Zahraj si GTA z pohledu policie - The Precinct recenze

Před GTA 6 jsme dostali dokonce i policejní simulátor působící jako GTA. Ano, můžete tam řídit tak, že jste vlastně nebezpečnější než kriminálníci. A ano, z nějakého důvodu vaše spřátelená policejní NPC občas při otáčení havarují víc aut než vy. The Precinct od britského studia Fallen Tree Games je vážně zábavná hra.

The Precinct je akční simulátor policisty ve městě skrz naskrz prolezlém kriminalitou. Ujmete se role mladého Nicka Cordella Jr., který právě čerstvě vylezl z policejní akademie, a po svém věhlasně známém tatínkovi zdědil víc než špetku talentu pro tento druh práce. Skrz různé pochůzky, zátahovky a práce v utajení se budete snažit ve městě Averno znovu nastolit pořádek, a přitom všem samozřejmě budete muset dodržovat předpisy.

Po vizuální stránce vypadá hra velmi svěže a osobitě. Grafika sice působí na první pohled realisticky, ale záhy si všimnete komiksové stylizace. Ta se mi jednak líbí, ale rovněž dotváří originální vzhled. Město Averno je díky spoustě detailů nasycené atmosférou detektivek z konce 20. století. Tmavé ulice, neonové reklamy, deštivé noci a hluboká mlha skrz kterou krásně svítí váš policejní maják - to vše vás vtáhne do tohohle živého světa, kde zákon platí jen tehdy, když je někdo ochoten ho prosadit. Hra obsahuje denní cyklus a dokonce i dynamické počasí. Izometrický pohled zajišťuje přehlednost nad často velmi chaotickým děním a zvlášť při nahánění ujíždějících pachatelů za něj budete velmi vděční.

Při hraní vás většinu času budou doprovázet jen přirozené zvuky prostředí - dešťové kapky dopadající na asfalt, zvuky projíždějících aut anebo vzdálená siréna. Hudba hraje hlavně v akčních pasážích jako jsou přestřelky, pronásledování pachatelů nebo při pouličních závodech. Soundtrack je silně inspirován žánrem synthwave a to jsem jako jeho milovník velmi ocenila.

The Precinct nabízí dva základní druhy misí, které se vám otevřou po projití přibližně hodinového příběhového tutoriálu. V něm se vám povede zlikvidovat největší kriminální gang ve městě, a tak nastává období rozbouřených vod, kdy se ostatní menší gangy najednou začnou prát o své místo na stupínku slávy. Skrz klasické pochůzky budete získávat důkazy, pomocí kterých, jakmile jich získáte dost, budete moci vést zásahové akce na důležité členy dvou hlavních gangů. A to je vlastně příběh celé hry. Jelikož tyto zásahové akce slouží jako příběhové mise, je děj hry velmi jednoduchý a plytký. Nečekejte žádné detailně rozepsané postavy ani spletitou zápletku. Nesnažím se říct, že by příběh nebo postavy v The Precinct byly vyloženě špatné, nicméně tím, že hra dává větší důraz na mise, které jsou sandboxovým simulátorem policisty, nejsou tolik důležité. A protože je sakra zábavné je hrát, osobně ten plytký příběh zvládnu odpustit. 

Každé ráno si na meetingu s velitelkou vyberete, zda chcete skrz den mít na starost pochůzky, kontrolu parkování nebo kontrolu dopravy. Během klasických pochůzek primárně chodíte čtvrtí a hlídáte, zda někdo nevandalizuje budovy pomocí graffiti, zda na sebe lidi neútočí nebo se nevykrádají obchody. Při kontrole parkování pozorně sledujete, zda auta například nestojí na chodníku nebo neblokují hydranty. To ovšem neznamená, že jakmile se upíšete k měření rychlosti, nemůžete dát špatně zaparkovanému autu lístek za okénko. Vaše ranní rozhodnutí ovlivňuje spíš upozornění od dispečerky, která vám jednou za čas zahlásí, kde je jaký problém. Pokud si ráno vyberete hlídání dopravy, máte mnohem větší šanci, že dostanete upozornění na opilého řidiče na dálnici, zatímco na pěších pochůzkách vás budou varovat spíše o přepadeních a pouličním prodeji drog.

