Taky jste nesnášeli, když vás dějepisáři na základce nutili šrotit se nazpaměť všechna data? On to je fakt opruz, ale pravdu mají v tom, že historie by se měla připomínat. Pro připomenutí té herní historie bude nejlepší právě tento článek. A nebojte se, těch letopočtů po vás budeme chtít jen deset. Těch nejdůležitějších.

Sponzor pořadu jsou herní sluchátka Yenkee Odyssey.

Začneme něčím fakt smutným, ať to pak může být jen hezký. V roce 1983 došlo k velkému hernímu krachu. Jeho příčina se dá shrnout docela jednoduše – přesycení trhu. Kromě známých konzolí od Atari soupeřily na tehdejším trhu dnes už tak obskurní stroje jako ColecoVision, Intellivision nebo Magnavox Odyssey 2 – následovník první konzole vůbec.

Na velké množství konzolí vycházelo až absurdní množství her, které neprocházely žádnou kontrolou kvality. Prostě se chrlily jedna za druhou, on to někdo bude kupovat. Jenže tak to úplně nebylo. Poptávka po hrách sice byla velká, ale nabídka byla mnohem větší. Prodejci se snažili vracet hry vydavatelům, jenže ti neměli peníze, které by mohli vrátit, a tak krachovali. Ikonické je pak zakopání skoro tři čtvrtě milionu cartridgí od Atari na poušti v novém Mexiku. Kromě jejich klasických her došlo k pohřební i dvou legendárních provarů – E.T. the Extra-Terrestrial a zmršený port Pac-Mana.

Velký herní krach se ale týkal pouze západního trhu, konkrétně USA. Ten samý rok totiž v Japonsku vychází mocný stroj, který později vrátí západní herní průmysl do hry.

V roce 1985 totiž v USA vychází Nintendo Entertainment System. Konzole už dříve pod názvem Famicom kompletně změnila konzolový trh v Japonsku a teď tato změna začala otřásat celým světem.

Kromě toho, že jde o technologicky překrásný stroj, Nintendo chytře vyřešilo přesycenost trhu. Každou hru zkontrolovalo. Pokud titul neměl Nintendo Seal of Quality, na konzoli nemohl vyjít. Jasný, špatných her jsme se úplně nezbavili, ale celková kvalita vzrostla. A vznikaly i legendy. Třeba Duck Hunt! Skvělá hra, ale ještě větší díru do světa udělala jednoduchá skákačka jménem Super Mario Bros.

O historii Maria a jeho otci Šigeru Mijamotovi si můžete přečíst náš článek. Ale i bez něj všichni známe hrdinného instalatéra a jeho obrovský herní odkaz. Původní Super Mario Bros. je dodnes to nejlepší, co mohou skákačky nabídnout.

Tento velký konzolový úspěch samozřejmě zrodil i svou konkurenci. V roce 1985 také Sega vydává svůj Master System, a tím přilévá benzín do ohně jedné z největších herních rivalit.

Následující rok, 1986, je pro Nintendo neméně silný. Začínají jeho další úspěšné série – The Legend of Zelda, Metroid nebo Punch-Out!! Capcom na NES přispívá prvním Mega Manem a mimo digitální prostředí musíme zmínit i založení legendárního japonského časopisu Famitsu – podle názvu zasvěcenému hlavně Famicomu.

Do herního průmyslu ale vstupují další velcí hráči. V Japonsku se Hideo Kojima přidává ke Konami. Věnuje se tučňáčí hře Penguin Adventure, ale Metal Gear je už za rohem. V USA pak vzniká studio Bethesda Softworks, nejprve se věnují sportovním hrám, ale už brzy se zapíší do historie RPG her. No a ve Francii pak máme menší firmu bratří Guillemotů jménem Ubi Soft. Ti si prý taky nevedli špatně.

Přeskočme teď o několik let do budoucnosti. V roce 1993 se hrám stále daří. Nintendo stále vládne všem, ale Sega to se svým Genesis a Sonicem také zandává. Jak řiká známá reklama – Genesis does what Nintendon’t. 

