Takhle by se to mělo dělat! - Dead Space remake

Dead Space – jen tahle dvě slova vyvolají ve spoustě hráčů nostalgickou náladu. Originál z roku 2008 byl svého času přelomovým akčním hororem. Nabízel amputaci končetin, perfektní práci s audiovizuálem a poutavý příběh. Glen Schofield, jehož první hra byla mimochodem Barbie: Game Girl pro Game Boy, dokázal vymyslet něco jedinečného.

Zalepil tak díru na trhu a ukojil touhy hráčů, kteří přesně takovou 3D hororovou akční střílečku chtěli. Pro spoustu z nich je totiž Dead Space dodnes tou nejlepší hrou vůbec. My jsme se teď po letech konečně dočkali remaku této temné a zároveň krvavé střílečky, která bývá definována jako klasická sci-fi hororovka.

Dead Space je série, a to znamená, že musela přijít i pokračování. V roce 2011 druhý díl sice už nezpůsobil takový poprask jako jednička, dokázal ale i tak potěšit. No a pak samozřejmě dorazila trojka. Tlak Electronic Arts, aby z úspěšné série šlo vytřískat další peníze, měl na svědomí díl, který spousta zarytých fanoušků Isaaca Clarka odmítá překousnout. Příběh nebyl špatný, mechaniky taky ne, a dokonce jsme měli možnost odehrát celou kampaň v kooperaci.

Nebylo to ale „ono“. Třetí díl zkrátka nebyl Dead Space, jaký si hráči přáli. Nepřidalo tomu neohrabané ovládání a plytkost příběhu podtrhly bitky s hordami nepřátel. Během let pak vznikla i spousta komiksů a her, které spadají do kánonu a rozšiřují nebo dovysvětlují události hlavní trilogie. Jako například vedlejší projekty Dead Space s podtituly Ignition, Extraction pro konzoli Nintendo Wii nebo třeba Liberation a Salvage.

Necelých patnáct let uplynulo a spousta těch, co hráli původní Dead Space v době vydání, má dnes úplně jiné životy. Většina z nás má každodenní povinnosti, zodpovědnou práci anebo třeba rodinu. Ale jedno máme společné: jako hráči dychtící po nostalgickém zážitku prostě asi nedokážeme jen tak odmítnout titul, který využije nové technologie, konzole a hardware. Existuje šance, že by se nám i po všech těch letech líbilo vrátit na USG Ishimura? Pojďme si připomenout, co se tam sakra stalo.

Po příběhové stránce se remake nijak výrazně neliší od původní předlohy. Stále jsme přibližně pět set let v budoucnosti a vydáváme se na těžební vesmírnou loď USG Ishimura. Na Zemi došly veškeré zdroje, a je tak nutné hledat je jinde. A mise samozřejmě nepůjde uplně podle plánu. V roli technika Isaaca Clarka se společně s dalšími členy posádky snažíme přijít na kloub záhadnému napadení lodi jinou formou života a zároveň ideálně najít přítelkyni Nicole. Stále jde tedy o poměrně lineární koridorovku, ačkoliv oproti originálu dostáváme nové vedlejší úkoly a hlavně další dialogy, které vysvětlují doposud utajené události a dávají nám určitou volnost v prozkoumávání.

Většina nedořešených záležitostí nebo podrobnější informace byly totiž ukryty jen ve zmiňovaných komiksech a knihách. Lepší interpretace některých příběhových částí je tu opravdu znát. V jádru vývojáři z EA Motive příběh výborně rozšířili a i ti, kteří ho znají z paměti, budou překvapeni novými informacemi.

Když se teď oprostím od popisování příběhu, je remake Dead Space v jádru tou stejnou hrou jako před lety. Stále je třeba být ostražitý, protože nepřátelé umí být pěkně nepříjemní a nábojů je málo. A to navzdory faktu, že zbraní tu je celkem sedm. Jmenovitě například plamenomet, kotoučová pila nebo samopal. Pořád je to o tom prostřílet se do další lokace, sem tam vyřešit poměrně lehkou logickou hádanku a jít dál. Ale možná tahle „jednoduchost“ je to, co mě baví. Zpět ale k výčtu novinek. 

Tím největším viditelným rozdílem, tedy kromě grafického zpracování, bude pro fanoušky vylepšení hned několika herních mechanik. Uživatelsky příjemněji působí třeba i souboj na blízko. Ne že byste ho tedy využívali často, ale i těch pár úderů hlavní nebo rozšlápnutí Necromorpha už nevypadá tak neohrabaně. To mě přivádí k další novince. Každý, kdo Dead Space hrál, ví, že je důležité nepřátele zpacifikovat ustřelením končetin. Jednoduše poznáte, že i Necromorphové jsou z masa a kostí. Když při střelbě do nohy vidíte, jak z ní odlétají kusy masa, nepřítel začíná kulhat a při dalším výstřelu ustřelíte i jeho kost a on se svalí k zemi, dostanete skvělý pocit „zadostiučinění“. Poměrně těžce se to popisuje v recenzi, ale když si hru zahrajete, budete okamžitě vědět, o čem mluvím.

