Dave the Diver si pluje ulovit vaše srdce,... harpunou

Říká se nesuď hru podle tutoriálu, nebo alespoň tak nějak to babička vyprávěla. No a jak já jsem se jí za tuto moudrost odvděčil? Naprosto jsem ji ignoroval. Od prvních záběrů na Dave the Diver jsem měl naprosto jasno v tom, o čem celá hra je, jak ji svižně prosvištím a brzy zahodím. Až na to že vůbec. Promiňte za vulgarismus. Davea jsem vykysnul na více než 40 hodin a brutálně jsem si užil hlavně to, jak na mne vývojáři neustále házeli nové a nové herní mechaniky. Díky tomu téměř nejsem ani schopen titul žánrově zařadit. Jedná se o simulátor rybaření, vaření, farmaření, čepování, fotografování anebo sváření? Je to arkádový simulátor snad všeho a víte, co simuluje snad ze všeho nejlépe? Vynikající nenápadný indie titul. Začíná recenze Dave the Diver.

Hlavní hrdina hry, Dave, už pomalu myslel, že má své nejlepší potápěčské dny za sebou. V tu ránu se mu ale ozve jeho dávný přítel Cobra a představí mu svůj bezchybný byznysový plán. Objevil totiž místo zvané Blue Hole, které díky přírodní anomálii přitahuje vzácné a hlavně velmi chutné ryby z celého světa. Lepší místo pro sushi bar by se prakticky nedalo vymyslet. Cobra už do skupiny sehnal i vyhlášeného mistra japonské kuchyně Bancha a jedinou překážkou na cestě k nejprestižnější restauraci světa zůstává sehnat dostatek surovin, a to je právě úkol pro našeho milého obtloustlého potápěče Davea.

Základní herní smyčka je tak naprosto jednoduchá. Stačí se ponořit do vody a s pomocí svého nože a harpuny ulovit co nejvíce ryb a přitáhnout je zpět na hladinu dříve, než vám v bombě dojde kyslík. To sice působí triviálně, ale jen do té doby, než zjistíte, že zásoba kyslíku slouží také jako vaše životy. Stačí se tak ponořit o kousek hlouběji, potkat žraloka a ejhle, pár kousanců vám ze 150 Barů kyslíku udělá 10 a pokud umřete, přicházíte o vše co jste ulovili. Hra vám pouze dovolí vybrat si jeden jediný předmět jako cenu útěchy, se kterým si můžete s prominutím vytřít šnorchl.

Aby ovšem nebyl každý ponor jen těžce repetitivní nudou, vstupují do hry mnohé prvky z žánru rogue-like. Samotná lokace Blue Hole například nikdy nezůstává stejná. Tady musím vývojáře extrémně pochválit, vsadili totiž na kombinaci pevných bodů, kdy budete přesně vědět, kde zhruba naleznete důležitá místa. Například vrak tak naleznete pokaždé přímo pod startem. Jednotlivé průplavy mezi těmito místy se však mění. Vy se tak vždy dokážete dobře orientovat a zároveň vás nefrustruje proplouvat úplně stejnými místy dokola.

Rogue-like žánr se také ukazuje v přístupu k vybavení. Po celém mořském dně naleznete spoustu dalších kuchyňských surovin, utility bonusů, jako je podmořský skútr či přenosná kyslíková bomba, a taktéž i zbraně. Na harpunu tak například nasadíte elektrický hrot a nebo v bedně rovnou naleznete pušku s ohnivými náboji. Vše vám přijde vhod a ulehčí aktuální ponor. Nicméně jen ten aktuální. Kromě surovin si totiž z Blue Hole nic trvale odnést nemůžete. Tedy alespoň prozatím, ještě se k tomu ale vrátíme.

