V dnešní době už to působí, jako kdyby se hry ve stylu Desperados 3 objevovaly jednou za uherský rok. Když už nějaká taková ale vyjde, je jasně vidět, že pro ně místo existuje a je po nich poptávka. Bylo to znát například u Shadow Tactics od stejných tvůrců jako právě recenzované třetí Desperados a otázkou tedy je, jestli se vývojáři z Mimimi poučili ze svých předchozích chyb, dokázali této sérii udělat s třetím dílem čest a přinesli do tohoto žánru zase nějakou další úžasnou hru.

Desperados 3 je už na první pohled fascinujícím titulem, kterému se nedá odepřít především perfektně zpracovaná atmosféra divokého západu. Té dopomáhá hlavně dobově znějící skvělá hudba a krásné a různorodé prostředí a zvuky, jež vytváří úžasné scenérie evokující druhou polovinu 19. století. V tomhle třetí Desperados rozhodně vyniká a jste díky tomu neustále vtaženi do celého světa. A to i přes fakt, že jde o již zmíněný divoký západ, od něhož byste pravděpodobně čekali něco trochu hektičtějšího.

Stejně jako v případě starších dílů Desperados, i tady se ujmete role jednoho nebo více z pěti hlavních postav, které vám jsou postupně představeny. V každé misí máte konkrétní kombinaci hrdinů, s jejichž pomocí se musíte někde proplížit, nepřátelské jednotky přelstít a dosáhnout vašeho cíle. A právě design jednotlivých úrovní je to, na čem celé Desperados 3 staví nejvíce. Vždy máte dostatek cest a způsobů, jak se někam dostat či jak něco udělat a často se dostanete do situací, kdy musíte takticky i kreativně využívat a kombinovat schopnosti vašich postav, jinak se z místa nehnete. Každý level je přitom dostatečně odlišný od toho předchozího, abyste jednak neměli pocit, že děláte furt to samé dokola a jednak se nikdy nemohli spolehnout na jednu efektivní taktiku. Takže často zapotíte i vaše mozkové závity při vymýšlení plánů, které efektivně zahrnou to, co máte zrovna k dispozici, a dovolí vám přejít překážky, které před vás vývojáři postaví. Ať už jsou to překážky v podobě napadeného vlaku, davy občanů v malém městečku nebo bažiny s otisky-zanechávajícím bahnem a mělkou vodou.

Vaše putování napříč Spojenými státy a všemi těmito lokacemi je samozřejmě zabalené do nějakého příběhu. Ten se točí kolem celé pětice našich hrdinů, ale ze všeho nejvíce pro fanoušky známého Johna Coopera. Vzhledem k tomu, že jde o prequel ke zbytku série, tak budeme moci být svědky toho, jak se několik postav, které už známe, seznámilo. Tedy co předcházelo zformování aliance Johna Coopera, Doktora McCoye a Kate O’Hary. Pokud ovšem nejste se sérií nijak zvlášť obeznámeni, nemusíte se vůbec bát toho, že byste byli ve vyprávění ztraceni. Hra totiž všechny hlavní postavy skvěle představuje a ukazuje jejich motivace. Čemuž dopomáhají nejen dobře zpracované cut-scény a více než dostačující dabing ústřední pětice, ale také především jejich neustále monology a dialogy. Drtivou většinu hry totiž mají poznámky pomalu ke všemu, co uděláte. Baví se, obdivují schopnosti ostatních nebo jenom tak komentují některé události. Takže ke konci máte pocit, jako kdyby jste je znali už roky. Po stránce příběhu je to zároveň to nejlepší, co Desperados 3 nabízí, protože hlavní děj jako takový není nijak velkým tahákem. Koneckonců jde o vcelku obyčejný příběh o pomstě, který toho vlastně ve finále moc nenabídne a spíše slouží k tomu, abyste se právě během hraní mohli podívat na zajímavá místa.

Samozřejmě je tak nutné myslet na to, že jde o taktickou stealth akci a prim tu hraje hratelnost. Neoriginální děj se tedy dá odpustit, na rozdíl právě od té hratelnosti. A pokud není plížení kolem nepřátel a vymýšlení perfektních plánů, které musí fungovat do posledních detailů, něco pro vás, tahle hra vám nemá absolutně cokoliv co nabídnout. Pokud se ovšem v těchto věcech vyžíváte podobně jako my, pak vás čeká vskutku neuvěřitelný zážitek na několik desítek hodin. Stručně řečeno se totiž Desperados 3 hraje skvěle, pohodlně, všechno funguje a nic nepřekáží ani nefrustruje. Při hraní na klávesnici a myši je to spíš podobné nějaké strategii, zatímco na ovladači se to hraje jako izometrická adventura. Takže ani v tomhle ohledu neexistuje žádný problém a hrát může opravdu kdokoliv na čemkoliv. Čistě po hratelnostní stránce si opravdu není na co stěžovat a největší zásluhy na tom má hlavně design jednotlivých postav a jak spolu jejich mechaniky pracují. 