Vylepšování obleku, zbraní a nakupování či prodávání předmětů zůstalo téměř stejné. Na lodi najdete obchod, kde můžete prodat nepotřebné věci a nakoupit náboje a lékárničky. U vylepšovacích stanic zase můžete zvýšit maximální počet životů nebo třeba kapacitu zásobníku a palebnou sílu jednotlivých zbraní. Stále musíte sbírat nebo kupovat energetické uzly, které investujete do upgradů.

Co se však mění, jsou možnosti, jak předměty najít. Remake Dead Space totiž přináší zajímavý úkrok oproti originálu a nabízí vedlejší úkoly. Nečekejte vyloženě vedlejší úkoly. Mnohdy jde jen o drobnosti jako někam dojít, něco sebrat, aktivovat nebo naopak deaktivovat. Ale i třeba možnost se pomocí tramvaje přesouvat mezi lokacemi a na nějakou chvilku odběhnout od hlavního příběhu je osvěžující.

Čím dále v ději jste, tím větší bezpečností úroveň získáte. A tato bezpečnostní úroveň vám slouží k otevírání více dveří a beden s vybavením. Dokáže být trochu frustrující, když se vrátíte do nějaké lokace, abyste pobrali vybavení schované za dveřmi, kam jste dříve nemohli, načež vás tam o chvilku později stejně pošle hlavní úkol.

Přesto ten zážitek umí být nakonec odměňující, protože vás překvapí a vyděsí emzáci na stejných nebo podobných místech znovu. Intensity Director je mimochodem novinka, která umí být fascinující. Systém vás bude děsit tím, že umisťuje nepřátele do lokací, kde už jste několikrát byli. Nabízí ale také nahodilé efekty, jako jsou výbuchy a hrůzostrašné zvuky. Přiznám se, že ačkoliv jsem se o to snažil, nakonec není vůbec poznat, co bylo předem naskriptované a co má na svědomí právě Intensity Director.

Jsou zde ještě dvě další zásadní novinky. První je stav beztíže. Oproti původní hře, kde skáčete z místa na místo, se zde pomocí boosterů můžete v nulové gravitaci pohybovat podobně volně jako v Dead Space 2. Musím říct, že mě tyhle pasáže dost bavily, ačkoliv se z nich občas dokáže točit hlava. Naštěstí je vývojáři dávkují v dobré míře. Nebylo to jen o tom, že půlku hry chodím a druhou půlku létám ve stavu beztíže.

Druhou novinkou je přemosťování elektřiny. V rozvodných skříních si můžete často vybrat, zda místnost projdete zpět třeba bez světel, zato však s otevřenými vedlejšími dveřmi, nebo naopak. Osobně jsem volil, tedy pokud to v daný moment zrovna šlo, možnost projít lokací po tmě. Víc vyděšený jsem stejně být nemohl a odměnou mi za to byly otevřené dveře do místností, kde jsem pobral potřebné vybavení nebo kredity pro nákup nábojů.

V rámci tvorby remaku nejde jen o to zlepšit fyziku hry, použít novější technologie a udělat věci jinak. Hlavním úkolem je přinést hráčům jejich oblíbený titul v novém grafickém a zvukovém kabátku a zároveň udělat radost věrným fanouškům a přivést ke svému titulu nové hráče. A to si myslíme, že se EA Motive celkem daří splnit.

Remake jsme recenzovali a kompletně dohráli na počítači. Ačkoliv na na něm samozřejmě lze konfigurovat každý detail nastavení, zatímco na PS5 jste omezeni jen na volbu mezi výkonem a kvalitou. Osobně vždy raději upřednostním výkon se 60 snímky za sekundu a 1440p, před kvalitou a 30 snímky s up-scalovaným 4K rozlišením. Pochopitelně jsem ale se zapnutým DLSS vyzkoušel všechny režimy, tedy výkon, balanc i kvalitu, a ať si říká kdo chce co chce, výkonnostní mód byl jasnou volbou.

Ačkoliv při zapnutí DLSS 2.0 nebo AMD FidelityFX 2.0 jsem se při zapnutí ray-tracingu na nějakých 45 snímků dostal, stejně jsem ten rozdíl poznal. A co si budeme nalhávat, v temném a ponurém prostředí jsou i ti největší zastánci režimu kvality ochotni přistoupit na výkonnostní režim, protože když na vás ve tmě běží několik Necromorphů, je vždy plynulejší chod hry výhodou.

