Na dnešním trhu přeplněném souls-like tituly může být celkem problém se nejen nějak odlišit, ale hlavně zaujmout. Je fakt, že tento žánr se stal poslední dekádu extrémně oblíbeným a každý si z tohoto koláče chce taky uzmout svůj díl. Problém je, že podobně vypadajících her teď vychází ročně prostě až moc na to, aby si jich běžný hráč měl šanci byť jen všimnout. Musíte tak buďto přijít s něčím novým, nebo být aspoň v něčem originální. Úžasný příklad toho, jak můžete zaujmout, byl třeba The First Berserker: Khazan z letošního roku nebo Black Myth Wukong, který dal jasně najevo, že čínští vývojáři to myslí s vývojem her pro západní trhy opravdu vážně. A právě dnes recenzovaný titul Wuchang: Fallen Feathers je další ambiciózní pokus z Číny, který chce ukázat, že souls-like není výsada jen Japonců. A i když už hned takto na začátek můžu rovnou říct, že Wuchang je opravdu povedený titul, tak se ale ptám… bude to stačit na to, aby se dokázal prosadit?

Jak jste již z úvodu jistě pochopili, Wuchang: Fallen Feathers je čistokrevný souls-like titul, a to opravdu se vším, co k tomuto žánru patří. Na první pohled vypadá Wuchang dost genericky, a ve svém žánru nemusí působit kdoví jak inovativním dojmem. Nenechte se ale zmást. Vývojáři mají pár es v rukávu, kterými se snaží tradiční souls-like formuli osvěžit.

První, čeho si určitě všimnete, je zasazení světa. Zatímco jiné tituly v tomto žánru se obecně snaží zasadit svůj děj do temného fantasy světa, Wuchang nás zavede do čínského království Shu. Konkrétně za pozdní dynastie Ming a historickou fikci promíchává s mytologií a fantasy. Tahle kombinace nám dává prostor prozkoumat nádherně vypadající svět, který dokáže nadchnout krásnými scenériemi, čínskou architekturou, rozsáhlou paletou barev, ale zároveň temným pozadím, které na nás čeká. Království sužované válkou je v rozpadu. A aby toho nebylo málo, tak ho sužuje nemoc známá jako Feathering. Ta mění obyvatele v opeřené příšery, které rozsévají zkázu napříč celým světem.

A právě nemoc není jen hrozbou světa, ale i klíčovým prvkem naší hrdinky Bai Wuchang – svůdné pirátky, která se probudí s amnézií a je nakažená právě touto nemocí. Ovšem na rozdíl od ostatních to nevypadá, že by se měla proměnit v jedno z monster. A zde začíná naše cesta za tím, abychom objevili, kdo vlastně je a jak se z nemoci vyléčit. Právě ta vám sice propůjčuje magické schopnosti, ale zároveň je důvodem, proč se vás většina živých i ne úplně živých bytostí bude pokoušet zabít. Samozřejmě budete potkávat i postavy, které se vám pokusí pomoci, popřípadě budou vaši pomoc potřebovat, takže ve světě nebude tak úplně sami.

To nás dostává k samotnému příběhu. Ten tu je, ale podobně jako třeba v Dark Souls tu nehraje první housle. A dost možná ani druhé… Pokud ho budete chtít naprosto ignorovat, můžete, a zážitek ze hry vám to nezkazí. Jestli se ale rozhodnete do světa ponořit a příběh budete chtít pochopit, tak vás dokáže velmi mile překvapit. Příběh je vyprávěn útržkovitě skrze dialogy a skryté střípky informací, takže jeho objevování není pro každého. Mně osobně začal bavit více až ke konci, kdy nabral zajímavý směr a předvedl několik povedených zvratů. Po dohrání jsem hru okamžitě rozehrál znovu, abych zjistil, co všechno mi uteklo. Závěrečný twist mě k tomu doslova donutil. Hra vám nabídne hned čtyři rozličné konce, které budou odrazem vašich činů a rozhodnutí. Byl jsem vážně překvapen, jak na druhý průchod začaly všechny dialogy dávat smysl a celá skládačka se mi postupně začala spojovat. Ovšem i tak bych neřekl, že jsem celý průchod nějak výrazně příběh vnímal. A vedlejší postavy mě častokrát nedokázaly nadchnout natolik, abych jim věnoval více pozornosti. 

Podobně jako u většiny souls titulů budete hledat mapu či nějaký úkolníček marně. Vedlejších úkolů je tu dost, ale jejich úplné minutí je zcela běžné. Vývojáři tak míří na vás, hráče, abyste co nejvíce prozkoumávali rozsáhlý svět. Jednotlivé oblasti totiž nabízejí řadu odboček a zákoutí. Svět je sice nelineární a jednotlivé oblasti jsou navzájem propojené, ale většinu času budete vědět, kam jít. Pokud navíc budete věnovat pozornost i vedlejším misím, dostanete u některých bossů možnosti si přivolat posily, což souboj výrazně ulehčí. Tato mechanika se mi líbila, protože vás motivuje k tomu, abyste sice v lokacích strávili více času, ale zároveň vám dovolí si výrazně ulehčit těžší souboje. 

