Warhammer 40,000 Space Marine 2 je neuvěřitelně boží

Je čas, bratři a sestry! Čas postavit se znovu do čela armády a čelit Tyranidům a bezbožným kacířům ve jménu Císaře! Braňte Impérium, neboť vaším řemeslem je smrt.

Jestli ve vás tato slova vyvolávají pocit neochvějné oddanosti Impériu a ve vašich žilách koluje krev mariňáků, nastražte uši. Návrat Warhammer 40,000: Space Marine je splněným snem každého milovníka této legendární série. Pokud jste však tímto univerzem zatím nepolíbení, nebojte se, tahle jatka si zaslouží pozornost každého, kdo hledá zábavu na několik desítek hodin.

Warhammer 40,000: Space Marine 2 se vrací přesně po 13 letech na scénu a s ním i hlavní protagonista, Demetrian Titus. Příběh druhého dílu se odehrává téměř 100 let po událostech jedničky. Co se dělo v předešlé hře nebo za těch 100 let se ale dozvídáme jen velmi sporadicky. Hra se nesnaží nastínit předešlé Titusovo dobrodružství, a to přesto, že dvojka pracuje s událostmi z předchozího dílu. Postupně se sice dozvídáme, co se stalo, ale stejně jako Titus chrání svá tajemství před svými novými bratry ve zbrani, schovává je i před námi hráči. Tento přístup působí místy zbytečně záhadně, a pokud jste první díl nehráli, budete se cítit, jako byste osud hlavního hrdiny objevovali spolu s vedlejšími postavami ve hře i přesto, že jeho minulost už byste měli znát z prvního dílu. Krátký popis předešlých událostí či flashback by situaci vylepšil. Pro hráče, kteří už osud hlavního protagonisty znají, však bude mít děj jiný spád než pro nováčky. Veterány však může zklamat, že děj se značně podobá jedničce. Vše začíná invazí nepřátel Impéria, přičemž orky nahradili Tyranidé. Postupně se ale na scéně objevují i bezvěrci a magie Chaosu, kterou musíte zastavit. Titus bude během své cesty čelit podezření a obviněním z kacířství. To však není nutně špatné – příběh zde funguje skvěle jako pojivo a herecké výkony jsou vynikající. Děj vás sice na oněch 10 hodin kampaně nepřiková k židli, ale přesto si ho budete užívat.

Horší je ale přístup Space Marine 2 k nováčkům série Warhammer. I když je hra pro nezasvěcené hratelná a zábavná, přijdou o spoustu detailů a věcí, které ocení hlavně fanoušci. Hned na začátku na vás hra vychrlí množství pojmů a vedlejších příběhů, a pokud nejste obeznámeni s lore Warhammeru, budete tápat. Pochopitelné však je, že příběh Warhammer univerza je natolik komplexní, že by vývojářům trvalo hodiny, než by vás zasvětili alespoň část z rozsáhleho univerza. I přesto však zamrzí nevysvětlení základních pojmů.

Pokud vás ale nezajímá příběh a chcete jen vzít do ruky zbraň a kosit hejna nepřátel, i pro vás je mezi ultramariňáky místo. Z pohledu třetí osoby se ujmete role vycvičeného mariňáka a nepřátele budete kosit po stovkách v surové a intenzivní řežbě. Nezáleží na tom, jestli budete hrát v příběhovém režimu nebo v kooperativních misích, jedno je jisté – munice pro vaše kulomety bude vždy dost. Pocit, že na sobě máte zbroj nadlidsky silného mariňáka, vás doprovodí při každém střetu s nepřítelem. A pocit nepřemožitelnosti nikdy nebyl tak opojný. Každý pohyb, švihnutí zbraní nebo zteč do řady nepřátel vás bude jednoduše bavit.

