo, nové typy obsahu nečekejte. S jednou čestnou výjimkou. Tou jsou dvě věže, u nichž můžete vystoupat po patrech a vlastně fungují jako boss rush. Vývojáři přišli i s hradem, kde se vám sníží zdraví na polovinu. Ale to už na nás působilo až moc okatě, jako snaha tam za každou cenu přidat něco, co nestojí moc úsilí. Jinými slovy, gró Nightreignu se s novým DLC vůbec nijak nemění. Hodně zamrzí, že nedošlo k dalším podnětným vylepšením. I kdyby jen k přidání většího počtu nápaditějších lokací, výrazně většího počtu relikvií nebo alespoň zbraní. Jakýchkoliv. Nabídka lootu se totiž naprosto vůbec nezměnila. Nutně nepotřebujeme zbraně z DLC Shadow of the Erdtree pro původní Elden Ring, jak tvrdí většina negativních názorů (i přestože jejich nepřidání nedává smysl). Ale vývojáři fakt mohli přidat... aspoň něco. Primárně tak dodatek The Forsaken Hollows láká kromě mapy na nové boss-fighty a dvě postavy, a nic víc.

Naštěstí je to ale zajímavý obsah. První z nových postav je Scholar. Jde o hrdinu, který se na první pohled zdá jako klasická podržtaška s přístupem „vy všechno udělejte za mě“. Jeho schopnosti totiž fungují především na podpůrný způsob a k obecnému ulehčení zabíjení nepřátel. Pasivní dovednost umožňuje nosit větší množství každého z consumablů. Zajímavější je ovšem to, že jejich používání postupně celý typ předmětů vylepší o dodatečnou sílu či efekty. Scholar tak velmi vybízí k neustálému nacházení a používání consumablů, jako jsou maziva či vrhací nádoby. Jeho aktivní schopností je poté Analyze. Jejím zapnutím se přepnete do speciálního módu a čím déle zůstanete zaměření na nepřátele, tím efektivnější je její následné použití. V podstatě vám dovolí nepříteli uložit debuff, který například sníží jeho poškození. Ultimátní schopnost posléze dokáže propojit všechny nepřátele v oblasti – poškození jednomu dá poškození všem – a také spoluhráče, které schopnost pomalu léčí. Díky jeho S-kovému škálování pro Arcane je navíc Scholar perfektní pro buildy se statovými efekty.

Jeho zásadní nevýhodou je ale kromě zdraví fakt, že se hodí jenom do specifických týmů. Týmů, u kterých máte jistotu, že jsou schopné i bez půl člověka. Analýza nepřátel chvilku trvá a ultimátní schopnost, byť velmi silná, není perfektním řešením pro všechny situace. Zejména pak u finálních bossů, kde zpravidla bojujete jenom s jedním opravdu silným nepřítelem. Hraní sólo je s ním spíše utrpení, takže se pro běžné hráče reálně hodí hlavně do velmi dobrých týmů o třech. Tohle naštěstí skvěle vynahrazuje druhá z nových postav – Undertaker. 

Její něžnější postavu ale není radno brát na lehkou váhu. Agresivnějšího hrdinu aby člověk ve hře pohledal. To zejména kombinací její záliby ke kladivům – která ovládá rychleji a efektivněji než kdokoliv jiný – i schopnostem. Její pasivka dovoluje použít ultimátní dovednost bez ohledu na nabití. Opět jde tedy o postavu, která funguje skvěle především v týmu. Zatímco se vaše schopnost nabíjí klasicky, když někdo jiný použije svou ultimátku, vy po krátkou dobu dostanete plně nabité použití navíc. A o co že jde? Lépe než jako raketově řízená střela to popsat nejde. Undertaker se zkrátka rozletí směrem k zamířenému cíli s naprostou přesností. A to i ke vzdušnému cíli. Schopnost se tak výborně hodí na přesun k pohyblivějším cílům i jako možnost některé nepřátelské útoky úplně zrušit.

Samotná ultimátní schopnost ale přihrává i aktivní dovednosti Trance. Ta při aktivaci postavu zrychluje, zrychluje úskok a kombo útoků zvýší po dobu jejího trvání poškození. Trance si ale můžete i vylepšit použitím nabití ultimátní schopnosti. Doba trvání schopnosti se prodlouží a především způsobí, že postava bude sama automaticky uhýbat útokům. Trance lze navíc zapnout naprosto kdykoliv a samotná aktivace obnoví staminu. Celá postava Undertaker je tak dělaná na téměř nekončící slet útoků a neustálého mlácení nepřátel kladivem. A zcela upřímně: je to velká zábava.

No a to všechno samozřejmě zakončují bossové. Ti z prvních dvou dní, jak už je zvykem, jsou kopírky z původní hry – jako je třeba Mohg nebo Divine Beast Dancing Lion – a je zde pár nových návratů ze série Dark Souls. Doslova pár. Jmenovitě Demon in Pain a Demon from Below (včetně finální podoby Demon Prince) z Dark Souls 3 a hvězda večera, a to doslova, Artorias. Zejména ten je oproti původní verzi vylepšen a souboj s ním je fakt něco. Tohle všechno jsou bossové, které bych vypíchnul jako tu lepší část nové sestavy. V té druhé části najdeme duo Curseblade a Divine Beast Warrior – což je technicky vzato gank-fight – trio Death Knightů, což je další gank-fight, a... Medvěda. Což je sice jen fight, ale tak naprosto zbytečný a bez nápadu, že to nelze označit jinak než za zklamání. Zamrzí tedy, že se nevrátilo více bossů (a hlavně někdo z Dark Souls 2) a je škoda, že druhá várka bossů je celkem o ničem. Ovšem nejdůležitější, jak jinak, jsou především bossové třetího dne. Tedy konkrétně Balancers a Dreglord.

Balancers je v podstatě další gank-fight. Tentokrát se sedmi valkýrami. Ale ve skutečnosti působí samotný souboj velmi dobře a navzdory všemu překvapivě vyváženě. A s řadou dobře viditelných útoků. S Dreglordem už je to trochu ošemetnější. Souboj s ním za nás působil jako velkolepé finále více než Heolstor. Možná ne tak nutně spektáklem, spíše obtížností, komplexností i nepředvídatelností. Ale byl to takový bordel efektů a agrese, v němž jako obvykle vůbec nepomáhala pomatená kamera, že sami doteď nevíme, jestli se nám ten boss vlastně líbí, nebo ne. Lépe řečeno: oba nové souboje se do historie nezapíšou, ale do hry rozhodně sednou. Oba jsou vizuálně zajímavé, byť zároveň ničím vyloženě nepřekvapí.

Podtrženo sečteno, nemůžeme se ubránit tomu, abychom The Forsaken Hollows hodnotili stejně jako základní hru. Kolem a kolem jde o zábavný titul – v tomto případě DLC – kterému zkrátka chybí větší množství kvalitnější obsahu. Na tom to celé stojí i padá. Pokud milujete Nightreign a chcete pár nových postav k hraní a bossů na zabití, nelze dodatek nedoporučit. Je to více toho samého a vesměs jde o dobrý obsah s několika světlými momenty i pár stinnými. Pokud už jste ale hru odložili s tím, že vám nemá co nového nabídnout a vyhledáváte více než pádný důvod se na desítky hodin vrátit, tak tady to bohužel ve finále nenajdete.