Recenze · Call of Duty: Modern Warfare 4 · v pondělí 16. 11. 2026 15:09
Call of Duty: Modern Warfare 4 je většinu času sázkou na jistotu. Ale stačí to?
V posledních letech se z Call of Duty stal ekvivalent loterie. Mohlo se jednat o nejlepší, a stejně tak o nejhorší díl dlouholeté série, a nebylo nic, co by vám napovědělo, na jakou stranu se váhy v daném roce přikloní. Nezáleželo na podsérii, nezáleželo ani na vůdčím studiu. Treyarch zklamalo s Black Ops 7, který nám opět dokázal, že daleká budoucnost sérii nesluší, a Infinity Ward s Modern Warfare 3 ukázalo, jak Call of Duty rozhodně vypadat nemá. Všichni jsme tak čekali, jestli čtvrtý pokus o znázornění moderní války bude definitivní prohrou, nebo zářivou výhrou. A jak to tak vypadá, letošní sázka se tvůrcům naštěstí vyplatila.
PŘÍBĚH BY POTŘEBOVAL DELŠÍ KAMPAŇ
Call of Duty: Modern Warfare 4 je čtvrtý díl reimaginované podsérie z roku 2019, který letos vsadil na kombinaci režimu DMZ, multiplayeru a singleplayerové kampaně. A to je balíček, který funguje velmi dobře.
Příběh navazuje na události třetího dílu. Makarov uprchl a za sebou zanechal rozvrácenou jednotku Task Force 141. Kapitán Price se vydává na vlastní pěst za pomstou, během níž chce nejen dopadnout svou zapřísáhlou nemesis, ale taktéž aktéra, jenž tahá za Makarovovy nitky, známého jako Archer. Archer ale nestojí jen za rozpadem milované jednotky, ale taktéž křehkých vztahů mezi Severní a Jižní Koreou, které vstupují do válečného konfliktu.
Nemůžu říct, že by mě příběh upoutal či zaujal víc než obvykle. Připodobnění k akčnímu „béčkovému“ filmu přetrvává. Některé zvraty jsou předvídatelné, ale nutno uznat, že se tvůrci s ničím nemažou a umí se i odvázat. Herecké výkony jsou úctyhodné, zejména pak Mads Mikkelsen v roli zmiňovaného Archera – jen škoda, že mu nebyl věnován větší prostor, především ke konci, který se mi zdál uspěchaný.
Obecně mám dojem, že by singleplayeru slušela trochu delší herní doba, která by dopomohla vybudovat větší emocionální propojení se známými i novými postavami. Co ovšem celé kampani dodává největší šmrnc, je častá změna úhlů pohledu. Z toho benefituje nejen příběh, ale taktéž úrovně.
ŠMRNCOVNÍ SKLADBA ÚROVNÍ
Modern Warfare 4 se nebojí dostat hráče do kontroverzních situací i přepínat pohledy mezi protichůdnými stranami. Leckdy i těmi zápornými. Velkou část hry odehrajete coby kapitán Price. Jednání v kůži této ikony ale nebude vždycky tak dobrácké, jak jste byli zvyklí.
Často budete své ne/přátele řezat ve zjednodušených, ale na pohled působivých pěstních potyčkách, svádět riskantní automobilové honičky nebo eliminovat nepřátele v davu civilistů. Nebudete součástí velké jednotky, ale často budete jednat coby sólista, kromě zbraní a pěstí se také uchýlíte k soubojům s noži i tichému postupu.
MODERN WARFARE 4 SE NEBOJÍ DOSTAT HRÁČE DO KONTROVERZNÍCH SITUACÍ I PŘEPÍNAT POHLEDY MEZI PROTICHŮDNÝMI STRANAMI.
Zatímco tak hratelnost za Price sem tam vybočuje z klasických kolejí série, do nich se často vrací v případě vojína Parkera, člena jihokorejské námořní pěchoty. S úctyhodným arzenálem budete přebíhat z jednoho bojiště do druhého, jednou vám boj zpestří minomet, jindy navádění raket.
Nemůžu říct, že by mě hraní za vojína Parkera vyloženě oslovilo, zejména kvůli silně skriptovanému postupu i nízké variaci nepřátel. To se však změnilo s úrovní zvanou Stranded, která je zasazená do polootevřené lokace. S těmi série už experimentovala mockrát a většinou se jednalo o pochybnou napodobeninu režimu Warzone či DMZ, která byla především frustrující. Modern Warfare 4 se ale tento precedens daří zvrátit a celý postup nepřátelským územím činí uspokojivým.
Celou misi můžete pojmout přímočaře a se svou chabou výbavou splnit tři povinné úkoly. Anebo se rozhodnout prozkoumat široké zasněžené pláně a odhalit, jakou kořist skrývají. A že jí je požehnaně. Můžete narazit na celé základny nepřátel, které lze sejmout potichu i hlučným útokem. Nacházet tajné vzkazy a s nimi i bohaté skrýše. Nebo řešit matematické hádanky a narazit na lepší zbraně, nápomocné technologie i zásoby, s nimiž si opravíte výbavu.
