Donedávna jsme si mysleli, že point-and-click adventury od LucasArts jsou definitivně věcí minulosti. Ne snad proto, že bychom si je už nemohli zahrát. Hrstka remasterů a speciálních edicí, pod kterými je podepsána buď zaniklá herní odnož společnosti Lucasfilm, nebo studio Double Fine, je i dnes bez potíží dostupná a na zbytek klasických titulů máme populární emulátor ScummVM. Dlouho ale panovala představa, že takové počiny už dnešní hráče nezajímají, a tak jsme si začali pomalu zvykat na skutečnost, že se tradiční značky v čele s pirátským Monkey Islandem už nevrátí.

Jenomže pak přišel slavný designér Ron Gilbert, otec série Monkey Island, který nám se svým studiem Terrible Toybox nabídl už příjemnou retro adventuru Thimbleweed Park. Jednou se Gilbert sešel s Davem Grossmanem, dalším známým veteránem z LucasArts, a díky tomuto setkání a díky správnému tahání za nitky v pozadí Lucasfilmu a vydavatele Devolver Digital se stalo nemyslitelné. Monkey Island se opravdu vrátil. Od vydání prvního dílu série už ale přece jen uběhlo více než 30 let. Je tedy Return to Monkey Island nablýskanou pirátskou lodí, která směle a neohroženě křižuje moře za doprovodu svěžího větru, nebo spíše červy olezlým kostlivcem, který by měl být zakopán tak hluboko, že ho už ani ten největší pirátský nešika nikdy nevyhrabe?

Odpověď naštěstí není nijak složitou hádankou a můžeme se k ní dobrat třeba díky příběhu. Ten se znovu zaměřuje na tradičního hrdinu Guybrushe Threepwooda, přičemž začíná přesně tam, kde skončil Monkey Island 2 z roku 1991. Až na to, že ne tak docela. Slova používáme radši na kritizování špatných her než na šíření spoilerů, ale už samotný úvod nového Guybrushova příběhu je jednoduše fascinující. Mistrným způsobem totiž využívá konec druhého dílu, z něhož mnozí fanoušci nebyli zrovna nadšení, nejen pro potřeby zábavného tutoriálu, ale i úžasného dějového zvratu. Ten navíc dokonale řeší otázku, jak stvořit přímé pokračování prvního a druhého dílu, které si zároveň tu a tam něco vypůjčí z později vydaných částí série. A v podobném duchu se Return to Monkey Island a jeho děj nese až do samého konce, na němž nemá na hrdinu čekat nic menšího než desítky let vyhlížené tajemství ostrova Monkey Island.

Nemá nejmenší smysl řešit, kde se hra na pomyslné časové ose série nachází. Hlavní totiž je, že tu máme další zábavný a vtipný příběh, v němž září nové i staré postavy a v němž funguje na jedničku naprosto všechno. Hlavně humor, který je stejně příjemný, lehce parodický a nadčasový jako kdysi. Možná, že jsme se s The Secret of Monkey Island mohli na trhu setkat už v roce 1990, ale jako komedie funguje bezvadně i v roce 2022. A troufáme si říct, že také Return to Monkey Island bude stejně zábavný za 30 let jako dnes. Dobrému dojmu pomáhá rovněž fakt, že hra nespoléhá na berličky typu popkulturních odkazů na každém rohu. Aby bylo jasno, o tradiční narážky na Star Wars nebo LOOM a další adventury LucasArts nepřijdete, rukopis autorů je nejen v tomto směru velmi dobře patrný, ale rozhodně nejde o vyprávění, které by se tak moc opíralo o aktuální věci, až by bylo zanedlouho víc vyčpělé než roky otevřená láhev grogu.

Přesto má zdejší humor víc podob. Řekli jsme, že tu nebudeme plýtvat spoilery, ale při pomyšlení na tu plakající veverku nám nejspíš bude smutno ještě hodně dlouho. A přitom jsme se při pohledu na ni smáli. Vlastně jsme se při hraní smáli nebo alespoň usmívali ve velké míře. Jako veteráni a dlouholetí fanoušci jsme se zkrátka v libovolné scéně cítili jako ve svém živlu, nicméně věříme, že by se nového Guybrushova dobrodružství neměli bát ani nováčci. Znalost událostí z ostatních Monkey Islandů není nezbytná, a pokud se vám zachce nějakého toho zasvěcení do příběhu série, můžete si v hlavním menu otevřít povedenou obrázkovou knihu, v níž sám Guybrush shrnuje ty nejdůležitější okamžiky, nebo tu a tam využít vysvětlující odbočky v takřka všudypřítomných rozhovorech.

