Brawl her máme poslední dobou opravdu hodně. A není se čemu divit, tento koncept je pro hráče jednoduchý pochopit a pro vývojáře jednoduchý vytvořit. Systém Brawl her spočívá v tom, že jednotlivci nebo týmy se snaží vyřadit protivníky, ať už tím, že jim uberou životy na nulu a tím pádem je zabíjí, nebo tím, že je oslabí natolik, že soupeře budou schopni jednodušeji vystřelit z arény. Celý tenhle koncept odstartovalo Nintendo se hrou Super Smash Bros, která se uchytila díky své jednoduchosti a také proto, že v aréně můžete dominovat se svým oblíbeným hrdinou z různých sérii her od Nintenda. No a když to fungovalo Nintendu, inspirovalo se jejich nápadem i mnoho jiných velkých firem jako například Sony, Nickelodelon a nedávno i Warner Bros se svým titulem Multiverse. No a bylo by divné, kdyby se na vlně úspěchu nesvezl i velikán, jako je Lego. A právě na jeho hru s názvem Lego Brawls se dneska zaměříme.   

Jak už jsem dříve zmínil, Lego Brawls se řadí mezi mlátičky, které vidíte z boku, a snažíte se v něm zničit své nepřátele. Oproti jiným Brawl hrám se zde ovšem nebudete muset snažit nepřítele oslabit do takové míry, abyste jej mohli vystřelit za arény, stačí ho prostě zabít, tedy rozložit mu panáčka, abychom nebyli krutí. Hlavním důvodem tohoto rozkládání je to, aby vám nepřítel nebránil v plnění úkolů v jednom z herních módů, které si teď popíšeme.

Najčastější mód bude zabírání plochy, kde je vaším úkolem stát uprostřed mapy a nedovolit soupeři, aby zabíral místo on. Pokud tohle vydržíte dostatečně dlouhou dobu, vyhráli jste. Pokud nebude vybráno zrovna zabírání plochy, může být jeden z módů na styl Battle Royale nebo všichni proti všem, liší se mezi sebou jen v počtech životů. Osm vyvolených bude soupeřit o to, kdo přežije nejdéle nebo nasbírá nejvíce zářezů. Jako poslední ze stylu hraní tu máme legendární mód, ve kterém sbíráte diamanty. Říkám mu legendární ne proto, že by se tak jmenoval, ale protože jsem jej zhruba ze sto her, hrál jen jednou. A podle reakcí ostatních, jsem měl opravdu štěstí. Jelikož jsou mapy a jejich náplně ze 4 náhodných mixů zvoleny cizími hráči, málokdy se vám podaří vybrat si to, co byste chtěli zrovna hrát.  

 Jedna ze dvou věcí, které v téhle recenzi pochválím, jsou speciální události, které se dějí na mapách. Mapy jsou docela pěkně tematicky zpracované podle edic Lego stavebnic. Utkáte se v Jurském světě, westernovém městečku i v dojo, ve kterém trénovali samotní ninjové z edice Ninjago, budete bojovat také v Lego hradu nebo na asteroidu, kde sídlí vesmírná stanice.

Každá z těchto map obsahuje jednu zajímavost, která dělá souboje zajímavější. Může na vás vyběhnout Tyranosaurus Rex, zabírání plochy ve hradě vám znepříjemní princezna, která fandí protějšímu týmu, nebo si v dojo osedláte samurajského mecha a budete ním bránit svůj tým.  

Druhá a poslední kladná věc na Lego Brawls je tvorba postav. Jelikož se jedná o Lego, složit si každou část svého hrdiny je to, co mnozí z nás budou chtít a také to dostanou. 

Můžete si vybrat edici, kterou zrovna budete otevírat ve formě takového Battle Pasu, a ta se vám plní za hry a hlavně výhry. Edic je 12 a každá obsahuje tematicky jiné odměny, které se dají samozřejmě kombinovat i mezi sebou. To znamená, že kombinací toho, jak můžete vypadat, je opravdu mnoho. Za zúčastněné hry budete dostávat i bedny obsahující náhodný předmět. Můžete si upravit své nohy, tělo, hlavu, doplňky a zbraň. V sekci zbraní si můžete také navolit, jaké bonusy budete preferovat. To znamená že ovlivníte, jaká schopnost vám může padnout z beden, rozmístěných po mapě.

Hraním si můžete také zpřístupnit už předem vytvořené hrdiny, kteří mají výhody pro určitá jím blízká kouzla. Navíc čím častěji budete schopnosti používat s těmito předem definovanými hrdiny, tím budou schopnosti silnější. Vytváření postavy je určitě to největší a asi jediné lákadlo.     