Každý hrdina je sice schopný bojovat sám za sebe, ale jejich vzájemná spolupráce je nutná k tomu, abyste přežili i ty nejtěžší a na první pohled nepřekonatelné momenty. Takový John Cooper disponuje dvěma revolvery, vrhacím nožem a mincí k odlákání pozornosti, takže co do vražedného potenciálu na tom špatně není. Často se ale neobejdete například bez Kate, která se umí s převlekem dostat mezi stráže, koketovat s nimi a případně je i odvést na nějaké místo, kde se jich můžete tiše zbavit.

Naučení se a využívání jednotlivých postav je prostě zábava a již zmíněný skvělý design úrovní vás nakrásně nabádá k tomu, abyste jednotlivé hrdiny znali od hlavy až k patě a neustále je využívali. To, že jsou jejich schopnosti skvěle navržené, vyvážené a zábavné, už je jenom třešničkou na dortu. Ve zkratce tu tak máme atmosférickou hru, která dává velký prostor jednotlivým postavám se rozvinout, ale zajišťuje, aby tím v žádném případě netrpěla samotná hratelnost. Ta je navíc v mnoha ohledech velmi přístupná a frustrace se tak většinou nedostaví. Kromě detailního nastavení obtížnosti pomáhá například i rychlé ukládání a načítání. Z toho vývojáři udělali jednu z hlavních mechanik a aktivně tak podporují hraní stylem pokus-omyl a nemusíte se bát experimentovat.

Druhá skvělá mechanika je poté režim Showdown. Ten vám, kromě na nejtěžší obtížnosti, dovolí zastavit čas a nejen si všechno v klidu promyslet, ale také vašim postavám naprogramovat jednoduché úkony. Jedné postavě řeknete, aby zabila tohoto nepřítele, druhá postava použije tuhle schopnost, třetí zase zblízka sejme támhletu stráž a její tělo odhodí do křoví poblíž. Tyto kroky pak můžete spustit všechny naráz nebo podle potřeby jeden po druhém. Takže ani na chaotické a velké plány zahrnující nejrůznější akce nepotřebujete rychlé reflexy nebo perfektní znalost ovládání. Vše si můžete v klidu rozmyslet, připravit a pak nechat hru, aby to udělala za vás.

Na Desperados 3 se opravdu najde strašně málo výtek, přesto není bez svých chyb. Hlavní příběh, který nemá i přes skvěle vytvořené cut-scény a dialogy v zásadě moc co nabídnout, už zmíněn byl. Zamrzí ale také opakující se dabéři u konkrétních archetypů nepřátel, protože speciální jednotky prostě zní úplně stejně a po čase už to leze spíše na nervy. Obzvlášť na vyšších obtížnostech, kde jich bývá více. Třetí vadou na kráse, byť jak pro koho, budiž zmiňované schopnosti jednotlivých postav a některé mechaniky. Abyste mě nebrali zle - není na nich absolutně nic špatného. Jsou navrženy opravdu bravurně, fungují přesně tak, jak mají, a dělají z Desperados 3 neskutečně zábavnou hru. Ale také jsou až na výjimky okopírované právě z Shadow Tactics. Pokud máte s předchozím projektem těchto vývojářů zkušenosti a doufali jste v zase nějaké nové hračky, bohužel vás budu muset zklamat. Velká podobnost s jejich předchozí hrou je tu rozhodně znát a drtivá většina mechanik, včetně již zmíněných archetypů nepřátel nebo otisků stop v bahně, zkrátka fungují na stejném principu. Jen se z feudálního Japonska přesunuly do Spojených států.

V konečném důsledku to ale nevadí, nebo to alespoň nevadilo mně, a u celé hry jsem na těžkou obtížnost strávili kolem 35 hodin. A bylo to také 35 hodin, které jsem si neskutečně užíval. Variabilní design úrovní krásně podporoval čistou taktickou hratelnost, kterou také doplňovaly nejrůznější zajímavé dialogy jednotlivých postav včetně hudby a atmosféry. Všechno to do sebe zkrátka zapadá až nepopsatelně úžasným způsobem, který z Desperados 3 dělá příjemnou a neskutečně robustní záležitost. Škoda jen toho neoriginálního příběhu, stejného dabingu u jednotlivých archetypů nepřátel a faktu, že se vývojáři nepokusili trochu více zaexperimentovat s novými mechanikami. Pro fanoušky této třináct let nečinné série a real-timových stealth akcí je tohle ovšem jakýsi pomyslný dar z nebes. Za tým Indiana tak udělujeme zasloužených 9 bodů z 10.