Age of Empires IV dělá radost svému žánru

Žánr realtimových strategií už spoustu let upadá a je zcela očividné, že jeho fanoušci vyhlíží každou další hru s velkým zájmem. O to větší zájem budí série Age of Empires, která zejména svým druhým dílem udělala velkou díru do světa a patří mezi nejhranější tituly ve svém žánru až dodnes. Microsoft si sílu této značky uvědomuje, a tak jde poznat, že s vydáním čtvrtého dílu si chce být opravdu jistý. Inspirace druhým dílem je znát v téměř každém aspektu hry, ale přesto se snaží vyšlapat si svou vlastní cestu. V minulém týdnu jsme využili možnost si hru vyzkoušet a podívat se, jak obstojí proti své největší konkurenci – sobě samé.

Age of Empires IV se rozhodlo mít svůj vlastní originální grafický styl. Ten je oproti zbytku série odlišný a provází nás již v hlavním menu. Dostává se ale do všech aspektů hry, a tak je v každém momentě jasné, co hrajeme za titul. Je nutno říci, že modrá barva hře opravdu sluší, a tak si myslím, že udělali vývojáři krok správným směrem. Co se už tak moc nepovedlo, jsou samotné ikonky. Absence barevnosti zapříčinila, že jsem se mnohokrát spletl a stavěl nebo vyráběl něco jiného, než jsem chtěl.

Neberte mě špatně. Ikony samy o sobě vypadají dobře, jedná se spíše o jejich přehlednost. Když se na ně zaměříte, není zas tak těžké určit, co je co, nicméně když musíte pozornost věnovat blížící se nepřátelské armádě, tak nemáte úplně čas zkoumat, co za obrázek na ikonce vlastně je. Zvlášť bych se zaměřil na ukazatel jídla, který je až příliš podobný dřevu a obě suroviny si tak lehce budete plést.

Samotná grafická stránka hry je ve svém žánru na velmi dobré úrovni. Samozřejmě se nejedná o prvotřídní realistické textury, ale u strategických her jde v první řadě o přehlednost, kterou Age of Empires IV až na zmíněné ikonky má. Jednotky jsou pěkné a dobře se na ně kouká, stejně tak animace jsou na velmi dobré úrovni. Budovy i jejich blízké prostředí se v průběhu hry mění a nenarazil jsem ani na jednu fázi, která by nebyla dobře provedená. Detaily některých budov jsou až dechberoucí a jde vidět, že vývojáři přikládali stavbě měst velký význam, k čemuž se dostaneme ještě později. Kde grafika trošku pokulhávala, byly dle mého názoru námořní bitvy. V roce 2021 bych od zpracování lodí čekal trochu více. Pořád se ale nejednalo o špatnou zkušenost a bylo na co se koukat.

Celou hru doprovází hudba, která se mění podle toho, za který národ hrajeme. Líbilo se mi, že záleží i na situacích, takže například v bitvách se tempo zintenzivní, aby podtrhlo akční střety. Po několika hodinách hraní jsem si nicméně uvědomil, že se už tak nevýrazné melodie začínají opakovat a hudba mě začíná velmi nudit. Zvlášť v některých částech hry, kdy se toho tolik neděje, se tento problém prohloubil. Doufám, že vývojáři přidají zajímavější skladby, jež mi už po prvním poslechu utkví v hlavě stejně jako soundtrack druhého dílu. Co se týká dalšího ozvučení hry, tak tady si opravdu nemám na co stěžovat. Města, moře, lesy i louky jsou krásně podkresleny zvukovými efekty a jednotky kromě svých hlášek také reagují na to, co se děje. Když se k nám blíží nepřítel, můžeme slyšet, jak naši průzkumníci varují ostatní a před střetem s nepřáteli si vojáci motivačně zařvou

Nyní už víme, jak hra vypadá a zní, ale jak se hraje? Jak už bylo zmíněno, jde účinně poznat, ze kterého dílu si hra uzmula největší kus. A opravdu je tomu tak. Hráči druhého dílu nebudou mít nejmenší problém se zorientovat a po chvilce budou zápasit maximálně se zkratkami, které byly kompletně překopány. Fanoušky třetího Age of Empires určitě nepotěší absence několika mechanik, které si jistě dobře pamatují. Odstraněn byl systém domovských měst, obchodních cest a nenajdeme žádné hrdiny. Ani noví hráči se ale nemusí bát. Hra je intuitivní a na všechno si brzy přijdete. Kdyby však někdo opravdu potřeboval pomoc, tak je k dispozici užitečný tutoriál. Ten obsahuje vše důležité a po jeho absolvování budete hru umět ovládat. V testovací verzi jsme měli k dispozici čtyři rozdílné národy.

