Age of Empires IV vás vrátí do zlaté éry RTS

Doba starověkých říší je dávno za námi a bohužel i zlatá éra klasických real-timových strategií s budovatelskými prvky. Znamená to ovšem, že celý žánr už patří do starého železa? Možná ano, pokud to tak ale je, tak si do toho sběrného dvora rád se svými klasikami z přelomu milénia půjdu sednout taky. Age of Empires 4 přichází a pokusí se nám ukázat, jak má vypadat moderní strategie. Pro ty RTSkami nepolíbené to zkusíme rychle uvést. Age of Empires je strategická hra, která neprobíhá na kola, ale v reálném čase. Středobodem vašeho stavění bude vaše hlavní budova, kde najímáte nové vesničany. Ti budou tvořit páteř vaší ekonomiky sběrem surovin, za které můžete následně nakupovat pokročilé budovy, stavět opevnění a budovat mocné armády. Ve většině případů tak budete muset sprovodit ze světa, tedy z mapy všechny nepřátelské jednotky.

To, že Microsoftu na sérii Age of Empires záleží, se nedá popřít. Na příchod nového dílu nás vývojáři připravovali definitivními edicemi všech předcházejících a odvedli v tomto ohledu solidní práci. Pokud se vám remastery líbily, velmi pravděpodobně si zamilujete i čtvrtý díl, který staví primárně na základech mainstreamem milovaného druhého dílu. Toto rozhodnutí osobně jako fanoušek trojky sice nevítám, ale chápu. K tomu se ale dostaneme později.

 Age of Empires si v průběhu historie doposud drželo jistou chronologii; jednička se odehrávala ve starověku, dvojka ve středověku a trojka nás zasvětila do období kolonizace. Základní dedukce by tak mohla vést k tomu, že nový díl bude pokrývat přibližně industrializaci až druhou světovou válku. Pokud si ovšem sám nedovedu něco představit, tak je to Age of Empires s tanky a jsem tak moc rád, že chronologie série byla narušena a čtvrtý díl nás vrací zpět do středověku.

Kampaň nás tak provede vybranými významnými konflikty dané doby. Konkrétně jde o Normanskou invazi na britské ostrovy, stoletou válku, rozkvět Mongolské říše velkého chána a budování Moskvy. Kampaň je upřímně snad to vůbec nejlepší na celé hře, a to hned z několika důvodů. Pokud jste nováčci, tak vás nenásilně naučí všechny důležité herní mechaniky. Tedy jak nakopnout základní ekonomiku, neustále tvořit nové vesničany, vylepšovat technologie a samozřejmě i řídit své pluky do boje. Jednotlivé mise mají poté celkem předvídatelnou náplň a většinou to bude klasické přijdi, začni vydělávat a zabij, ale naštěstí jsou mise proloženy i jinými typy úkolů. Například v průběhu stoleté války mě za Francouze příjemně překvapilo sbírání rytířů do družiny a následný Souboj třiceti, kdy byl konflikt v zásadě vyřešen rytířským kláním.

Ve třetím dílu se kampaň často zaměřovala na konkrétní hrdiny, se kterými jste procházeli více misí za sebou a mohli jste se s nimi trochu více sžít. To se tu tentokrát nekoná, mezi jednotlivými misemi mnohdy uplyne řada let, a tak sice uslyšíte neustále jiná jména, na druhou stranu se ale zúčastníte jen těch skutečně zajímavých bitev a tempo kampaně tak vlastně funguje lépe než kdykoliv dříve. Tomu rozhodně napomáhají i filmečky mezi jednotlivými misemi. Úvodní videosekvence jsou až překvapivě kvalitně vyšperkované a kombinují kamerové záběry s renderovanými prvky a to tak, že dohromady tvoří jednoduše poznatelnou a zcela unikátní kompozici. Za to palec nahoru a ještě větší za odměny, které vás čekají po misích.

 Po každé splněné misi se vám totiž odemkne krátký dokument. Prosím, neukamenujte mne, ale pokud mi něco za posledních pár let, co nemám televizi, chybí, tak je to sledování dokumentů na Dvojce. Age of Empires 4 je ovšem dokumenty nabitý k prasknutí, jsou ovšem maličkaté a v průběhu 3-4 minut vám tak hra vysvětlí vždy nějakou zajímavost, která se týká probíhajícího konfliktu. Dozvíte se tak tajemství zápalných šípů, budování hradů a i mongolských hřebců. Jejich sledování je ovšem dobrovolné, takže pokud máte z dějepisu hrůzu, nemusíte mít strach.

