Minulý rok vyšlo na Steamu rekordní množství her. Přesně 8 290 titulů. Když se podíváme na složení nabídky, vidíme tříáčkové hry od velkých vydavatelů, free-2-play tituly, pak hity indie scény, ale hlavně stovky a stovky podprůměrných výtvorů. Prostě nánosy herního spamu, ve kterém snadno zaniknou zajímavé hry od malých studií, co nemají peníze na reklamu a PR. Lost Ember je jednou z nich. 

V hlavní roli vlk. A taky vombat, kachna, krtek a… 

Co to je Lost Ember? Rozhodně nejde o simulátor vombata, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ve hře si vyzkoušíte několik zvířecích forem, především ale hrajete za duši, která se z nějakého důvodu nedostala do nebe. Na vás je zjistit, proč tomu tak je. Divoká zvířata vám slouží jako dopravní prostředky a klíče k řešení „puzzlů“. 

Základní forma hráčovy posmrtné metamorfózy je vlk. Bohužel, ten toho zrovna moc neumí. V podstatě jen běhá a skáče – a to ještě dost mizerně. Čekal jsem, že se občas i popere, když je to jediná šelma ve hře, ale marně. Lost Ember je mírumilovná hra. Další zvířecí podoby jsou o něco zábavnější. Je tu třeba vombat, který se dokáže kutálet, pak něco jako krtek se schopností zahrabat se do země, ryba nebo třeba ptáci. Tady jsou schopnosti asi jasné. Veškerá fauna, co ve hře potkáte, je hratelná. Na druhou stranu, virtuální příroda v podání Lost Ember není zrovna pestrá. 

Víc mi ale vadilo, jakým způsobem jsou zvířata v krajině rozmístěná. Jednotlivé druhy jsou obvykle narafičeny před překážkou, kterou vám mají pomoci překonat. Potřebujete prolézt úzkou norou? Jaká náhoda, že hned před ní se pasou vombati. Dostali jste se na kraj propasti? Převtělte se do kolibříka, který poletuje před ní... 

Další walking simulátor?

Pro průměrného hráče není Lost Ember žádnou výzvou. Možná je to ale tím, že jí ani nechce být. Je to spíš takový interaktivnější walking simulátor. Hra, ve které bloumáte nádhernou přírodou a postupně odkrýváte zajímavý příběh. 

Virtuální krajina je víceméně lineární, sem tam ji zpestřují otevřené plochy, obrovské louky a pahorky. Ani v těch ale nezabloudíte. Cesty, po kterých se máte vydat, jsou tu nenápadně vyznačeny pomocí barevných květů. Díky tomu celé dobrodružství krásně plyne a záseky jsou naprosto výjimečné. K orientaci slouží taky jakási ohniště, u kterých se posouvá příběh. 

Lost Ember je projektem pěti lidí a na luxus typu animované cut-scény asi nebyly peníze. Příběh se posouvá ku předu díky statickým vizím a místy ne moc kvalitním dabingu vypravěče. Přesto ale dokáže udržet pozornost a zaujmout. Místo dlouhého okecávání vám hra přehrává malé útržky ze života člověka, jehož duši provázíte, a odhaluje, proč nešla do nebe, ale zasekla se v těle vlka. A nakonec je právě příběh největším tahounem hry. 

Přes zajímavou mytologii, krásně zpracovaný svět a příjemné tempo nemůžu hru doporučit každému. Pokud máte alergii na walking simulátory, tak vás nebude bavit ani tenhle kousek. Je to odpočinková záležitost na čtyři, pět hodin, kterou si zahrajete jednou a pak odinstalujete.