Loot-and-shoot hry to nemají lehké. Přeci jenom dojít na jedno místo, zaútočit na bandu nepřátel, sebrat suroviny, odrazit druhou vlnu nepřátel, posbírat odměnu, ukončit misi a začít novou, jejíž náplň je téměř identická, není něco, co si užije každý. Na druhou stranu vytýkat hře to, čím se svým způsobem vyznačuje, není úplně férové. Proto je důležité říct a to hned na začátku, že i druhé The Division není lehce zhodnotitelným titulem. Protože zatímco někteří ve hře budou objevovat jednu chybu za druhou, pro druhé se The Division 2 stane možná i jedním z nejlepších herních zážitků. 

Všude samá střelba

Ačkoli naši předešlou větu můžete klidně považovat za nesmysl, je to pravda. Druhé The Division je loot-and-shoot hrou, což znamená, že se zakládá na akci a systému odměny. Tím hlavním řekněme zádrhelem tohoto žánru ovšem je, že hratelnost je v jádru skutečně velmi jednoduchá a nezmění to ani bohatá škála zbraní, vybavení či úkolů, kterými vás The Division zahrne. Nejhlavnější roli zde totiž hraje akce a střelba, které se jednoduše nezbavíte. Bude na vás čekat na misích hlavních, vedlejších, při zabírání kontrolních bodů, vlastně na každém kroku, který po slunném Washingtonu uděláte. A tady to začíná být trochu problematické. Přestože je samotná střelba pohodlná, dobře zpracovaná a oproti prvnímu dílu, tak se dočkala přívětivých změn, takže například do nepřátel nemusíte vyklopit čtyři zásobníky, ale jen tři, a s rozsáhlým arzenálem zbraní a jinými modifikacemi, které na ně mají vliv, je skutečně rozdílná, náplň misí zvládnete předpovídat téměř okamžitě. Proč? Protože budete dokola odrážet vlny nekončících řad nepřátel, kteří, jak zjistíte, v některých případech moc inteligence stále nepobrali. Ano, umělá inteligence lepší je, různé typy nepřátelských frakcí jako Hyeny, Věrní synové či Vyvrhelové se od sebe určitým způsobem odlišují a někdy vás jejich složité formace, které se skládají téměř z totožně gradujícího uskupení jako nabíhač, voják, odstřelovač, obrněnec, ale na druhou stranu také veškerá snaha dostat se vám do zad doopravdy překvapí. Zároveň se vám ale někteří protivníci nebojí naběhnout přímo před ránu anebo ztvrdnou na jednom místě, takže vám stačí neustále mačkat levé tlačítko myši a nepřítele, který v pravidelných intervalech vykukuje ze svého krytu, tak jednoduše zlikvidujete. Nicméně musíme uznat, že i přes tyto nepochopitelné momenty, dokáže být i samotný nekončící boj hratelně celkem obsáhlý. A to převážně kvůli měnícímu se prostředí především interiérů a schopnostem, díky kterým v boji můžete skutečně myslet takticky a které si postupně můžete odemykat společně s jednotlivými specializacemi. Ať už se jedná o štít, turetu, drona či chemickou pěnu, veškeré schopnosti do hry krásně zapadají a hratelnost oživují celkem diametrálním způsobem. Úplně stejně ale nemůžeme mluvit o takzvaných percích, které získáváte plněním SHD misí či sbíráním speciálních krabic. Získávání perků má velmi rychlý průběh a k většině se dostanete už v první půlce hry a k tomu ještě zjistíte, že například trojí rozšíření inventáře ve finále ani k ničemu nepotřebujete.

Co ale potřebujete jsou například suroviny, které naleznete rozeseté po celém Washingtonu, stejně jako řadu dalšího doplňkového obsahu. Neustálé pouliční potyčky a přestřelky frakcí sice přidávají na atmosféře, ovšem leckdy se pro vás stanou už otravnými, takže se i uchýlíte k rychlému cestování, ale zase prohledávání beden pro vás bude stěžejní. Skrze lootování získáváte předměty ve formě nové vesty, zbraně, rukavic, které budete získávat ale tak frekventovaně, že se jich následně klidně hromadně nelítostně zbavíte, ale také surovin, které následně využijete pro vlastní výrobu nové zbroje nebo jimi budete opakovaně zásobovat kontrolní body a doplňovat takzvané projekty, které se pojí k jednotlivým osadám. Právě vylepšování osad a samotné znovuvybudování ústředního Bílého domu funguje v druhém The Divisionu dobře, i přestože pocítíte, že celé vylepšování funguje spíše ilustrativně a na oko, nežli že byste okamžitě cítili nějaký herní dopad. Přesto budete mít při plnění misí pro jednotlivé základny neustálý pocit, že se někam posouváte, k čemuž nově napomáhá i verbování zaměstnanců, kteří vám postupně odemykají nový obsah jako craftování, klany, střelnici či takzvané Temné oblasti, které můžeme zařadit skutečně mezi to nejlepší. Zajímavý PvPvE systém na ničem neztratil a rozdělení do tří poměrně odlišných oblastí se skutečně vyplatilo. Předmětů, které v oblastech získáte, si skutečně budete vážit a poslouží k tomu hned několik různých způsobují, jak se k zvýhodněné kořisti dostat a také vaše rostoucí úroveň, což ve finále funguje jako jednoznačná záruka opakovaného návratu, a to speciálně hrajete-li The Division ve skupině více hráčů.

Přátelé vám pomohou

Přesně zde a následně pak také v novém módu Skirmish, který můžeme přirovnat ke klasičtějšímu multiplayeru či v závěrečném nelehkém end-gamu, který se se svým specializačním systémem a novou frakcí nepřátel dočkal vítaných a požadovaných vylepšení, zkrátka uvidíte, že ta zřejmě největší krása Divisionu tkví právě v samotné kooperaci. A to také z toho důvodu, že se pro vás v sólovém módu za prvé stane všechno těžší a zdlouhavější, a hlavně ani tu příběhovou část si nijak zvlášť neužijete. Příběh je bohužel opět velmi nevýrazný a plochý a funguje spíše jako kulisa či lepidlo mezi jednotlivými misemi.

No a teď už záleží na vás. Jestli tohle je právě to, co od herního zážitku požadujete, tak v tom případě je druhé The Division pravděpodobně vaší ideální volbou. Pokud ale ne, neříkáme, že si gameplay vyloženě neužijete, ale budete v neustálé frustraci, protože budete vědět, že herní potenciál vývojáři zkrátka nevyužili naplno. Naštěstí, co druhý díl zachraňuje je fakt, že na poli loot-and-shoot her vám nabídne již od začátku svérázné množství obsahu, a hlavně jej zachraňuje ona kooperace s vaším jedinečným týmem. Máte-li partu, se kterou se do zchátralého Washingtonu pustíte, máte dost pravděpodobně i přes všechny neduhy recept na zábavně strávený čas. A za takového předpokladu je pro vás The Division 2 osmičkovou hrou, kterou hře nakonec i udělujeme. Pokud ale hrami proplouváte raději sami, druhé The Division se pro vás se svými stereotypními kolejemi a zdlouhavým grindováním kdovíjak skvělou hrou asi pravděpodobně nestane.