Jakožto obrovský fanoušek série jsem se nemohl dočkat Tekken 8. Začínal jsem u druhého dílu a obzvláště jsem si oblíbil pátý. Následující díly, i když byly skvělé, nepřinesly tolik potřebných změn. Vývojáři hodně naslouchali fanouškům, kteří nebyli spokojeni s některými mechanikami sedmého dílu. Na druhou stranu ten měl o dost větší důraz na příběh, který působil více uceleně. Osmý díl v tomto trendu pokračuje a po stránce příběhu jde o neskutečný zážitek, nejen díky kterému bych se nebál nejnovější díl označit za kombinaci nejlepších herních prvků a mechanik z celé série. Jak ale vyšlo jeho zpracování a jde o potřebnou evoluci?

Tekken 8 je japonská bojovka, která se od konkurence odlišuje hlavně soubojovým systémem a oproti poslednímu Mortal Kombat a Street Fighteru i stylizací. Zatímco se obě série přesunuly spíše do realistického vyobrazení akce a postav, tak Tekken si ponechává více nerealistických prvků. Díky přesunu na Unreal Engine 5 si hra mohla dovolit přidání více vizuálních efektů a hlavně lepší optimalizaci. Na PlayStationu 5 běží ve stabilních 60 snímcích za sekundu při rozlišení 4K. To pomůže jak při rychlejší akci, tak vtažení do děje.

Pokud jste každopádně nehráli žádný předchozí díl, nebo si nepamatujete, co se stalo, tak vůbec nemusíte zoufat. Před spuštěním se vás hra zeptá, jestli si nechcete děj připomenout. A to nejen sedmého, ale i všech ostatních hlavních dílů. Jde o malý doplněk, který vám pomůže s vychutnáním si osmičky, jež navazuje primárně na sedmý díl. Narazíte ovšem i na narážky na postavy a zápletky z dalších dílů série. Každopádně nebojte se, nad rámec základní premisy nehodlám nic prozradit.

Jin v novém díle hodlá napravit své chyby a zneškodnit Kazuyu, svého otce. Minule jsme totiž sledovali, jak Kazuya zabil Heihachiho, přebral vedení v rodinné společnosti a byl pohlcen démonem. Zní to doopravdy šíleně a komplikovaně. Naštěstí tomu tak ve finále vůbec není. Napříč celou sérií se objevuje u Kazuyi, jeho matky Kazumi a jeho syna Jina. Jenže Jin s tím hodlá bojovat a snažit se zachránit ve finále celý svět. S tím mu pomáhá většina známých postav, hlavně Zafina, která byla velmi důležitou postavu právě v šestém díle.

Dalo by se říct, že Tekken 8 je jakýmsi Avengers: Endgame pro tuto sérii. Ještě aby ne, když se vrací spousta starých známých a seznam postav dosahuje čísla 32. V základu žádný hlavní díl nenabízel tolik bojovníků. Oproti jiným dílům tak zde máte ukázky, ve kterých na stejné straně bojují i nečekaní spojenci proti společnému nepříteli. Bok po boku se ženou vstříc smrti, hází jednu drsnou hlášku za druhou a provádí společné útoky. Fanoušci tedy budou šílet a nováčci zase budou rádi, že nesledují příběh jen jedné postavy. Lehce jsem se bál, že budu hrát pouze za Jina. Naštěstí je příběh dobře rozvržen. Celý turnaj Iron Fist, kolem kterého se děj točí, tak odehrajete vy. Zatímco dříve jste hráli jen za jednu postavu a souboje ostatních byly jen součástí ukázek, tak tentokrát si dokonce můžete i vybrat, za koho chcete hrát. Před finálním zúčtováním budete mít možnost si zahrát za všechny spřátelené postavy. 

A aby nešlo o monotónní souboje, tak některé budou proti většímu počtu nepřátel najednou. Kamera se oddálí a vy tak budete muset rychle porazit několik obyčejných jednotek. Nejde o žádnou revoluci, ale v kombinaci s novými postavami působí příběh zajímavě a svěže. Taková Azacena je na straně zlého G-Corpu jen z toho důvodu, aby mohla propagovat svou značku kafe. Což je lehce absurdní, ale k její šílené osobnosti to sedí. Victor, jehož jsem si pro svůj soubojový systém velmi oblíbil, je zase extrémně seriózní. Ještě aby ne, když vede alternativní verzi Organizace spojených národů. Ale Reina? Ta je ze všech nováčků nejzajímavější. Ať už osobností, tak i stylem souboje. Perfektně kombinuje starší mechaniky s novými. Její styl souboje vycházející z Heihachiho je na jednu stranu složen z pomalých útoků. Na druhou stranu má své unikátní rychlejší rány, kterými vše skvěle propojuje.  

