Chernobylite nám zkrátí čekání na Stalkera. Jak si hra vlastně vede?

Rozhodně se mnohým z nás stýská po Stalkerovi. Ty romantické procházky po Pripjati. Sledování kamarádů, kteří mají chuť si s vámi zahrát ruskou ruletu s poloautomatickou zbraní. A ten dětský smích na hřištích, kde už desítky let neproběhlo žádné živé dítě. No, kdo by si tuhle atmosféru nechtěl zažít znovu a znovu.

A právě to vše si můžeme připomenout ve hře Chernobylite, která nám to nekonečné čekání na dalšího Stalkera může zkrátit. Jak už název napovídá, ve hře Chernobylite se budeme pohybovat okolo zdevastovaného Černobylu.

Není to úplně místo, kde byste měli plánovat romantické procházky. A to vám rozhodně potvrdí i Igor, jakožto hlavní postava celého dění. Igor je fyzik a bývalý zaměstnanec černobylské elektrárny, který si libuje v technologických vymoženostech, jako jsou portály a helmy rekonstruující vzpomínky. Hlavním důvodem je zmizení jeho snoubenky Tatiány. Všechny dostupné indicie jsou právě v okolí Černobylu, kdy čím víc vodítek získáte, tím se dostanete blíže k černobylské elektrárně, kde by měla být uložená pravda o tom, co se děje a kde vězí už 30 let Tatiána. Protože jste „jen“ vědec, a ne cvičený voják, bude vám pomáhat bedlivá příprava a tým lidí, který v průběhu potkáte.

Chernobylite není jednoduchá lineární FPS hra, kde byste se posouvali Pripjatí dál a dál. Jedná se o survival s prvky RPG. Titul se mechanikou a nádechem velice podobá This War of Mine. Každý den máte jednu možnost vybrat si oblast a důvod, proč do oblasti jdete, ať už to je pro zásoby, za hlavní dějovou linkou nebo sehnat nějaké důkazy a pokecat s obchodníky. Tyto oblasti jsou hlídané jednotkami NAR. A jelikož se do těchto oblastí vracíte opakovaně, tak vaše kroky mají na onu oblast vliv i do budoucna.

Svůj čas trávíte i na bezpečném místě, a tím je vaše útočiště, ve kterém máte možnost stavění a craftingu, takže si ho podle potřeb nejen svých, ale i vašich kompliců zkrášlujete.

Pojďme se na tyto systémy podívat detailněji. Hned od začátku vám bude jasné, že hra je spíše sci-fi než simulátor přežívání na Ukrajině. Hra vám skrze krátký úvodní tutoriál ukáže, že vojáci okupující černobylskou zónu nejsou váš jediný problém. Krom vašeho psychického stavu, který vám promítá různá monstra v hlavě, budou další monstra křížit vaši cestu i normálně a ta se bohužel už jen tak nerozplynou, protože budou opravdická až, až. Zmizení těchto mutantů zařídíte jen tak, že vezmete nohy na ramena, případně je rozmetete na cucky. Naštěstí si titul drží dramatičnost, co se nestvůr týče, takže je potkáte zřídkakdy a většinou pocítíte úzkost a obavy, i když se jedná o nějakého slabocha.

Mnohem častěji budete narážet na jednotky NAR. Ty řeší, stejně jako vy, vliv výbuchu na černobylské okolí a jedou si svůj ne úplně legální business. Bohužel pro ně vám stojí v cestě při hledání snoubenky, takže maření jejich plánu na život bude doslova na denním pořádku. Avšak úroveň jejich umělé inteligence jim maří život až, až. V podstatě po pár kolech budete jednotky znát lépe než jejich máma. Trasy chození mají skoro vždy stejné, na konci trasy se zastaví, cosi požbleptnou kolegovi naproti, pokud tam nějaký je, chvíli stojí, koukají do dáli a pak opakují tuhle činnost znovu a znovu, pokud se teda nezaseknou v textuře. Periferní vidění nepřátelé nemají skoro žádné, ale do dálky vidí neuvěřitelně.

Naštěstí pro vás je v Chernobylite indikátor toho, jak moc jste nepřátelům na očích, což je dobře, protože oponenti vás v dálce vidí většinou dříve, než si jich vůbec povšimnete. Otravný zvuk vás uvědomí zavčasu a vy víte, že je čas se skrčit a nejlépe se schovat za překážku. Pokud nestihnete zareagovat a spustíte poplach, který trvá minutu a deset sekund, budou všechny jednotky v okolí ostražitější a hledat vás. Ale stačí vám minutku počkat mimo jejich vizi a pak je můžete opětovně škrtit zezadu než si vás někdo všimne znova. Hra je zaměřená ze začátku hlavně na stealth.

To, že jste vědec, a ne cvičený voják, v rané hře pocítíte, takže se vyplatí nepřátele likvidovat zezadu nejlépe daleko od jejich kolegů. Když už dojde na boj, nečekejte nic dynamického. S většinou nepřátel si vyměníte dva až tři výstřely schovaní za objektem. Průměrný nepřítel nevydrží moc, ale to samé platí i pro vás, každá rána bolí. Ovšem po pár trénincích dokážete svým revolverem vystřílet celou jednotku sami.

