Trendy jsou zrádná věc. Když se objeví nějaký, který vám fakt sedne, může to vnést trochu světla do vašeho života. Optimistický pohled, že svět kráčí správným směrem. No a pak jsou trendy, kdy soudný člověk nedokáže pochopit, že se líbily vůbec někomu. A teď nebudeme řešit čísla a mávání rukama, my se podíváme na sedm herních, které jsou už díky bohu pryč.

Sponzorem pořadu jsou kupony od Herní-kupony.cz.

Občas máme rádi, když se hra hraje sama. Ale co je moc, to je moc. Před dávnými časy vznikaly hry jako Dragon’s Lair, interaktivní filmy, které spoléhaly na to, že hráč ve správný moment zmáčkne správnou klávesu a tím zachrání život své postavě. To, čemu dnes říkáme quick time eventy, respektive QTE, ale v moderním gamingu zpopularizovaly hry jako Sword of the Berserk: Guts' Rage a hlavně Shenmue pro Segu Dreamcast. Jinak velmi interaktivní hra je přerušena cutscénou, jak už to tak bývá. Ale ani během ní nemůžete dát ovladač z ruky, protože kdykoliv na vás může vyskočit prompt s tlačítkem, který musíte v mžiku zmáčknout.

Když to stihnete, vaše postava často udělá něco cool. Když ne, dostanete po čuně. Jako koření to docela funguje, ale bylo období, kdy si vývojáři řekli, že toho koření do her nasypou celý pytel. Hry jako God of War a zejména Asura’s Wrath je nadužívaly při soubojích s bossy a vy jako hráč se tak sice díváte na hezkou akci, ale nemáte vůbec pocit, že hru hrajete a bosse porážíte.

Někdy QTE skončilo v cutscenách, kde vlastně bylo úplně zbytečné, a tak nám vznikl například slavný meme „Press F to pay respect“ z Call of Duty: Advanced Warfare. Nebo když už jsme u těch stříleček, pamatujete si na slavný quick time event při souboji s krysou z Battlefieldu 3? 

A pak tu samozřejmě máme i hry, které na QTE přímo stojí. Třeba ty od studia Quantic Dream. Dnes se už situace převážně uklidnila, i když quick time eventy zcela nezmizely. Jen jsme se více přiblížili tomu, čím měly být – kořením.

Znáte ten pocit, když si vezmete na hlavu sluneční brýle se žlutými skly a rázem jste v Mexiku? Tak to uměly i videohry. Když potřebujete svůj titul udělat vizuálně zajímavější a nechcete se plácat se zbytečnostmi, jako je art design nebo nějaké umělecké pokusy, prostě na to hoďte filtr. Fungovalo to u filmů, bude to fungovat u her.

Jde o skvělý způsob jak ukázat, že se hráč ocitl v exotickém kraji. Resident Evil 5 je v Africe a tam to je určitě žlutý protože… Písek je žlutý? To samé Far Cry 2. V Sovětském svazu ve třetím Metal Gear Solid jsou stromy, tak to bude takový do zelena. A nejde vlastně jen o exotično. Liberty City ve čtvrtém GTA je takové depresivní prostředí, tak z něj vysajeme všechny barvy. A Gears of War? No to je přece realistické a drsné, chraň bůh, aby tam byly nějaké barvy!

Takzvaný „piss filter“ měl hry udělat víc cool. Ale vlastně udělal pravý opak. Tím, že ze hry dáte pryč výrazné barvy na úkor jedné a mdlé, docílíte akorát toho, že na ni nebude moc zajímavé koukat. Jeden z dalších důvodů těchto filtrů bylo maskování hnusné grafiky a primitivních světelných technik. Dneska a zpětně už to tolik nevadí. Ale když se tenkrát týkalo snad každé střílečky, strašně rychle to omrzelo – ačkoliv šlo o kvalitní tituly. Z tohohle si mimochodem udělali srandu i vývojáři z Naughty Dog, kdy jsme mohli v Uncharted najít takzvaný next gen filtr.