Každopádně celý příběh je více napěchován rodinným dramatem a vztahy mezi jednotlivými postavami. Základ je oproti sedmičce o dost jednodušší, což umožňuje se více zaměřit na propojení dějových linek z jiných dílů. Motivace postavy tak nepadne jen v jedné větě. Postavy spolu více přirozeně interagují a nepůsobí tolik prázdně. O to více si pak můžete užít šílené ukázky plné akce. Ale věřte mi, že tvůrci popustili uzdu své fantazie a některé momenty jsou zkrátka neskutečné. Můžu možná prozradit, že jeden souboj bude probíhat na kousku země, která byla po explozi vystřelena mimo atmosféru a momentálně padá zpátky. V těchto momentech si budete připadat, jak kdybyste sledovali anime. Celý příběh má postupnou gradaci, takže přesun z uvolněné atmosféry do záchrany nepůsobí tolik šíleně a nuceně.

Krom příběhu, který projedete za zhruba sedm hodin, zde máme i „Epizody“. Po vzoru hlavně Tekken 5 si můžete projet pět až osm zápasů, které následně doplňují příběh každé postavy, nebo přináší alternativní pohled na některé události. Azacena tak vede rivalitu s Lily, protože jedna zastává kafe, druhá čaj. Kampaň Jun přináší několik dalších otázek ohledně možného pokračování a Law se snaží dostat z Paula peníze, které mu dříve přislíbil. Některé příběhy jsou komické, některé vážnější. Přináší rychlý způsob, jak rozšířit příběh vašich oblíbenců a zároveň si odemknout nové kosmetické úpravy a získat velké množství herní měny. 

K vzhledovým úpravám se ale vrátím až po bližším prozkoumání vedlejších režimů. Nejdříve však musím zmínit nový soubojový systém, protože spolu s příběhem je alfou a omegou Tekkena. Oproti konkurenci zde máte jasně dáno, jaké tlačítko ovládá jakou končetinu. Čtvereček pro levou ruku, trojúhelník pro pravou, křížek pro levou nohu a kolečko pro pravou. Zapamatování kombo útoků bylo vždy jednodušší, protože si je můžete lépe představit. Když je útok složen z levé nohy, pak pravé a následně dojde k pěstí, tak víte, co máte zmáčknout. Následně šipky určují směr útoku. I když zde jsou šílenější útoky, tak základ je velmi jednoduchý. Zároveň každá postava má svůj pevně daný soubojový styl. Nejde tak o náhodný mix všech bojových umění. Někdo využívá karate, jiný judo, někdo smyšlený soubojový styl, který ale vychází ze skutečného. Jednotlivé osobnosti se tak přenáší i do soubojů skrz jejich pohyby. Ale hlavně jednotlivé kombo útoky vždy odlišovaly sérii. I když většina útoků zůstávala stejná napříč díly, tak letos došlo ke zrychlení a lepší návaznosti komb.

Hře sluší agresivnější styl a tvůrci dobře přepracovali kontroverzně přijatý Rage Art a Rage Drive. Rage Art nyní dává menší poškození a dá se lépe vyblokovat. Vyplácí se tak používat hlavně ke konci zápasu, kdy máte s nepřítelem oba málo životů. Stále ho můžete použít jen když máte zhruba pětinu životů. Ale jeho doladění z něj vytváří jen dodatečnou mechaniku, nikoliv záchranný faktor, díky kterému šlo otočit celý průběh zápasu. Naopak Rage Drive byl pro jistotu zahozen úplně. Heat, který ho nahradil, funguje podobně, ale místo rychlého útoku vám zvýší rychlost a odemkne nové kombinace útoků. Hlavně ho můžete použít kdykoliv během hry například jen k silnějšímu útoku. Jenže se dá lépe zablokovat. Osobně jsem ho používal spíše k doplnění zdraví, což je také nová mechanika. Jakmile dostanete poškození, tak se vám sice sníží životy, ale zároveň se objeví u části bílé zvýraznění. Pokud se vám v tento moment povede vyblokovat nepřátelský útok nebo udeřit několik ran, tak se vám část životů doplní. 

Rage Art a Heat se dají použít stisknutím jednoho tlačítka. Nemusíte si u každé postavy pamatovat složité kombinace. Tahle přístupnost lépe vyrovnává šance v souboji, zatímco dříve spíše zvyšovala propast mezi zkušeným a novým hráčem. V Bandai Namco a Tekken Project si řekli, že tyhle změny nestačí. Pro nováčky tu je i Special Style. Obdobný systém se dříve nacházel jen na nejnižší obtížnosti v kampani, kdy vám pomáhal s dokončováním delších komb. Special Style se dá kdykoliv zapnout a vypnout během zápasu pouhým stisknutím tlačítka L1. V ten moment nemusíte přemýšlet nad kombinacemi tlačítek útoku a šipek. V dolním rohu vám ukáže zjednodušenou verzi útoků, abyste se mohli vyrovnat i letitým hráčům série. Nemusíte se ale bát, nezaručí vám to výhru. Spíše to celou hru ještě o to zrychlí. 

