Skryté a pravé konce ve hrách obvykle slouží jako sladká odměna za hodiny tvrdé dřiny a perfektní hraní. Ale co když po dlouhých hodinách utrpení dostanete konec, který je takový „meh“, že vám přijde, že jste celou tu dobu mohli raději strávit hraním piškvorek? Tak se pohodlně usaďte a připravte se na TOP 10 skrytých konců, které za to nestály.

Sponzorem epizody jsou disky Samsung SSD 990 PRO Series.

Pikmin pro GameCube je jedna z nejroztomilejších survival her, kterou jste kdy mohli hrát. Jako kapitán Olimar ztroskotáte na podivné planetě a musíte se spolehnout na malá, roztomilá květinová stvoření, aby vám pomohla najít chybějící části vaší lodi. Máte na to pouhých třicet herních dnů a potřebujete najít třicet součástek. Zní to jako výzva, ale pokud si dobře rozplánujete čas, hra není příliš náročná. Pravděpodobně jste tedy skončili s jedním ze dvou hlavních konců, které jsou relativně šťastné.

Co se ale stane, když naleznete méně než 25 součástek? V takovém případě vás čeká temnější a poněkud znepokojivý konec. Olimar se pokusí opustit planetu, ale jeho loď exploduje hned při startu. A co je horší, Pikminové, kteří mu během hry pomáhali, ho přenesou do svého Onionu, kde ho přemění na hybrida mezi člověkem a Pikminem. Místo triumfálního návratu domů skončí Olimar jako zvláštní květinový tvor, což působí lehce tragikomicky.

Pokud jste si mysleli, že tajné konce mají být odměnou za vaše herní úsilí, Kingdom Hearts II vás rychle vyvede z omylu. Místo uspokojivé tečky za vaším dobrodružstvím vás hra donutí buď proklínat každého bosse, nebo si zahrát na herního detektiva hledajícího poklad po celém světě.

Existovaly dva způsoby, jak dosáhnout tajného konce. Prvním bylo jednoduše porazit hru na její nejtěžší obtížnost zvanou „Proud Mode“. Druhým bylo dokončení všech položek v deníku cvrčka Jiminyho, který obsahoval informace o každé jediné věci ve hře. Jinými slovy, buď jste museli rozbít ovladač při boji proti mnohem silnějším nepřátelům, nebo ztratit rozum při prohledávání každého zákoutí a každé maličkosti v každé lokaci, kterou jste navštívili.

Vaší odměnou za tuto námahu budiž cutscéna ukazující tři rytíře v brnění jak vypadají drsně na poušti, zatímco na obrazovce se objevují kryptické zprávy. Někteří oddaní fanoušci Kingdom Hearts by to možná nazvali skvělým odhalením zápletky, ale ve skutečnosti to byl jen promo materiál pro další hru série – Birth by Sleep.

Ghosts 'n Goblins je notoricky známá jako jedna z nejtěžších her své doby. Jako rytíř Arthur bojujete proti hordám nepřátel, abyste zachránili princeznu. Procházení každou úrovní je nesmírně náročné, s nepřáteli, kteří se objevují ze všech směrů, a s jedním z nejhorších mechanismů, kde po každém zásahu ztratíte své brnění a musíte pokračovat bez něj.

Ale to, co dělá její konec opravdu špatným, je, že po probojování se skrz nesmírně obtížné úrovně vás hra odmění informací, že celé to byla jen iluze. Abyste dosáhli skutečného konce, musíte hru projít znovu na vyšší obtížnost. Taková zpráva po hodinách boje s nemilosrdnými nepřáteli je nejen frustrující, ale i demotivující. Pro mnoho hráčů tento pravý konec jednoduše nestojí za to. Muset si projít znovu všemi těmi pekelnými úrovněmi, jen abyste získali něco o trochu uspokojivějšího, je pro většinu hráčů zkrátka nepochopitelně kruté.

