Rok je zase u konce, a tak nezbývá nic jiného, než se za ním pořádně ohlédnout. Pro mnohé nemuselo jít o ten úplně nejlepší rok, ale existovaly hry, které jsme nečekali, že nás tak dostanou. Doslova. Dnes se proto podíváme na redakční výběr her roku 2024, které nemusely být nutně ty nejlepší, ale rozhodně nás překvapily.

Sponzorem epizody jsou kupony Steam v rámci Zimního výprodeje od Herní-kupony.cz

Možná teď tak trochu podvádím, jelikož jsem se kvůli vývoji na vlastní hře moc k dalším hrám nedostal. Ale tu a tam mám čas si zkusit nějakou věc, kterou jsem minul, třeba na Steam Decku. A jednou z takových her se stala i adventura Slay the Princess. The Pristine Cut je pak rozšíření, nebo patch chcete-li, který tomuto plně dabovanému hororově-dobrodružnému příběhu přidává řadu nových zakončení, dialogů, animací a obrázků. Tento cut vyšel právě letos, takže předpokládám, že díky tomu mi to projde i do tohoto žebříčku!

V této hře jde vlastně o jediné: vaším úkolem je sejmout/zabít/zneškodnit princenzu. Na první pohled nevinnou dívku. Nebo takhle: ona možná nevinná skutečně je! To právě musíte zjistit. Přitom samotná hratelnost je kombinací klikací adventury, Deathloopu, 12 Minutes a někdy dokonce The Stanley Parable. Akorát je vše zabaleno do zajímavého kabátku thrilleru, který vás svým mysteriózním příběhem - pakliže se opravdu do něj rozhodnete ponořit - rozhodně zabaví na více než jen jeden večer. Obvykle vizuální novely nedávám… tahle si však získala speciální místo v mém videoherním srdci. Co myslíte? Dokážete zabít princenzu? A pokud ano, dokážete žít s následky? Jsem zvědav, jak se s tímto dilema poperete vy. Hodně štěstí.

O tom, že se vesmír neustále rozpíná, máme pár celkem přesvědčivých argumentů. Se stoprocentní jistotou vám mohu potvrdit jednu podobnou věc: “Továrna musí růst”. Když jsem poprvé o Satisfactory slyšel, považoval jsem hru za celkem sprostou vykrádačku českého Factoria a k hraní jsem se tedy rozhodně neměl. Jakmile hra ovšem přilétla v plné verzi na můj recenzentský stůl, začal jsem pomalu měnit názor a má čelist začala padat. Satisfactory je totiž mnohem víc než 3D kopie české předlohy a do žánru logistického simulátoru přidává prvky explorace a příběhu.

Hra je tak na první pohled mnohem přístupnější a jakmile si osvojíte její základní mechaniky, sevře vás do otěží návykové smyčky, ze které se dá jen těžko vystoupit. Vývojáři totiž mistrně dávkují odemykání nových cool technologií, které ovšem schovávají za exponenciálním nárůstem složitosti jejich odemykání. Jakmile tak konečně dostavíte svou první absurdně velkou základnu, hned se dozvíte, že jste ji vlastně stále šeredně podcenili a můžete budovat novou, ještě větší. Když si ale od plánování budete chtít odpočinout, můžete si vždy odskočit na poznávací tůru do svého okolí. A kdo ví, třeba při tom narazíte na ztracené technologie nějaké pradávné civilizace.

Rok 2024 byl na zajímavé hry poměrně bohatý. Miky si nejvíce užíval příběhové tituly a vybíral mezi tíživou atmosférou skvělého thrilleru Alan Wake 2 a Banishers: Ghosts of New Eden. Nakonec zvítězilo akční RPG, které by tímto způsobem chtěl více zviditelnit. Když totiž nebudete čekat přehnaně hodně, tak vás tenhle příběh o lásce, smrti a obětování zavede do propletených osudů obyvatel země, kde řádí duchové a všelijaké nadpřirozené bytosti, o které se musíte postarat.