Jak jsem dříve zmiňoval, ve hře jsou RPG prvky. Není jich moc, ale rozhodně mění hraní. Podle toho, jakého člena máte ve svém útočišti, jste schopni se od něj něco naučit za talentové body. Například tiché zabíjení, které se hodí, protože místy mi přišlo méně nápadné nepřítele prostě odprásknout než ho uškrtit, v obou případech si mě stejně všimli všichni okolo. Naučit se od různých členů, kteří se k vám přidají, různé dovednosti, je zajímavý nápad.

Členové vašeho týmu pro vás budou důležití nejen pro učení, ale i pro plnění misí. Na každou misi můžete někoho vyslat za vás a pak už záleží na procentech úspěšnosti. Po konci vaší mise se dozvíte, jak si daný člen vedl a jestli vám něco donesl nebo „zpříjemnil“ oblast, v níž se budete následovně pohybovat vy. Samozřejmě, že i členové vašeho týmu budou ale něco požadovat, aby s vámi vydrželi. Základ je jídlo, dále se vaši povstalci chtějí cítit komfortně, což jim zajistíte dostatkem postelí, ať nemusí spát na zemi, čerstvým vzduchem a radii. Co by to bylo za Slava bez nějakého toho hardbassu, že.

Toho všeho dosáhnete správným vyráběním předmětů a vybavováním vaší základny. Craft systém tu je jednoduchý, ale i přesto rozmanitý. Já sám nejsem fanouškem přehnaného vyrábění a necítil jsem se nějak otráven při zkrášlování svého místa. Všechny suroviny se dají najít na výpravách různě po mapách. Avšak příjemný a smysluplný pocit, co jsem měl při craftování, jsem rozhodně neměl při sbírání surovin. Co se týká lootování a krajiny, tak je hra spíše slabá. Kromě stepujících nepřátel na malých prostorách na mapě nic moc není.

Jasně, je to černobylská oblast, říkáte si, ale rád bych zdůraznil, že po výbuchu to je pár desítek let a věřte nebo ne, okolo Černobylu je příroda docela rozmanitá. Možná vývojáři chtěli pochmurnější a chudší verzi pro atmosféru. Ale ta prázdnota platí i pro NPC, a to teď nenarážím na obsah jejich hlav, ale o jejich náplni celkově. NPC postavy, ať už vojáci, mutanti, nebo obchodníci, nevyvíjejí žádnou aktivitu, nebojují mezi sebou, vlastně tam nikdo nedělá nic. Doslova čekají, zda kolem neprojde nějaký Igor. Co okolí strádá na proměnlivosti a živosti, dohání příběh a mechaniky.

Pokud v trpké krajině najdete příběhové NPC, mnohdy se vám otevřou možnosti, kdy mu můžete pomoci, ale nemusíte. Většinou tyto volby jsou spojeny s hlubším výsledkem. Chcete mít svého dvojitého agenta? Ostatním členům týmu se nemusí líbit, že váš známý z minulosti pracuje pro nepřátelskou stranu, ale můžete to risknout a spoléhat na jeho dobré slovo a později se nechat poplácat po ramenou, jak dobré informace jste zajistili. Anebo vás po ramenou poplácá nepřátelský voják pažbou.

Mnoho rozhodnutí má vliv na pokračování vašeho příběhu a na to, kdo vám bude důvěřovat či nedůvěřovat. Může se stát, že člena vašeho týmu zklamete natolik, že se sebere a odejde. Rozhodnutí jsou ve hře mocná věc. Ovšem je ve hře ještě mocnější věc než samotná rozhodnutí, a to láska... dělám si legraci, je to chernobylite. Radioaktivní hornina, jež vznikla po výbuchu černobylské elektrárny. Napájí většinu udělátek, která používáte a na něž by žádná baterie nestačila.

Například vaši portal gun, která vám zajistí bezpečný odchod z každé mise. Hornina chernobylite je důležitá i pro vaše vzpomínky. Pokud umřete, navrátíte se zpátky na začátek dne a máte šanci vaše kroky učinit znovu. Než se tak stane, budete se muset prodírat sítí událostí, která vám připomene vaše rozhodnutí z minulosti a ukáže spojitosti do přítomnosti. A díky chernobylitu můžete měnit struny rozhodnutí a upravit si výsledek svého příběhu. To je zajímavý systém. Mně samotnému sice nevyhovuje, protože když jsem se rozhodl, tak jsem se rozhodl a raději se prostřílím za svá rozhodnutí, ale může se stát, že se tím vyhnete zradě, která zde taky hraje roli, nebo se prostě vyhnete špatnému pochopení situace.

Tyhle nápady jsou hlavním držákem. Ovšem i tak místy působí bohužel nedodělaně, grafická stránka není žádná hitparáda. Pochmurnost vytažená z Unreal Engine 4 se ke hře hodí, ale na možnosti této technologie je hra dost nepřehledná a osekaná. To samé platí pro audio, kdy místy vaše kroky přijdou jako cizí a zvukově se nic neděje většinu času.

Nejvíce si audiovizuál užijete, když se před vámi zjeví nějaká entita a chce vám něco naznačit. Nebo když se prodíráte vzpomínkami a objevujete příběh. Bohužel se nemohu zbavit pocitu, že je to na úkor toho, že jindy hra zeje prázdnotou. Za redakci dávám hře 7 bodů, hlavně za zajímavý příběh, který mě u hry udržel, ale i tak je škoda těch detailů, na které měli kluci z The Farm 51 dost času, protože Chernobylite byl dostatečně dlouho v early accessu.