Sponzorem epizody je herní sada Yenkee World of Tanks

Každý z nás už viděl špatnou reklamu. Něco tak trapného, že jste okamžitě chtěli zapomenout, že se to vůbec stalo. Ale když jde o videohry, některé reklamy jsou tak bizarní, že je z paměti nevymažete – i kdybyste chtěli. Dnes si projdeme TOP 10 nejhorších videoherních reklam...

Začněme klasikou. V 90. letech byla válka mezi Segou a Nintendem jako přetahovaná dvou dětí na pískovišti – jen s multimilionovými rozpočty. Sega vsadila na agresi a přišla s heslem: „Genesis does what NintenDON'T.“ Znělo to dobře, dokud jste si neuvědomili, že slavný "blast processing," na který Sega pořád ukazovala prstem, byl jen marketingový výmysl.

Zatímco SNES mělo lepší barvy, lepší zvuk a vůbec... lepší všechno, Sega měla rychlého modrého ježka. Místo toho, aby prostě řekli: „Sonic je cool,“ rozhodli se hrát drsně a na konkurenci útočit jako na věčné nepřátele. Reklamy byly vášnivé, dynamické a plné testosteronu, ale zároveň zoufale přehnané. I když slogan „Genesis does what NintenDON'T“ vstoupil do dějin, dnes už se na něho díváme spíše s nádechem ironie a nostalgie, než s opravdovým respektem. Pro Segu to bylo vše nebo nic – a jak dobře víme, nakonec to bylo spíše nic.

Když trailer na Mighty No. 9 začal mluvit o tom, že záporáci budou „brečet jako anime fanoušek na maturitním plese,“ bylo jasný, že to bude špatný. Možná si mysleli, že je to vtipné. Ale když velkou část vaší fanouškovské základny tvoří anime nadšenci, možná by stálo za to je neurážet.

Jenomže to byl jen začátek řetězce selhání. Trailer nejenže postrádal humor, ale představoval i útok na věrné podporovatele, kteří projekt na Kickstarteru financovali. Přitom právě tito nadšenci viděli ve hře duchovního nástupce Mega Mana, který měl oživit kouzlo klasických 2D plošinovek. Namísto nadšení a příslibu zábavy se dočkali posměchu, který vyvolal vlnu pobouření na sociálních sítích.

Ještě horší je, že i samotný trailer vypadal nízkorozpočtově a čtyřnásobný Kickstarter budget šel očividně na něco jiného než na kvalitu. Ve finále byl Mighty No. 9 příkladem toho, jak crowdfundingový hype dokáže selhat na plné čáře. Naděje fanoušků byly zmařeny a tato reklamní kampaň se stala výstrahou pro všechny budoucí vývojáře.

Jak vytvořit špatnou reklamu na průměrnou hru? Stačí přidat přehnanou dávku sexismu. Reklama na Juiced sice začíná nevinně prezentací možnosti upravovat auta ve hře, ale rychle sklouzává do nevkusného humoru. Namísto ladění barvy karoserie začnou hráči „customizovat“ oblečení kolemjdoucí ženy.

Celá situace eskaluje, až se nakonec dostáváme k absurdním záběrům, kde dominují necenzurovaná prsa a logo na zadku. Tato reklama působila nejen trapně, ale i urážlivě. Namísto toho, aby propagovala samotnou hru a její skutečné kvality, vytvořila dojem, že marketingový tým se rozhodl sázet pouze na prvoplánovou provokaci. Vrcholem celého fiaska je fakt, že reklama byla ihned zakázána.

Následky byly pro Juiced fatální. Hra, která měla ambice konkurovat tehdejším automobilovým titulům, skončila v zapomnění.

PlayStation 2 se prodalo přes 155 milionů kusů. Rozhodně to však nebylo díky reklamě Mountain. V ní sledujeme tisíce lidí v Riu de Janeiru, kteří začnou šplhat na sebe a nakonec vytvoří obří horu těl. Nápad to mohl být originální, ale zpracování bylo zmatečné a bez jasného sdělení.

Reklama zřejmě chtěla naznačit, že PS2 je konzolí pro masy, ale tento vzkaz zůstal utopený v podivném vizuálním chaosu. Chyběla jakákoli spojitost s konzolí, hráčskými zážitky nebo tituly, které by mohly přesvědčit potenciální zákazníky. Slogan „Fun, anyone?“ na konci působil jako prázdná snaha o vtip, která se naprosto minula účinkem.

Ironií zůstává, že PS2 vlastně podobné reklamy nepotřeboval. Konzole sama o sobě byla technologickým triumfem a nabídla herní knihovnu, která se stala legendou. Tituly jako God of War, Shadow of the Colossus, Final Fantasy X a mnoho dalších mluvily za vše. Mountain však příliš důrazně ukázala, že originalita a výstřednost bez jasného kontextu nemají žádný smysl. Pokud jste po jejím sledování jen nevěřícně kroutili hlavou, nebyli jste sami.

Reklama na hudební hru Jam Sessions začíná zcela nevinně. Kluk dostane ke svým narozeninám vytouženou hru, všechno vypadá idylicky. Pak ale přichází záběr, ve kterém z ničeho nic políbí svou atraktivní tetu... Moment, který měl patrně pobavit, působí zcela nevhodně a naprosto kazí jakýkoliv dojem.

