Říká se, že kováním se kuje kovář. Otázkou je, jestli to samé platí pro Jindru, který se v druhém rozšíření pro Kingdom Come: Deliverance 2 s názvem Odkaz kovárny vrhá obnovit zašlou slávu místu, jež jeho otec Martin kdysi nazýval domovem. Přesně o tom je jádro nového DLC. Kutnohorská kovárna po smrti jejího majitele posledních zhruba 20 let jen sbírala prach a suť. Stojí její časově a hlavně finančně náročná oprava vůbec za to? Nebo máme před sebou další rozšíření, které by potřebovalo ještě nějaký čas ve výhni?

Dobře, nebudu vás napínat dlouho. Pokud jste četli naši recenzi na první DLC hry, Barvy smrti, víte, že nás ve finále série fetch questů pro trhlého malíře zvlášť nenadchla. Příběh byl dobrý, ale hratelnostně to dost pokulhávalo. A to Odkaz kovárny celkem napravuje. Příběhově, jak už bylo naznačeno, se snažíme znovu do funkčního stavu dostat desítky let zašlý pozemek kutnohorské kovárny. Pravda je to však jenom zčásti. Tahle rekonstrukce totiž zahrnuje i vybudování zahradní části, kam se postupně nastěhují další lidé nebo kde dostanou prostor i stáje. A také horní patro hlavní budovy, které můžeme nazývat novým domovem.

Přesně tím je samotná kovárna především. Náš domov, někdo by snad mohl říct i ráj. S postupným vylepšováním a budováním se postupně dostanete k úplně všemu, co byste si mohli kdy přát. Zmiňované stáje pro koně, kde můžete svůj věrný taxík vyhřebelcovat, káď s vodou a necky pro vyprání oblečení, alchymistický stůl, opravářský ponk, brusné kolo, každé ráno uvařené jídlo, přísun vína a piva a samozřejmě kovadlinu.

Paradoxní tedy je, že o kování v novém DLC vlastně ve finále moc nejde. Jádrem příběhu je totiž oprava zničeného kutnohorského orloje. Což zahrnuje, abyste dali dohromady bývalou partu, jejíž součástí byl právě i Martin. Dopředu vás tak bude hnát především vesměs příjemné, místy vtipné a zvláštně… „nostalgicky a hřejivě působící“ vyprávění, které sleduje, jak Jindra jde doslova ve stopách svého otčíma. Jenže tohle všechno není jen tak, jak si asi dovede představit. A abyste se vůbec mohli odrazit, musíte vstoupit do kutnohorského kovářského cechu. Stát se mistrem kovářem je ve skutečnosti vlastně docela snadné, ale není člen jako člen. Abyste se totiž vůbec k orloji dostali a svou kovárnu si nějak vylepšili, potřebujete prestiž. Musíte cechu i místním občanům dokázat, že nesvedete vytvořit jen jeden úžasný meč, ale na povel klidně i ze vzduchu vykovat korunu hodnou krále Zikm– teda Václava!

Dost mě zarazilo, že velmi brzy vás hra zastaví v příběhové lince a donutí vás si pár hodin nejprve zvyšovat prestiž, abyste mohli v úkolu s orlojem pokračovat. Nemohu říct, že mi to přišlo jako nejšťastnější řešení. Hlavně protože se ke konci objeví něco podobného, ale tentokrát spojeného s časem. Což je dávno po dohrání hry, kdy už nemáte nic moc co dalšího na práci, celkem do očí bijící.

Nicméně se snahou zvýšit prestiž přichází ta hratelnostní část celého DLC. Jeden hlavní úkol budou totiž každý den doprovázet nové aktivity, které se v Kutné Hoře objeví. Častokrát k vaší kovárně přijde NPC postava s přáním, abyste kupříkladu něco vykovali. Jindy může mít speciálnější přání. Ať už jde o vytrhnutí zubu manželovi nebo to, že vás chce při práci jen sledovat. A evidentně během toho nezavřít hubu. Někdy budete muset něco někam donést, s někým si zahrát o čest cechu kostky, zajít na střeleckou soutěž nebo vypátrat kemp banditů a získat zpět ukradené cechovní zboží.

