Je The Entropy Centre kopírkou, nebo nástupcem Portalu?

Když se řekne příběhová hra plná hádanek se zajímavou umělou inteligencí, tak se jistě mnohým z vás vybaví Portal a možná by vás mohl napadnout i The Talos Principle. Pro některé byl především první jmenovaný projekt poměrně dost klíčovým a není divu, že dnešní hry si z něj v mnohém berou příklad. Jednou takovou hříčkou je i The Entropy Centre, kde najdete ženskou hlavní hrdinku, melodramatickou umělou inteligenci, hádankové místnosti a jeden velký problém v podobě zničení světa. 

Že jste už o něčem podobném slyšeli? Není se čemu divit, jelikož to vlastně zní stejně jako již zmiňovaný Portal. Jen je potřeba vzít v potaz, že zatímco v něm vaším nejlepším kamarádem byla portálová zbraň, tady máte svoji ASTRU. Ta sice neotevírá brány v prostoru, ale převrací čas. Připadá vám to jednoduché? To si můžete myslet, ale tady je doopravdy potřeba přemýšlet takzvaně „out of the box“. Tedy zapojit mozek, překonat své hranice a ještě vymyslet řešení pozpátku, což věru… není jen tak a vývojáři to moc dobře vědí. 

Vítejte v The Entropy Centre! Tato instituce byla vybudována na Měsíci s cílem vytvořit dostatečně velkou ochranu pro planetu Zemi. Tohle místo je totiž ten jediný důvod, proč lidé na Zemi ještě žijí, a vaše rodná modrá domovina je v celku. Tedy, ne na dlouho. Jelikož si téměř nic nepamatujete, vydáte se na průzkum a postupně zjišťujete, kdo jste, co je vaše práce a proč kolem vás není jediná živá duše. 

Vaším posláním je totiž generovat entropickou energii, která je klíčová pro provoz zařízení, jež dokáže vracet čas. Díky tomu udržuje Entropy Centre Zemi mimo velké katastrofy, zabraňuje masovému vymírání a tak podobně. Zkrátka každá událost je popsána a odeslána zpět na rodnou planetu, kde už vědci zařídí, aby se lidstvo vyhnulo další destrukci. Ačkoli se to zdá jako naprosto ideální stav, je zcela jasné, že taková síla může vést jen k velkému maléru. A přesně proto je tady Aria Adams s ASTRou, aby zjistily, proč tomu tak je. 

Jelikož se jedná především o logickou hru, existuje zde hned několik prvků, které vám napomáhají vyřešit různé hádankové místnosti. K dispozici budete mít obyčejnou kostku na stisknutí tlačítek, odrazovou podložku, různé paprsky pro odemykání systémů či přetvoření kostek a mnoho dalšího. To vše by ale postrádalo smysl, pokud by neexistovala ASTRA. Toto zařízení obsahuje vysoce vyspělou umělou inteligenci, jež je schopna nejen dávat kvalitní fakta o kočkách, ale především dokáže zanalyzovat předmět a jeho vykonaný pohyb v čase a prostoru. Jednoduše řečeno, vrací předměty zpátky v čase. A hlavně je velmi veselou AI, která tohle dílo dělá doopravdy zábavné, komické a dodává mu tempo. Což hlavní hrdince (a i vám) jen prospěje, jelikož svými hláškami vás dokáže skvěle vytrhnout ze stereotypu, rozesmát a povzbudit. 

Díky schopnosti vracet věci zpátky v čase tady vzniká velmi unikátní mechanika. Hra vám nejen že ukáže, jak snadno se která věcička ovládá a používá, ale velmi nenápadně vás popostrkuje a učí, jak správně řešit jednotlivé úkoly. Kostku zkrátka používáte na zatěžování tlačítek, odrazová plošinka dokáže vystřelit vás nebo jiný objekt do výšky, což umožňuje zachytit předměty i v místech, kam normálně nedosáhnete. Brány, které vymažou objekty a časovou stopu, jsou poměrně dost nepříjemné, ale představují výzvu, již velmi rádi uvítáte. Posuvné plošinky, větráky a zrychlovací pásy dávají hádankovým místnostem opravdu obří rozměry a nejednou se vám stane, že budete muset se všemi objekty několikrát přecházet z místa na místo jen proto, že jste vynechali jeden krok v čase. Přidávání využitelných předmětů je naštěstí postupné a hrá vás hezky povede v tom, abyste smysl kostek, plošinek a laserů jednoduše pochopili. Díky tomu vám nepřijde, že by se obtížnost jednotlivých místností nějak drasticky zvyšovala, ba naopak, velmi plynule se stáváte mistry v řešení hádanek pozpátku. 