Po dlouhé době jsem tak měla pocit, že Call of Duty odkrývá svou taktičtější stránku, které je většinu času pomálu. Hloubavější povahu pak hra odhaluje v úrovních, ve kterých hrajete za severokorejské vojáky. V jednom případě se musíte nepozorovaně dostat z obsazeného paláce, ve druhém se podílet na vypalování vesnice plné nevinných civilistů, které můžete zlikvidovat či ušetřit.
ÚŽASNÝ POHYBOVÝ I SOUBOJOVÝ SYSTÉM SRÁŽÍ „KOLEJNICOVÁ“ HRATELNOST
To ale neznamená, že hra nedělá i několik chyb. Kromě nízké variace nepřátel a zcela očividně naskriptovaného dění chce totiž hra naskriptovat i vás. Často vás bude nutit odehrát jednu část tak, jak si přeje ona, zatímco se vám snaží nalhat, že máte na výběr. Pokud například nepřátele neeliminujete v takovém sledu, jaký zamýšlela, velmi rychle vás potrestá smrtelným zásahem. Jestli někam vtrhnete dřív, nedá vám nejmenší šanci se ubránit. A to vedlo k řadě frustrujících okamžiků, kdy jsem chtěla ovladač jednoduše prohodit oknem.
V každém případě se letošní díl nebojí zvratů ani ojedinělejších pokusů, ale mimo ně jde prostě o „dobré Call of Duty“ v podobě, jakou série měla před řadou svých přešlapů. A je na vás, zda vám to stačí, či nikoliv. V případě čeho ale od experimentů opouští a drží se raději tradičního přístupu, je soubojový a pohybový systém.
Zpracování střelby a bohatému arzénálu zbraní i výbavy snad nelze nic vyčíst. Titul opětovně navazuje na „realističtější pojetí“ soubojového systému, takže nepůsobí tak arkádově jako série Black Ops, což doplňuje intuitivnější pohyb. Leckdy se postava do rohů zlehka naklání automaticky, při běhu se lze rychle sklouznout do přikrčení a následně v něm pokračovat, což oceníte zejména při parkouru. Budete přeskakovat překážky i šplhat po lešení. Chybí dvojité skoky i wall-runy a hra taktéž nevyužívá omnimovement systém studia Treyarch. Přesto pohyb působí lépe. A to ze všeho nejvíce pocítíte v multiplayeru.
MULTIPLAYER SE ŘADÍ K TĚM NEJZÁBAVNĚJŠÍM V SÉRII
Režim pro více hráčů se nese v obdobném duchu jako singleplayerová kampaň: nesnaží se o převratné gesto, snaží se fungovat „tak jako vždycky“ a především dobře.
Většina běžných režimů jako Team Deathmatch, Domination či Kill Confirmed si zachovává svou „chaotickou“ podstatu, a právě během nich oceníte rychlost a intuitivnost pohybového systému. Totéž lze říci i o novince v podobě režimu Inflation, ve které sbíráte bankovky po poražených protivnících, avšak čím víc peněz u sebe máte, tím žádanější cíl jste. Režim Hijack je pro změnu variací režimu Capture the Flag, kdy si předáváte hackovací zařízení, které musíte umístit na nepřátelské prostředí.
Multiplayer se ale také nebojí zpomalit. To platí v případě módu Collateral, obdoby Counter-Striku, kdy mezi koly nakupujete nové vybavení, ale taktéž klasik v podobě Search & Destroy či neuvěřitelně zábavného Gunfightu, jemuž vypomáhá i nový druh mapy: Kill Block.
Běžné mapy se rozhodně řadí k mým oblíbenějším. Mají velmi vhodnou velikost, díky které se méně stává, že se spawnete přímo před protivníkem a taktéž nabízí dostatečnou vertikalitu. Můžete využít překážky, abyste se dostali na vyvýšená místa nebo naopak sestoupit níž a najít si dobrý úkryt.
Kill Block je ale předčí svým unikátním konceptem. V tomto režimu se vám totiž po dvou kolech mění všechen arzenál a s ním i celá mapa, která se náhodně skládá ze tří celků. Upřímně jsem si tuto kombinaci užila asi nejvíc, protože byla pomalejší, benefitovala z rozvážnějšího uvažování a také mi umožnila vyzkoušet řadu zbraní.
LETOŠNÍ MULTIPLAYER JE TAK PO VĚTŠINU ČASU SKVĚLÝ. ZBRANĚ, MAPY I REŽIMY PŮSOBÍ VYVÁŽENĚ, A MOŽNÁ I PROTO MĚ BAVIL DALEKO VÍC NEŽ ZA POSLEDNÍCH NĚKOLIK LET.
V arzenálu nechybí nic, co byste neznali z kampaně: útočné pušky, samopaly, kulomety, pistole, brokovnice i odstřelovací pušky. Každou zbraň si můžete v režimu Gunsmith upravit, přičemž vylepšení se vám odemykají za dosaženou úroveň třídy zbraní, která se zvyšuje jejím používáním. Nově může s úpravou vypomoci i takzvaný Gunny, který vám zbraň nakonfiguruje podle preferovaného způsobu hraní. Kromě zbraní si pak svůj loadout obohatíte výběrem z již tradičních killstreaků i perků, mezi něž patří například zrychlené léčení nebo můj nejoblíbenější Overkill, jenž vám umožní nést dvě velké zbraně.