Základní kampaň vás sice postaví do role zmiňovaného Tita, ale ani on není na boj sám. Celý příběh lze projít v kooperaci s dalšími dvěma hráči. Pokud máte s kým se pustit do boje, neváhejte ani vteřinu – vraždění nepřátel Impéria je ve více lidech opravdu zábavné. Jestliže hrajete sami, nemusíte se bát, protože i jako vlk samotář si průchod užijete. Přesto vás může v některých ohledech umělá inteligence omezovat. Na nižší nebo střední obtížnosti bude jejich podpora dostatečná, ale na vyšších obtížnostech se na ně moc spoléhat nedá. S menšími nepřáteli si poradí, případně vás zvednou ze země, ale při boji s bossy, kde je jejich pomoc nezbytná, už to není tak jednoduché. Pokud vyhledáváte těžší výzvy, raději si dvakrát rozmyslete, zda se do příběhu pustíte bez parťáka. Na druhou stranu, na vyšších obtížnostech pocit nepřemožitelnosti postupně mizí a hordy nepřátel se s vámi rozhodně mazlit nebudou. Smrt bude vždy nablízku a bezmyšlenkovité kuchání nepřátel si můžete odpustit. Hra totiž skvěle kombinuje pocit ze střelby, boj na blízko a potřebu rychlích reakcí jako je úhyb nebo parírování. Právě úhyby a krytí útoků se stanou klíčovými, protože kromě zvýšení šance na přežití vám spolu s brutálními popravami dobíjejí i brnění.  

Mise jsou koridorové a kromě další vlny nepřátel za rohem na vás nic nečeká, ale i tak se nudit nebudete. Příběh skvěle dávkuje akci a rozprostírá hratelnost mezi menší hordy nepřátel a těžší bosse. Postupně získáváte nové a nové zbraně, se kterými si můžete pohrát. Pro někoho může být nevýhodou, že příběh zabere sotva 8 hodin herního času, ale bože, jak já si těch 8 hodin skvěle užil! Jsem rád, že děj není zbytečně natahovaný, a díky neustálé akci a zajímavým mechanikám vás dokáže udržet v napětí po celou herní dobu. Naopak oceňuji, že jsem dostal propracovanou koridorovku bez toho, abych měl pocit, že jsem něco minul za předešlým rohem. Jediné, čeho jsem se obával, bylo to, že jsem snad neprokázal dostatečnou čest Císaři svými činy a nepozabíjel dostatek kacířů.

Pochválit můžu i zbrojní arzenál. Postupně vám bude dávat hra do ruky větší svobodu co se výběru zbraní týče. Chybět nemohl typický chainsword - do češtiny v tomto případě jako řetězový meč nebo Bolter. Ať už chcete rychlé kulomety, odstřelovačky nebo skočit do vřavy nepřátel s obrovským kladivem, máte volnost. Díky postupnému odemykání zbraní si pak máte možnost vyzkoušet téměř všechny způsoby, jak připravit nepřátele o život. 

Systém soubojů je pak hodně postavený na střídání palných zbraní s útoky na blízko. U kontaktního souboje bude potřeba si hodně dávat pozor na perfektní uhýbání a nebo již zmíněné parírování. Včasné reakce a střídání mezi defenzivním a ofenzivním stylem hraní je pak to, co dělá ze hry tu pravou výzvu. Často je extrémně lehké se nechat zaslepit a mlátit nepřátele hlava nehlava. U střelných zbraní zase můžu maximálně pochválit jejich chování. U těch těžkých máte pocit, že opravdu kopou a mnohdy udržet přesnost je nadlidský úkol. Právě tato „nedokonalost“ střelných zbraní dodává oboum aspektům boje tu vyváženou výzvu a i vlastně pocit zábavnosti, který se dostaví jak při kosení nepřátel mečem, ale i Bolterem z dálky.

A nebojte, po dohrání příběhu to nekončí – spíše teprve začíná. Hra nabízí ještě další dva módy. Prvním z nich jsou kooperativní mise, které poskytují pohled druhé jednotky na pozadí příběhových úkolů, a druhým je PvP mód 6 proti 6. Stejně jako v příběhu lze do kooperativních misí naskočit až se třemi hráči. Pokud si nepozvete vlastní přátele, hra vám přiřadí náhodné parťáky. Tentokrát však hrajete za svého vlastního mariňáka, přičemž si můžete vybrat jednu ze šesti dostupných tříd. Ty se od sebe liší nejen zbrojním arzenálem, ale i schopnostmi. Například třída předvoje disponuje lehkými zbraněmi a přitahovacím hákem, zatímco útočník může létat po bojišti a rozsévat zkázu pomocí „hromového“ kladiva. Nechybí ani třída protektora zaměřená na podporu nebo těžkooděnec s masivními zbraněmi.

