Factorio: Space Age - vesmíru vstříc

Trvalo to jen čtyři roky, ale vydání očekávaného DLC do českého automatizačního fenoménu Factorio přinutilo i nás tu recenzi konečně udělat. A tak jsme tady… a tady… tady… a dokonce i tady… Rozšíření Space Age nám totiž dovoluje původní planetu, na které jsme strávili desítky, stovky či snad i tisíce hodin, nechat v kouři z pohonů našich raket a vydat se prozkoumávat daleko za hranice dodnes známé atmosféry.

Jaký to má smysl? No, pokud se na to musíte ptát, tak asi nevíte, o čem Factorio je a proč se z toho stala taková světová záležitost. Jednoduše řečeno ztroskotáte na planetě a vaším úkolem je vybudovat továrnu. Tu pomalu automatizovat a zajistit si výrobu stále složitějších a pokročilejších výrobků. Právě snaha i potřeba postupně vaši továrnu rozšiřovat, vylepšovat a hlavně optimalizovat vám neustále dodává slušnou dávku jak dopaminu, tak prostě pocitu, že jste logistický génius jakého svět ještě neviděl. No a nyní s expanzí Space Age i jakého neviděla celá sluneční soustava. Respektive teda pět planet, včetně té základní. Jakmile se vám totiž povede vypustit raketu, což nyní přichází s nějakými změnami v technologickém stromu o trochu dříve, hra, jak tomu bylo doteď, nekončí… Naopak teprve začíná. 

Společně s raketou si musíte vytvořit i vesmírnou plošinu. Je to v podstatě poletující hromádka železné techniky, díky níž se dostanete k novým výzkumům, které vám následně dovolí meziplanetární pohyb. Vesmírná plošina je totiž takovým „vlakem“, kterým se lze přesouvat z jedné orbity na druhou a na planetu pod vámi následně sesílat i náklad.

Sestup na nové planety však není věc, kterou lze brát na lehkou váhu. Je potřeba řádná příprava z vaší domovské planety, abyste vůbec něco v dohledné době na novém a vcelku nehostinném prostředí zvládli udělat. Spíše dříve než později vás tak čeká neustálý přesun vesmírné plošiny - či rovnou několika - mezi planetami a zajištění, aby se vám tam a zpátky přesuouvaly staré i zcela nové zdroje.

Planety totiž nejsou odlišné jen vizuálně. Každá z nich disponuje svou tematikou, jako je biologicky bohatá Gleba nebo mrazivá Aquilo. A to s sebou samozřejmě přináší nejen riziko, ale s dobrou logistikou i velkou odměnu. Láva na Vulcanusu je nevyčerpatelný zdroj mědi, železa a kamene, zatímco olejové moře na planetě Fulgora je doslova vlhký sen každého hráče Factoria. Nebo alespoň Američana.

Na samotných planetách s výjimkou té poslední je fascinující to, že pokud se na jejich povrch dostanete bez možnosti záchrany od jiného hráče nebo bez dodávek surovin z jiných planet, stále si můžete poradit. Bude to trvat déle, ale výzkumy, zdroje i mechaniky na každé planetě ji dokáží zesoběstačnit stejně jako tu původní, na které tak či onak začínáte. To zároveň znamená, že na povrchu jedné planety nebudete nikdy dělat totéž, co na povrchu té druhé. Jasně, ve finále budete takříkajíc všechno využívat všude, ale kromě známé hlášky „továrna musí růst“ nyní bude platit i pořekadlo „továrna se musí přizpůsobit“.

A to jak novým mechanikám, tak onomu prostředí. Na Fulgoře je nutné počítat s bleskovými bouřemi a hlubokým olejovým mořem. Taková základní věc jako pásy jsou tu ve větší míře v podstatě nepoužitelné. Místo toho vás bude planeta nutit využívat propletené kolejnice a vlakovou síť. Lávový Vulcanus je zase potřeba dobře optimalizovat; láva má sice nevyčerpatelné zdroje, ale její čerpání vytváří i dost velké množství kamene, který je potřeba nějak využívat nebo efektivně odhazovat, aby se továrna nezastavila. Takže jde o planetární verzi hlášky „suffering from success“. Aquilo je potřeba dobře vybetonovat, abyste mohli stavět tepelná potrubí, a tím vaši továrnu rozehřát, jinak vám všechno zmrzne. A Gleba? Ta je zase náročná v tom, že drtivá většina výrobků má svou životnost, jinak se vám z nich stane takřka nepoužitelná zkaženina. A z vajíček se zase mohou vylíhnout nepřátelé přímo uprostřed vaší základny. Takže je potřeba vyrábět a zpracovávat velmi konkrétní a kontrolované množství věcí.

Každá planeta tak opravdu představuje unikát a místo, kde další hodiny zkejsnete. Byť vám se vším nové planety nezaberou tolik času co ta původní, nebojím se s klidem říct, že se s expanzí hra minimálně ztrojnásobuje. A to i do počtu nových předmětů a výzkumů v technologickém stromě, což s sebou tvoří nutnost vytvářet nové výzkumné baňky. Nechybí magnetické fabriky, biofarmy, slévárny nebo recyklátory. Vše nabízející nové produkty a možnost alternativním nebo rychlejším způsobem vytvořit ty již známé.

