Je rok 1789 a v Paříži vypukla Velká francouzská revoluce. Ta ale nedopadne tak, jak si ji dějiny pamatují, a místo stětí někdejšího panovníka Ludvíka XVI. a nastolení „vlády lidu“ je revoluce krvavě potlačena roboty pohaněnými párou.

Ocitáme se totiž v alternativní realitě steampunkové Paříže a monarcha Ludvík XVI. není jen králem Francie, ale i géniem, který poroučí armádě robotů, kteří mají nakázáno zabít všechny, kdo se snaží převzít francouzský trůn. Vy se vžijete do role robotky Aegis, která se stává osobním strážcem královny a vydává se napravit dějiny a zvrátit osud Francie a jejího lidu.

Steelrising je už od oznámení jeden z titulů, který si okamžitě svým alternativním zasazením získal moji pozornost. O to víc jsem asi i zklamaný, že nedokázal naplno rozvinout a využít potenciálu alternativní Paříže 18. století. Ovšem to už trochu předbíháme, pojďme si to shrnout všechno hezky postupně.

Steelrising je čistokrevná souls hra, tedy akční RPG z pohledu třetí osoby, která se zaměřuje primárně na rychlé souboje jeden na jednoho a svým způsobem na těžší obtížnost, i když, jak se to tady vezme. I přesto, že souls hry se vyznačují vysokou obtížností, u Steelrising je to těžké určit. Mechaniky jako sbírání duší a jejich následná ztráta při úmrtí či hledání bonefirů, v tomto případě Vestals, které známe z ostatních souls her, jsou zachovány. To samé se ale o obtížnosti říct tak úplně nedá. Ano, budete umírat, ale rozhodně ne tak často, jak byste si možná až přáli.

Je pravda, že už mám v souls hrách nahráno dost času, a tak jsem si s sebou do Steelrising vzal i dost zkušeností, ale za skoro 25 hodin zemřít šestnáctkrát a ani jednou nechtít rozmlátit ovladač je opravdu už na pováženou u podobného titulu. S jistotou ale zase můžu říct, že Steelrising může být výborným titulem do startu pro hráče, kteří jsou souls hrami nepolíbení. Ti zkušenější můžou ale ve finále zůstat zklamání z menší výzvy, která nesplnila jejich očekávání.

Samotná hratelnost je ale udělaná téměř na výbornou. Máte zde hned několik typů zbraní, kde každá se chová jiným způsobem, a to hlavně díky speciálním pohybům. Jelikož Aegis v základu nedisponuje možností parírování a klasického blokování útoků, tak tyto mechaniky najdete jen u vybraných zbraní. Bude tedy na vás, jakým stylem soubojů se vydáte. Na výběr budou těžké zbraně, ale i lehké dýky nebo můžete zkusit i pistole na dálku a zbraně alchymistické, které budou udílet elementální poškození.

Samotných typů zbraní ve Steelrising zase tak moc nenajdete, ale právě díky speciálnímu útoku, ať už defenzivnímu nebo ofenzivnímu, je každá zbraň svým způsobem jedinečná a každý má tak šanci si najít přesně tu kombinaci, která bude vyhovovat jeho stylu hraní.

Velkým tématem je pak ještě alchymistické poškození, tedy to elementální, kdy zde máme ohnivé, mrazivé a elektrické. Každé poškození se pak hodí i na jiné druhy nepřátel, kdy každý typ nepřítele se ve světě objevuje většinou ve čtyřech variantách, tedy klasické a pak jedné ze tří právě zmíněných elementálních, nebo u robotů tedy spíše poháněných jiným typem energie. Tady je celkem škoda, že vás hra moc nenutí do výraznějšího střídání zbraní. A to i navzdory tomu, že jednotlivé typy nepřátel jsou sice zranitelnější vůči určitému typu útoků, ale i tak se nejedná o takový rozdíl, abyste měli potřebu se na každého nepřítele zvlášť připravovat a byli nuceni zbraně výrazně obměňovat. Ano, sice některé nepřátele bude lehčí zápalit či zmrazit než jiné, ale hratelnost to nijak nemění.

Přitom design nepřátel se povedl. Je pravda, že jejich typů není ve hře zase tolik a po chvíli, co ve hře strávíte, se sorta vašich nepřátel moc nezmění. I přesto pár, co tam je, jsou udělaní dobře a každý je pak odlišný. Najdete zde nepřátele klasické, mini bosse a pak titány. Mezi ty klasické se řadí prototypy různorodých strojů, dělnické stroje z kuchyně, ale i hornické a pak i stroje bojové. Ať už se ale bude jednat o jakéhokoliv nepřítele, jejich útoky jsou často čitelné, ne nějak silné a stroje často postrádají určitou agresi, takže na vaše protiútoky většinou bude času dost.

Mini bossové jsou pak vlastně úplně to samé. Jedná se o úplně klasické stroje, jen o něco málo silnější. Ty poznáte vždy velmi jednoduše pomocí modré mlhy, která je obklopuje.