Ty na první pohled v menu nevypadají až tak odlišně, ale opak je pravdou. Samozřejmostí je grafická odlišnost v architektuře a jednotkách. Každý národ však disponuje zcela unikátním stylem hraní, a pokud budou takhle originální i další přidané mocnosti, tak je na co se těšit. S velkou rozmanitostí však přichází velká náročnost vybalancovat síly jednotlivých frakcí. Asi největším problémem hry pro mě byla nevyváženost. Některé národy byly zkrátka silnější než jiné, a to skoro ve všech aspektech. I přes větší náročnost hraní za některé mocnosti by neměly převyšovat svou silou ty jednodušší.

Dalším zarážejícím rysem hry byla jednoduchost být ve všem dobrý. Nemusíte vyvinout mnoho úsilí a můžete mít silnou pěchotu, jízdu i střelce za každý národ. Teď si možná budu trochu protiřečit, ale tento fakt výrazně narušuje rozdílnost všech frakcí. Nevyváženost se projevuje i v samotném vylepšování jednotek. Netvrdím, že technologická nadřazenost by neměla hrát roli, ale několikrát se mi stalo, že jsem se střetl s velmi podobnou armádou, které ovšem chybělo několik upgradů. A výsledek bitvy? Totální destrukce nepřítele téměř beze ztrát. Tohle může být velmi frustrující, zvlášť při nemalé ceně těchto upgradů, pokud je tedy protivník má a vy ne.

Za zmínku určitě stojí snaha přiblížit sérii větší realističnosti, a po vzoru třetího dílu se už jednotky s mečem nebudou snažit rozsekat budovy na prach, ale použijí pochodně. V kontrastu s tím ale nechápu nadlidské schopnosti střelců, kteří nyní nikdy neminou a šípy asi dostaly navádění na cíl. Není to velký prohřešek, ale trochu to kazí pocit ze hry. Co se mi naopak velmi líbí, jsou nové možnosti, jak využít prostředí. Přepady v lesích a využití úzké soutěsky jsou jen jedny z mnoha využití terénu, které krásně doplní aktivní schopnosti jednotek. Ty jsou nově schopny například pokládat kůly proti jízdě či se samy vyléčit. Své schopnosti dostaly i jednotky ekonomické, které mohou například zvyšovat pracovitost vašich vesničanů.

Vyhrát hru lze několika způsoby. Jedná se o klasické zničení, jež bylo upraveno a nyní je třeba zničit všechny důležité stavby oponenta, postavení a obranu monumentu nebo obsazení všech svatých míst na mapě. Na závěr bych se dostal k tomu, co mě ve hře opravdu překvapilo a dle mého názoru přineslo revoluci v sérii. Čtvrtý díl posouvá stavění měst na úplně jinou úroveň. Budovy nezaujmou pouze svým zpracováním, ale také ovlivňují své okolí. Konečně máte pocit, že budujete opravdové živoucí město, které se vám mění pod rukama. S tím se pojí i nový systém hradeb, které jsou mnohem realističtější a nově nabízí útočiště pro vaše střelce. Trochu jsem se téhle novinky obával, ale v praxi funguje na jedničku. Všechny frakce mají své vlastní unikátní budovy, přes které se v tomto díle posouváte do další doby. Na výběr máte ze dvou budov s tím, že každá nabídne své vlastní bonusy, takže je na vás, jakým směrem se vaše civilizace bude ubírat. Všechny tyto novinky jsou hezkým, kvalitně zpracovaným osvěžením v sérii.

Celou sérii mám ve veliké oblibě, a tak jsem se na nový díl hodně těšil. Vývojáři mě překvapili novými nápady a hraní jsem si užíval. I tak se nevyhnu srovnání s druhým dílem, který pro mě stále zůstává tím nejlepším. Age of Empires IV je více než důstojným pokračováním série, ale selhává hlavně ve vyváženosti jednotlivých národů. I přes to se studiu Relic Entertainment podařilo vytvořit nádhernou hru, která vdechne žánru RTS nový život. Věřím, že se titul do vydání ještě zlepší a vývojáři doladí v podstatě maličkosti, které hru tolik sráží.