V dnešní době má téměř každá druhá hra obrovský otevřený svět a mnoho vedlejších úkolů, což může být někdy únavné. Proto není na škodu si občas projít i nějakou tu hru s lineárním příběhem a přesně danou cestou. Zde je ale malý háček. Pokud je lineárnost a nascriptovanost hry přímo do očí bijící, je to spíše na škodu. A to je bohužel případ Devil’s Huntu.

Nezáživný příběh

Prvním problémem je již samotný příběh, který je spíše průměrný. Hrajete za Desmonda, který se zabije, páč jeho nejlepší kamarád mu přebírá holku. Následně se ocitnete v pekle, kde přímo od Lucifera dostanete šanci vrátit se na povrch, když pro něj budete pracovat. K této těžké práci dostanete démonické schopnosti a hra konečně začíná. Do té doby totiž prakticky nehrajete a jenom chodíte z místa na místo a sledujete cutscény. Spojenci Lucifera vám nechtějí moc věřit a jeden z nich dokonce zajme vaší holku, zde se objeví i zápletka a to ta, že Desmond začne váhat nad tím, zda chce Luciferovi opravdu pomáhat. Avšak jenom to, že po sebevraždě vám Lucifer řekne jak vybudoval peklo a že chce víc a nabídne vám ať pro něj pracujete… To snad ani nejde brát vážně, proč není celý příběh odlehčený a ironický?

Byť se zápletka může zdát zprvu zajímavá, způsob vyprávění a celkové zpracování příběh dosti sráží. Přišlo mi, že se hra často snaží dostat příběh na první kolej a bohužel jí to nevychází. Nicméně v moment co přišla odlehčenější scéna s trochou ironie a nadsázky to byla jiná. Kdyby se v tomto duchu držel celý příběh bylo by to rozhodně k prospěchu.

Většinu času je však příběh brán vážně, což se tak úplně nehodí. Samotné cutscény jsou častokrát dost zdlouhavé a nudné, že příběh pomalu přestanete vnímat. Právě pro tento případ je ve hře taková enciklopedie, která se vám odemkne po ukončení dané sekvence. Pokud si tedy během nudného dialogu půjdete uvařit kafe, budete si moct následně přečíst informace o jednotlivých postavách a o tom, co se vlastně v dané kapitole stalo. 

Repetetivní souboj

Hlavní část gameplaye je pak především boj s různými démony, nebo na druhou stranu anděli. Zde je další neduh této hry. Ze začátku proti vám stojí v podstatě jeden druh nepřátel a boj proti nim se stane velmi rychle repetetivní. Pro boj používáte dvě tlačítka, lehký a těžký útok plus úhyb a to je vše. Postupně se vám otevře i strom dovedností, kde si odemykáte různé ability a pasivní schopnosti. Bohužel ani ty nezabaví na moc dlouho. Jsou tu i různá komba, ale mnoho od nich nečekejte. Mačkání dvou tlačítek ve správném pořadí vytvoří trochu jiný efekt boje, který se vám většinou stejně nepodaří udělat, jelikož do vás bouchne nepřítel a kombo se tak přeruší.

Častokrát mě taktéž frustrovala nemožnost přerušit animaci boje. Například jsem na jednoho démona vyhodil abilitu, bohužel v tu samou chvíli na mě zaútočil i on, nicméně vyhnout jsem se nemohl, protože jsem musel počkat na dokončení animace. Proč jsem jí nemohl ukončit já například úhybem? Co se týče bossfightů, tak všechny probíhají prakticky stejně. Běháte kolem bosse, hodíte na něj abilitu pár krát bouchnete uskočíte, počkáte na zpomalenou reakci bosse a jedete dál… Jednou za čas se boss naštve a provede opravdu velký super útok, kterému se lehce vyhnete. Tímto zdlouhavým procesem se nakonec boss dostane na nula životů no záživné to opravdu není.

Frustrující animace

A teď pár slov k lineárnosti. Nemůžete v podstatě nikam, krom přímo vyznačené cesty. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby to v téhle hře nešlo do extrémů. Krásný příklad je třeba v tomto bazénu. Jsou zde schůdky, po těch vylézt nejde. Několik stejných stěn? Taky ne... Ou tady je jedna stěna vyznačená. Když už je zde přímo vyznačená cesta, tak proč není průchod plynulý? Proč musím doběhnout k překážce, zastavit, najít přímo ten bod kdy se skok spustí a pak počkat až celá animace skončí než mohu zase běžet?

Co se týče grafického zpracování, tak na Indie studio jsou grafické efekty vcelku dobré. Jen ta optimalizace by mohla být o něco lepší.

Snaha byla

Jaké je tedy finální hodnocení? Vývojáři se snažili udělat dobrou hru a na některých sarkastických a ironických scénách se i pobavíte, jen jich mohlo být více. Jakmile dostanete novou schopnost a odemknete nové kombo, bude to zábavné, na nějaký čas, ale i tak rychle nastupuje repetetivnost a stereotyp. Špatná optimalizace, nezáživný příběh, zdlouhavé a nudné pasáže, to vše hru zkrátka sráží dolů . A ačkoliv se to vývojáři snaží vyrovnat celkem zábavnými dokončovacími údery či ohnivými efekty, hru to z šedého průměru nevytáhne . Devil's Hunt si tedy za tým Indiana odnáší 5 bodů z 10.