Měli jsme možnost si hru vyzkoušet i na PlayStationu 5 a musíme uznat, že kdybychom si měli vybrat, tak jako zarytý konzolista stejně volím PC. Při bližším prozkoumání nevypadaly detaily postav a okolí na konzoli tak detailně. Když se tedy bavíme o tom, že obě hry běžely převážně v režimu výkonu. A občasné propady snímků byly i na počítači, především, když se má renderovat v jednu chvíli na obrazovce více nepřátel. To už ale musíme hodně hledat. Remake prostě vypadá dobře a je za ním vidět spousta práce. Potěší i mírná destrukce prostředí, která se dá díky telekinezi využívat v boji. Například když rozbijete dvířka ventilace a lopatky větráků pak posíláte emzákům do chřtánu.

Zvuky ze všeho dělají mnohem děsivější zážitek. Tajemné hlasy, řev Necromorphů a efekty zbraní jsou přepracovány. Skřípání kotoučovky zní opravdu nepříjemně a poslední vydechnutí nepřítele je zvuk, který bude opravdu lahodit vašim uším. Jako celek to působí opravdu dobrým dojmem. Vývojáři potvrdili nepsané pravidlo, že dobrý zvuk je základem dobrého hororu.

Důležité je, že hlavní hrdina konečně našel svého dabéra. Nadšení z toho, že hlavní protagonista konečně mluví, se v roce 2023 může zdát až úsměvné. Všichni, co před patnácti lety originál hráli ale vědí, o čem mluvím. Dabingu Isaaca Clarka se ujal Gunner Wright, tedy dabér z druhého a třetího dílu.

Ve všech ohledech je remake Dead Space úctyhodnou předělávkou, která nijak neznehodnocuje původní hru, ale naopak potvrzuje, jak výjimečným a přelomovým titulem kdysi byla. Navíc se spoustou vylepšení. A pro opravdové fajnšmekry se nabízí i možnost New Game+ s alternativním koncem, který celou tu podstatu remaku krásně uzavírá. Než se však vrhnu na závěr recenze, je mou téměř až povinností se podívat na remake Dead Space v kontrastu s The Callisto Protocol.

Pochopitelně na to nelze nahlížet jako na dva „totožné“ tituly a porovnávat je jako například po sobě jdoucí ročníky NHL a FIFY. Je ale třeba brát v potaz, že obě hry jsou silně propojeny některými mechanikami. Oba tituly nabízí třeba amputaci končetin nebo telekinezi. A oba tituly jsou rovně propojeny autorem Glenem Schofieldem. Ve srovnání s The Callisto Protocol je prostě Dead Space úplně jinde. Souboj na blízko a grafické zpracování má první jmenovaný lepší, ve všem ostatním ovšem exceluje a už před lety excelovalo Dead Space.

S ohledem na to je na místě, abychom změnili míru doporučení The Callisto Protocol. A to z deseti bodů na osm. Jejíž popis dle našeho redakčního manifestu na webu odpovídá nejlépe. Je to titul, který má dobrý potenciál a patří mezi špičku herního průmyslu. Bohužel má nezadbatelné chyby a nemusí jít o zaručenou pecku pro každého. Teď už to vidím a chápu.

Možná to měl na svědomí časový pres, který jsem při recenzování The Callisto Protocol měl. Možná jsem se nechal trochu unést tím, že tu taková hra dlouho nebyla. Namátkou si vzpomínám, že podobné pocity jsem měl snad jen u Prey. Opravdu se mi The Callisto Protocol líbilo, ale nemohu se zbavit té myšlenky, že Dead Space se mi nakonec líbí o trošku víc. Při recenzování jsem si zkrátka měl uvědomit, že něco podobného a dokonce i lepšího, tu bylo už v roce 2008.

Takže… Dead Space. Jde o skvělý remake? Ano, přesně takhle by totiž měla každá předělávka vypadat. Nabízí spousty nových prvků, a přesto zachování geniality a originality původního titulu. Pocit volnosti, drobné rozšíření příběhu, vylepšené mechaniky a celkové vizuální zpracování si navzdory nepříliš povedenému backtrackingu a propadům snímků zaslouží doporučení na devět bodů z deseti. Je to totiž stále ten úžasný a zároveň mnohem hezčí Dead Space.

Ten kdysi revoluční horor, na jehož základě stavilo množství dalších her. A možnost se k němu vrátit a připomenout si, v čem vlastně nejvíce exceloval, byť to dnes už bereme v mnoha ohledech jako samozřejmost, je k nezaplacení. Pokud tedy váháte, zda si Dead Space pořídit, za tým Indiana ho rozhodně doporučujeme. A pamatujte, dávejte bacha na to, co se skrývá v temnotách a nikdy nevěřte ani nejlepšímu příteli.

S vydáním této recenze bylo upraveno hodnocení pro The Callisto Protocol.