Svět je vskutku povedený, atmosféra na velmi dobré úrovni a příběh zajímavý. Snad jen škoda určitých nedodělků, místy horší kvality a repetitivních soubojů s opakujícími se nepřáteli. Přesto všechno Miky doporučuje, abyste se ponořili do hry s dvojicí zažehnávačů. Než budete hledat tenhle výraz na Googlu, tak jde o vymítače duchů, kteří kvůli lásce poruší svůj dávný slib.

Jestli jsem byla po několik let o něčem přesvědčená, pak o tom, že asijské hry, které mají poněkud specifický styl zpracování, nejsou nic pro mě. A jak mi letošní rok dokázal, hodně jsem se mýlila. Jestli totiž na jednu hru, nebo lépe řečeno sérii, opravdu nezapomenu, pak je to Final Fantasy 7. Za (na mé poměry) velmi krátkou dobu jsem slupnula Final Fantasy 7 Remake a okamžitě navázala jednou z nejlepších her, které letošní rok přinesl: Final Fantasy 7 Rebirth. Titul vypráví ambiciózní příběh, který mě okamžitě pohltil, a s postavami, které je velmi jednoduché si zamilovat. Zvlášť Clouda a Aerith.

Rebirth přitom posouvá své hranice oproti Remaku o mnoho dále a představil mi tak dočista nový svět, ve kterém mě baví běhat za každou výzvou po rozsáhlém a barevném světě, plnit každý menší i větší úkol, bojovat v netradičním souboji nebo koukat na graficky úchvatně vypilované cut-scény. A především mi umožnil užívat si žánr, kterým jsem byla po takovou dobu zcela nepolíbena. Jestli mě tak videohry letos něco naučily, pak že míti předsudky vůči herním žánrům i samotným titulům se opravdu nevyplácí.

Hry o jazdení na koni sú veľmi špecifickým žánrom. Nevychádza ich mnoho a ťažko medzi nimi nájdete naozaj kvalitné kúsky. Preto som toho od indie titulu Tales of Rein Ravine veľa nečakala. Ocitnete sa v role mladej slečny, ktorá si chce pred začiatkom školy precvičiť svoje jazdecké schopnosti. Zúčastníte sa troch lekcií, po ktorých budete môcť jazdiť sami. Ide o predbežný prístup, takže tu hlbší príbeh zatiaľ nenájdete. Máte však viac času na samotné jazdenie, ktoré nedokážem opísať inak ako excelentné.

Vaše nohy a ruky ovládate zvlášť, viete upravovať svoj sed a správnymi kombináciami dokážete vykonávať drezúrne cviky či skákať cez prekážky. Pri tom všetkom musíte vnímať rytmus koňa a prispôsobovať ovládanie konkrétnemu zvieraťu. Na hlbšie predstavenie mechaník však nemáme dostatok času. Doposiaľ som v žiadnej hre necítila takú radosť z jazdy, ako v tomto štylizovanom pastelovom svete. Tales of Rein Ravine toho síce má po viacerých stránkach ešte čo vylepšovať, no hlavnými mechanikami už teraz prekonala moje očakávania.

Kdybyste mi na začátku roku řekli, že jeden z mých nejintenzivnějších zážitků letošního roku bude japonské RPG ze Slovenska, vysmál bych se vám. Ale pravděpodobně ne tak silně jako jsem se smál celou dobu, co jsem tento krátký klenot hrál. Napínavé dobrodružství alkoholického rytíře Pavla, kterého opustila manželka, jak všem postavám s oblibou řiká, mi rychle přirostlo k srdci.

Osobitá retro grafická stránka je zkombinovaná s chytře sestaveným scénářem, celým psaným slovenskou vesnickou hatmatilkou, a to je kombinace, která možná nezní úžasně, ale opak je pravdou. Skvělá sonda do slovenské mentality, se kterou se ale bez nejmenších problémů ztotožní i našinec. K tomu všemu si ještě přidejte tahový soubojový systém, který je sice jednoduchý, ale zábavný, a to i výběrem dostupných útoků a předmětů. Jmenujte mi lepší léčivý lektvar než Alpu.

Z tohohle jsem sám absolutně překvapen. Genshin jsem chvíli zkoušel, stejně jako Tower of Fantasy. Ale po pár dnech jsem už neměl chuť se ke hrám vracet. Zkusil jsem ale Zenless, protože se mi líbila stylizace a souboj působil více akčně. A O MŮJ BOŽE! Ta hra je úžasná. Od designu světa a postav až po soubojový systém a příběh. Svět není již otevřený. Máte jen pár menších lokací, ze kterých vyrážíte na krátké intenzivní mise. A to mě na tom baví.