Slovy klasika – to nemáte mobily? Boom smartphonů se odrazil samozřejmě i na hrách. Někdy šlo o mobilní odnože AAA her, jindy o doprovodné aplikace k velkým vydáním. Což nebyl ve finále úplně nejšťastnější nápad. Když máte v ruce ovladač, plnou pozornost upřenou na televizi a pak musíte přehmatávat na mobil, vytrhne to z imerze.

Existovaly appky, které vám umožnily sledovat vaše statistiky a levely, když zrovna nehrajete. To bylo vlastně fajn, pokud to fungovalo. Jenže pak byly i aplikace jako třeba ta pro Assassin’s Creed Unity, kterou jste museli používat, abyste si odemkli herní truhly. V Battlefield 4 zase hráč s mobilem posílal podpůrné raketové útoky a appka pro NBA 2K… To je prostě jen bizár. Můžete si skrze ni naskenovat svůj vlastní obličej, aby pak váš avatar mohl házet do koše po boku LeBrona. Moc dobře to nefunguje. Doprovodnou aplikaci mělo třeba i GTA V, pomocí které jste se mohli lépe starat o psa Chopa a trénovat ho.

Jde prostě o trend, který byl občas fajn, ale většinou spíše otravoval a rozptyloval a musela ho mít prostě každá druhá hra. Sem tam na nějakou takovou appku ještě narazíte, ale jde naštěstí už jen o ojedinělé případy.

U dalšího místa v naší TOPce se nedivíme, že to byl v očích vydavatelů dobrý nápad. Online passy. Princip je jednoduchý: koupíte si krabičku se hrou, strčíte disk do konzole a vše na první pohled funguje. Jenže pokud chcete používat online funkce, jako si třeba zahrát multiplayer, tak nemůžete. Naštěstí v krabičce je kód, který vám ho odemkne. Vyřešeno, tak kde je problém?

Ten přišel v momentě, kdy to absolutně odrovnalo bazarový trh. Ten kód pro odemknutí multiplayeru byl samozřejmě na jedno použití, takže pokud jste si chtěli zahrát mulťák na použité hře, měli jste smůlu. Pokud na vás vydavatel nebyl hodný. V takovém případě vám velkoryse nabídl koupit si online pass za častokrát poměrně přemrštěnou cenu.

Her, které používaly online passy, nebylo málo. Šlo například o každou hru od EA Sports, tedy hry, které na mulťáku stojí. A pokud si myslíte, že primárně singleplayerové hry byly v bezpečí, podceňujete kapitalismus – stačí si vyměnit online pass za DLC zdarma s questy a levely.

Lidé si stěžovali. Opravdu hodně. Ale důvod zlomu nakonec bylo to, že se tyhle online passy stejně neprodávaly. Finanační ředitel Eric Brown například přiznal, že jim tehdy passy vynesly jen 10 až 15 milionů dolarů, což byly úplné drobné. A to bohatě stačilo, aby s příchodem minulé generace konzolí vydavatelé přestali s online passy úplně. Mimo jiné i kvůli vzrůstající popularitě online nákupů a mikrotransakcí.

A byl tu i jeden způsob, jak řešit pirátství. Způsob tak otravný hlavně pro PC hráče, že jde i dodnes o velkou kaňku – každý vydavatel musí mít vlastní launcher nebo technologii pro správu online serverů a ověřování. Uplay, EA Origin, Rockstar Games Launcher, Games for Windows Live… A to jde jen o ty největší. Koupili jste si prostě hru, museli jste si k ní stáhnout další program a tam si ještě založit účet. Bylo to otravný a hlavně bez internetu ani ránu. Neustále připojení k internetu je dneska samozřejmostí, ale tehdy fakt nebylo. A hlavně vydavatelé ještě moc neuměli pracovat s náporem serverů. Takže když jste si třeba při vydání koupili Diablo 3 nebo SimCity a dostali se přes ty launchery, měli jste kliku, když jste si hru vůbec zahráli.

