I Am Fish je podivný zážitek od Bossa Studios, kteří stojí i za známými tituly, jako I Am Bread a Surgeon Simulator. Pokud jste se někdy chtěli stát rybou, tak máte štěstí a přesně to můžete i zažít, ale bohužel, stejně jako být reálnou rybou ve skleněné kouli, to může být matoucí, děsivé a bohužel i nudné.

První co musíme zmínit hned ze začátku je grafika a celkový vzhled hry, který je bohužel asi tou nejpozitivnější částí. Všechno vypadá tak magicky a pozitivně a máte pocit, že se dokážete ztratit v tom světě, který chcete prostě prozkoumávat. Bohužel moc místa na prozkoumávání nemáte. Nemůžete jít vyloženě kam chcete, ale ve vašem okolí se budou skrývat malé kousky chleba, které můžete sbírat a pak už jde jenom o vaší rychlost, abyste se co nejdříve dostali do vašeho vysněného oceánu.

Máte postupně možnost hrát za několik ryb, z čehož každá je trošičku jiná, ale úkol je vždy stejný. Prostě se dostaňte do té velké louže, které říkáme oceán a máte vyhráno. To jak se tam dostanete může zahrnovat valení se v kouli, ve sklenici, nebo prolétání trubkami. A ze začátku je velká šance, že to bude i vcelku zábavné, ale bohužel, stereotyp se dostaví dost rychle a postupně se tak začnete nudit. To se hra snaží trochu přetrhnout speciálními schopnostmi tří z našich čtyř ryb. Naše první zlatá rybka umí jenom plavat a skákat, ale její kamarádi toho zvládnou trochu víc. Jedna se umí nafukovat, takže se dokáže na krátkou chvíli koulet rychle po suché zemi. Druhá umí létat a to byly popravdě snad ty nejlepší levely, protože prolétávat kolem s létající rybou je zábavné a tak akorát obtížné, abych se vážně dobře bavil a pak je tu zubatá ryba, která se v některých úrovních musí zakousnout do vyznačených věcí, aby se dostala dál. To skutečně hru trochu oživí a přidává ji bod navíc.

Problém tak ale je, že celá hra stojí na své obtížnosti. Pokud odeberete tu, zůstane vám jenom hra, kde většinu času jedete dopředu a obtížnost se musí umět zvládnout. Nestačí totiž udělat jenom hru, která se těžko ovládá a říkat tomu fér obtížnost. Ano, mnoho hráčů má rádo výzvu a třeba i tu trochu nefér, kde budete umírat každých pár vteřin a budete proklínat danou hru za to, že to je určitě její chyba, protože je tak špatně vytvořená.

Tady se ale sešly dva extrémy, z čehož ani jeden není zrovna dobrý. Máte totiž dvě možnosti hraní. Buď normálně, kde za pomocí joysticku či klávesnice jedete dopředu, nebo do strany a druhým joystickem otáčíte kameru. Ale pak je tu i něco jako hardcore verze ovládání, kde jedním joystickem se natáčíte do stran, druhým ovládáte kameru a pokud stisknete na svém ovladači ta zadní tlačítka, kamera se zamkne a druhý joystick teď ovládá ploutev vaší ryby, takže s ní musíte máchat ze strany na stranu, abyste se hýbali dopředu. Klasický mód je tak vcelku příjemná procházka s vaší rybkou, kde občas přijde nějaký ten těžší moment a takzvaný bossa style je čistá bolest, která se těžko vysvětluje pokud to sami nezkusíte.

Tady díky tomu můžeme dát malé plus vývojářům za to, že dali možnost i lidem jako jsem já tuhle hru dohrát, ale v tu chvíli je tam otázka... má to vůbec smysl?

Neberte mě špatně prvních pár levelů jsem si vážně užil, ale postupně už se to zdálo takové trochu ohrané. Levely jsou rozmanité a vážně vypadají skvěle a budete mít ten pocit, že se posouváte dále, ale základní myšlenka zůstává pořád stejná.

Vyskoč z vody, najdi další nádobu s vodou, odkul se a hledej, kde je další nádoba s vodou, odkul se dál a hledej další vodu. Postupně tak budete mít pocit, že tam toho není moc co dělat a hra jako taková začne stagnovat, protože vám dojde, že celá hra staví levely na tom, že budete hrát s těžším ovládáním a tak se některé překážky bez něj budou zdát zbytečné. Klasické ovládání tak nebude vyloženě úplně jednoduché, stále se stane, že mnohokrát u některých částí zemřete, ale nebudete mít pocit, že se jedná vyloženě o výzvu, ale spíše o nepříjemné zdržení. Bossa style na druhou stranu poskytne přesně to, co mnoho lidí chce. Čisté rozbíjení ovladačů, existenciální bolest a přemýšlení, jaká rozhodnutí vedla k tomu, že hrajete bossa style.

Tak pojďme zase trochu do té pozitivní části, kterou je humor. Celý svět je propojený a příběh, ačkoliv je velmi okrajový, tam na hráče čeká a jednomu chlápkovi tak trochu zničíte celý život, v rámci vteřin. Stejně tak je možné vidět scény, které odkazují na ostatní hry od Bossa Studios a pro fanoušky jejich tvorby se jedná o úžasné části. Celou hru navíc doprovází skvělá hudba, která vás bude nutit trochu pohnout boky.

Váš taneček ale nejspíše postupně přeruší časté a extrémně nepříjemné záseky a tak mi došlo, že optimalizace, není moc dobrá. Nejdříve jsem si myslel, že za to může můj počítač, jenže některé záseky jsou velké a podle všeho nejsem sám, kdo je zažívá a to je škoda a tak i lidé s velmi výkonnými počítači zažili mnoho menších i větších záseků na různých místech, což dokáže naštvat. 

Pojďme si to tedy shrnout. I Am Fish je zábavná hra, která dokáže poskytnout tu extrémní obtížnost těm, kteří ji vyhledávají, ale nabízí i jednoduchý mód pro ostatní hráče. Obsahuje mnoho humorných scén, skvělou hudbu, krásnou grafiku, mnoho zajímavých lokací a schopnosti ryb nabídnou něco nového, když se začnete nudit. Problém ale je, že se nudit nejspíše začnete, protože se hra zasekává a že glitche, ačkoliv ne tak časté jsou velmi viditelné.

Při rozhodování co za hodnocení dané hře dát se tak musíme pozastavit a říct si, že se nejedná o špatnou hru, stále se jedná o hodiny, které jsem si užil, ale je pravda, že postupně jsem se už začal nudit. Za pomoci Bossa ovládání k nudě nejspíše nedojde, k frustraci možná, ale to je přesně to, co někteří lidé hledají a nechci to držet proti ní. I Am Fish tak od nás dostává hrdých 7 bodů z deseti, ale pokud výzvu nehledáte v hlavě si bod uberte.