A tímto jsem skončil s kladnými věcmi, protože Lego Brawls obsahuje mnoho vad, které z něho dělají podprůměrnou hru. Dlouho jsem si u žádné podobného titulu nepoložil během jeho hraní tolikrát otázku „proč“? Proč si nemůžu vybrat jméno postavy, za kterou hraju? Hra se za vás rozhodne vybrat kombinaci vašeho jména dle typu panáčka, kterého hrajete. To, co chci v každé kompetitivní hře, je, aby každý můj soupeř přesně věděl, kdo mu udělal ten čajový pytlíček nad jeho nosem.  

Proč v módech na životy nemusím vůbec bojovat? Stačí prostě stát někde v rohu, dělat, že tam nejste, a pak jen nakonec praštit oslabeného soupeře. To, že se zúčastníte boje a někoho zabijete, nemá žádný vliv na vaše bodové hodnocení a vlastně tím jen riskujete. Proč mi můj panáček každých 15 sekund skáče, i když chodím jenom doleva a doprava? Zkoušel jsem hrát jak na šipkách, tak na páčce, dokonce jsem vyměnil i ovladač, ale můj panáček se svévolně rozhodoval, že v určitých chvílích bude skákat. Později jsem přišel na to, že je bezdůvodně nastavené ovládání tak, že když na šipku vyvinete tlak mírně nahoru (což vzhledem ke tvaru šipky není vůbec složité), hrdina vám vyskočí. Ale nakonec jsem panáčka docela chápal vzhledem k tomu, jaké chyby musí snášet, být jim, chtěl bych skočit taky.

Proč jsou některé schopnosti tak nevyrovnané? Na každé mapě najdete krabice, ve kterých se skrývá náhodná schopnost. Podle toho, jak máte složený balíček schopností, se mění pravděpodobnost, jaké bonusy vám padnou. Můžete si osedlat pterodaktyla, se kterým budete chrlit kosti od večeře a ničit své nepřátele, můžete se proletět na destruktivní rukavici nebo vzít do ruky jednu ze zbraní a zastřelit nepřátele okolo sebe. Jsou i podpůrné schopnosti jako například pizza, kterou se budete krmit a uzdravovat všechny okolo. Nebo se prostě zavřete do rakve a budete v ní zavření, a to je vše, prostě budete zavření a čekat. Pro rakev jsem později našel jediné využití, zavřel jsem se v ní na ploše, kterou jsme měli zabrat, a vydržel jsem na místě o něco déle než normálně. Rakev ale nebyla ta nejdivnější věc. Byly situace, ve kterých máte v ruce obyčejnou kuši a mezitím nad vámi prolétává skoro nesmrtelný soupeř a likviduje vás pterodaktylem. Chápu, že Lego chtělo nechat sílu bonusu na náhodě, ale ve hře, která se snaží být kompetitivní, takové rozdíly nedávají moc smysl.  

Stejně tak nedává smysl samotný bojový systém. V normálních hrách tohoto typu máte určité sekvence útoků, ale zde můžete zběsile máchat mečem, přičemž nemáte absolutně tušení, jestli soupeře udeříte nebo jestli udeří on vás. Prostě mácháte a doufáte. Tento problém by mohl být lehce vyřešen úhybným manévrem, který je v každé hře z tohoto žánru, kterou jsem zatím hrál. Jenže tady místo úhybného manévru máte jakýsi „bodýček”. Narazíte do soupeře a udělíte mu menší poškození, ovšem nejhloupější na tom je fakt, že se při tomto pohybu ničemu nevyhnete, což znamená, že pokud někdo zběsile mává mečem nebo na vás posílá dračí armageddon, váš už tak utrápený panáček, útok stejně zaznamená.

Proč tohle všechno stojí 40 eur? I mezi free-to-play tituly, jako je Brawlhala nebo Multiversus, který vyšel před dvěma měsíci, je Lego Brawls podprůměrnou hrou. Proč tohle Lego vůbec vydalo? To jsem se ptal sám sebe po celou dobu hraní tohoto titulu, protože Lego je mi známo jako společnost, která publikuje velice zábavné hry. Tahle spolupráce se studiem Red Games, které se zaměřuje hlavně na mobilní hry, je jejich první a doufám, že i poslední. 

V různých článcích se můžete dozvědět, že se mělo jednat hlavně o mobilní hru. Ale někomu přišlo jako dobrý nápad ji prezentovat hlavně na konzolích a PC, což byla chyba. Lego Brawls ode mě dostává hodnocení 3 body z 10, a to hlavně za pěkně zpracováné vytváření hrdinů. Nic jiného na této hře se kladně bohužel hodnotit nedá. Zábavnou část si v titulu někdo nejspíše dokáže najít, ale nevidím důvod, proč si nezahrát jakoukoliv jinou hru tohoto typu.