Letošní multiplayer je tak po většinu času skvělý. Zbraně, mapy i režimy působí vyváženě, a možná i proto mě bavil daleko víc než za posledních několik let. To stejné už ale nemůžu říct o třetí části titulu: multiplayerovém režimu DMZ.
DMZ COBY SNAHA DOHNAT TREND EXTRAČNÍCH STŘÍLEČEK
Neříkám tím, že je třetí část skládačky jménem Modern Warfare 4 špatná. Jedná se o extrakční režim, ve kterém budete sami či ve skupince tří hráčů vyrážet do města Hajin a v něm sbírat co nejvíce surovin, které si při úspěšné extrakci odnesete s sebou, a zároveň plnit příběhové úkoly. Většinu času stanete proti nepřátelům ovládaným umělou inteligencí, které je ale v jednom hráči a s omezenější výbavou poměrně těžké pokořit, ale narazíte i na další hráče, jimž se může zalíbit vaše nasbíraná kořist. Ta se vám hodí nejen pro další výpravy, ale také pro vylepšování základny.
Můj osobní problém s režimem DMZ je, že se až příliš podobá hře ARC Raiders, která mi ze všech extrakčních stříleček sedla nejvíce. Řadu nejen vizuálních prvků si DMZ vypůjčuje od ARC Raiders a dalších extrakčních her v takřka nezměněné podobě, zatímco hratelnost dělá méně taktickou, a naopak akčnější a rychlejší. To je něco, co mně nevyhovuje. Jestli ale s extrakčními střílečkami začínáte nebo máte kamarády, se kterými si chcete užít svižnou akci, DMZ stojí za vyzkoušení.
LEPŠÍ HRATELNOST, HORŠÍ AUDIOVIZUÁL?
Pokud mě ale něco v případě Call of Duty: Modern Warfare 4 zklamalo, pak je to audiovizuál na konzoli PlayStation 5 Pro. Jestli série vždycky něco uměla prvotřídně, byla to líbivá grafika. Ta je stále zachována v před-renderovaných cutscénách, ale jakmile se jedná o in-game vsuvky nebo samotnou hratelnost, všimla jsem si řady nedokonalostí, zejména u modelů, animací postav nebo v lokacích, u nichž tvůrci předpokládali, že jimi jen rychle prosvištíte. Audiu se daří věrně zachytit vřavu soubojů se všemi možnými detaily, ale u hudby nemůžu říct, že by mi jakkoli utkvěla v paměti.
O stupínek horší vizuál je vykompenzován dobrou technickou stránkou. Při hraní jsem nenarazila ani na menší, ani na větší bugy, snímková frekvence nijak závratně nekolísala a napojování do online zápasů probíhalo bez větších problémů.
TAKZVANÁ SÁZKA NA JISTOTU
Letošní snaha o znázornění moderní války je prakticky sázkou na jistotu. V jádru jde vlastně o staré dobré Call of Duty, které hráčům nabídne skvělý soubojový a pohybový systém v akčních kulisách. Zatímco multiplayer se dle mého názoru řadí k těm nejlepším v sérii a režim DMZ neurazí žánr extrakčních stříleček, přála bych si, aby se kampaň odvázala o trochu víc, potažmo mě nefrustrovala svou pevnou kolejnicí.
Jednoduše si myslím, že nám herní průmysl ukázal, čeho se dá na poli akčních her dosáhnout, a jestli má někdo lidi a peníze, aby oblíbený žánr posunul o kousek dál, je to Activision a Call of Duty. Pokud ale od série chcete, aby vám dala to, v čem léta vynikala, věřím, že budete v případě Modern Warfare 4 více než spokojení.
Verdikt
Call of Duty: Modern Warfare 4 vyniká v tom, v čem celá ta léta zářil. Nabídne skvělý soubojový i pohybový systém, který vás doprovodí napříč singleplayerovou kampaní, která sice odvypráví vcelku průměrný příběh, ale za to nabídne hráči zajímavou skladbu úrovní včetně pohledu za nepřátelskou linii. Multiplayer přichází se známými režimy, které obohacuje o zábavné experimenty a nejen to z něj dělá jeden z nejlepších multiplayerů v sérii. Oproti tomu DMZ se spíše snaží dohnat trend extračních stříleček a přestože zábavu nabídne, na velikány ve svém žánru nemá. Čtvrtý díl reimaginované série je tak vlastně sázkou na jistotu. Záleží, jestli vám to stačí či byste přece jen chtěli něco víc.
- Souhra experimentální a tradiční hratelnosti
- Uspokojivý a intuitivní pohybový systém
- Zábavně vyvážený multiplayer
- Menší prostor pro inovace
- Nízká variace nepřátel a „kolejnice“
- Horší audiovizuální zpracování
