Určitě se vám někdy stalo, že jste měli od hry zpočátku malá očekávání, ale čím více jste hráli, tím více jste si ji zamilovali. To se mi osobně dlouho nestalo. Až do momentu než jsem zapnul dneska recenzovaný Eternal Strands. Tahle prvotina od Yellow Brick Games působila na první pohled jako průměrné RPG, které pořádně neví, čím chce být. Jenže čím více jsem prozkoumával svět, objevoval nová kouzla a mechaniky, tím více jsem nechtěl odložit ovladač. Hned zkraje roku jde o milé překvapení, které kombinuje mnou milované Shadow of the Colossus se skvělým systémem výroby předmětů a průzkumu světa. 

Eternal Strands je akční adventura s RPG prvky z pohledu z třetí osoby. Velký důraz je zde kladen na kouzla, jejich kombinaci a využívání fyziky světa. Hrajete za Brynn, válečnici, která patří mezi poslední Weavery. Jde o kouzelníky, kteří dokáží propojit kouzla s klasickými zbraněmi. Vydáváte se do území Enclave, které se před několika lety samo uzavřelo a s místními se vytratila i víra lidstva v kouzla. Razíte na průzkum spolu s týmem, ve kterém krom průvodce najdete kovářku nebo například i specialistku na starý jazyk. Hra všechny členy týmu nějakým způsobem zapracovala do hratelnosti, k čemuž se ještě dostaneme. 

Každopádně příběh nehraje prim. Spíše slouží jako pojivo mezi všemi lokacemi, na které narazíte. A více než cíl našich hrdinů mě zajímalo, co se asi v Enclave stalo, protože samotná stvoření nebo lokace pro mě byly zajímavější. Podle mě si to uvědomili i vývojáři. Protože budete neustále narážet na svitky s informacemi o světě nebo vám postavy budou dovysvětlovat nějaké lokace, proč stavby vypadají tak, jak vypadají či na co si dávat pozor. O původu Brynn nebo ostatních postav se ale moc nedozvíte. I když hra má klasické ukázky, tak většina příběhu je vyprávěna skrz dialogová okna. I když vám svítí ikonka, že je možné si s postavou promluvit, tak mnohdy dojde na stejnou konverzaci jako posledně. Nové se odemykají plněným hlavních misí. Snažíte se zjistit, proč je Enclave opuštěná a kdo za to může. Ale to je tak nějak celý příběh. Párkrát narazíte na tajuplné lidi v maskách, ke konci se vše propojí a objeví se finální titulky. Samotné vyprávění bych nechválil, ale všechny dodatečné informace a budování světa ano. Později mě ani nezajímal příběh průvodkyně, jako spíše to, jaké další informace se dozvím, když narazím na starou kovárnu, síň hrdinů nebo sochu neznámé postavy.

V otevřených lokacích budete muset prozkoumat každé zákoutí, protože krom surovin narazíte na svitky, které po přeložení odhalují informace o nejrůznějších místech. Každé totiž nabízí jiné suroviny nebo nepřátele. Před cestováním se můžete podívat nejen na to, co najdete, ale jaká taktika je nejlepší proti konkrétním jednotkám nebo jak moc počasí ovlivňuje chování nepřátel a výskyt surovin. Při každém cestování se prostřídá ráno, poledne a noc. Změny denní doby přináší menší ovlivnění. Maximálně se nepřátelé lehce přesunou, nebo večer rostou jiné rostliny. Velké změny přichází až s novým dnem. Z poklidné lokace se může stát promrzlá pustina, kde vám bude natolik zima, že budete pomalejší a postupně umírat. Hlavně se může stát, že někteří nepřátelé budou silnější nebo se budou nacházet na jiném místě. Pokaždé, když se do nějaké lokace vrátíte, tak na vás bude čekat něco jiného. Díky tomu se vám hra tak rychle neohraje. Když se totiž vrátíte například do dolní části hlavního města, které je zrovna promrzlé, tak můžete narazit na dveře, které by vás normálně nenapadlo rozbít. Ale jak jsou promrzlé a již z dálky vidíte velké kusy ledu, tak je přece jen zkusíte zničit, abyste odhalili, co je za nimi. Nebo se načapete, jak se jen kocháte výhledem nad útesem. Ale najednou si všimnete malé jeskyně, která může skrývat nové plány brnění nebo zbraně. Každá lokace, ať už jde o hluboký les, doly nebo různé části města, je do posledního detailu promyšlená a téměř pokaždé jsem narazil na nové tajemství či odbočku. Nebo při druhém průchodu můžete zkusit novou kombinaci zbraní a vybavení. Já osobně volil lehčí výbavu zaměřenou na odolnost vůči ledu. Ale je tady prostor například nakombinovat doopravdy těžké, ale zato odolné brnění a zaměřit se jen na souboj na blízko, výjimečně něco po nepřátelích hodit.