Můžu si večer sednout na chvíli nebo na cestách vytáhnout mobil a splnit si denní úkoly, pokročit ve vedlejších aktivitách, nebo jen zlepšit vztahy s postavami. Tohle je šílená pecka a natěšeně vyhlížím každý update, novou část příběhu nebo postavu. Nemám slov, prostě překvapení roku.

Cvrnda si je moc dobře vědom toho, že za opětovnou snahu najít na Star Wars Outlaws něco pozitivního dostane od zbytku redakce pěknou čočku. Ale on si nemůže pomoct. Díky měsíci Toshara si totiž vývojáři z Massive Entertainment zaslouží cenu redakčního Star Wars fanatika za prostředí, ve kterém je radost se jen tak toulat a nasávat unikátní atmosféru.

Před vydáním hry si Cvrnda myslel, že po planetě Lothal v animovaném seriálu Star Wars Povstalci už ho širé travnaté pláně v předaleké galaxii nemohou překvapit. Toshara ho ale rychle vyvedla z omylu a nakonec mu nabídla svým způsobem Far Cry 2 v kulisách Star Wars. Jen bez malárie a bez možnosti kochat se děsivě realistickým šířením ohně. Tahle retro sci-fi Afrika prostě funguje na jedničku a navzdory nedostatkům zbytku hry nabídla řadu skvělých zážitků i důvodů zas a znovu otevírat foto mód.

Ačkoliv jsem milovník Stardew Valley a enjoyer Terrarie, na Core Keepera jsem v žádném případě nebyl ready! Znenadání vyšel a mrknul na mě z nově příchozích do Game Passu - a tak jsem se najednou probudil v podzemí vedle tajemného jádra, prokopal se k prvním houbovým lidem, se kterými bohužel nebyla příliš řeč, postavil první dům se zahradou, začal pěstovat ovoce a zeleninu a vařit je dohromady s proteinem v kotlíku (ano, vařil jsem i houbové lidi)… Život pod zemí byl nádherný, na každém rohu číhalo nové nebezpečí, biomy se překrásně střídaly a překrývaly a na každém kroku jsem měl pocit, že objevuji tajemství, jež je součástí něčeho většího.

Souboje s odlišnými bossy jsou nápadité a odměňující, grind surovin ulehčují automatizované mašinky - vše spolu dohromady hraje líbeznou hudbou (kterou si mimochodem ve svém překrásném domě můžete pouštět či ji přímo hrát. A to ne jen tak ledajakou - pokémoní znělka, muzika ze Zeldy, Valheimu, Star Wars, Still D.R.E.?!). Tahle hra má zdánlivě vše a nakrmí nesčetně potřeb. V druhé polovině začne tempo trochu upadat - ale hra je až pro 8 hráčů! Pozvěte kamarády a užijte si tento překrásně vybudovaný svět s nimi! Já musím letět, moje podzemní krávy a kozy zas nemají co jíst.

Jestli tenhle rok vyšlo něco, co jsem nečekala, tak je to právě hra Playing Kafka od Charles Games. Sice se jedná o hru zdarma, ale o to více si myslím, že by si ji měl každý zahrát. Jak jsme u Charles Games zvyklí, i tady narazíme na těžká psychologická témata. Celá hra se inspiruje díly Franze Kafky, a to konkrétně: Proces, Dopis otci a Zámek.

Ve všech třech případech budete provadět zajímavá rozhodování, která jsou doprovázena bezmocí a beznadějí. Stále budete doufat, že prolomíte onen kruh beznaděje, přičemž si uvědomíte, že život není vždycky fér. Jak se k tomu postavíte je jen na vás, hra vás totiž chytne a už nepustí. Ono ji ani vypnout chtít nebudete, jelikož dohrát ji trvá přibližně tak hodinu. A rozhodně nebudete litovat ani vteřiny.