Všechny zmíněné mechaniky, ale i upravené možnosti prolomení obrany se naučíte ve staronovém režimu Arcade Quest. Jde o klasický Arcade režim, jen s přidanými mechanikami. Dříve šlo jen o zápasy proti počítači, v nichž si vyděláváte na nové kosmetické odměny, kterých je jako vždy stovky. Jenže zde si vytvoříte vlastního avatara a snažíte se procestovat mapu, na které se nachází různé arkádové herny. Až v těch bojujete proti ostatním protivníkům a plníte dodatečné výzvy. Tento režim má i svou rozšířenou variantu Tekken Lounge. Zde opět využijete svého avatara pro komunikaci s ostatními. Ve speciálním lobby můžete vyhledat konkrétní zápasy a nakupovat další kosmetické odměny. Tady je důležité zmínit, že jsme se ke hře dostali před jejím vydáním. Nemohli jsme do detailu otestovat režimy pro více hráčů z důvodu vypnutých serverů. Minulé díly ovšem netrpěly na špatné připojení, takže věříme, že zážitek nebude nikterak špatný. 

Posledním větším režimem je v neposlední řadě Tekken Ball. Jde o minihru ze třetího dílu, kdy sice hrajete volejbal, ale s tím rozdílem, že do sebe míč kopete a odrážíte. Následně hra obsahuje i klasické zápasy proti druhému hráči, turnaje nebo režim, ve kterém musíte přežít co možná nejvíce vln. Ale přijde mi, že oproti ostatním hrám tomu všemu pořád něco chybí. Arcade Quest je zábavnější než se zdá a je ideální hlavně pokud hrajete sami. Jenže bych uvítal režim ve stylu Krypty z Mortal Kombat nebo podobný systém, ve kterém by šlo více prozkoumávat lokace a odemykat nové kosmetické odměny.  

V neposlední řadě musím zmínit již avizovanou úpravu postav. Jak svého avatara, tak i všechny postavy si můžete upravit dle libosti. Ať jde jen o barvu oblečení nebo třeba obrovský toast na hlavě. Bojovníci můžou být naprosto k nerozeznání od své původní verze. Oproti konkurenci tak nejde jen o různé styly brnění, ale kompletní šatník, který nabízí i šílenější kousky. Jde spíše o důvod, proč vydělávat herní měnu. V online režimech se můžete následně pochlubit šíleným outfitem či nějakým ikonickým ze starších dílů. Jenže v sedmém díle zkoušení jednotlivých částí oblečení a barev bylo svižné a okamžité. Zde se vše načítá o něco déle. To je škoda, protože například čekání na zápas je téměř neexistující díky dobré podpoře SSD. Snad jde jen o chybu, kterou půjde opravit v budoucnu pomocí aktualizace. 

Jinak totiž hra běží plynule. I když momentálně sledujete souboj plný efektů, zatímco v pozadí probíhá konec světa. Hlavně v tyhle momenty oceníte, jak krásně hra vypadá. Postavy jsou detailní, ať už mluvíme o jejich vlasech, očích nebo oblečení. Modely oceníte během Rage Artů, kdy se posunou do popředí před ukazatel životů. Velkým vylepšením prošly samotné lokace. Nejen že jsou detailnější, ale jsou i mnohem lépe nasvícené. Samotná hudební složka není tak často ambientní jako tomu bylo dříve. Hlavně má celá hra jeden ústřední motiv a zbytek skladeb je výraznější. Přímo reagují i na dění na obrazovce, což je skvělá třešnička na dortu.

Tekken 8 je jinak naprosto famózní bojovka, kterou budou milovat jak fanoušci, tak nováčci série. Zlepšený soubojový systém je rychlejší a agresivnější, díky čemuž vše působí více moderně. Příběh se nebojí posunout hranice toho, co je v sérii možné. Nejde tak jen o další díl, ale unikátní zážitek. Tekken by si zasloužil ještě jeden režim navíc. Ale díky velkému seznamu postav hned při vydání to hře odpustíte. Za to můžou hlavně nové přírůstky, které jsou všechny výborné. Ať už se bavíme o jejich osobnosti nebo bojovém stylu. Čekání na osmý díl se doopravdy vyplatilo, protože Tekken nikdy nebyl lepší.