Ubisoft se obhajoval tvrzením, že reklama zůstane v paměti. Bohužel to byla pravda, ale ne v pozitivním smyslu a Jam Sessions nakonec upadlo v zapomnění.

Resident Evil 4 je mistrovské dílo, které redefinovalo survival horor. Jeho reklama? Pravý opak. Začíná to docela nevinně – mladá matka sedí na posteli a kojí své novorozeně. Hudba je poklidná, obraz hřeje u srdce. A pak – bum! Žena se otočí a ukáže se, že je zombík.

To samo o sobě by stačilo k výraznému zásahu do podvědomí. Problém ale je, že hned potom přeskočíme na naprosto náhodné záběry ze hry, které kompletně vytěsníte, protože budete jen přemýšlet nad tím, co jste to sakra viděli.

Největší otázka ale zůstavá: Proč? Resident Evil 4 nikdy nepotřeboval podobné taktiky. Tato reklama působí spíše jako umělecký experiment, který se vymkl kontrole. Fanoušci zůstali v šoku, zatímco rodiče řádili u televizí, že tahle reklama patří spíše na seznam zakázaných videí.

Nintendo je značka, která si zakládá na rodinné pověsti a zábavě pro všechny věkové kategorie. Ale někdy se i oni dokážou ztratit ve vlastním marketingu. Příkladem je reklama na Game Boy Micro, zmenšenou verzi populárního Game Boy Advance. Místo toho, aby ukázali jeho kompaktnost, lehkou manipulaci a skvělý design, rozhodli se pro sexuálně frustrovanou laboratorní myš.

Reklama ukazuje dva vědce sledující myš v bludišti, která se nakonec rozhodne začít se doslova třít o Game Boy Micro. Celé video má nádech pubertálního humoru a zanechává v divákovi nepříjemný pocit trapnosti. 

Reklama neukázala ani sekundu gameplaye nebo funkcí konzole. Jediné, co si z ní divák odnese, je pocit, že někdo v marketingu překročil hranici. Více než propagace skvělého handheldu to vypadá jako špatný vtip, který se omylem dostal do televize.

Daikatana, hra, která měla být další revolucí v FPS žánru, skončila jako jedno z největších zklamání herní historie. A jeden z důvodů? Naprosto hrozná reklamní kampaň. Když už víte, že vývoj vaší hry nejde podle plánu a fanoušci začínají pochybovat, nejlepší strategií by bylo přesvědčit je o kvalitě hry, ne? No, ne pro studio Ion Storm.

Reklama na Daikatanu byla jednoduchá – rudé pozadí, obrovský text a jediná věta: „John Romero's about to make you his bitch.“ Slogan, který měl být drsný a provokativní, působil spíše arogantně a dětinsky. A ještě tu máme dodatek: „Suck it down!“, který definitivně vyvolá pocit trapnosti.

Kdyby to alespoň bylo podloženo vynikající hrou, možná by se kontroverze kolem Daikatany dala ustát. Bohužel, hra byla plná bugů, hloupých NPC a frustrujícího gameplaye. Ve skutečnosti šlo však spíše o nešťastné rozhodnutí marketingového týmu, který nezvládl adekvátně odhadnout reakci hráčů.  Sám Romero se navíc proti této reklamě vymezil a odmítal ji. Toto faux pas bohužel přispělo ke kritice nejen hry samotné, ale i slavného vývojáře.

Reklama na Yoshi’s Island je tak bizarní, že se nedá pochopit, kdo ji schválil. Hra samotná je barevná, roztomilá a plná kreativního designu. Jak ji tedy propagovat? No, podle marketingového týmu je odpovědí „vybuchující oběť přejídání.“ Záběr ukazuje obřího muže, který sedí u stolu a doslova se přecpává vší možnou stravou. Tlačí si více a více jídla do útrob, až nakonec... exploduje a kusy natráveného jídlo padají na ostatní zákazníky restaurace.

Tento bizarní vizuální horor s inspirací skeče od Monty Python je tím nejhorším, co si pro Yoshiho mohli představit. Pokud byla snaha o spojitost s obsahem hry (Yoshi „polyká“ nepřátele a promění je ve vejce), pak tahle metafora přestřelila všechny hranice. 

Yoshi’s Island si zasloužil barevnou, kreativní a pozitivní propagaci. Místo toho dostal reklamu, která zůstane v paměti jako příklad naprostého odtržení od cílové skupiny.

Reklama na Kirby: Canvas Curse je ukázkou toho, jak snadno mohou dobré úmysly vyznít naprosto nevhodně. Cílem reklamy bylo ukázat, že se hra ovládá dotykem a tak se v reklamě objevil obří prst, který Kirbymu pomáhá. Někomu v marketingovém týmu očividně nedošlo, jak tenhle prst v některých záběrech vypadá. Asi chápete, co tím myslíme. A slogan "touching is good" celé situaci moc nepomohl.  Nejhorší na tom ještě k tomu je, že i když se celá reklama soustředí tak moc na ten prst, na konci ukazují, jak hru ovládají stylusem, což by celý problém vyřešilo.

Hra navíc byla v Japonsku vydána pod názvem „Touch! Kirby,“ což celému trapasu dodává ještě absurdnější rozměr.

Špatná reklama může zanechat nezapomenutelný dojem, ale ne vždy tím správným způsobem. Pokud byste se ovšem chtěli spravit chuť něčím lepším, můžete kouknout na další TOPku.