Jak správně kopírovat cizí hry - recenze Shadow Warrior 3

Že bude Shadow Warrior 3 dobrá hra jsem očekávala již od oznámení dva roky zpátky. Že to ale bude v podstatě ta nejlepší střílečka z první osoby od dob DOOM Eternal, to mě vskutku mile překvapilo. Nutno tedy říci velmi krátká a lehce nedodělaná střílečka, co zvláště staré milovníky série vůbec nepotěší, ale dle mého skromného názoru se úspěšně povedlo dát do kupy víc než zábavnou šílenou akci, kterou jsem nevěděla, že jsem potřebovala.

Ačkoliv je Shadow Warrior 3 pokračování známé série, s klidem bychom o něm mohli mluvit jako o úplně novém titulu. Vývojáři totiž překopali celý základ hry, a tak jsme se namísto looter shooteru s otevřenějším světem dočkali lineární střílečky na styl DOOM Eternal. Na výběr máte v podstatě pouze šest základních zbraní a veškerý důraz je směřován na rychlost a dramatičnost soubojů, takže každá přestřelka pro nezasvěceného vypadá pouze jako šílená změť nábojů a useknutých částí démonických těl.

Příběh sleduje ninju ve výslužbě Lo Wanga a navazuje přesně tam, kde ho minulý díl opustil. Prastará magická brána byla otevřena a do světa se dostal obří ledový drak, co během pár dní zničil skoro všechen život na planetě. Záchrana celého světa tak zas a znovu padá na ramena psychicky nevyspělého Lo Wanga a jeho arzenálu zbraní. Během čtyř až šesti hodin, které vám hra zabere, se budete probíjet jednou hordou démonů za druhou s finálním cílem najít způsob, jak tu velkou létající ještěrku sejmout z nebe. Příběh ani postavy v něm přitom nejdou do žádné hloubky. Rozhodně se nejedná o vypravování, na které budete ještě několik let vzpomínat, což ovšem vyloženě nevadí, protože Shadow Warrior 3 je hra, kterou nehrajete kvůli příběhu, nýbrž kvůli akci.

Souboje s japonskými démony Jókai jsou teatrální hned od začátku. Lo Wangova věrná katana je jediný pozůstatek po všech zbraních na blízko z předchozích dílů a její společnost tvoří pět dalších palných krásek, které mají rozsah od revolveru přes granátomet až po vrhač disků. S takovým malým arzenálem asi není nijak překvapivé, že každá zbraň se chová naprosto odlišně a díky vylepšení, které si u každé můžete odemknout, se vám nejen neomrzí, ale hlavně je zábava vymýšlet a zkoušet nejrůznější kombinace.

Mimo tuto hlavní šestku vám budou k dispozici také gore neboli „krvavé“ zbraně. Vražděním démonů budete postupně sbírat sílu na provedení fatálních útoků, které pro vás neznamenají jen krásně brutální animaci zabití, ale právě i získání krvavé zbraně. Každý druh jókai v sobě schovává jedno takové udělátko a Lo Wang se nebojí strčit ruku hluboko do střev, jen aby ho získal. Tyto gore weapons jsou další skvělé oživení herních mechanik, díky kterým budete často přemýšlet, zda se radši teď hned vyléčit zabitím slabého démona, anebo si šetřit sílu a později získat ten skvělý Hattoriho meč, se kterým vyčistíte celou místnost mrknutím oka.

Bohužel ani Shadow Warrior 3 neušel klasickému prokletí nedokonalého technického stavu. Během hraní jsem několikrát potkala nepřátele, co byly buďto zaražení do země, levitovali ve vzduchu anebo jen bez hnutí stáli a zírali do stěny. Ve výsledku to byly jen vzácné výjimky, ale byly tam a to stačí. Když si k tomu připočteme i v podstatě neustálé freezování při přechodů do videosekvencí, nemůžeme neuznat, že se někam pár chybiček nevloudilo.

Na druhou stranu, pokud bych měla vyjmenovat jednu věc, kterou dle mého tento titul dělá skvěle, pak je to postupný nárůst obtížnosti. Ačkoliv jste neustále hnáni pořád postupovat dál a dál v příběhu, různí nepřátelé i nové zbraně jsou představovány vždy přesně v tu chvíli, kdy si na ty staré začínáte až moc zvykat. To stejné platí i o arénách, ve kterých bojujete. Každá oblast je osobitá a krásná sama o sobě, přičemž hned, jak se v ní začínáte až moc zateplovat, vás hra hodí do úplně nového prostředí.

Tato rychlost má technicky vzato jedno malé mínus v podobě nemožnosti vrátit se zpět do míst, ze kterých jste přišli. Jinými slovy, pokud chcete Shadow Warrior 3 dohrát na sto procent, rozhodně počítejte s druhým průchodem, který už pravděpodobně nebude zdaleka tak záživný. Celý titul je totiž vytvořen tak přímočaře, jak to jen jde. Jedna bojová aréna střídá druhou a mezi nimi najdete pouze krátké plošinové pasáže.

Tyto skákací části nejsou nijak těžké a nabízejí alespoň krátkou chvíli klidu. Právě v nich je poschováváno nejvíc vylepšovacích bodů, které ve hře fungují v podstatě i jako sběratelské předměty. Získat je totiž můžete hlavně prozkoumáváním svého okolí. Většinou není extrémně těžké je najít, přesto působí jako zajímavé oživení už tak příjemných plošinových pasáží. Druhý způsob, jak tyto body vylepšení získat je plnit rozličné výzvy pro jednotlivé zbraně ve vašem arzenálu, které jsem si já osobně velmi užila. Právě díky nim jsem si zvykla na používání uchopovacího háku i během boje, což při závěru hry byla schopnost, za kterou jsem byla vskutku ráda. Jednoduše do soubojů přináší zase nějaký ten nádech novoty. Když už zvládáte hordy démonů odrážet bez většího zadýchání, soustředit se na zabíjení nepřátel specifickým stylem vás zase vtáhne zpět do hry.

Když to tedy vezmeme kolem a kolem, Shadow Warrior 3 je i přes své menší chyby skvělou hrou. Máme tu ovšem jedno velké ale, které pro spoustu z vás dokáže rozbít všechny mé předchozí argumenty, a to je právě ten fakt, že Shadow Warrior 3 je v podstatě menší čínský Doom Eternal. Nejenom v tom slova smyslu, že se upustilo od věcí, které dělali tuto sérii osobitou (jako například milované koláčky štěstí). Ale také proto, že i v tomto novém žánru nepřináší a nezkouší vůbec nic nového. Jasně, nový kabátek a lehké doladění tomuhle jídlu dodají víc peprnou chuť. To ale nemění nic na to, že jsme ho už jednou jedli a možná stojí za to se zamyslet, zda ho chceme jíst znovu. Moje odpověď je jasná, jednoznačné ano, ale co na to říkáte vy? Doporučujeme na 8 bodů z 10.