Na druhou stranu je tohle vracení v čase velmi nevyzpytatelné, jelikož v kombinaci s některými grafickými nerovnostmi nebo neduhy tu vzniká možnost najít jiná řešení úrovní, než jaká byla původně zamýšlena. A že se to stává poměrně dost často. Vývojáři sice nic neuspěchali, ale po grafické stránce nabudete dojmu, že to tak nějak odlfákli. Prostředí, ve kterém se budete pohybovat, je hezké, ale rozhodně není dechberoucí. Chvílemi vám totiž bude připadat, že některé věci vidíte až moc často. Jen jsou jinak natočené. Jak funguje světlo, stín a odraz tady raději nezkoumejte a nesnažte se koukat, kam nemáte. Jinak zjistíte, že po mapě porůznu chybí zdi, správně umístěné dekorace nebo i třeba hmotný strop. Předně to jsou ale drobnosti, kterých si všimnete opravdu pečlivým průzkumem a na řešení hádanek nemají vliv.

Prostory stanice jsou umě vymyšleny a nejsou jednolité. Každá místnost má svůj styl, svoje kouzlo a většinou i jedno specifické řešení. Jakmile budete postupovat příběhem, objevíte i venkovní svět, který je divoký. Najdete zde i lokace zasazené do zemské flóry a okolí lze využívat i pro řešení hádanek. Takové potůčky jsou rázem jak nejlepším kamarádem, tak i největším nepřítelem, jelikož voda zabíjí. Celkově lze tedy říct, že ačkoliv je mnoho kritiky kolem grafického zpracování, jsou to spíš kazy na jinak celkem hezky vytvořeném prostředí.

Abyste plně pochopili, co se děje kolem vás, bude potřeba nejen poslouchat svou zbraň, ale hledat terminály, které uchovávají důležité informace a útržky konverzací, jež dokáží dát dohromady celé pozadí příběhu. Ačkoli se zde řeší velmi těžké téma ve smyslu přetočení času, zachování života a smrti, je vše zaobaleno do velmi jednoduchého, ale funkčního humoru a tíživou situaci hezky odlehčí. Zároveň ale tenhle humor nezlehčuje onu vážnost situace a tvrdá realita vás velmi rychle usadí zpátky na zem… tedy na Měsíc. 

Onen požitek z řešení hádanek vám sice budou občas kazit různé zabugované předměty, kostky požírající stěny nebo slunečníky, které vás budou odmítat pustit z místa, ale rozhodně nepotkáte propady snímků za vteřinu. Vše jede krásně plynule, snímky se drží na stabilní hodnotě, a pokud nepolezete někam, kam nemáte, tak ani nemusíte mít strach, že skončíte v uličce, ze které není návratu. Občasné výzvy v podobě přestřelek s roboty navíc hraní dodají akčnost, která je v jinak klidné hře celkem příjemnou změnou. 

Bohužel kromě dabingu nemůžeme pochválit hru po zvukové stránce. Samotná hudba a konverzace mezi Ariou a ASTRou jsou skvělé, ale zvuky prostředí jsou tak nehezky opomenuty, že jejich absenci nebo i přítomnost naprosto odignorujete. Hlavně v případě vodních ploch byste spíše čekali, že se ozvou aspoň nějaké zvukové efekty, a nejen dutý dopad boty na plech.

Celkově tady můžeme říct, že i když si The Entropy Centre vzalo notnou dávku inspirace z Portalu, vůbec jím není. Jednotlivé místnosti jsou originální, úryvky v počítačích skvěle doplňují a vysvětlují příběh a tempo se v pravidelných sekvencích hezky mění. Ano, je tady doopravdy mnoho bugů, grafických neduhů a věcí, u kterých si prostě řeknete „A mělo tohle být tady?” nebo „Doopravdy jsem to měla vyřešit takhle?“ ale v tomhle směru, je to vážně zábavné. A ačkoliv příběh samotný není až tak originální, onoho aha momentu se po velmi dlouhé cestě dočkáte.  

Kdyby si vývojáři dali ještě o trochu víc práce a dotáhli veškeré neduhy k dokonalosti, tak tu celkem pravděpodobně máme kousek, který může obstojně konkurovat nejen hrám, jako je třeba The Talos Principle, ale i samotnému Portalu. Přece jen se nestává každý den, aby se objevilo dílo, které před vás hodí poměrně dost odlišnou mechaniku, než na kterou jste zvyklí, a zároveň vás bavila. Hra vás po dohrání navíc odmění velmi zvláštním pocitem a naprosto v klidu vás nechá jen sedět a říkat si „A co kdyby to byla pravda?“