To, že miluji niche indie tituly a psychologické horory, není žádná novinka. Tento rok se mi ale poštěstilo a vyšel jeden z nejzajímavějších titulů, co jsem za dlouhou dobu viděla. Mouthwashing je atmosferický thriller z vesmírného prostředí. Vypráví příběh 5členné posádky lodi Tulpar, která uvízla v prázdném kosmu potom, co jejich kapitán z nějakého záhadného důvodu nasměroval jejich loď přímo do asteroidu. Srážku naštěstí všichni přežili, ale teď jsou vychýlení z trasy a zásoby jídla i kyslíku se pomalu ztenčují.

Kapitán byl při kolizi brutálně popálen po celém těle, a tak je z něj jen v bolestech sténající lidská schránka. A když se posádka konečně rozhodne otevřít nákladní prostory, zjistí, že jediné, co převáží vesmírem, je doslova oceán ústní vody. Všechno ale není tak, jak se na první pohled zdá, a pomalým odkrýváním příběhu zjistíte, že na téhle lodi je skutečné monstrum, díky kterému se tato hra navždy zapsala do mé paměti. Fakt bych o Mouthwashing dokázala mluvit celé hodiny, jděte si to zahrát. Je to absolutní pecka s dokonalým, ale fakt dokonalým způsobem vyprávění děje!

Tenhle roztomilý krabí počin jsem objevila díky přenosu Wholesome Direct a říkala si, že tohle přesně si potřebuju zahrát. Začínáte se třemi krabíky, kterým přiřadíte povolání, a snažíte se o ochranu korálových útesů před zlými mořskými tvory. Vaše snaha láká užitečné mořské živočichy, kteří pomáhají udržet diverzitu prostředí. Sázíte korály, rozbíjíte překážky a bojujete s nepřáteli. Vašim krabíkům zadáváte činnosti a příslušný krabík se správným povoláním se o to postará. Střídáte různá prostředí, sbíráte dostatek potravy a plníte milníky.

Hra je roztomilá, relaxační, ale umí i pěkně zavařit mozkové závity. Jako bonus má vaše rozhodování vliv i na naše reálné životní prostředí. Protože na základě volby, kterou učiníte, každý měsíc tvůrci hry podpoří některou z neziskových organizací snažících se o zachování naší matičky Země.

Postupně začínám mít strach, že vychází příliš skvělých indie her. Do té míry, že širší publikum minou i opravdu výjimečné kousky, pokud nemají perfektní marketing. Loni jsem měl ten pocit u hry In Stars and Time, která skrývala herní zážitek srovnatelný s Undertale. Letos jsem nemohl uvěřit, jak málo lidí jsem slyšel mluvit o 1000xResist. První titul od vývojáře Sunset Visitor se totiž odvážně pouští do témat jako hongkongské protesty, generační trauma nebo život vedle totalitního státu. Ocitáme se tisíc let v budoucnosti, kde po příchodu mimozemšťanů pozabíjel lidstvo záhadný virus. Apokalypsu přežila jedině nestárnoucí dívka jménem Iris, která je vůči viru odolná, a v prázdném světě se obklopila vlastními klony. V roli jednoho z těchto klonů hráč nahlíží do vzpomínek Iris. Postupně zjišťuje nejenom hisorii světa, ale i co byli zač Irisini rodiče, kteří v roce 2020 utekli z Hongkongu do Ameriky. Příběh je plný emocí, čemuž hrozně pomáhá fakt, že všechny repliky jsou nadabované.

Vím, že do metaforického batůžku se vám nejspíš nevejdou všechny hry, které jsme tu s kolegy rozebrali. U 1000xResist dokážu ale vytknout jenom občasnou recyklaci prostředí, která jsou ovšem mnohdy tak nádherná, že si není na co stěžovat. Desetihodinový příběh jsem celý natěšený odehrál během jednoho dne, kdy mě obklopovaly hrůzy lidské historie i naděje na lepší zítřek. 1000xResist by nemělo minout žádného fanouška hlubších příběhů, a pokud už máte hru za sebou, přeji vám zasloužené Hekki Almo.

A tím je náš výběr u konce, ale nezoufejte. Tenhle rok ještě jedna TOPka přijde. A než na to dojde, tak se třeba mrkněte na tu minulou. Zatím ahoj.