2D metroidvanie jsou stále dost oblíbený styl hlavně v indie scéně, kde se velkému zájmu těší tituly jako Dead Cells, úžasný Hollow Knight anebo dokonce Bloodstained: Ritual of the Night, na kterém se podílel i producent původní série Castlevania - Kodži Igaraši. I přes stejný žánrový základ si ale každý z těchto titulů nese velmi specifickou stylizaci a náladu. A jinak tomu není ani u Blasphemous, ve kterém se podíváme do temného světa prošpikovaného křesťanskou symbolikou.

Na první pohled víte, že je to Blasphemous

Když Blasphemous poprvé zapnete, určitě vás praští jeho specifická atmosféra a tématika. Plně dabované vyprávění, skvělé cut-scény a design postav, prostředí, bossů i běžných nepřátel - to vše je jednoznačně a specificky temný, katolický Blasphemous. Tahle charakteristická stylizace tady nekončí. Jakmile se ozvou první tóny soundtracku, víte, že jste ve Španělsku.

A nebyla by to správná temná metroidvanie a hlavně v tomhle světě, aby se - velmi tematicky - obtížnost nedostávala do sfér sebetrýznění. Přece jenom je u těchhle her častá i velká inspirace Dark Souls. I když tady se s mechanikou smrti pracuje trochu jinak. Pokud zemřete, nemusíte se vracet pro všechny své zkušenosti/peníze, které se tu tematicky jmenují „slzy odčinění“. Přijdete ale o fragment vaší viny, což je pro vás jako kajícníka samozřejmě problém. Jako pro hráče to pro vás znamená ztrátu maximální many.

Samozřejmě do obtížnosti nehraje jen to, co se stane, když umřete, ale taky fakt, jak často budete umírat. Soubojový systém totiž vyžaduje slušnou dávku přesnosti a pohotových reakcí. Přece jenom tam ta inspirace souls je, takže naučit se moveset nepřítele a patřičně na něj reagovat stojí jako základ úspěchu. A souboje a rozmanité bossfighty vám rozhodně movesety k naučení poskytnou. Ať už se jedná o duely s humanoidními nepřáteli, bullet hellové či platformovací bosse.

Nejedná se tu ale jen o souboje, protože i platforming vám dá zabrat. Blasphemous se totiž neinspiruje jen klasickými metroidvaniemi a souls, ale měl jsem tu i flashbacky na - ano, opravdu - Celeste. Cesta na vrchol hory tu dá taky zabrat.A když po vás hra chce takovou přesnost, očekával bych to samé od ní. Bohužel se ale občas hitboxy tváří trochu divně. Třeba u téhle sochy na zdi (záběr ve videu) se dá postavit z jedné strany tak, abyste mohli na ni dosáhnout a ona na vás ne, z druhé strany to ale nejde. A takových problémů se ve hře dá najít více.

Ten bonf... ehm... oltář už je jen kousek. Že jo?

Až se dostanete skrz tuhý souboj nebo zdoláte platformovací výzvu, často nemáte jen tak vyhráno, protože rozmístění checkpointů je rozhodně cokoliv, jen ne přívětivé. Rozhodně ale dostatečně férové a když se konečně dostanete k dalšímu záchytnému bodu, o to víc to stojí za to. I když - je to metroidvanie, takže často spíše najdete zkratku u už známé lokace a zjistíte, že je to vše mnohem víc propojené, než jste si mysleli a „wow, tenhle výtah vede až sem“ - ok, tohle překvapení zase nefunguje zas tak efektivně jako v Dark Souls, protože tu máte mapu, ale to nijak neubírá tomu, že je design mapy světa skvělý a navigace mezi checkpointovými oltáři má ten správný metroidvaniový nádech. I když vám toho backtrackingu umí Blasphemous naložit občas až moc.

Při cestě k dalšímu záchytnému bodu se tak rozhodně vyplatí projít všechny místnosti a zákoutí a pravděpodobně narazíte na užitečný předmět, nebo neméně užitečnou zkratku.

No a aby toho přirovnání k Dark Souls nebylo málo, tak si tady neužijete nijak přímé vyprávění příběhu, ale jedná se tu o postupné objevování lore.

Skoro přesně podle mustru, ale funguje to

Blasphemous tak úspěšně proškrtává všechny položky dobré metroidvanie. Jasně - je to odškrtávání položek v receptu, takže se nejedná o extrémně inovativní a originální dílo, ale jedna z těch položek je mít unikátní styl a atmosféru a tak se to lehce vyruší. Navíc je tohle recept, podle kterého si hry konkrétní publikum výrazně oblíbilo a rozhodně se netváří, že by se jich přejedlo. Pokud se tak chcete ponořit do temného katolického světa, prozkoumat jeho temné příběhy a více či méně u toho trpět, rozhodně vám můžu Blasphemous doporučit na skvělých 8/10.