Rozhovory jsou navíc nejen skvěle napsané, ale také skvěle zahrané. Dominic Armato je jako Guybrush Threepwood stejně dobrý jako kdysi, a i když si u některých známých postav musí fanoušci zvyknout na nové dabéry, všichni odvádí adekvátní práci. Hudební doprovod je pak vyložená lahůdka. Trio Michael Land, Peter McConnell a Clint Bajakian, které pracovalo už na Monkey Islandu 2, se postaralo o parádní soundtrack plný povědomých melodií i zbrusu nových kousků, které se navíc občas mění za běhu v závislosti na tom, kde se zrovna nacházíte. Hudba má ale v první řadě velký vliv na navození té správné atmosféry série, o kterou se stará i povedený vizuál.

O uměleckém směru nového Monkey Islandu toho bylo v posledních měsících řečeno dost. Vedle internetových reptalů teď vypadá i extrémně ukecaný obchodník Stan, jenž byl opět vybaven oblečením s nehybnou texturou, jako mlčenlivý chudák. My jsme ale s výsledkem velmi spokojení a věříme, že tato moderní, stylová a svěží grafika je ve výsledku mnohem lepší volbou než třeba pixel art. Jediná součást grafiky, na níž jsme si museli chvíli zvykat, jsou drobné oči většiny postav, které tu a tam přece jen působí nepřirozeně a neživě. Také jsme si všimli občasných chybek v jinak slušivých animacích. Hlavnímu padouchovi LeChuckovi v několika cut-scénách nepatrně odskakuje spodní čelist a jednou se nám stalo, že Guybrushovi zůstal v ruce nůž i po skončení příslušné akce, což na několik okamžiků rozbilo některé jeho animace. Naštěstí jde ale o vzácné vady na kráse vizuálu, který nám okamžitě sednul.

Ještě víc nám ale sedla hratelnost, která je v případě point-and-click adventur stejně důležitá jako příběh. Return to Monkey Island totiž nabízí velmi tradiční, snadno pochopitelné mechaniky, které vás ani na okamžik nenechají na pochybách o tom, co vlastně hrajete a jak to máte hrát. Napříč pěti kapitolami se dostanete do celé řady půvabných a exotických lokací, kde si můžete do sytosti povídat s mnoha postavami, sbírat a kombinovat všemožné předměty a pomalu, ale jistě řešit jednu hádanku za druhou, až dospějete do možná poněkud nečekaného finále.

Když pomineme možnost cestovat s lodí po mapě Karibiku, která v sérii rozhodně není nic nového, při hraní nenarazíte na žádnou specialitu z ranku ikonických urážek soupeře při šermování nebo nepopulárního systému Monkey Kombat z Escape from Monkey Island z roku 2000. Return to Monkey Island je tedy v oblasti hratelnosti klasickou adventurou, která se zjevně snaží v první řadě nabídnout to, co od takové hry očekáváme. A to bohatě stačí. Navzdory absenci jakékoliv minihry jsme se při hraní ani na okamžik nenudili. Mimo jiné proto, že mnohé popisky a kontextové akce skrývají další porci humoru a překvapivých okamžiků, takže se opravdu vyplatí zkoušet všechno, co vás napadne, a klikat na všechno, co uvidíte. Ne vždy se tím posunete dopředu, ale často budete za svou zvědavost a kreativitu odměněni milou scénkou nebo jedním z mnoha achievementů, které jsou povětšinou svázané právě s takovými volitelnými akcemi. A splnění některých z nich vám může dát opravdu zabrat.

Totéž se koneckonců dá říct i o hádankách důležitých pro postup. Ani jednou jsme však nenarazili na řešení, které by nám připadalo nesmyslné. Nic jako nechvalně proslulý monkey wrench z Monkey Islandu 2 se zkrátka nekoná, navíc platí, že z každé situace existuje cesta ven. Nemůže se stát, že byste s něčím tak moc experimentovali, až by vám vaše pokusy zabránily v dalším postupu. Zde je nutné poznamenat, že Return to Monkey Island nabízí podobně jako za starých časů dva režimy obtížnosti. A i když vyšší obtížnost obdaří část hádanek několika dodatečnými kroky, které vám mohou zatopit, ani při jejím testování jsme neměli pocit, že by se tvůrci byť jen na okamžik utrhli ze řetězu a snažili se hráče zmást.