Naloveno máme, teď už to jen musíme dostat do krku zákazníkům. Tímto se dostáváme k druhé nejdůležitější herní mechanice, a tou je právě provoz restaurace. Zaměstnanců je samozřejmě nedostatek, a tak jakmile odhodíte neopren, rovnou se běžíte ujmout role číšníka. Šéfkuchař Bancho totiž na nějaké obsluhování lidí nemá čas. Místo toho se věnuje tunění svých receptů. Základní rybí pokrmy totiž moc zlaťáků nepřinesou, a tak když budete sestavovat menu, můžete nasbírané suroviny místi prodeje utratit za vylepšení receptu v rámci vyššího chuťového dobra. Jako hráči pak budete přemýšlet nad tím, co vylepšíte, co raději prodáte a na jaké ryby se bude vhodné soustředit příště. Není potřeba to ale brát jako přílišnou zátěž, z počátku vám totiž může být téměř jedno, co prodáváte a skutečně podstatné to začne být až v pozdější části hry, kdy už systémy budete dokonale ovládat.

Přesto si vývojáři pro své hráče připravili jistý podraz. Když sestavujete menu, je na vás, kolik porcí tam hodíte. A já měl tendenci jít po maximálních počtech. Dlouhou dobu mi tak trvalo, než jsem pochopil, že to, co se během večera nesní, je pak zcela zbytečně zahozeno. Sama hra má přitom možnost u každého receptu vyskladnit pouze jediné jídlo a dodatečně k němu zapnout „auto-supply“. Díky tomu se suroviny vlastně nikdy zbytečně nevyhodí a já bez toho zbytečně přicházel o zásoby. Chápu ale důvody, proč to vývojáři udělali. Kromě běžných návštěvníků vám občas do restaurace zavítají i speciální VIP hosti. Pro ně většinou musíte připravit nějakou skutečnou specialitu jako například smaženou žraločí hlavu. Asi tak měli vývojáři strach, abyste si zbytečně neprodali suroviny, které budete nutně potřebovat.

VIP hostům doporučuji věnovat plnou pozornost. Jejich mise vám totiž mnohdy otevírají další vylepšení restaurace a nové systémy. Nošení různých druhů sushi je totiž jen naprostý základ. Velmi rychle si můžete myslet, že máte hru jako takovou již přečtenou a že vám už nic nového nemá v plánu nabídnout. To je ale brutální omyl. Brzy krom nošení jídla a nalévání čaje přibude možnost spravovat vlastní personál, ten vylepšovat pomocí tréninků, začnete čepovat pivo, nevyužité číšníky pošlete hledat do moře sojovku, nakrmíte kočku, přidáte míchané nápoje a když budete dobří, možná si na konci hry otevřete i franšízu. Jako výčet to zní až zbytečně obsáhle, ale věřte mi, že nové herní mechaniky hra dávkuje tak mistrně, že si to prostě užijete a budete se těšit, co dalšího vám nabídne.

Základní mechaniky teď máme, je čas se ponořit hlouběji. Vydělané peníze je nejlepší co nejrychleji utopit a naházet je do vaší výbavy. K tomu paradoxně neslouží nějaký obchod, přece jen jsme moderní potápěči, a tak na vše potřebné máme appky. Dave tak prostě jen otevře iDiver a rovnou si může odemknout ponor do větší hloubky, rozšíření inventáře nebo i kyslíkových bomb asi tak jednoduše, jako se dokupuje rozšíření baterie v Tesle.

K výpravám do větších hloubek vás nebude inspirovat pouze vidina zisku na prodeji ďasovců, povede vás tam totiž i příběh. Velmi brzy se seznámíte s doktorem Baconem, místním archeologem. Ten vás bude směřovat ke stopování bájného národa mořských lidí, což je v podstatě hlavní dějová linka celé hry. Velmi často ale dostanete i jiné zábavné úkoly od dalších obyvatel zátoky, jako je třeba záchrana anime postavičky a utkáte se dokonce i s ultra agresivními ekoteroristy!

Na souboje vám brzy základní výbava určitě stačit nebude. Když jsem původně říkal, že si zbraně z vody odnést nemůžete, záměrně jsem trochu kecal. Jedná se o rogue-like titul, a tak vám po nějaké době bude umožněno vycraftovat si  trvalý arzenál, a dokonce ho i vylepšovat. Jen vás to bude stát větší množství surovin. Nudit se pak ale rozhodně nebudete, například s takovým granátometem je totiž vážně zábava a když vám dojdou náboje, můžete kolem sebe třískat třeba nalezeným úhořem.

