Ghostrunner 2 je ojedinělý zážitek, který zakopává o své vlastní ambice

Rychlost a adrenalin. To jsou dvě podstatné vlastnosti akčního Ghostrunner, které nás uchvátilo jednoduchostí, rychlým tempem i vzrušujícím plynulým zážitkem. Poskakovat jako nepřekonatelný ninja kyberpunkovým městem byla návyková herní smyčka. Hra nebyla dlouhá, nebyla příliš překombinovaná a nebyla rozhodně ani lehká. A tu stejnou esenci se vývojáři pokusili přenést i do druhého dílu. Jenomže, jak to už tak bývá, pokračování je v ledasčem ambicióznější.

Ghostrunner 2 na sebe klade mohutnější nároky, které se promítají do většího vypravování, většího světa i větších nepřátel. Ale jak se říká, někdy méně je více. To je slovní obrat, na který měli vývojáři během vývoje myslet trochu častěji. Těžko totiž říct, zda je Ghostrunner 2 oproti svému vyvedenému předchůdci ve své větší podobě ve všem lepší.

Ghostrunner 2 následuje svého předchůdce a je tedy akční adventurou založenou na překonávání platformových sekcí a složitých dynamických soubojů. Nelze tak zpochybnit, že jádro hratelnosti, které titul přináší, je více než zábavné. V roli kybernetického ninji zvaného Jack se opětovně ocitáme v jediném přístřeší lidstva, Dharma Tower, a společně se svým týmem se snažíme vypořádat s nově nastupující hrozbou. Vypravování je v případě pokračování zajímavé zrovna tak jako v prvním díle, ale smiřte se s tím, že se jedná o průměrný akční příběh. Což v tomto případě není na škodu.

Vývojáři si dali záležet, aby právě příběh získal více prostoru a nově se tak se svými společníky setkáváte na jednom místě, kde s nimi můžete probírat jejich názory skrze dialogový systém. Takové části rozhodně představují pomalejší aspekt celého zážitku, na druhou stranu fungují jako příjemné pozastavení uprostřed dynamických úrovní.

Jakmile se totiž vydáte mimo bezpečí vaší základny, jen málokdy se zastavíte. Úrovně se často skládají ze dvou aspektů: překážkových drah či hádanek a soubojů. Design úrovní je alespoň v první polovině hry lineární a hravě prolíná použití pohybového a soubojového systému, které jsou navíc prošpikované různými vedlejšími činnostmi, jako jsou časové dráhy či sběratelské předměty. Zejména pak úrovně, které se odehrávají ve virtuálním prostředí, čiší zábavným level designem navozující pocit, že jste právoplatný ninja, který musí využít všeho, co se naučil.

Stejný pocit vám navodí i souboje. Ty budete důvěrně poznávat z předchozího dílu, ke kterému přibylo pár vylepšení. Například větší důraz na staminu. Je tedy nutné usoudit, kdy je třeba útočit a kdy se naopak bránit, běžet či provádět jiný parkourový kousek. A to ať už budete stát proti jakémukoli nepříteli.

Návratu se dočkali úplně ty nejzákladnější, kteří po vás budou pálit ze své pušky nebo po vás skákat se svými meči, ovšem nalezneme zde i nové cílové subjekty pro naši katanu, nejčastěji v podobě velkých mechů. V tomto případě mohli vývojáři rozhodně zapracovat na větší různorodosti, i když nemůžu říct, že by typů nepřátel bylo málo. Naopak značného vylepšení se dočkaly samotné boss fighty. Ty nyní opravdu představují souboje se vším všudy, ve kterých se musíte naučit postup nepřítele a pak jej porazit za pomocí své katany či speciálních schopností.

Speciální schopnosti a jejich kombinování lze využít jak při řešení platformových sekcí, tak při souboji. V tomto případě je právě kombinování schopností zásadní a jednotlivé sekce mají řešení, která byste bez nich nenalezli a ani jej správně neprovedli. Mezi takovými najdeme například základní dovednosti jako dash či zpomalení času, které spotřebovávají zmiňovanou staminu, speciální schopnosti jako šurikeny, klonování či sílu, která vám umožní odhodit nepřitele či posunout objekt, ale také známé vymoženosti jako závěsný hák.

Dovednosti i schopnosti si navíc lze vylepšovat skrze pomyslný strom dovedností. „Tetris“ z předešlého dílu nahradila paměťová deska, do níž zasazujete jednotlivá vylepšení pořízená za měnu, kterou získáte plněním hlavních i vedlejších úkolů. Určitá vylepšení lze navíc zasadit jen do specifické větve paměťové desky. Musíte tak zpočátku rozmýšlet nad tím, jaké vylepšení například šurikenů preferujete. Navíc jste ještě omezeni velikostí paměti. Tu si lze zvýšit nacházením paměťových desek, které jsou rozprostřené po úrovních. Některé z nich se nacházející prakticky na cestě, ale jiné jsou položeny na vyvýšených či skrytých místech, která musíte objevit průzkumem.