Pokud se vám ale stane, že si s něčím nebudete vědět rady, existuje snadné řešení. Ne, není nutné opustit hru a najít si někde na internetu návod. Existuje lepší způsob, a to kniha, kterou máte neustále k dispozici v inventáři a která vám může napovědět, co máte dělat dál. Ostřílení veteráni mohou něco takového samozřejmě zcela ignorovat, stejně tak mohou ignorovat klávesu, která vám zvýrazní všechny interaktivní místa na obrazovce. Ostatní zde ale mohou kdykoliv najít šikovnou nápovědu, jež navíc zohledňuje, v jaké fázi příběhu se zrovna nacházíte, co máte nebo nemáte v inventáři a co jste už zkusili. Kromě toho je zcela na vás, jak velkou nápovědu si vyžádáte, tedy jestli chcete řešení jenom naznačit, nebo rovnou popsat.

Ačkoliv není kniha nápovědy vysloveně revoluční herní prvek, byli jsme z ní nadšení. Je to prostě a jednoduše funkční a navíc dobře napsaná a zpracovaná součást zážitku. Také se není třeba bát, že pokud byste celou dobu leželi v této knize, prošli byste Return to Monkey Island za několik desítek minut. My jsme knihu nápovědy při hraní tu a tam otevřeli, samozřejmě pouze ze zvědavosti a pro potřeby této recenze, a i když jsme napoprvé hráli na nízkou obtížnost, závěrečné titulky jsme spatřili asi po 8 hodinách hraní. A to hlavně díky tomu, že jsme se nebáli klikat na cokoliv zajímavého a zkoušet víc než jen dosažení další kapitoly co nejrychlejším a nejsnazším způsobem.

Při všem tom klikání navíc můžete najít karty, které vám v další zvláštní knize dostupné v inventáři zpřístupní až sto otázek spojených s celou sérií Monkey Island. Z jistého úhlu pohledu se tak dá hovořit o sběratelských předmětech, a pokud to byl opravdu záměr tvůrců, pak se jedná o jeden z nejlepších stylů sběratelských předmětů, s jakými jsme se v poslední době setkali. Některé otázky totiž souvisí i s tou hrou, kterou zrovna hrajete, a při jednom průchodu pravděpodobně nenajdete všechny, takže se vyplatí dávat pozor a projít si Return to Monkey Island znovu. Otázky se navíc nevyhýbají ani pozadí vývoje, tudíž mají velcí fanoušci obrovskou výhodu. Zvlášť s ohledem na fakt, že pokud zvolíte nesprávnou odpověď, otázka z knihy na čas zmizí a vy tak musíte hledat a sbírat další karty, jestliže toužíte po reparátu. Přesto jde o báječné, a přitom zcela volitelné zpestření, jež může nabídnout pořádnou výzvu. A aby bylo jasno, načítáním odlišných uložených pozic si při případném tipování nijak nepomůžete, protože obsah knihy s otázkami je sdílený napříč celou hrou a neváže se na konkrétní save.

Je tedy vidět, že tvůrci i při vytváření této pozoruhodné součásti hry dost přemýšleli. A pokud jde o nás, ať přemýšlíme, jak přemýšlíme, nemůžeme se ubránit pocitu, že je Return to Monkey Island adventura, kterou si opravdu zasloužíme. V žádném případě se nejedná o žánrovou revoluci, která by point-and-click adventury okamžitě vystřelila mezi nejžádanější zboží, ale jako fanoušci série jsme po téměř třech kompletních průchodech novinkou studia Terrible Toybox nesmírně nadšení. Nový Monkey Island přesně ví, co má dělat, a dělá to přímo skvěle. Až na občasné vizuální vady na kráse všechno funguje na jedničku a my jsme se tak při hraní ani na chvíli nenudili, ani jsme neměli pocit, že bychom za své peníze – protože jsme si Return to Monkey Island opravdu koupili – dostali méně než to, co jsme čekali.

Právě naopak, dokonce jsme se nezřídka smáli s větším potěšením než démonická lebka Murray a pořád jsme měli dojem, že je všechno tak, jak má být. A že by se stejně měli cítit i ostatní kolem nás, pokud si hru zkusí. Nezáleží na tom, jestli dokážete zpaměti odrecitovat recept na lektvar, díky němuž dosáhnete břehů Monkey Islandu, nebo jestli nemáte nejmenší tušení, jak odpovědět, když řekneme, že bojujete jako farmář s dobytkem. Pokud máte rádi dobrý humor a pořádné pirátské dobrodružství, Return to Monkey Island vás určitě nezklame.