Crime Boss: Rockay City trápí nedostatky. Dokáže však zabavit

Zlaté české ručičky. Takové pořekadlo, které se v naší zemi využívá celkem často a říkáme tak všemu dobrému, co se nám podařilo. Jenže pak je tady Ingame Studios. Tohle brněnské studio, ve kterém mimochodem pracují i lidé, kteří dělali například na Armě, Kingdom Come nebo Mafii, totiž vytvořilo Crime Boss: Rockay City. A to, no… je prostě špatný.

Člověk by si řekl, že půjde o poměrně hezky vypadající FPS podobnou Payday, jenže zdání klame. Pojďme na to ale hezky popořadě. Rozdíl je totiž v tom, jaký režim zrovna hrajete, ale o tom později. Tradičně si tu můžeme základní mechaniky osahat v tutoriálu a následně se vrhnout do hraní v sólu či kooperaci. Pokud nemáte moc kamarádů, tak jako já, určitě začnete singleplayerovou kampaní. A ta vás bude bavit. Chvíli. V roli Travise Bakera, kterému tu propůjčil tvář i hlas herec Michael Madsen, bude vaším cílem ovládnout celé Rockay City.

V cestě vám však budou stát další hlavouni různých gangů. Hielo v podání Vanilla Ice, Dollar Dragon Danny Trejo nebo například Sheriff Norris, kterého ztvárnil legendární Chuck Norris. A to zní vážně dobře. Co bohužel tak dobře nezní, jsou hlasy těchto postav. Mám u toho totiž pocit, jako kdyby herci viděli svoje repliky poprvé, namluvili to po propařené noci a byli otráveni, že to vůbec musí dělat. Možnost využít herce takového kalibru a nevytěžit z toho maximum je ostuda. A to je mi vážně líto. Když se pro studio plné nadějných vývojářů, obzvlášť v tak malé zemi jako je ta naše, podaří sehnat herce takového kalibru.

Ovládnutí celého města však není jen tak. Den po dni zabíráte jednotlivá území, vybíráte si pobočníky, budujete armádu a hlavně vyděláváte prachy. Protože jak jinak byste chtěli všechny ty kriminální aktivity financovat. A tady se konečně dostávám ke hře jako takové. Všechno je totiž rozděleno na několik částí. V každém dni můžete provést několik tahů v závislosti na velikosti vaší armády a vašeho týmu. Armáda, jejíž členy, nebo chcete-li žoldáky, můžete najmout v docích, je tu od toho, aby jednotlivá území zabírala či bránila. 

Neobsazenou čtvrť si osvojíte doslova na pár kliků. Jestliže chcete ale získat území, které vám nepatří, je třeba bojovat. Na ukazateli lze zjistit, kolik proti vám bude stát soupeřových gangsterů, vy jich tedy do boje vyšlete přibližně stejný nebo klidně i větší či menší počet, a můžete se vrhnout na totální řežbu. Ta bohužel trvá jen několik minut, nejčastěji dvě/tři a najednou je konec. Odcházíte jako vítěz nebo jako poražený. Nic mezi tím. Zkrátka vyhraje ten, kdo rychleji postřílí soupeřovy protivníky. Obdobně to funguje i při bránění dané lokace, přičemž obsazení té poslední znamená i smrt šéfa konkurenčního gangu. Pokud byste čekali, že totální zničení Dannyho Treja bude provázet nějaká epická cutscéna nebo něco podobného, tak vás vyvedu z omylu. Hlavoun je prostě přeškrtnutý červeným křížem a jede se dál. A pokud by vás ještě zajímalo, jak žoldáky do armády naverbovat, tak je musíte nejprve zaplatit v přístavu a následně jim ještě platit za každou jejich aktivitu.

Nakousl jsem, že peníze musíte vydělat. Třeba právě na zmiňované placení armády. Dostávám se tak k takové další fázi vašeho denního chleba. S pobočníky ve vašem týmu podnikáte loupeže. A to třeba přepadení banky, klenotnictví nebo jdete jen udělat pár kas v obchoďáku. Myšlenka je dobrá, zpracování je však otřesné. Představte si třeba to klenotnictví. Vývojáři vám dají spoustu možností, jak by to šlo udělat. Můžete se proplížit dovnitř zaměstnaneckým vchodem, můžete se dovnitř dostat například přes nakládací rampu nebo jen nenápadně vejít dovnitř a při vhodné příležitosti se vloupat do zázemí, kde vypnete alarm i kamery.

Je ale úplně jedno, jak to uděláte. Snažit se můžete sebevíc a všichni civilisté a většina ozbrojenců se klidně vzdá. Vždy se ale najde jeden blbec, který vystřelí, načež se strhne neskutečná mela a než se nadějete, jde po vás zásahovka. Přiznám se, že po několikáté vloupačce už jsem jen vlétl dovnitř a začal bezhlavě střílet na vše, co se hlo. Stejně to tak vždycky skončilo a snažit se zcela marně o tichý postup mě frustrovalo.

Nakradený lup následně odnesete do dodávky a z místa utečete. Samotné loupeže vám však tolik peněz nepřinesou. Zlato, klenoty, elektroniku nebo drogy musíte totiž následně prodat na černém trhu, kde se cena všelijak hýbe. A tak nemusí krádež elektroniky znamenat okamžitý zisk a vyplatí se počkat. Aby to celé nebylo jen o tom nakrást, prodat, naverbovat a zabrat, jsou tu pro oživení příběhové mise. Ty sice fungují na podobném principu, jenže tím, jak se za nimi skrývá nějaký děj, vás budou zkrátka bavit o něco víc než ty ostatní.