Ze všeho nejvíc mě ovšem bavilo celkové provázání všech těchto aktivit. Averno je prostě velké živé město, ve kterém se může stát naprosto cokoliv. Můžete třeba jet po konci šichty na základnu a přímo před ní spatřit, jak někdo z auta vyhazuje odpadky. Tak se rozhodnete daného člověka ještě zastavit a dát mu pokutu. V rámci prohlídky si samozřejmě ověříte jeho identitu, prozkoumáte mu kapsy i kufr auta, zda s sebou nemá nějaký kontraband nebo zbraně, a daný člověk celou dobu bez problémů spolupracuje. Jakmile ale vytáhnete notýsek, že mu tedy jdete napsat tu pokutu, v ten moment, si váš zadržený řekne, že ho to nebaví, vytáhne na vás palnou zbraň a málem vás okamžitě na místě sundá. Než se stihnete vzpamatovat a zpacifikovat ho paralyzérem, ukradne kolem projíždějícímu člověku auto a pokusí se utéct ze scény pryč. Takové a ještě šílenější momenty se mi během hraní staly několikrát. Nádherně protrhly tu rutinu běžné policejní práce a jsou přesně ten důvod, proč mě The Precinct velmi bavil. 

Dalším velmi milým bonusem pro mne byly pouliční autíčkářské závody. Ovládání aut je tedy občas za trest. Často si připadáte, jako že řídíte loď a ne suchozemské vozidlo. Ale i tak mě tyhle krátké výzvy příjemně zabavily. Na střední obtížnost jsou tak akorát těžké, že na první pokus můžete s odřenýma ušima dát zlatou, takže si pořád připadáte jako borci, i když si uvědomujete, že to vlastně vůbec není těžká výzva.

Po mapě jsou také náhodně poschovávané zamčené krabičky obsahující artefakty ukradené z muzea. K otevření dané krabičky potřebujete číselný kód, a ten získáte pomocí rozluštění nápovědy schované někde poblíž. Jasně, nejedná se o kdovíjak komplexní hádanky, které kompletně změní váš herní zážitek. The Precinct to spíš nabízí jako milou bonusovou aktivitu, kterou však dokážu ocenit.

Problém pro mě ovšem nastal hned po té, co jsem dojezdila všechny závodní výzvy, což bylo po přibližně 4 hodinách hraní. V ten moment vám totiž pro posunutí příběhu nezbývá nic jiného, než jen neustále opakovat pochůzky a postupně sbírat důkazy. Jak hrou pokračujete, odemykají se vám nové zbraně i vozidla a můžete si vylepšovat schopnosti v jednoduchém dovednostním stromě, ale žádná z těchto změn, není vyloženě velká. Takže po nějakých 8 hodinách hraní vám ta repetitivnost už celkem jasně začne lézt na nervy. Procedurální generování událostí je fajn, ale obsahově The Precinct prostě moc dlouho nevydrží.

Zážitek z titulu tak nakonec táhnou dolů spíš technické detaily. Například pathfinding NPC postav je občas zábavný a animace působí toporně. Takové skočení na utíkajícího pachatele a jeho následné povalení, by dle mého měl být skoro až hrdinský čin, namísto toho se obě zúčastněné postavy na chvíli změní v panáky a na zemi se doslova rozplácnou. Hra se honosí přítomností ruční brzdy, kterou můžete při řízení využít, ačkoliv já jsem k tomu ani jednou neměla důvod. Co bych naopak ocenila, a hra nenabízí, je možnost otočit si auto, když s ním omylem sjedete z okraje silnice a ono zůstane stát na boku. Samozřejmě jenom hypoteticky, takhle otočit vozidlo se mi určitě nikdy nepovedlo…

Suma sumárum: The Precinct je sice krátký ale za to kvalitní zážitek. Jeho absolutně nejsilnější stránkou je určitě atmosféra, kterou tvoří skvělý audiovizuál. Město Averno je krásně živé a propracované, na pár hodin vám nabídne velmi kvalitní zábavu, jen je škoda, že kvůli repetitivnosti těch hodin není o trochu víc.