Něco málo tři měsíce po vydání jedné z největších letošních her – Kingdom Come: Deliverance 2 – oslavuje příchod prvního placeného DLC. Dodatek Brushes with Death, v češtině jako Barvy smrti, nabízí zcela nový příběh, který nás vezme jak na Trosecko, tak Kutnohorsko. Barvy smrti začínají právě na prvním z jmenovaných regionů, a to vlastně vcelku nevinně. U stromu přivázaný mistr Vojtěch si vyžádá naši asistenci. Něco, na co si bude potřeba po dobu celého rozšíření zvyknout. Vojtěch totiž nebude chodit moc daleko pro to, aby naší existence využil a opakovaně nás posílal pomalu až na kraj světa. A to abychom mu pomohli v jeho cíli. Namalovat dílo tak životní a umělecké, že se jeho autor zařadí mezi nejlepší malíře historie.

Jak ale záhy zjistíte a jak nejspíš tušíte, je v tom něco víc. Výstřední umělec má totiž ze své minulosti doopravdy co vyprávět. Nějakou dobu ale potrvá, než se rozhodne pořádně svěřovat. A tyhle zajímavější příběhové momenty střídá samotná herní náplň DLC. Dokážeme si představit, že by bez větších problémů dobře fungovalo v průběhu hraní základní hry a po boku řady dalších questů. A to nejen díky zmiňovanému rozdělení na území Trosek a Kutné Hory. V end-gamové části hry, v níž už nejspíš většina hráčů je, a kde už nemáte moc co jiného dělat, ale Barvy smrti – hlavně v té trosecké části – trpí na fakt, že je mnohem více vidět jejich nátura coby série fetch questů. Ty jsou navíc, opět hlavně u Trosek, nepříjemně a zbytečně často doplněné o nutnost vyčkat mezi jejich fázemi například jeden herní den.

Plnění pouze téhle příběhové linky tak minimálně prvních několik hodin herní doby působí jako poměrně otravná práce, která hráče nutí chodit tam a zpátky, tam a zpátky, tam a zpátky… a výjimečně zpátky a tam. Naštěstí to stále vyvažuje silný scénář s vtipnými hláškami i momenty. Jindrův nekonečný sarkasmus při mluvě s na první pohled prdlým malířem vyměňuje touha o něm a jeho minulosti s každým dalším úkolem zjistit víc a víc. Právě na postavě mistra Vojty celý dodatek stojí a padá. Zejména z toho důvodu, že bohužel na nové lokace nedojde. A nové předměty či herní prvky by člověk jen taky těžko pohledal. Ne že by tu žádné nebyly, ale působí maximálně jen jako bonus. Je tu třeba hrst nových kostek, helma či kyrys. Takže nové předměty jsou sice určitě fajn, ale pokud vás specificky nezajímá jejich vzhled, není zejména s end-game výbavou moc o co stát. S jednou vzácnou výjimkou, ale tu necháme na vašem odhalení. A co se týče herních mechanik, tak rozšíření vévodí vlastně jen jediná, kterou je malování štítů.

Na pohled je to bezesporu celkem příjemná věc. A vlastně povedená. Štíty se dají malovat hned v několika fázích a vybírat si budete jednotlivě vzor, barvy a symbol. Ty se navíc postupně odemykají hraním jak samotného rozšíření, tak i postupem v základní hře, což i zpětně přidává hezkou odměnu. Hlavní nevýhoda celé téhle mechaniky ovšem spočívá v tom, že na svůj štít zase tak často koukat nebudete. V souboji už vůbec a jen málokdy se kamera v dialozích napozicuje tak, abyste koukali na Jindrovy záda. Když už to vzácně nastane, je rozhodně fajn u sebe mít něco, co je unikátní vám. Jenom bychom byli jednoduše radši, kdyby se mechanika malování štítů rozšířila třeba i na zbytek zbroje či helem, které v dialozích vidíme podstatně častěji. Prostor tu na to rozhodně byl.

Bohužel tím ale výčet toho, co si pro nás vývojáři z Warhorse pro první DLC hry připravili, v zásadě končí. Jde o questovou linku, která vám na dohrání zabere kolem pěti hodin času a která vcelku taktně využívá další méně využité oblasti obou map hry. S kvalitou jednotlivých questů rovněž není problém. Jindra se dostane do několika zajímavých situací. Ale v jádru neustále pro malíře někam chodíte nebo něco přinášíte. A s pár světlými výjimkami se zároveň neděje nic, co by se dokázalo vytrhnout z normy toho, co od hry očekáváme. Primárním lákadlem tak zůstává nový příběh. Zjišťování malířovy minulosti je zajímavé a má větší hloubku, než se může na první pohled zdát. Nám se rozhodně líbila; i přesto, že zprvu jsme si jí tak jistí nebyli. Trvalo několik hodin, než začal být mistr Vojta sdílnější a jeho charakter rozvětvenější. Začátek dodatku a zejména celá jeho trosecká část je tak rovněž i nejslabším článkem zážitku, což rovněž může řadu hráčů odradit.

Při jeho přetrvání a se začátkem kutnohorské části ale už příběh nabere celkem solidní obrátky, které fungují jako další lákadlo se po několika měsících vrátit do světa hry. Ale zcela upřímně je to spíše takové minimum, které bychom od rozšíření pro hru čekali. Od příštích dvou už jednoduše máme výrazně vyšší očekávání. A to hlavně po stránce hratelnosti. Což by se mohlo vzhledem k příslibu toho, že se bude týkat obnovení kutnohorské kovárny, snad vyplnit. Ale to ukáže až čas. A my budeme u toho.