Proč lovecké hry nejsou jen walking simulatory? – Way of the Hunter

Smyslem her je odjakživa nabídnout hráčům zážitek, který by tak úplně prožít nemohli. Vytvořit ale perfektní hru, která dokonale simuluje reálný život, práci nebo událost, to už je disciplína, která se každým rokem víc a více zdokonaluje. 

Pokud jde o téma přírody, je tady jedno odvětví, v němž se dlouhé roky snaží různí vývojáři dosáhnout naprosto perfektního výsledku. A ne, nemám na mysli Farming simulátor, mluvím tady o loveckých hrách. Ty ne vždy dosahovaly takových kvalit a svým nepříliš zajímavým vzhledem a primitivní mechanikou her velmi snadno hráče bažící po adrenalinu odradily. Postupem času začaly získávat na slávě a dnes zná minimálně titul theHunter: Call of the Wild skoro každý. Na toto pole vstupuje nový vyzyvatel v podobě slovenské hry Way of the Hunter od vývojářů Nine Rocks Games. Ještě předtím, než se pustíme do samotné recenze titulu, si ale pojďme něco málo povědět o tom, proč lovecké simulátory jsou tak populární a že to nejsou jen pouhé walking simulátory.

Když se vydáme na cestu časem a pokusíme se najít, kde začíná historie loveckých her, tak překvapivě budeme muset zabrousit až do roku 1984 a podívat se na titul Duck Hunt. K menšímu překvapení se jedná o střílečku z první osoby od společnosti Nintendo, určenou pro systém NES, a jde o klasické střílení kachen. Od té doby se vzezření her tohoto žánru měnilo a tvarovalo. Inteligence zvířat se zvyšovala, grafika se vyvíjela a vznikaly nové mechanismy. Kromě propracovanějších scenérií, animací a vybavení se změnilo 2D prostředí na 3D a postupně nabíralo na komplexnosti. 

Jeden by si řekl, že většinu času ve hře strávíte bezvýznamným pozorováním nebo příjemnou procházkou po lese. A vlastně by měl pravdu. Má to ale jeden háček. Do hry vstupujete jako chtivý lovec, a tak po celou dobu, co jste ve hře, budete v neustálém pozoru a napětí, zda neuvidíte bílou kelku běloocasáka nebo zda neuslyšíte poblíž dupnout králíka. To napětí vás velmi snadno pohltí, ochromí a vtáhne a rázem se stane, že z původních 5 minut lovu je hodina čistého vzrušení. Tohle je něco, co hry podobného ražení umí perfektně. Navíc kdo vytrvá, ten zvládne ulovit třeba i losa. 

Zachytit perfektní chování zvířat je doopravdy těžké, snad i nemožné. Přesto se ale objevují nevyvážené herní mechaniky, nereálné objevování stád jen tak ze vzduchu či jejich zmizení. O nesmyslných zásazích, na které lze umřít, nemluvě. Ale proč by to nemohlo fungovat? Ulovené zvíře je ulovené zvíře a to pro radost stačí.

Lovecké zbraně jsou něčím, co by si každý lovec měl pečlivě připravit. Přesto se ve spoustě loveckých titulů jedná o velký problém. Vytvořit přesně odpovídající zbraně vyžaduje zařídit si licence a modelům přiřadit odpovídající chování. Což je něco, co se buď nedělá, nebo se často odflákne a zbraně jsou spíše strojem s přímou ránou bez jakékoliv odchylky. 

V současné době tedy najdeme mnoho loveckých simulátorů, ale jen některé z nich se mohou stavět do čela jakožto zástupci tohoto žánru. K dokonalosti jim toho chybí poměrně dost a ani theHunter: Call of the Wild není zcela bezchybný. Každopádně se dá považovat za nejvíce reálnou hru, která odpovídá opravdovému lovení. A přesto vůbec. 

