Pamatujete si ještě na videoherního Ramba? Jo, to byl velký propadák. Člověk by očekával, že studio Teyon, které za hrou stálo, velmi rychle skončí a zapomene se na něj. Překvapením tedy bylo oznámení titulu Terminator: Resistance neboli další hry podle slavné filmové série. Pár týdnů po oznámení nám rovnou titul v tichosti vyšel a můžeme být jedině rádi, že nejde o další střílečku na kolejích, ale o titul s originálním příběhem, stealth mechanikami, a hlavně volností chůze.

Láska i nenávist v jednom

Terminator: Resistance je opravdu zajímavý titul, to musím ihned zmínit. Dlouho se mi nestalo, že bych hru miloval, ale zároveň nenáviděl. Hráči titul budou nenávidět, fanoušci značky budou hru opětovat jako nejlepší herní zpracování, což je doopravdy škoda, zvlášť, když se objektivně podíváme na kvality hry.

Bohužel se hra nezbavila chyb svého předchůdce. Největším nedostatkem je pocit ze střelby, kdy zbraně působí jako hračky. Automatické pušky tak nebudete mít chuť vůbec používat. V pozdějších fázích hry, kdy se vám dostanou do ruky zbraně Terminátorů, hře částečně velkou nereálnost odpustíte. Dokonce si je budete moci přizpůsobit vašemu stylu hraní. Z každého stroje vypadnou čipy s nejrůznějším nastavením, některé zvyšují poškození, jiné zbraň více stabilizují. Jejich aktivace ovšem její zas tak jednoduchá. Každý čip je totiž unikátní a má jinou stavbu. Pokud tedy chcete, aby vaše vylepšení fungovala, musíte je správně propojit, což je velmi elegantní nápad.

Budeme se plížit

Vývojáři si asi uvědomili své nedostatečné zkušenosti se zpracováním střelby, tak zakomponovali do hry systém plížení. Bohužel si během chvíle uvědomíte, že se ve hře nachází pouze jediná správná cesta, kterou se proplížit, a hlavně velmi rychle získáte dost silné zbraně, jenž odbourají jakoukoliv povinnost skrývat se za auty a před zraky nepřátel. Najdou se ovšem momenty, kdy se vám naježí chlupy na celém těle, obzvláště v momentech, kdy se bez lékárniček plížíte kolem osmistovek a ze hry se ozývá nadupaný soundtrack.

Licence krom příběhu a nepřátel zajistila i původní soundtrack od Brada Fiedela. Najdeme zde i pár nových skladeb, ale svou kvalitou se nevyrovnají starým klasikám.

Příběh je zasazen pár týdnů po Dni zúčtování, kdy jakožto voják Odporu se snažíte posbírat všechny potřebné síly a čelit nové hrozbě v podobě T-850 a hlavně Skynetu celému. Na své cestě narazíte na zcela nové postavy a budete moci s nimi i navázat vztahy. V rozhovorech si můžete vybrat hned z několika odpovědí s tím, že nejsou úplně rozděleny na kladné a záporné. Kolikrát i vedlejší rozhovory, které se zdají být nepodstatné, minimálně ovlivní, jak vás postavy vnímají a kdo ví, třeba nakonec dojde k nějakému románku. Jen nečekejte podobnou úspěšnost a výběr, jako v Dragon Age.

Bohužel není příběh nic revolučního a během zhruba sedmi hodin ním prolétnete. Jsou to ovšem malé, i větší narážky a zmínky postav a událostí, které krásně propojují hru s ostatními filmy, i když většina z nich již nepatří do oficiální dějové linie. Ve hře se nachází i základní RPG prvky. Postupně si odemykáte nové schopnosti, jako je lepší odemykání dveří, hackování, nebo schopnosti vyrobit si lepší předměty. Osobně jsem nikdy necítil nutnost si vyrábět předměty, protože na své cestě narazíte na dost předmětů, které můžete prodat a koupit si lepší vybavení.