V pozdějších částech hry tak budete muset často měnit své vybavení, abyste vydrželi místy kruté podmínky nebo měli šanci ustát útoky větších nepřátel, které jsou často spojené s jedním z elementů. Výměnu zbroje ale můžete provést jen ve vašem táboře, takže se hodí cestu více naplánovat. Pro jaké suroviny jdete? Víte, jak zdolat větší nepřátele? A máte vhodné brnění? To vše hra krásně propojuje. Pokud sbíráte již zmíněné svitky, tak se vám odhalí nejen jaké suroviny se momentálně v lokaci nachází, ale i jak správně postupovat při souboji, abyste z nepřátel vysáli jejich energii. Jenže bez správných surovin si nevyrobíte správné brnění, takže můžete umřít, aniž byste dostali jedinou ránu. Můžete totiž promrznout nebo chytit úpal a odpadnout. Výroba jakékoliv části brnění nebo zbraně je rozdělena do čtyř částí. A vy si následně vyberete, jakou surovinu konkrétního typu chcete použít. Například potřebujete při výrobě brnění srst. Podle toho ale jak kvalitní a z jakého zvířete použijete, tak se změní nejen barva, ale také atributy. Budťo budete velmi odolní proti ledu, ohni, nebo budete mít větší výdrž, či vám úhyb nebude brát tolik energie. Ale nemusíte se bát, že od všeho budete muset mít například tři zbroje, každou vhodnou na něco jiného. Vše si totiž můžete překovat. Použili jste kov, který je odolný proti ledu, ale teď vás čeká boj s ohnivým drakem? Stačí si vybrat nový kov a najednou můžete odolávat ohnivým útokům znatelně lépe. Díky tomu je i následné vylepšování snazší, protože ho stačí provést jen párkrát. Máte zde tři zbraně - luk, meč se štítem a obouruční meč. Což by mohlo připadat jako málo. Ale později se vám odemknou nové plány, díky kterým můžete mít ledový meč, který vysílá přímý ledový útok, a zároveň štít, který odrazí většinu ledových útoků. Obouruční meč později může vyhazovat nepřátele do vzduchu a luk dokáže vytvořit nebezpečné víry, které posilují vaše kouzla. 

Tvůrci jsou údajně velcí fanoušci her, jako je Shadow of the Colossus, Dragon’s Dogma či posledních dílů The Legend of Zelda, které nabízí obrovské nepřátele. Do každé lokace tedy přidali i obří starodávné automatony nebo létající stvoření. Můžete na ně nejen vylézt, ale také odsekat části brnění či například jejich rohy. Pokud je poprvé zabijete, tak získáte i nové kouzlo. Jenže pokud chcete více jejich energie, která slouží k získání nových kouzel, tak musíte podniknout konkrétní kroky, abyste nejen odhalili jejich slabé místo, ale také úspěšně energii získali. S tím vám pomůžou několikrát zmiňované svitky. Konkrétní si můžete nechat přeložit u jednoho z vašich parťáků, abyste získali informace o mýtických stvořeních. Takový zjednodušený bestiář. Třeba u draka musíte nejen odsekat výběžky na zádech, ale také dostatečně poškodit jedno křídlo, aby vás během letu nemohl setřást. Jen je škoda, že těchto větších nepřátel není více. Automatoni se liší primárně typem zbraně a drak je téměř identický s ledovým ptákem. Jejich útoky jsou téměř shodné. Takže i když je zábava na ně vylézt a postupně vše odsekat, tak to není tolik variabilní jako například počasí v lokacích.