Bohužel, právě design světa je jedním z největších záporů, které Wuchang má. I když jsem rád prozkoumával různá zákoutí, tajemství i vedlejší lokace, samotný průchod světem byl často zbytečně frustrující. Vývojáři jako by záměrně chtěli, abyste umírali co nejvíce – připravili na vás nekonečné množství pastí, nepřehledných překážek a nelogických momentů. Často nemáte šanci past ani zaznamenat, dokud vás nezabije. Podobně jsou na tom i nepřátelé, kteří číhají za rohem jen proto, aby vás shodili z útesu. Ze začátku jsem to bral jako běžnou součást žánru, ale postupem času byla tahle pomalu „naskriptovaná smrt“ spíš otrava než výzva. Šlápnutí na minu ukrytou ve sněhu nebo kameny létající zpoza kopce působí spíš jako laciný trik než promyšlená vyšší obtížnost. Dokonce i svatyně – ekvivalent bonfiru – se vás občas pokusí zabít. Což bourá jakýkoliv pocit bezpečí a nutí vás být postupně podezřívaví úplně ke všemu. Souls-like hry mají být těžké, ale je potřeba si neplést, kdy je něco neférové a kdy těžké. Hranice mezi tímto může mnohdy velmi tenká a tady to už občas bylo za hranou.

Za mě osobně nebylo tolik pastí potřeba, protože Wuchang je dost těžký sám o sobě i bez nějakých překvapení. Typů nepřátel je relativně hodně a jejich variace se liší i podle prostředí. I když ti většinou nebudou zase takovou výzvou. Tím hlavním jsou totiž bossové. Ve hře jich najdete přes dvacet, a to jak ty hlavní, tak i vedlejší. Každý boss je zcela unikátní a představuje jedinečnou výzvu. Umíral jsem často, ale vždycky vlastní vinou. Bossové jsou fér, dobře čitelní a přitom dostatečně nároční i pro veterány žánru. Nejtěžší totiž u nich je, že jsou extrémně agresivní. A na rozdíl od jiných soulovek vám většinou nedají téměř žádný prostor potrestat jejich chyby. Abyste je porazili, budete muset většinu času přistoupit na jejich hru. Tedy hrát stejně agresivně.

Právě tady se Wuchang: Fallen Feathers snaží odlišit od klasických souls-like her. Místo vyčkávání na chybu soupeře se bojuje plynule – skoro jako v tanci. Agresivní protivníci jsou pro vás výhodou a častokrát je chcete donutit k tomu, aby na vás zaútočili, protože každým perfektně načasovaným úhybem získáváte náboj esence. Tu pak využijete buď na kouzla, nebo na speciální útoky zbraní, které jsou alfou a omegou úspěchu v boji. Na rozdíl od jiných soulovek je tady magie opravdu důležitá. Nemusíte si na ní však zakládat celý herní styl, ale prostě tu je a měli byste ji používat. Kouzel je navíc spousta: ofenzivních, defenzivních i dálkových. Ve většině podobných her je magie volitelná, tady je skoro nutností, protože bez ní se k nepříteli často ani pořádně nedostanete. 

Kouzla budete získávat postupně buď jejich nacházením po světě, díky vedlejším úkolům nebo jen porážením bossů. Vždy budete mít moci vybavená čtyři kouzla najednou a každé použití vás bude stát od jedné do pěti esencí. Kombinace kouzel mě extrémně bavila a líbila se mi jejich různorodost. Nejvíc mě osobně bavila kouzla, která umožňovala po jejich použití navíc provést úhyb. Tahle kouzla se dala výborně používat během agresivních pasáží a efektivně tak umožňovala kombinovat defenzivu a ofenzivu. Kromě útočných kouzel zde najdete i taková, která vám umožní automatický úhyb, dají vám štít nebo vytvoří lečivý kruh. Samozřejmě jsou zde i kouzla, která se musí delší dobu vyvolávat, a díky tomu dávají i větší poškození. Ale najdete zde i kouzla, které se sesílají okamžitě a jsou velmi účiná právě během agresivního stylu hraní. Jedinou výtku vůči kouzlům mám v tom, kdy právě ty nejsilnější by mohla být více vybalancovaná, protože když už mě něco stojí všech pět esencí a ještě se dlouze vyvolává, tak bych to mělo dávat opravdu extra poškození, což se teď moc nedělo. Ale to jsou balanční změny, které se můžou opravit kdykoliv po vydání.