 Příběhová kampaň vás také provede i odlišnostmi jednotlivých národů, které pro fanoušky druhého dílu mohou být překvapivě velké. Jednotlivé frakce jsou odstupňované dle náročnosti, kde za Anglii, Francii či Svatou říši římskou můžete očekávat celkem klasickou hratelnost. Další národy se poté už diverzifikují více. Jak možná víte z traileru, mongolové dovedou všechny své budovy sbalit a přesunout na jiné místo, to ale není všechno! Speciálních budov mají totiž asi nejvíce, nestaví klasické farmy, ale spoléhají na svá stáda ovcí, kameny těží tím, že na důl postaví svůj náboženský stánek Ovoo, který nejen, že časem generuje kameny, ale také dává silné bonusy okolním budovám. Pokud totiž vedle něj postavíte například vojenské budovy, můžete je vytvářet za poplatek rovnou po dvou. Tyto bonusy z okolních budov najdete u každého národa. Rusové zase například dokáží pomocí věže zvýšit svou produkci dřeva a jako mistři divočiny dostávají významné bonusy za zabíjení divoké zvěře. Dillíský sultanát zase nemusí platit za žádné upgrady.

V tomto ohledu se tak hra zase lehce přibližuje spíše třetímu dílu, který zvláště po datadiscích nabízel taktéž velké odlišnostmi mezi civilizacemi. A inspirace přišla i u přechodů do další doby. Můžete si totiž vybírat z dvou unikátních budov, které v rámci postupu vylepšíte a každá nabízí jiné bonusy. Co mi naopak od třetího dílu chybí, je systém domovských měst. Ta totiž zajišťovala jistou taktickou vrstvu i mezi jednotlivými zápasy. V kampani to samozřejmě nemělo příliš smysl, ale taktizování v multiplayeru nebo volné hře bylo zajímavější. Teď sice mezi zápasy také sbíráte zkušenosti, k ničemu vám ale nejsou. Plněním výzev si tak maximálně můžete upravit svůj multiplayerový prapor.

Vzhledem k tomu, jak pozitivně celou dobu mluvím, byste si mohli myslet, že hra v podstatě nemá žádné stinné stránky. A ono to tak skoro opravdu je. Jediné, co mne na hře skutečně otravovalo, byly stromy. Zvláště v cutscénách měly nějakou zvláštní potřebu se z ničeho nic otáčet a poněkud to rušilo. Grafika totiž jinak byla na dobré úrovni. Terén je přehledný, budovy odlišitelné a vojáci také. Zářivější barevná paleta s lehce komiksovým nádechem tak průřezem sedí ke zbytku série. Jisté klopýtnutí ovšem pociťuji u uživatelského rozhraní. Samozřejmě chválíme různé nastavení přístupnosti, ale těžko se mi zvykalo na to, jak mám na obrazovce rozložené panely. Suroviny na horní liště mi tak trochu chyběly a oproti pěkně malovaným ikonkám z předešlých dílů u různých vylepšení se teď musíme spokojit s poněkud minimalističtějším přístupem.

To je ovšem pouze malá vráska na celém Age of Empires IV. Vývojáři sice neprokázali odvahu s tím, aby se pouštěli do nějakých zcela nových a neprozkoumaných mechanik, ale já jsem za to možná v tomto případě asi i rád. Jakmile bych totiž ve hře našel battle royale režim, asi bych to nerozdýchal. Relic Entertainment a World's Edge se vydali bezpečnější cestou, a to zachovat oblíbené mechaniky a pouze je lehce rozšířit. Díky tomu budete ve hře jako doma a přitom na vás i tak bude čekat něco nového. V tomto ohledu se rozdílnosti mezi národy povedly a samotného mne zajímá, jak dobře budou vybalancované, až se začne v multiplayeru tryhardit. Hře téměř nemáme co vytknout a všichni milovníci série by se s novým dílem rozhodně měli seznámit. Za tým Indiana doporučujeme na 9/10.