Kromě možnosti přizpůsobit si herní styl výběrem třídy a vybavení lze postupně svůj arzenál vylepšovat za zkušenostní body, které získáváte za používání dané zbraně nebo třídy. V tuto chvíli je ve hře šest misí, přičemž každá z nich nabízí čtyři stupně obtížnosti. Stejně jako v kampani zde nečekejte žádnou hlubší hratelnost – základní premisa zůstává stejná: zničit vše, co se pohne, a funguje to stejně skvěle jako dřív. Možná dokonce ještě lépe díky vyšší výzvě. Hratelnost ovšem závisí na spoluhráčích – já měl zatím štěstí na dobrý tým, ale uvidíme, jak to bude poté, co se do hry nahrne po pár týdnech větší množsví hráčů.

Poslední režim, PvP, je takovou třešničkou na dortu. Zpočátku jsem od něj nic nečekal a myslel jsem si, že je tam jen do počtu, ale nakonec mě bavil stejně jako ostatní dva. Opět máte na výběr z šesti tříd a také tří herních módů: klasický Team Deathmatch, Domination a King of the Hill. I když mě bavilo bojovat proti živým hráčům, musím přiznat, že mě poněkud zklamaly mapy. Napočítal jsem pouze tři a všechny jsou si dost podobné, jen s jinými kulisami. Přesto mi to nebránilo si tento režim užít.

Bez ohledu na to, zda se pustíte do příběhu nebo kooperativních misí, můžete očekávat dechberoucí scenérie a velkolepé projekty světa budoucnosti. Herní svět vypadá naprosto úžasně a přestože se pohybujete pouze po vyznačených cestách, výhledy, které se vám naskytnou, často vyrážejí dech. Vizuál je zkrátka skvělý a Swarm Engine hře perfektně sedí. I přes obrovské množství nepřátel na obrazovce, kde létají končetiny a všude jsou výbuchy, hra neustále běží plynule bez jakýchkoliv záškubů či bugů. Jedinou věcí, která mě občas rozčilovala, bylo zdlouhavé načítání a občasné doskakování textur v cutscénách, ale jinak jsem byl příjemně překvapený, jak si hra poradila s takovým množstvím nepřátel bez zaváhání.

Co mě opravdu zaujalo, tak byla zvuková stránka. Ze soundtracku mi často naskakovala husí kůže. Hudba přesně ví, kdy přidat na intenzitě a kdy naopak ubrat, a její temné tóny skvěle zapadají do atmosféry války. Tento hudební podkres úžasně doplňuje už tak skvělý vizuál. Dabing je také velmi dobře zvládnutý a zvuky zbraní jsou perfektně realistické – sílu jednotlivých kulometů poznáte nejen podle toho, jak těžko se ovládají, ale i díky vynikajícímu zvukovému zpracování.

Musím uznat, že jsem od Space Marine 2 tolik nečekal. Nepochyboval jsem, že to bude dobrá hra, ale že mě až tak uchvátí, to jsem nečekal. Nelituji ani jediné minuty strávené u hry. Vývojáři přesně věděli, jak vám naservírovat akci tak zábavnou a uspokojivou, že si bezmyšlenkovité kosení nepřátel užijete jako už dlouho nic jiného. Pocit ohromné síly a neporazitelnosti je skvěle zpracován a pravděpodobně si ho naplno vychutnáte i vy.

Na druhou stranu mě trochu mrzí určitá nepřístupnost titulu pro nové hráče. I já, který už se s pár hrami z Warhammer univerza setkal, jsem musel několikrát otevřít internet a dohledat si, o co vlastně jde, abych nebyl úplně mimo. Je vidět, že vývojáři upřednostnili skalní fanoušky a vytvořili pro ně hru, kterou si po letech zaslouží. Nicméně pokud se rozhodnete hře dát šanci, může to být i skvělý start – pokud vás Warhammer nezaujme po této hře, pravděpodobně už vás nezaujme nikdy. Pochválit musím i české titulky. I když občas nabídnou krkolomné překlady, které mohou nejednoho fanouška Warhammeru trochu rozladit, je skvělé, že tam vůbec jsou – za to patří velký palec nahoru.

Swarm Engine, který použilo studio Saber Interactive, zde odvádí skvělou práci. Je jasně patrné, že vývojáři mají bohaté zkušenosti s hrami plnými hord nepřátel, a to na každém kroku. Saber Interactive odvedli vynikající práci, a proto je Space Marine 2 pro milovníky Warhammer univerza naprostou povinností a pro ostatní skvělým doporučením na pár večerů plných intenzivní akce.