Původní Harvest Moon z roku 1997 je praotcem všech farmářských simulátorů, včetně hitu jako Stardew Valley. Hra sleduje hráče, který zdědí zpustlou farmu a jeho úkolem je během tří herních let farmu vylepšit a vrátit jí slávu. Podle toho, jak se vám ve hře daří, získáte jeden z dvaceti možných konců, kterých můžete dosáhnout. A je tu jeden konec, který je jednoznačně nejhorší – Úplné selhání. Už podle názvu je jasné, že není právě šťastný.

Tento konec je možné získat pouze tehdy, pokud se rozhodnete nedělat vůbec nic. Nezasadíte žádné plodiny, nebudete chovat žádná zvířata, prostě jen spíte a necháváte čas plynout. Po třech letech tohoto lenošení vás čeká krutý osud – rodiče vás z farmy vyhodí a váš pes smutně vyje, když utíkáte pryč. Tento konec je jednoznačně frustrující, ale také je to jakýsi trest za to, že jste se nepokusili ani splnit svůj úkol.

Nejsme tu proto, abychom soudili vaše rozhodnutí v Mass Effectu 2. Ale pokud jste dosáhli tohoto konce, možná si to trochu zasloužíte. Aby k tomu došlo, musíte ve hře opomenout některé klíčové věci – jako například neupgradovat vaši loď Normandy nebo nenaverbovat volitelné členy posádky. Když je pak posádka Normandy unesena, musíte před jejich záchranou udělat alespoň čtyři vedlejší úkoly. Během závěrečné „Suicide Mission“ musíte také záměrně vybrat členy posádky, kteří nejsou vhodní pro určité výzvy. To způsobí, že mise dopadne katastrofálně a výsledkem bude smrt celé vaší posádky, včetně vás samotných. Jediným přeživším zůstane Joker.

Tento konec je obzvláště krutý, protože pokud ho dosáhnete, nemůžete si přenést svůj uložený postup do Mass Effect 3. To znamená, že všechny vaše investice do postav a příběhu se rozpadnou v prach a budete muset začít znovu.

Tento výběr může být trochu kontroverzní. Nejen kvůli tomu, jak je série NieR oblíbená, ale i kvůli tomu, jak dobře tento tajný konec zapadá do narativu hry. Avšak i přes to, jak skvělý konec E v NieR: Replicant je, má jednu velkou vadu, kterou je potřeba zmínit.

Pro ty, kdo nejsou obeznámeni, konec E je tajný konec, který byl přidán v remaku hry NieR: Replicant, a nastává poté, co jsou smazána uložená data hráče. V té chvíli už máte za sebou konce A až D a hru jste de facto hráli čtyřikrát. Smazání dat má tedy zdůraznit podstatu konce D, kdy je vše ztraceno.

Avšak pokud se rozhodnete začít novou hru, začne se měnit několik věcí, které ve finále spustí konec E, který obnoví smazanou uloženou hru. Toto zakončení je především o přátelství a obětavosti. A proto se hlavní postava vrací, aby zachránila společnici Kainé, která byla v předchozím konci obětována.

Problém je v tom, že hratelnost do tohoto bodu je neskutečně repetitivní. Jste nuceni dělat stejné věci znovu a znovu, hodiny a hodiny, čtyřikrát za sebou! Taková investice od hráče může být na jedno zahrání fajn, ale dosáhnout konce E není zrovna inspirativní příběh.

Normální konec hry Paper Mario: The Origami King z roku 2020 je překvapivě emotivní a dojemný moment v jinak zábavném a lehkovážném zážitku. Tajný konec na druhou stranu představuje 30sekundové zklamání, které je zbytečně odděleno od zbytku finální cutscény nesmyslnými sběratelskými předměty a naprosto brutálními požadavky.