Nechápejte nás nijak špatně. Jsme si absolutně vědomi, jak se ten žánr nazývá, ale to je taky přesně to, co některým titulům chybí. Ano, tyhle hry mají perfektní systém lovení, ale být lovcem neznamená najít největšího Bambiho v lese, hrdinsky k němu doběhnout, střelit ho přesnou ranou mezi prsa, useknout hlavu a tu si vystavit na zeď vaší chatky. Ne. Lovec by měl mít vždy na paměti, že dobro svého rajonu je přednější než pěkná trofej. Ke zvířatům by se měl chovat s úctou a respektem, přispívat správnému chodu lesa, v ideálním případě lovit se správnou výbavou a s přiměřenými náboji a co nejetičtěji usmrtit lovenou zvěř. 

Dokáže tyhle neduhy nová hra od slovenských vývojářů překonat? Odpověď vás nejspíše překvapí.

Way of the Hunter nám nenásilným způsobem každou chvíli připomíná, že zvířata nejsou jen chodící terče. Pouto hlavního hrdiny s jeho dědečkem nám dává krásný pohled na to, jak pravý lov vypadá, co je potřeba a na co vše musíte myslet. Příběh samotný ukazuje krásy přírody, odhaluje tajemství a sbližuje hráče s pravým lovem. 

Příběhové mise nabízejí krásnou výzvu a mnoho překvapivých informací. K rozšíření obzorů je ve hře encyklopedie, která je navíc stejně jako zbytek celé hry v češtině. V ní lze objevit mnoho informací o území, na kterém se nacházíte, i o skladbě lesa a celého ekosystému. 

Way of the Hunter s informacemi nešetří a nabízí poměrně obsáhlé vědomosti i kolem balistiky, čištění zbraní, genové hodnoty a mnoho dalšího. U zvířat se například dozvíte, co jsou zač, jaký je jejich denní režim a jaká je ideální váha na odlov. Navíc se dozvíte, jakou zbraň ideálně použít a kolik energie potřebuje střela ke správnému skolení. A pokud vám to přijde jako málo informací, celkem zajímavým aspektem jsou střípky ze skutečného loveckého života. Většinu dalších vědomostí najdete napříč mapou skrze úkoly a mise, které se nacházejí ve srubech i táborech. Některé se zaměřují na loveckou etiku, jiné na skladbu bažin a další se například starají o to, aby okolí neohrožovala černá ovce. Díky nim je tak celý svět hezky zapojen do života ostatních lidí a informace samy krásně přicházejí. 

A jestli toho vyprávění máte málo, zkuste komiksy. Kresba je doopravdy nádherná, styl vyprávění je velmi poutavý a jen těžko od něj budete chtít odejít.

Po grafické stránce Way of the Hunter vypadá kouzelně. Procházení po lese je příjemným zážitkem, i když skrze stromy či vysokou trávu toho moc neuvidíte. Tady mě lehce mrzí, že pohyb zvěře a našeho hlavního hrdiny Rivera Knoxe netvoří ve vegetaci vyšlapané cestičky. Proč je to tak důležité? K tomu se ještě dostanu. Naštěstí je zde dost míst, ze kterých je perfektní výhled na krajinu. V současné době hra nabízí pouze dvě různá prostředí, a to Údolí Nez Percy a Transylvánii.  

Lehkým a zároveň příjemným překvapením je dohled vzdálenosti. Ve hře sice zatím nalezneme jen dva dalekohledy, ale spolu s nimi je ve hře k dispozici i několik mířidel. Pomocí nich lze nejspíš dohlédnout až na vzdálenost jednoho kilometru, mířidla totiž podporují nástřel až na tuhle vzdálenost a celkem pravděpodobně i dále. Mně samotné se zatím povedlo nejdále zpozorovat zvíře přibližně na 700 metrů, kdy si objekty zachovaly tvar, zvířata zůstala viditelná a ještě nějakou chvíli bylo možné vidět prchající zvěř kdesi v lese. 

To, co je naprosto úžasné a co já jako milovník anatomie vítám, je věrnost modelů jednotlivých zvířat. AI zvířat je dost realistická a poklus, úprk i ulehání odpovídá skutečnému chování.