To mimo jiné i z toho důvodu, že máte na výběr tři planety, na které se po prvním vzestupu do vesmíru můžete vydat. Nové technologie z nich se tak postupně doplňují. A to s úkolem navštívit tu poslední planetu – Aquilo – a pak i zbytky hvězdy na samém kraji sluneční soustavy.

Víc toho vlastně dodatek ve svém jádru nenabízí. A teď to neříkám ve stylu toho, že by nenabízel více než velké množství nových mechanik. Spíše tím myslím to, že jde stále o Factorio jak ho známe, akorát v jiných kulisách a s nutností využívat nové systémy bez možnosti se plně spoléhat na všechny techniky, které jste měli doteď naučené. A to je samo o sobě úžasné a něco, za co si Space Age zaslouží samou chválu. Přesto je škoda, že s otevřeným vesmírem tvůrci nešli ještě o ten krok dál a neinspirovali se u konkurence, která svou existenci vděčí právě Factoriu.

S každou další objevenou planetou mě více a více mrzelo třeba to, že tu stále nehraje roli žádná nutnost průzkumu nových a audiovizuálně jinak dobře zpracovaných prostředí. Na tom místě, kde na planetu sestoupíte, není problém založit vaši továrnu, která svou velikostí nedosáhne moc daleko. Vlastně vás nic nenutí opustit tu útulnost vaši fungující továrny a třeba jít vyhledat vzácné materiály, nějaká tajemství, nové biomy či cokoliv takového. Jedinou odměnou, když se vydáte na průzkum, vám budou ta stejná prostředí znovu a stále dokola. To mě přijde nejen jako obrovská škoda, ale hlavně promarněný potenciál nabídnout zase nějakou trochu jinou hratelnost.

Takhle dříve nebo později, navzdory novým mechanikám, spadnete do staré rutiny. Mít potřebu svou továrnu rozšiřovat do všech koutů zcela nové, cizí a neprozkoumané planety zní jako něco, co mě zkrátka ve Space Age opravdu chybí. A přitom by v rámci mezí nebyly potřeba ani zásadní zásahy, aby to všechno bylo o tolik lepší. Stačily by truhly, které občas můžete najít, v nichž by byly vzácnější materiály. Nebo třeba jiné ztroskotané rakety, kde byste našli úryvky příběhů nebo možnost si posunout nějaký výzkum či objevit alternativní recepty. Nebo alespoň to, aby každá planeta měla jiný typ hrozby, která by vás neustále ohrožovala. Blesky na Fulgoře, zima na Aquile a červy na Vulcanusu budete v podstatě řešit jen prvních pár desítek minut a už nikdy více. Dokážu si představit takové zajímavosti, jako třeba to, že čím větší továrnu byste na Fulgoře měli, tím více by lákala blesky místo bleskosvodů, které vás ochraňují. Buď byste museli výrazně navýšit počet bleskosvodů na úkor místa pro tvorbu továrny, nebo třeba továrnu roztahat na více ostrůvků po celé mapě a ty efektivně pospojovat kolejemi. Jen to rozšiřuje mechaniku, která už tam je, a stále se zaměřuje na efektivní logistiku, která je jádrem hry. Ale planetě by to dodalo mnohem větší charakter a odlišení od původní planety více, než jak je to tomu teď.

A zrovna tak mě mrzí, že celá část ve vesmíru ve mně nezanechala ten pocit údivu, jaký jsem očekával. Že půjde o víceméně prázdné nic s létajícími asteroidy, to samozřejmě dává smysl. Ale za další promarněný aspekt považuji třeba to, že se nedají na orbitách planet tvořit nějaké vesmírné stanice se svým dalším rozsáhlým technologickým stromem a věcmi, jak dál podporovat továrnu na planetách. Takhle jsou k dispozici jenom vesmírné platformy, které fungují jako glorifikované vlaky pro přesun vás nebo zboží tam a zpět. Jakmile máte platformu, která je soběstačná ve výrobě elektřiny, munice a zpracování asteroidů, tak tím vlastně z větší míry skončilo vaše objevování vesmíru a vracíte se na povrch planety. A to, jak jsem říkal, v podstatě jenom na relativně malý povrch.

Jádro Factoria se tak vlastně ani s otevřením vesmíru nijak nemění. A neberte mě zle – to jádro je tak úžasné a tak návykové, jako vždy bývalo. Ale přijde mi jako škoda, že je to „jen“ to, co to vždy bývalo. O to větší to je škoda s přihlédnutím na audiovizuál. Nové planety i stroje fabriky vypadají naprosto úžasně a čitelně, totéž v kombinaci se zvuky. Všechno je přehledné a kvalitní při zachování toho známého stylu hry. Biomy planet, jejich noví nepřátelé i prostředí působí různorodě a unikátně. Jen vás hra zcela upřímně nijak nemotivuje to řešit a věnovat tomu čas. 

Takže ano, Factorio: Space Age vyniká v tom, že se stále drží hlášky „továrna musí růst“. Jen bych byl rád, kdyby tak velká expanze, která nám konečně ukazuje více z vesmíru hry, šla zase o krok dál a ten vesmír i její planety více využila.