Ghostrunner 2 tedy pracuje s myšlenkou, že jste již první díl odehráli a v průzkumu ani souboji rozhodně nejste žádnými nováčky. Právě kombinace chvatů, schopností i vymožeností vytváří ze souboje neuvěřitelně zábavný mix, který vás bude bavit i v případě, že budete jeho situace opakovat dokola a dokola. To se totiž bude stávat velmi často.

Hra vám totiž opravdu nedá nic zadarmo. Jeden zásah znamená konec a nutnost opakovat souboj či posledních pár minut. To vytváří prostor pro experimentování a snahu nalézt to nejlepší možné řešení, jak eliminovat nepřátele. Často tak lze zaměňovat pořadí, v jakém nepřátele zničíte, načasování chvatů a úskoků i s jakými předměty se do boje pustíte. Jenomže, abych pravdu řekla, chvilkami jsem měla dojem, že se tento prostor pro experimentování v porovnání s prvním dílem značně zmenšil. Při hraní původního titulu jsem měla dojem, že správné řešení není jednoznačné a existuje jich hned několik, přičemž změna taktiky byla vždycky k užitku. V případě druhého dílu jsem ovšem měla pocit, že některé z úrovní či soubojů jsou víceméně nadesignované tak, aby správné řešení bylo více než očividné. A mnohdy i jednodušší, než byste čekali. Šlo tedy jen o správné provedení, nikoli jeho nacházení.

A nepomáhá tomu ani snaha dopřát hráči větší prostor k prozkoumávání. Naopak to hře jen přitížilo. Mluvím o pravděpodobně největší změně, kterou se stala přítomnost motorky. Tento dopravní prostředek představuje na první pohled zábavné úrovně, které jsou koridorovější a nabité akcí. A pokud si zvyknete na trochu hůře uchopitelné ovládání, budou vás bavit. Jenomže takových částí není moc a dříve či později se z motorky stane jen prostředek pro přemístění z jednoho do druhého bodu. Takové části navíc vůbec nejsou akční, ale spíše mdlé a nezajímavé jako zbytek polootevřeného světa. A když už na to místo dorazíte, čeká vás častokrát hádanka pro otevření vrat či souboj, který se nijak neodlišuje od toho, co vás čekalo v Dharma Tower.

Osobně tak přemýšlím, proč se tvůrci svět Ghostrunnera rozhodli rozšířit, protože – jak se zdá – to ničemu nepřispívá. Maximálně v případě příběhu, jelikož máte možnost dozvědět se, jak vypadá dění mimo věž, ale po stránce hratelnosti se nejedná o žádnou slávu. Úrovně ztrácejí dynamičnost, jsou zbytečně táhle a různorodost nepřátel až na pár drobných výjimek oproti nepřátelům ve věži zkrátka nepřichází.

A pustá místa nenapraví ani jinak velmi dobré grafické zpracování. To vyniká zejména v kyberpunkových prostředích věže a je znát, že se studio o nějaký ten krůček posunulo. I když nutno říct, že grafické zpracování postav by stále potřebovalo nějakou tu práci. Mnohdy tak od svých společníků stojíte dále a postavy neprovádějí příliš pohybů. Jelikož se svým týmem ale nebudete trávit tolik času jako v úrovních, můžeme tuto lehkou zanedbanost indie studiu odpustit. Vynahrazuje to totiž perfektní audio a hudba, která vás doprovází na vaší cestě. Ta zaujala po vzoru grafiky kybernetický nádech a dokonale ladí s rychlými a dynamickými pohyby, které budete provádět během parkouru i soubojů.

Ghostrunner 2 tak nadále zůstává pozoruhodným titulem, který skloubil unikátní pohybový systém Mirror’s Edge s akcí Titanfallu a atmosférou Cyberpunku 2077. Pokračování vyniká ve svých lineárních úrovní, velkolepých soubojích a dynamickém pohybu, přičemž jeho spojení se speciálními schopnosti dělá ze hry akcí nabitou adventuru, na kterou jen tak nezapomenete. Ovšem současně padá na svých ambicích přenést dobrodružství mimo probádané území. Zprvu tak dobrý nápad přináší mdlé polootevřené části, které nepřinášejí prakticky nic inovativního, ale pouze porouchanou herní smyčku, která vám celý zážitek obalí do hořké pachuti. I přes tyto přešlapy je ale Ghostrunner II titul, který stojí za vyzkoušení. Tento originální zábavný mix totiž nezažijete v ledajaké hře.