Největší výzvou jsou pak titáni. Těch je ve Steelrising dohromady sedm. Každý z nich je unikátní a jejich design se opravdu povedl, přičemž s každým byla zábava se utkat. Opět ale bohužel žádný z nich nepředstavoval výzvu klasických souls her a při soubojích s nimi vám toho hra často dost promine a netrestá vás za každý přešlap jako jiné podobné tituly. Téměř všechny se mi tak podařilo zabít hned na první pokus. Po zabití prvních titánů si pak dodatečně odemykáte speciální schopnosti, které vám pomohou nejen v boji, ale zároveň se díky nim dostanete na místa, která byla předtím nedostupná.

Co už ale tak parádní není, je příběh. Ten měl nejvíce ze všeho ohromný potenciál. Námět alternativního světa má výborně vymyšlené základy a steam-punková Paříž se nápadem i zpracování povedla. Dokonce i příběh robotky Aegis, za kterou bude hrát, je zajímavý. Ovšem hlavní příběh? Není špatný, vůbec ne, ale rozhovory jsou často nezáživné a první polovina je bez většího vysvětlení toho, co děláte, a proč to vlastně vůbec děláte. Druhá půlka už na tom je o poznání lépe, ovšem i tak je příběh naprosto nevýrazný, bez dějových zvratů či vlastě čehokoliv, co by vás kdoví jak zajímalo.

Naproti tomu jsou tady ale vedlejší úkoly, které mnohdy napravují tu chybu, kterou vytváří hlavní dějová linie. Právě vedlejší úkoly jsou mnohem zajímavější a poodkrývání určitých tajemství jak o vás, jakožto Aegis, tak i členek povstání nebo o pozadí revoluce jsou výraznějším tahákem, než celý hlavní příběh. Občas vám do ruky dá Steelrising i určité rozhodnutí, kdy máte na výběr postavit se na stranu té či oné osoby, což hratelnost ozvláštňuje. To ovšem nic nemění na tom, že rozhovory jsou často táhlé, nezajímavé a ne vždy kvalitně napsané. Hlavní příběh měl tak tedy rozhodně větší potenciál a je za mě osobně spíše průměrný. I samotné postavy jsou nudné a jejich osudy vás až na světlé výjimky nebudou naprosto vůbec zajímat.

Úplně to samé se dá říci o grafice. Na první pohled není špatná a zdecimovaná Paříž vypadá dobře, ale při bližším zkoumání si všimnete, že textury jsou rozmazané a chybí jim detaily. To se dá hlavně poznat na obličejích postav. Úplně naopak je tomu ale zase u audia. Jestli se něco vývojářům opravdu povedlo, tak to je nejen dabing postav, ale hlavně hudební doprovod. Ať už se bavíme o hudbě do pozadí hořící Paříže nebo soubojích s titány, tak klasický hudební doprovod je perfektní. I dabing si zaslouží chválu a kombinace anglického a francouzského slovníku je opravdu povedená.

Co se technické stánky hry týče, tak díky DLSS hra běží ve většině případů plynule, ale i tak si rozhodně připravte silnější počítač. Snímky za vteřinu mají tendenci na některých místech padat a velký problém má hra s načítáním textur, kdy téměř neustále dočítání objektů kazí atmosféru. Při soubojích si zase budete muset zvyknou na občasné problémy s kamerou, která má tendenci skákat do objektů. 

Steelrising je tedy vážně zajímavým titulem. Na jednu stranu jsem si hraní za Aegis užil, ale na tu druhou má titul celkem dost problémů, které se žádnou aktualizací odstranit nedají.

Osobně bych se tedy vůbec nezlobil, kdyby byl titul o něco těžší, ale tohle je opravdu jen moje osobní preference. Pro ty, kteří by i tak ve hře viděli určitou překážku, tak sem autoři přidali i assist mode, který vám dovolí snížit utržené poškození nebo vypnout ztrátu duší po vašem úmrtí.

Příběh není vyloženě špatný a vedlejší úkoly ho silně zachraňují, ale i tak se nemůžu zbavit pocitu, že podobný titul měl rozhodně větší potenciál. O to větší škoda je, že na rozdíl třeba od Dark Souls je příběh opravdu důležitým stavebním pilířem a není zde jen na pozadí, kde by si ho hráč sám zjišťoval nebo ho četl přes různě skryté zprávy, ale nachází se zde i klasické cut-scény.

Typů nepřátel by také rozhodně mohlo být více, protože postupem hrou se stále dokola opakující stroje nejen omrzí, ale i jejich mechaniky začnou působit značně ohraně. Naopak vyzdvihnout můžu velmi dobré audio, které dodává celé Paříži skvělý nádech a atmosféru.

Od Indiana si tak Steelrising odnáší doporučení na 7 z 10, a pokud nejste hráčem souls her, tak možná právě Steelrising by mohl být skvělým vstupním bodem do této série her. Ovšem pokud hledáte další Bloodborne, bojím se, že Steelrising to nebude.