První část Lost Records: Bloom & Rage má potenciál, který zatím nevyužívá

Očekávání jsou zrádná. Jen kvůli nim vás dokáže titul zklamat, protože není takový, jaký jste si představovali. Přitom vám tvůrci hry vaši vysněnou podobu vlastně nikdy neslíbili. A právě do takové situace se dostává i titul Lost Records: Bloom & Rage od tvůrců hry Life is Strange. Již na první pohled evokuje tahle nová příběhová adventura dojem, že se bude jednat o ten stejný zážitek; že nabídne ten stejný přístup k vypravování a tu stejnou hratelnost. Však je to od stejných tvůrců, ne? Možná vás ale překvapí, že její první část nazvaná Tape 1: Bloom je ve svém nitru odlišnější, než by se mohlo zdát. A sama vlastně stále nevím, jestli to je dobře, nebo špatně.

Lost Records: Bloom & Rage je příběhová adventura, jejíž hlavní náplní jsou dialogová rozhodnutí a průzkum okolí či předmětů. Titul je rozdělen na dvě části, Tape 1: Bloom a Tape 2: Rage. V této recenzi si zhodnotíme pouze její první část, jelikož druhá se dočká vydání až v dubnu, kdy titul zhodnotíme jako celek. Je zjevné, že studio DON’T NOD, které stojí za prvním a druhým dílem série Life is Strange, má v úmyslu z Lost Records udělat jakéhosi spirituálního nástupce. A to zejména žánrem a jeho úzkým zaměřením na příběh.

Titul vás dosadí do role Swann, stydlivé holčiny, která se seznámí s trojicí pozoruhodných dívek jménem Nora, Autumn a Kat. V této skupině se snažíte se Swann realizovat a užívat si radostné léto v barvách nově nalezeného přátelství. Titul ale představuje ještě druhou stranu. Zatímco si totiž v roli Swann budete užívat radovánky v létě roku 1995, po 27 letech a jednom slibu, že se již nikdy nepotkáte, se s kamarádkami scházíte znovu a sledujete nejen, jak se hrdinky vypořádávají se svými vzpomínkami, ale také jak se snaží rozřešit, kdo jim zaslal tajemný balíček odkazující právě na to dávné tajemné léto.

Zápletka příběhu je rozhodně lákavá. Většinu hry sledujete krásné chvíle dívek, které jsou ale pokaždé doprovázeny jakousi tajemnou a chvílemi až hororovou atmosférou. Například když procházíte temným lesem jen s baterkou či se snažíte vyvolat Krvavou Mary. Zkrátka chvílemi, které poukazují na to, že se ve hře děje něco více, než se na první pohled zdá. I přesto, že se pořádně nedozvíme co. Do toho se neustále přesouváte do současnosti, která určitým vzpomínkám dodává kontext anebo je činí ještě více znepokojující. Hra vás tak neustále drží s pocitem, že se každou chvíli všechno zvrtne a nutí vás netrpělivě vyčkávat na to, zda se během celého přibližně pětihodinového hraní něco převratného vlastně stane.

Osobně se tak snažím přijít na to, co zatím chtějí tvůrci vyprávět, protože první část mě v tomto ohledu příliš neujistila. Mám své teorie, a pokud je jedna z nich správná, tak se mi myšlenka hry i líbí. Ale to jsou prozatím jen má očekávání. Jediné, co tak aktuálně můžu říct, je to, že pokud by mělo vypravování Tape 1: Bloom stát samo za sebe, nemyslím si, že by vyloženě uspělo. Je tak zjevné, že nosnou částí bude až Tape 2: Rage, která rozhodne o účelu i hodnotě první části.

Jedním z důvodů, proč se okolo vypravování můžu cítit lehce rozpolceně, je skutečnost, že hra vypráví příběh jednotlivých dívek, spíše nežli nějakou temnou zápletku. A to nutno podotknout zvládá velmi dobře. Každá dívka disponuje odlišným charakterem. Swann je stydlivá a neustále optimistická; Nora je bláznivá, vášnivá, ale také lehký strašpytel; Autumn je starostlivá, empatická, ale i úzkostlivá a Kat odhodlaná do všeho skočit po hlavě. Tahle dívčí skvadra vás zkrátka zabaví a bude vás i bavit sledovat chemii, která se mezi dívkami utváří. A to ať už chcete-li ta romantická či přátelská. Právě o tom rozhodnete prostřednictvím dialogových rozhodnutí, která jsou největší částí hratelnosti.