Dalším důležitým faktorem je zvukový doprovod. Velká část lovení totiž stojí na tom, co slyšíte vy a co slyší lovená zvěř. Ta má několikanásobně lepší smysly a není tedy nic lehkého zastihnout zvíře v klidu a nepřipravené. Naštěstí hra myslí jak na začátečníky, tak i na otrlé lovce. Nabízí totiž čtyři úrovně obtížnosti, které vás buď nechají lovit, jak je libo, nebo dají zvířatům vysoce vnímavé smysly a místo běhání po lese se budete spíš plazit, abyste nevyloudili žádné zbytečné zvuky. 

Zvířata samotná vydávají nespočet zvuků, které váš lovecký smysl velmi snadno identifikuje, a podle toho můžete určit, o jaké zvíře se jedná, zda je to samec či samice a jaké chování projevuje. Navíc můžete zkusit usoudit, jak je zhruba zvěř daleko. Lovecký smysl vás v tomhle ohledu lehce předběhne a vzdálenost vám rovnou napíše.

Co je poměrně velká škoda a u čeho doufáme, že se rychle zlepší, je slyšitelnost zvuků, které produkuje vaše herní postava. Dýchání a odfukování je samozřejmost, kroky a rána zbraně jakbysmet, ale ve chvíli, kdy se prodíráte hustou vegetací, byste očekávali daleko větší šustění oblečení. Bohužel se nejedná o vůbec hlasité zvuky, a to je poměrně škoda. Je sice krásné, že i vysoké stromy vržou jako o život, ale když projdete malým stromkem, tak byste čekali šustění, lámání větviček, možná i trhání látky, ale ve hře nic moc nezaslechnete. A zvuk auta dokáže okolní zvuky taky lehce rozbít.

Disciplína, která je u loveckých simulátorů celkem nebezpečná, je způsob vytvoření stopování. slovenští vývojáři se ale nenechali zviklat a s tímhle systémem si nebrali žádné servítky.  

Lovecký smysl pomáhá soustředit se a vidět stopy, které jsou běžnému oku skryty. Tahle schopnost není stále aktivní a musíte ji tedy neustále zapínat. Při prvních krůčcích lze navíc využívat jen omezené možnosti tohoto smyslu a různé dovednosti získáváte až časem za plnění úkolů, cílů a různých akcí. Přesto na mapě neuvidíte, kde jste postřelenou zvěř zasáhli. Místo si buď musíte zapamatovat, nebo označit s využitím značek.

Ve chvíli, kdy dorazíte na místo činu, tak začínáte řešit první problém. Kde je krvavá stopa? Lovecký smysl vám s velkou pravděpodobností pomůže, dalším příjemným vylepšením je barva krve, která může být lehce zabarvena podle toho, který orgán vaše pevná muška zasáhla. A pak přichází ta pravá sranda – najít kořist. Jen pozor, nic není snadné a moc stop neuvidíte. Vaší jedinou šancí je tedy řádná střela nebo notná dávka štěstí. Krev se totiž neobjevuje v kalužích, ale nachází se po trase zraněného zvířete porůznu otřená po okolí. Přesně tady je obrovská škoda, že potrefená zvěř nezanechává viditelně poničenou vegetaci, což by mohlo ulehčit stopování. 

Je tedy stopování zábava? Spíše ne, ale představuje obrovskou výzvu pro milovníky lovu. Když po půl hodině konečně najdete statného osmeráka, který dostal krásnou střelu na komoru, ten pocit uspokojení je velmi hřejivý.

To máme prostředí, zvěř, stopování a asi by to chtělo nějaké krásné slovo o zbraních. Jejich výběr je sice menší, přesto se jedná o licencované kousky, které odpovídají svým reálným představitelům. A jejich chování i zvuk ve hře se může hrdě rovnat opravdovým zbraním. Důležitým faktorem pro odlov je i síla střelby, která určuje, jak moc je maso poškozené a kolik se z něj může prodat. Podle toho se také určuje hodnota úlovku a jak moc byl lov úspěšný. 