Z počátku hry máte možnost se každý den ponořit pouze dvakrát, později ale přibude i možnost nočního potápění, ve kterém se budete potýkat s agresivnějšími tvory a dodatečnou výzvou vám může být i skutečně obrovské množství různých bossfightů. U nich často budete muset přijít na speciální taktiku, jak je porazit. Na vše se dá ale celkem snadno přijít a zvláště u těchto bossů oceníte, že i pokud napoprvé neuspějete, hra vás vrátí s plnými životy na začátek souboje.

Nejvíce stresující zážitek tak pro mne vlastně v pozdějších fázích byly ty nejobyčejnější ponory. Nové úkoly a výzvy vám budou předhazovány v podstatě neustále. Já tak přirozeně měl tendenci zkoušet maximalizovat jednotlivé ponory tak, abych se posunul co nejvíce a vlastně jsem si tím možná i zbytečně dělal hru těžší. Zpočátku vám jednotlivé ponory budou trvat třeba jen pět až deset minut, to se ale později natáhne dle vašich schopností klidně i na 40. Když ovšem po extra dlouhém ponoru s nasbíranými 150 kg vzácných surovin zemřete na úplnou kravinu a skoro o vše přijdete, je to poněkud frustrující. Zlehka mne také otravovaly quicktime eventy, hlavně ty, které se týkaly harpuny. Pokud totiž útočíte na rybu s příliš vysokým množstvím životů, a to může být klidně i celkem malá čudla, tak se spustí minihra, která vás nutí například spamovat mezerník. Já většinu času ale hrál v noci a nechtěl jsem dělat přílišný randál, a tak mne to celkem značně prudilo.

Ještě že jen potápěním není potápěč živ. Jak už jsem asi osmkrát naznačoval, stačí rozevřít náruč a vývojáři po vás budou nové mechaniky házet lopatami. Nač lovit ryby, když se vám mohou množit v sádkách? Chybí vám Stardew Valley? Tak tady přidáme farmaření. Chystáte se na medůzový festival a jste ve stresu z nedostatku sojovky? Tak vám hra nabídne tamagoči, abyste se museli starat ještě o virtuální rybu ve virtuální rybářské hře a nezapomněli jste ji před spaním vypnout zářivku. Doslova pokaždé, když už si myslíte, že jste viděli všechno, tak vás Dave the Diver překvapí nějakou úplně novou blbostí či minihrou. Jediný titul, který se z mé historie alespoň trochu blížila této úrovni přidávání obsahu, u mne byl Evoland. Ten jsem ovšem zvládnul dojet za nějakých 20 hodin. V Dave the Diver jsem ale už strávil více než 40 a stále jsem se nezačal nudit. Přesto to už ale o něco kratší být mohlo. Ono i neustále se překvapovat vás unaví.

Hra si mne získala velmi pravděpodobně i díky grafice. Vše je překrásně barevné, každá ryba má naprogramované své celkem uvěřitelné chování a kombinace pixel-artu s jednoduchými modely funguje vlastně vážně skvěle. Jednotlivých prostředí ve hře sice není příliš mnoho, ale o to lépe jsou naplněna obsahem. Drobný problém s vizuálem je pouze ten, že váš hrdina je čistě dvourozměrný, kdežto jeskyně mořského dna jsou prostorové. Celkem snadno tak můžete přehlédnout nějakou chodbičku prostě jen díky tomu, že si neuvědomíte, který kámen je na úrovni hráče a který je jen pro dotváření pozadí.

Sám jsem si vizuál užíval i díky velmi dobře zvolenému soundtracku, který krásně podtrhuje atmosféru hry. Pro někoho může být zádrhelem jen to, že pokud u hry budete trávit tolik času jako já, lehce se ohraje melodie v základní oblasti. Kde chtě nechtě budete mít ponorů asi nejvíce.

Dave the Diver je minimálně pro mne jasným překvapením tohoto roku. Nečekal bych, že tak brzy po hraní Dredge mě okouzlí další hra, ve které bude hlavní mechanikou prostý rybolov. Snad jste z mé recenze pochytili, že Dave the Diver toho nabízí mnohem, mnohem víc. Za mne tak mohu titul jenom doporučit, a pokud už náhodou taky prozkoumáváte Blue Hole, napište mi do komentářů, jak daleko jste!