Byť není typů aktivit mnoho a relativně po chvíli se začnou opakovat, od monotónnosti je zachraňuje jejich náklon k příběhu. S každým ze zadavatelů si popovídáte. A i na pohled obyčejný mistr tesař, který po vás chce vyrobit sekeru, se rád podělí o pár slov. Přestože budete velmi brzy dělat furt to samé dokola, člověk má docela fajn hřejivý pocit z toho, že se z dřívějších kutnohorských paňáků 1, 2 a 3 staly postavy s malým příběhem i osobností. Což samozřejmě završuje hlavní příběhová linka. Ačkoliv musím říct, že mi s výjimkou jedné žádná z nových hlavních postav nepřišla jako úplně nejpamětihodnější, každá měla prostor alespoň chvíli zazářit. A to i některé vedlejší.

Postupné získávání prestiže nicméně znamená hlavně odemykání nových položek při rekonstrukci pozemku kovárny. Postupně si tak odemknete nové fasády a možnosti pro zlepšení exteriéru budovy, přístřešky, stoly a další maličkosti na zahradu – jako je třeba studna nebo úly pro med – a také nábytek do vašeho pokoje. Což zahrnuje nejen postel, ale třeba stůl, lustr, skříň nebo modlitební klekačku. Řada z těchto věcí navíc nabízí i jisté bonusy nad rámec toho, co samotný upgrade dělá. Lustr zlepší efektivitu učení, skříň zase sama postupně opraví určitý typ předmětů, které v ní jsou. Vesměs jde o docela maličkosti, které nijak zásadně nezmění styl hraní, ale rozhodně potěší je mít. Mimo jiné i díky tomu se člověk může při úpravě pozemku spíše zaměřit na vizuál než jenom ryzí užitečnost.

Co však může celkově zarazit, možná i zklamat, je fakt, že se navzdory tematice nijak nesáhlo na samotné kovaření. Z Jindry se najednou nestává platnéř, což je pochopitelné, ale obecně nedochází ani na nové typy předmětů. Vytváření a kování zbraní tedy zůstává úplně stejné. Je ohromná škoda, že nedošlo třeba na možnost změny záštit nebo jílců a podobných „drobností“, které by celou mechaniku povýšily o level výš. A člověk by si tak mohl do bitvy vzít něco opravdu vlastního. Je sice fajn, že si postupně do kovárny odemknete například dedikovaného platnéře, kterému můžete dát nákres na výrobu. Ale sám jsem pro něho využití vlastně nenašel nad rámec toho, že je mi schopný zbroj opravit. Spíše, než jako čistokrevná kovárna tak po chvíli celý pozemek vážně působí hlavně jako domov – což je super – ale trochu to ubírá na tom kouzlu celé věci. Ono vytvářet pro NPC postavy stále dokola těch pár stejných zbraní stále stejným způsobem prostě není zajímavé. A to ani s přihlédnutím na to, že případné vytvořené předměty můžeme dát do prodejní truhly, a tím si zajistit jakýsi pasivně-aktivní zisk peněz.

Jako celek je tedy Odkaz kovárny oproti předešlému DLC rozhodně krok kupředu správným směrem. Nabízí značně lepší příběh, který vydrží na podobnou délku kolem 8 hodin. Rovněž nabízí výrazně zajímavější náplň, která, byť není nijak vyloženě nová, působí alespoň různorodě a díky dialogům zábavně. A nechybí i nová hratelnostní mechanika – tedy kovárna coby definitivní zázemí pro Jindřicha – která je perfektním přídavkem. Škoda jen, že na tu kovařinu se nesáhlo a že nejsou nové postavy i přes zajímavost příběhu kdovíjak zajímavé.