Některé launchery se dnes ustálily a stále jsme se tomu nevyhnuli úplně. Ale většina vydavatelů už se vrací nebo vrátila na Steam a jiné naštěstí umřely úplně. A tím máme na mysli konkrétně Games for Windows Live. Fujtajbl. Šlo o pokus Microsoftu zpoplatnit multiplayer i na PC skrze předplatné… Ale fanoušci si to nenechali líbit.

Jen to teda znamenalo, že po úmrtí GFWL zůstal hřbitov. Spousta her, která na něj sázela pro multiplayer, prostě nešla hrát nebo byly v jiném nehratelném stavu, včetně nemožnosti ukládat savy. Vývojáři a vydavatelé tak museli naložit hodně úsilí, aby z těchto her odstraňovali pozůstatky Games for Windows Live a přešli na Steamworks. To musel udělat třeba i Rockstar v roce 2020 u GTA 4, když musel stáhnout hru z prodeje kvůli tomu, že mu došly staré klíče a nové vygenerovat nemohl. Nakonec tak vznikla na Steamu kompletní edice hry, která se ale od té doby už musela obejít bez multiplayeru.

Není žádné tajemství, že vydavatelé a někteří vývojáři z hráčů rádi tahají peníze. A když to nepůjde hrami nebo zpoplatněným mulťákem, ještě to můžou zkusit s merchem. Trička s vaší oblíbenou hrou jsou nestárnoucí klasika. Figurky na poličce to samé. A ještě na to letí holky. Alespoň se to říká.

Ale pak jednoho skvělého kapitalistu napadlo zkombinovat právě figurky s hrami. Vy si koupíte hru za nemalé peníze, ale abyste probudili její kompletní potenciál, ještě si k tomu musíte nakoupit hromadu figurek s NFC čipy. Proč? No protože ta figurka vám odemyká nové hratelné postavy a úrovně. Tento způsob hraní proslavila série Skylanders, ale nějakou dobu běžela i série Disney Infinity, dokud bublina nesplaskla. A že splaskla ve velkém. Disney zůstaly miliony neprodaných figurek a museli odepsat 147 milionů dolarů na ztrátách, zavřít celé vývojářské studio i odstoupit od dělání vlastních her. Au. Takzvané Toys-to-Life zkoušely i Angry Birds, Lego a samozřejmě Nintendo.

Právě Amiibo od Nintenda je jediná relikvie, která z tohoto trendu zbyla. Jde totiž naštěstí i o fakt pěkné figurky, které až na výjimky nepřidávají do her podstatný obsah. I když i jim to občas ujede. 

Hry na Facebooku, to byly pařby. Pro všechny ty maminky a babičky. My hardcore hráči se jim s odstupem sice smějeme, ale je fakt, že ke hraní dostaly spoustu casual hráčů a vlastně i řadu mladistvých. Problém je, že tyhle hry byly koncipovány úplně stejně jako free-to-play mobilní hry. Jsou tedy sice zdarma, ale doufají, že do nich nasypete peníze za suroviny nebo urychlení čekací doby na energii či postavení budov.

Anebo prostě po sektářsku přetáhnete nové hráče do hry. Za sdílení příspěvku na svém Facebooku získáte trochu těch surovin. Ještě více, pokud na přiložený odkaz někdo fakt klikne a začne hrát. Zakrátko má snad každý uživatel sociálních sítí svou zeď narvanou odkazy na hry jako FarmVille od svých přátel, že se mu ztrácí všechna ta vtipná videa s kočkama a přesdílení na fake news.

Dneska už herní studia ví, že dělat hry na mobily je přece jen výdělečnější, než je dělat na Facebook. Možná i proto, že se těžiště sociálních sítí přesunulo na Instagram a TikTok.

Tam jsme i my, mimochodem. I když naše hlavní těžiště zůstává na YouTubu, kde určitě najdete nějakou další TOPku nebo jiné skvělé video. Zatím nám napište, který herní trend rozhodně nechybí vám.