Abyste získali tajný konec, musíte před finálním boss fightem dokončit 100 % hry. A cesta k dosažení 100 % je docela náročná. Musíte porazit patnáct speciálních výzev, některé z nich jsou doslova sadistické, odemknout veškeré umění a zvukové ukázky v galerii, maximalizovat své HP a nakonec splnit čtyři samostatné mise zahrnující hledání skrytých objektů po celém světě.

S takovým seznamem úkolů byste očekávali odpovídající odměnu, že? Je to přece jen fér, zvláště když někteří ztracení Toadové, které hledáte, jsou schovaní na téměř nedosažitelných místech. No, tajný konec Paper Mario je jedna krátká cutscéna, kde Origami Craftsman, tvůrce Origami krále a jeho sestry Olivie, umístí malé repliky svých dvou výtvorů na miniaturu hradu. Hurá...

První Jak and Daxter je skvělou 3D plošinovkou, která nabízí rozlehlý svět plný sběratelských předmětů, nepřátel a hádanek, ale je tu jedna věc, která fanoušky dlouho trápila – naprostá zbytečnost jejího tajného konce.

Shromáždění všech power cellů ve hře vám umožní dosáhnout 100% dokončení a odemknout obří dveře, které byly na konci hry ukázány. Nicméně se zdá, že Naughty Dog zapomněli přidat něco, co by hráče skutečně motivovalo toto udělat. Pokud se vám podaří sebrat všech 100 power cellů a vrátíte se k těmto dveřím, přehraje se cutscéna, kde hrdinové dveře otevřou a odhalí zářivé světlo... a to je vše. Co je za dveřmi se nedozvíte až do druhé hry. Poslat hráče na takovou cestu jen proto, abyste je na konci nechali v napětí a bez odpovědí není úplně zasloužená odměna.

Way of the Samurai 3 klade velký důraz na volby hráče, což může vést k jednomu z dvaadvaceti různých konců. A doporučili bychom vám jít pro kterýkoli, kromě toho tajného.

Pokud toužíte po tomto skrytém konci, připravte se na velmi specifický a nesmírně frustrující úkol: musíte zabít úplně každou postavu ve hře. A to není tak jednoduché, jak to může znít. Některé postavy se objeví pouze prostřednictvím jiných, což znamená, že musíte své vraždy načasovat správně a zabít jednotlivé postavy v přesně stanoveném pořadí. Jedna chyba a můžete začít znovu.

Je to velmi náročné. A co dostanete za své úsilí? Text posouvající se přes statický obraz. Žádná skvělá odměna, žádný skrytý mód, ani cutscéna.

Abyste dosáhli pravého konce v Batman: Arkham Knight zvaného Knightfall Protocol, musíte v roli Temného rytíře zajmout všechny padouchy z gothamského podsvětí než dokončíte hlavní příběhovou linku. Tento seznam byl poměrně dlouhý a obsahoval několik obtížných boss fightů, ale ve skutečnosti byl jen jeden z Batmanových nepřátel natolik otravný, že se většina hráčů k pravému konci zkrátka nedostala.

Stejně jako v každé jiné hře z Arkham série, i tady se Riddler dal konfrontovat až poté, co hráč nasbíral všechny jeho trofeje - celkem 243 zelených otazníků rozesetých po celém Gotham City spolu s otravnými hádankami. Protože Riddler byl samozřejmě na seznamu hledaných zločinců, hráči museli získat všechny jeho trofeje, pokud chtěli odemknout pravý konec.

Ti, kdo měli dostatek mentální sil, aby strávili hodiny prohledáváním města a řešením Riddlerových hádanek, byli odměněni velkým zklamáním ze zakončení této série. Pravý konec se totiž ukázal být mírně upravenou verzí toho běžného, kde přidali závěrečnou dvou minutovou cutscénu. A i když osvětlil více z osudu Temného rytíře, rozhodně to nestálo za trápení s Riddlerem.

A jestli nevíte, co dál, tak se můžete těšit na další TOPku, která zde bude opět za týden. Z té určitě zklamaní nebudete.