Vedle magie hraje klíčovou roli i výběr zbraně. Ve hře jich najdete 25, rozdělených do pěti typů. Každá má své pohyby specifické pro daný typ zbraně a unikátní útok, který je pro každou zbraň zcela jedinečný. Tyto útoky vám rozšíří možnosti v boji a doplní magický arzenál. Někdy tak raději sáhnete po zbrani s menším poškozením, jen protože její schopnost lépe sedí vašemu stylu. Díky tomu působí souboje s bossy akčněji, dynamičtěji a nabízejí trochu jiný typ výzvy, než je u souls-like her běžné. Dobře načasované úhyby, které jsou klíčové, znamenají cestu k vítězství. Blokování nebo parírování sice hra nabízí, ale jen u některých zbraní, a je poznat, že vývojáři kladli důraz hlavně na úhyby.

Celkově se mi souboje díky těmto prvkům extrémně líbily. Vývojáři vás vyloženě nutí riskovat, abyste mohli využívat silnější útoky. Zároveň i vylepšování vaší postavy je unikátní a na první pohled nemusí sednout každému. K vylepšování bude potřebovat klasické duše, o které bude přicházet v případě smrti. Ovšem místo toho, abyste vždy rozdělovali body do jednotlivých atributů, jak se vám to hodí, zde najdete obrovský strom dovedností. Nelze si tedy v jednu chvíli říct, že chcete vylepšit zdraví, ale musí vám to zrovna strom nabízet. Ve stromě dovedností naleznete šest směrů, kterými se lze vydat. Vždy jeden pro každý typ zbraně a jeden univerzální - dohromady tedy šest cest. Nenaleznete zde totiž jen pasivní vylepšení vašich statistik, ale i nějaké techniky pro vaše zbraně či kouzla nebo určitá vylepšení vaší postavu. Zároveň zde ale najdete i možnost vylepšit vaši zbraň či léčivé lahvičky. Tento způsob nemusí sednout každému, protože nemáte úplnou volnost v tom, co zrovna vylepšit. Na druhou stranu jsem nikdy neměl problém s tím, abych se k nějakému vylepšení nedostal. A ke konci hry jsem měl v klidu vylepšené téměř na maximum tři větve ze šesti. Skvělý bonus navíc je, že si můžete celý strom kdykoli zdarma resetovat, a to včetně vylepšení zbraní, a sestavit si ho znovu podle aktuální potřeby.

Audiovizuální stránka si rozhodně zaslouží pochvalu. Grafika je nádherná – různorodé prostředí vás dokáže vtáhnout a čínské zasazení působí svěže a originálně - navíc lokace jsou inspirované či dokonce občas předělané z realných scenérií, které můžete i dnes navštvíti, což je úžasné vzhledem ještě k tomu k žánru. Scenérie jsou oku lahodící a svět si užijete jen tím, že se jím procházíte - když zrovna nejste uzavření v kobkách nebo jiném domě hrůz. Skvělá je i hudba, která využívá tradiční čínské nástroje a perfektně podtrhuje atmosféru. Jen bych si přál, aby v některých pasážích dostala větší prostor – občas zbytečně mizí v pozadí nebo působí temněji, než by situace vyžadovala. Zato hudba u bossů je parádní, i když místy opět možná zbytečně ponurá.

Bohužel se Wuchang nevyhnul několika nepříjemným chybám. Největší problém jsem měl s kamerou – často byla chaotická, hlavně když jsem stál zády ke zdi, kde mi postava zmizela z dohledu. To se navíc kombinovalo s nepříliš šťastně navrženými arénami, ve kterých výstupky či kořeny snadno zablokovaly pohyb. Další frustrací byly útoky nepřátel, které klidně procházely zdí. Jsou to drobnosti, ale v takto náročném žánru dokážou zkazit zážitek. Na druhou stranu obrovský klobouk dolů za optimalizaci na PC. Hra běžela úplně perfektně, a to i na nejvyšší detaily. Neměl jsem problém s žádnými bugy nebo propady snímků, a to v dnešní době vždycky rád ocením.

Celkově můžu říct, že Wuchang: Fallen Feathers je velmi povedená soulovka, která si své místo na trhu zaslouží a své fanoušky si určitě najde. Ale že by dělala něco výjimečného? To říct nemůžu. Patří mezi nejlepší souls-like hry, které nevznikly pod taktovkou FromSoftware, ale v některých ohledech hraje až příliš na jistotu. Kombinace magie a zbraní je zábavná, tempo boje agresivní, ale nic z toho nepůsobí ani jako malá evoluce. Wuchang má blíž ke klasickým vzorům typu Dark Souls nebo Lies of P. Tedy až na to, že vám do ruky dává svůdnou pirátku s ladnými pohyby a občas dost vyzývavými kostýmky. Jo, vývojáři vědí, jak přilákat pozornost. Pokud máte všechny velké tituly dohrané, určitě by Wuchang neměl uniknout vaší pozornosti. Ale jestli s tímto žánrem teprve začínáte, bude start dost krutý. Jen říkám dopředu: nečekejte revoluci. Možná ani evoluci. Ale kvalitní jízdu rozhodně ano.