Volby v dialozích totiž ze všeho nejvíce určují, jaký máte vztah s ostatními, zejména s trojicí nově nalezených kamarádek. Ke každé z nich si můžete vytvořit vztah úzce přátelský a dokonce i romantický. Je prakticky jen na vás, zda některé, pokud vůbec nějaké, náklonnost naznačíte. Prozatím ovšem nelze mít s jednou z dívek vztah neutrální či negativní. Na základě tohoto vztahu pak s vámi postavy reagují či jste s nimi dosazeni do specifických situací, jako je krátká procházka lesem. Zkrátka dostanete jiné odpovědi, odlišné reakce i rozdílný přístup. Já jsem například více inklinovala směrem k Noře a její veselé povaze než například k Autumn, se kterou jsem tolik nesouzněla. Volby vám ovšem dávají ještě další možnosti, například nemusíte vybrat ani jednu dialogovu možnost a jednoduše mlčet anebo naopak někoho přerušit. I na to mohou postavy sem tam reagovat.

Jenomže to je prakticky všechno. A dostáváme se k tomu, jak mě zradila má očekávání. První část totiž neobsahuje ani jedno velké příběhové rozhodnutí, na která jsme zvyklí z jiných příběhových adventur. Titul vás nutí činit dialogová rozhodnutí, která sice nejsou bezvýznamná, ale z mého pohledu ani nijak výrazná. Jednoduše jsem neměla pocit, že by vlastně mé volby jakkoli ovlivnily nitro příběhu a jeho směřování. A ano, to mě poněkud zklamalo. I když mi tvůrci nic takového neslíbili.

Je tak možné, že Lost Records: Bloom & Rage má být více než hra opravdu vizuální novela. Což není špatně. Tomu ostatně odpovídá i hratelnost, kterou kromě dialogových rozhodnutí tvoří také průzkum okolí a objektů. Pokud něco studio DON’T NOD zvládá skvěle, je to tvorba malebných uzavřených lokací, které vás jednoduše uchvátí. Prozkoumávat pokoj Swann se všemi jeho detaily, procházet se v malebném lese nebo se poflakovat na parkovišti jakéhosi kina je radost. Na cestě navíc narazíte na řadu objektů, které můžete zkoumat, získat k nim kontext nebo se rozplývat nad detaily včetně výstižných zvukových efektů.

Ještě větší součástí hratelnosti je ovšem práce s videokamerou. Jelikož je Swann nadšená filmařka, která točí vlastní domácí videa, můžete takřka kdykoli a kdekoli svou videokameru vzít do rukou a začít natáčet. Mnohdy dostanete za úkol sesbírat několik záběrů pro specifické video. Jindy takové záběry slouží jako sběratelské kolekce anebo si prostě můžete natočit, jak běháte po lese. Každý záběr se natočí přesně tak, jak pohybujete s kamerou. A to je zejména s ovladačem, kdy se kamera podle toho, jak s ním hýbete, naklání či třepe, opravdu zábavné sledovat. Hotová videa následně můžete střihat – měnit jim záběry či jejich pořadí. Bezpochyby se tak jedná o zábavnou minihru. Proto mě zamrzelo, že ji hra po většinu času nijak hlouběji nevyužívá. Jednou mi s ní titul umožnil vyřešit hádanku – a bylo to naprosto perfektní! Proto nechápu, proč se podobné využití videokamery ve hře již neobjevilo.

Abych pravdu řekla, zatím ve mně titul, respektive jeho první část, zanechává jakousi hořkosladkou chuť. Sladkou v tomto případě zastupuje zmíněná práce s charaktery postav i dialogová rozhodnutí anebo zpracování audiovizuálu. Po stránce grafické je titul opravdu nádherný. Zachovává si určitý punc stylizace, ale více inklinuje k realističtějšímu zpracování postav a okolí. Hudba a zvuky se naprosto krásně doplňují a dokáží vytvořit hřejivou i děsivou atmosféru. A nechybí samozřejmě ani některé doprovodné zpívané skladby. Ovšem hořká chuť je vyvolána prozatím nejednoznačným účelem či vývojem příběhu, absencí výraznějších rozhodnutí i technickou stránkou. Několikrát mi titul během hraní na konzoli PlayStation 5 přestal fungovat, případně jsem se poněkud často setkávala s lehkým seknutím obrazu při střihu, glitchích v animacích postav či topornějšími faciálními animacemi.

To jsou samozřejmě záležitosti, které lze do vydání celistvé hry změnit. Otázkou je, zda druhá kapitola Tape 2: Rage zažene i neduhy, které první část přináší. Proto prosím také berte v potaz, že toto hodnocení je pouze dočasné a může být pozměněné po vydání druhé části. Upřímně si myslím, že titul má potenciál a rozhodně nemůžu říct, že by mě jeho hraní nebavilo. Ale ani nemůžu říct, že by prozatím naplnil má očekávání. Ať už je to dobře, či nikoli.