A bohužel tím se dostáváme k hlavnímu neduhu hry. Nabízí sice hodně, ale dost z toho si je až moc podobné. Můžete mít proti sobě několik létajících nepřátel, ale ve finále jde o stejného brouka, jen s jiným vzhledem. I když jsem místy narazil na zajímavé menší automatony, kteří pomocí štítu dokázali absorbovat elementární útoky a použít je proti mně, tak to výrazně nerozšířilo řady nepřátel. Abych byl ale upřímný, furt jde o hru od nezávislého studia, které si nakonec titul i samo vydává. Takže dokážu prominout opakující se nepřátele nebo pomalý rozjezd. První dvě hodiny totiž neumíte absolutně nic. Jakýkoliv postup je zdlouhavý a musíte se několikrát vracet, protože máte malý inventář a příliš slabé útoky. Ne že by byla hra těžká, jen zbytečně zpomalená. Na začátku jsem tak byl z titulu zklamaný, ale po úvodních třech hodinách jsem mu začal přicházet na chuť. A najednou u hry sedím, mám za sebou dvacet hodin a užívám si kombinaci ledových zbraní s možností házet na nepřátele jejich vlastní vybavení a zapalovat je.

Kombinování schopností je po sběru surovin to nejzajímavější a zároveň i to, co by vás mohlo nejvíce lákat. Byl jsem až překvapen, že i když mě napadla šílená kombinace, tak ve finále fungovala. Není tak problém vzít kus ledu spolu se zamrzlým nepřítelem a hodit vše na druhého. Poté vytvořit kolem něj vír a do něj začít střílet ohnivé šípy, aby konstantně hořel, i když je z nehořlavých materiálů. Všechny zjednodušené mechaniky vám akorát uvolní ruce a starosti, abyste se mohli více zaměřit na tyhle kombinace a případně již chválenou výrobu předmětů.

V neposlední řadě musím pochválit I samotný vizuál. Modely nejsou nejdetailnější, ale zato je vše krásně barvité, efekty kouzel vypadají úžasně a líbí se mi kombinace fantasy prvků. Ve městě se nachází obrovitánské hradby, zatímco hluboké lesy uprostřed skrývají malebnou vesničku. Pokud není zrovna promrzlá. A nebo pokud momentálně nenaskakují textury v pozadí. Toho si všimnete, jen když se zadíváte do dáli, ale hlavně při návštěvě nové lokace, je to zřejmé. Svět tak působí známě, ale zároveň originálně. Například jste už v jiných hrách měli možnost vidět opuštěná města, která vypadají jak z Pána prstenů, ale rozhodně v nich nebyl portál, který aktivuje kouzlo, jež svým fungováním připomíná tkalcovský stroj. 

Hlavně, i když se toho momentálně na obrazovce děje hodně, vše běží skvěle. Hru jsme recenzovali na klasické PlayStationu 5, kde běžela na stabilních 60 snímků za sekundu v upscalovaném 4K. Na výběr ani nejsou žádné grafické režimy. Což mě ani nepřekvapuje, když titul běží takhle krásně. Do toho vám zní orchestrální soundtrack, který mi místy připomínal slavnější melodie z fantasy filmů a her. Ale to ničemu nevadí. Při souboji se cítíte jako největší hrdina, zatímco při průzkumu větších lokacích hravé melodie povzbudí vaši touhu prozkoumávat každé zákoutí. 

Eternal Strands nejspíše nebude lámat žádné rekordy. Ale po delší době jde o nezávislou hru, která svou zábavou a některými mechanikami překonává i větší tituly. Pokud se překoušete přes pomalejší start a chcete si vyzkoušet milou kombinaci Shadow of the Colossus a The Legend of Zelda, tak Eternal Strands je rozhodně pro vás. Nepředstavuje velkou výzvu, ale zároveň výrazně odmění pozorné hráče, které zajímá, jestli náhodou se za rohem neukrývá ještě jedna truhla či svitek. Tenhle malebný svět toho nabízí doopravdy hodně.