Je tu však jedno velké ale! Travis Baker jako šéf celého vašeho gangu, se loupeží může zúčastnit také. A jako ostatní může i zemřít. Jenže jakmile umře, skončí s tím celá vaše hra a jdete na vše od začátku. Je to vážně frustrující, ale jak hrajete a umíráte, zvyšujete úroveň hlavního protagonisty a dostáváte speciální karty. Díky nim pak novou hru začnete se sto tisíci dolary, se třicetičlennou armádou nebo s nějakým tím územím navíc. Opět řeknu, že myšlenka takové permanentní smrti je dobrá. Spoustu hráčů by to ale od hraní mohlo odradit. Ačkoliv nejsem fanda rogue-lite a rogue-like titulů, ke Crime Boss: Rockay City mi tenhle systém sednul. Ano, lezlo mi na nervy, když jsem kampaní procházel už počtvrté. A ano, bylo to pořád to samé dokola. Ale při každém průchodu jsem měl více a více bonusů, takže mě to vlastně bavilo. Jak jsem ale zmínil, není to pro každého.

Pokud byste hru chtěli vyzkoušet s kamarády, můžete kromě klasické jednorázové vloupačky vyzkoušet i Urban Legend – kooperativní mise, které mají takový odlehčený příběh. A to se mi jako oživení multiplayerového hraní dost líbí. Možná se tedy divíte, že ačkoliv si na některé prvky stěžuju, hru také v některých ohledech chválím. Proč jsem byl tedy v úvodu recenze tak frustrovaný? Na vině je hratelnost. Ačkoliv vám Crime Boss dá možnost kupovat lepší zbraně, kromě velikosti zásobníku a rychlosti jeho přebíjení nepoznáte téměř žádný rozdíl. Jasně, že palebná síla malé pistolky a brokovnice se liší, ale u dvou brokovnic (přičemž jedna by měla být silnější) rozdíl už nepoznáte.

To, že třikrát za sebou jdete přepadnout banku a ta vypadá pokaždé stejně, pouze s rozdílem, že trezor se nachází jinde, vás začne po několika hrách otravovat také. A to ani nemluvím o umělé inteligenci. Mnohdy se u her pousměju, že dva vedle sebe stojící vojáci neví, že jsem toho jednoho trefil do hlavy nebo že chodí kolem mrtvoly a nevidí jí. Crime Boss to však povýšil na ještě větší úroveň.

Při hraní v multiplayeru jsem měl za úkol ubránit skladiště. Soupeřovi gangsteři chodili kolem mě a vůbec mě neviděli, dokonce obsadili i můj těžký kulomet. V kampani pak policisté stáli před otevřenými dveřmi a dokud jsem jimi neprošel, vůbec o mně nevěděli. Zmínit musím i chyby jako třeba to, že otevřené dveře do kanceláře, kam jsem mohl normálně jít, jsem zavřel, načež najednou vyžadovaly k jejich otevření to, abych vypáčil zámek.

Nebo třeba neskutečné množství spawnujících se policistů. Chápu, je to hra a čím déle loupež provádíte, tím více jich po vás půjde. Jenže jich jsou stovky a pochybuji, že policejní sbor Rockay City je větší než zbytku země dohromady. Neberu to však jako chybu. Tak to prostě je.

No a pak je tady audiovizuál. Barevná škála i detailní provedení světa se mně osobně líbí. Pochopitelně jsem narazil na některé detaily, které by si zasloužily více péče, i tak jsem byl ale spokojený. Možná mě mrzí absence destrukce prostředí, o které si myslím, že by celému hernímu zážitku dala úplně jiný rozměr. 

O tom, že po zneškodnění nepřítele se okolo něj rozplyne červeným dým, se řeklo hodně. A ano, vypadá to divně. Na druhou stranu je to takový pěkný ukazatel toho, že nepřítel je opravdu mrtvý. Nenajdete tu totiž žádnou minimapu ani ukazatel zdraví nepřátel. A poměrně spokojený jsem byl i po stránce zvuku. Když v menu hrál Bon Jovi a jeho Blaze of Glory nebo Bomfunk a Freestyler, přihlouple jsem se usmíval a měl jsem radost. I zvukové efekty výbuchů a výstřelů zněly dobře. Jen je škoda, že zmiňované výkony dabérů jsou tak otřesné. Nebýt toho, hodnotím zvukovou stránku plným počtem bodů.

Když to shrnu, Crime Boss: Rockay City není vyloženě špatnou hrou. Troufl bych si říct, že pro Ingame Studios je vstupenkou mezi elitní vývojáře. Najdou se prvky, které vás budou alespoň nějaký čas bavit a na pár večerů s kamarády to není zlé. Navíc necelou tisícovkou podpoříte české studio. Toho, co je tu špatně, je ale víc než dost. Hollywoodští herci neznamenají úspěch, umělá inteligence je tupá a repetitivnost nejen úkolů, ale i prostředí je jen takovou drobenkou na koláči neúspěchu, který přesto chutná docela dobře.