Mezi zajímavé věci, které lze koupit v obchodě, patří soukromé propustky. Ty vás opravňují lovit i na soukromých pozemcích, kde se sice můžete pohybovat, ale bez tohoto kousku papíru na lov můžete zapomenout. 

Mimochodem, pokud chceme mluvit o všech možnostech, jak zabít zvíře, tak je tady ještě jedna varianta, a to vozidlo. Way of the Hunter simuluje bohužel smutnou realitu naprosto normálního chování zvířat. Nejednou se mi stalo, že když jsem projížděla se svým vozítkem po silnici, najednou mi přes cestu přeběhla spárkatá zvěř. Bohužel laň to schytala a už se nezvedla. Spíš mě ale zaráží fakt, že i když jsem „omylem“ nabrala losa, tak se odrazil jako pingpongový míček od kapoty, přeletěl balvan a já i moje auto jsme byli naprosto v pořádku. 

A jestli si myslíte, že je to úspěšně ulovené zvěř, tak pozor! Takový kus je znehodnocený a nelze si jej nechat pro osobní účely a ani si ho nemůžete vystavit doma. Za sražené zvíře maximálně dostanete nějakou tu kačku do kapsy. 

Nalezením úlovku zábava nekončí. Pokud dojdete tak daleko, můžete si naprosto v klidu prohlédnout plody vašeho lovu. Funguje zde něco jako záznam smrti. Kamera se soustředí na dráhu střely a velmi detailně ukáže, kudy do kusu vletěla, jaké orgány poškodila a jaké škody napáchala. Poměrně krásné je ale rozdělení informací do čtyř přehledných záložek: kulkové kamery, přehledu, lovu a trofeje. Co k čemu slouží nejspíš dokážete odvodit, já jen zmíním, že v přehledu najdeme informace o zvířeti, kde je ukázána i genovová informace, která by se měla blížit ideálně ke sta procentům, a to pro kvalitnější hodnocení trofeje. 

Ocenila bych ale celoplošný rentgenový pohled a ne jen částečný pro oblast průrazu. Hře se ale musí nechat přesná anatomie jednotlivých orgánů. Tady navíc vidíme i zobrazení důležitých tepen, které velmi snadno zapříčiní smrt jedince. Ještě by to chtělo vidět žíly a bylo by to dokonalé. Nicméně tím nejdůležitějším jsou trofeje.

Zdárně ulovené kusy jsou vaším cílem. Díky správnému postupu získáváte vyšší odměnu a vyšší počet bodů, ale co se vlastně počítá? Ještě než si to řekneme, je potřeba si ujasnit, že trofej není celé zvíře, ale paroží, lebka, zuby, kly nebo rohy v závislosti na druhu. Navrch se oceňuje se ještě celková váha.  

Way of the Hunter se v tomhle ohledu snaží co nejvíc přiblížit realitě a kombinuje americký a evropský systém hodnocení trofeje, díky čemuž přichází s unikátním hodnocením. Velkou roli zde hraje genetický faktor a kondice zvířat ve stádě. Čím jsou jedinci stáda starší, tím monumentálnější jsou jejich trofeje. Pokud jsou ale přestárlí, tak sami umírají nebo ztrácejí na hodnotě trofeje. Přestárlým jelenům se říká zpátečníci, jelikož jejich 14. výsada ztrácí na velkoleposti a kvalitě a takový kus je potřeba odlovit ještě před ztrátou hodnoty. Zvířata se ve hře totiž úplně nedespawnují, ale drží se svých stád a postupně rostou a dospívají, a pokud je necháte přestárnout, tak ztrácí na hodnotě. 

Ale zpět k digitálnímu lovu. Kondice, věk a genotyp jsou zásadní faktory pro trofeje. Například pro samotné paroží jelena evropského je ve hře vytvořeno 8 modelů, kdy každý z nich má další 3 varianty s minimální a maximální hodnotou. Díky tomu jsou chlouby vysoké zvěře doopravdy různé a nabízí mnoho variant.  

Výstavní kusy lze navíc vypreparovat a vystavit ve srubech.

 Vezmeme-li současného velikána loveckých simulátorů, a to theHunter: Call of the Wild, dostaneme se do zajímavé situace. Tenhle titul má za sebou už 5 let vývoje, několik DLC, rozsáhlé mapy a 82 zvířat. Zajímavou skutečností ovšem je, že Way of the Hunter může obsadit vrcholné postavení na poli loveckých her. Příběh je tady daleko poutavější a je příjemněji vyprávěn. Mise jsou různé a každá skýtá zápletku, pekelnou výzvu nebo velmi zajímavé poučení ze života lovce, ať už toho amerického, nebo slovenského. Postavy, které s vámi komunikují, lépe poznáte a hned nezapomenete, což se vám u jiných loveckých her jen tak nestane.

Hlavním smyslem v těchto typech her je sluch. To, kdo koho uslyší dřív, rozhoduje a Way of the Hunter v tomhle ohledu vede. Hra dokáže skvěle interpretovat zvuky a i bez využití loveckého smyslu se dokážete skvěle orientovat. TheHunter neumí pracovat se zvuky, které jsou velmi blízko, a ubránit se například smečce vlků je hodně velká výzva. Vrčení není nijak směrováno a jste absolutně bez šance se rozumným způsobem ubránit. 

Z pohledu grafiky je úžasný delší dohled, Way of the Hunter nabízí také o fous lepší animace a chování zvířat, které je věrohodnější, a i anatomie je věrná. U záznamu smrti jsou krásně vidět důležité cévy, které jsou v reálném lovu dost důležité. Hodnota trofejí má za sebou daleko více práce, než jakou nabízí theHunter, kde se zvířata prostě jen naspawnují a vesele si lovte. Potřeba hlídat si genotyp a dohlížet na správný odlov samců je něco, co dává Way of the Hunter krásnou hodnotu a ukazuje, že lov není jen o zabíjení. Je o péči, pozorování a trpělivosti.

A konečný verdikt? Jste-li fanouškem bezstarostného lovu, což zahrnuje postup nalézt zvěř, střelit, nechat pejska, ať najde úlovek, potvrdit, vypreparovat a vyvěsit, tak theHunter: Call of the Wild je spíše pro vás. Některé mapy jsou lehčí, některé těžší, takže si každý vybere. Vše doplňuje obrovská encyklopedie plná zajímavých informací. Jednotlivé regiony mají několik příběhů, které ale nenesou takovou sílu, kterou by si zasloužily. Zpětně tedy udělujeme hře doporučení 8 bodů z 10. Stále se jedná o možnost lovení s obrovským počtem zvířat, jen to chce trochu plnější šrajtofli. Za celou hru i se všemi DLC dáte přibližně 84 €. 

Pokud ale chcete komplexnější systém, který se s velkou pravděpodobností bude vyvíjet (a doufám, že správným směrem), rozhodně sáhněte po Way of the Hunter. Možná je to jen můj pocit, ale přijde mi, že vývojáři se snažili daleko více přiblížit k hráčům samotným. Starají se o ně, vše pečlivě vysvětlují, ukazují a informují. Proč je tenhle titul dobrý, ne-li výborný, jsem myslím popsala víc než dost jasně. Obrovským plusem je právě zakomponování nejen té lovecké části, ale i práce, která stojí za tím vším, než můžete statné jeleny skolit. A samozřejmě poutavý příběh.

Od nás si hra odnáší doporučení 9 bodů z 10. Možná není tím pravým šálkem pro všechny, ale rozhodně je pro každého správného lovce. Najdou se zde některé technické chybky, ale určitě se nejedná o nic, co by nešlo opravit v dalších patchích. Doufáme v postupné rozšiřování loveckých oblastí, novou zvěř a spoustu výstavních trofejí. 

Lovu zdar!