O hrách se mluví úplně všude. Ale ne vždy hezky. Morální panika ohledně násilí ve videohrách je na vrcholu. Hry se dokonce dostaly až před soud. V tuto dobu americký senát probírá brutalitu a násilí ve hrách Mortal Kombat a Night Trap. 1993 je ale datem narození pro hru, která všechny ostatní strčí do kapsy. A to jak z hlediska brutality, tak i zábavnosti. Doom. Nejde o první first-person střílečku v historii, ale jde o tak obrovský technický a hratelnostní skok, že na všech jeho předchůdcích přestalo záležet. Brutální masakr si získal pozornost ve všech kruzích společnosti a jeho vliv vnímáme dodnes. Ať už jako inspiraci všemu, co přišlo potom, nebo tu hru stále hrajeme.

Sequel k Doomovi vyšel hned další rok. Banger hra, přesto nejde o to nejdůležitější, co se v roce 1994 stalo. Senátní slyšení o brutálních hrách skončilo. Výsledkem byl ratingový systém ESRB, který hry rozděloval do několika kategorii podle doporučeného věku, ve kterém by je hráči měli hrát. My v Evropě máme podobný systém – PEGI.

Možná k ještě větším zlomům ale došlo na konzolovém trhu. Zatímco Nintendo stále podporuje Super Nintendo Entertainment System hrami jako Super Metroid nebo Donkey Kong Country, Sega vydává Sega Saturn – první 32bitovou konzoli. Co ale nikdo nečekal, byl nově příchozí soupeř do konzolové války. Vychází první PlayStation. Tu historku možná znáte – Sony spolupracovala s Nintendem na CD mechanice pro SNES, ale Nintendo se nakonec rozhodlo pro partnerství s Phillips. No a tak se Sony rozhodla, že vydá přímo celou, novou konzoli. Velcí vydavatelé úspěchu PlayStationu moc nevěřili, ale teď víme, že jim Sony nakopala zadky. Hlavně pak s jeho nástupcem.

PlayStation 2 vychází v roce 2000. I po více než 25 letech jde o nejprodávanější konzoli historie. Ten masivní úspěch se dostal i do naší země a dost možná jde o konzoli, se kterou jste vyrůstali právě vy. DVD mechanika a hardwarová konstrukce druhého PlayStationu upevnila směřování herního průmyslu k detailní 3D grafice a jeho herní knihovna obsahuje plno skvělých dílů legendárních sérii.

Hry byly ale skvělé i mimo PS2. Na Nintendo 64 vyšla třeba The Legend of Zelda: Majora’s Mask nebo Perfect Dark. Hraní na PC pak bylo lepší než kdykoli jindy. Vyšly třeba přelomové tituly jako Deus Ex nebo Diablo 2. První Counter-Strike nám ukázal předzvěst toho, kam se bude v budoucnu ubírat multiplayerové střílení, a masivní hit od Maxisu The Sims přitáhl ke hrám i jednu velmi ohroženou skupinu: ženy.

Dařilo se všem. Kromě Segy. Na jejich konzoli Dreamcast sice vyšly kultovní tituly Shenmue a Jet Set Radio, ale mezi obrovskou konkurencí a po neúspěchu, kterým byl Saturn, se jim prostě nedařilo nalákat hráče.

A tak se v roce 2001 kromě dvou věží zbortila i konzolová divize Segy. S hrami nepřestala, ale oznámila úplný konec produkce konzolí. Jedna část konzolových válek tedy skončila. Nintendo definitivně zvítězilo nad Segou, ale prohrávalo se Sony. No a do toho všeho se objevil nový vyzyvatel z USA.

Xbox byla ta nová konzole pro cool teens. I Bill Gates na ní pařil. Kvality nového stroje měly dokázat samozřejmě hry, zejména pak Halo: Combat Evolved. Revoluční titul, který nastavil standard pro konzolové střílečky. Microsoft do konzolových válek nastoupil ve skvělé formě. Nintendo ten samý rok útočilo svou novou konzolí GameCube a Sony se stále rochnila v úspěchu PS2. Hry jako Metal Gear Solid 2: Sons of Liberty nebo Grand Theft Auto 3 ho jen upevňovaly.

PC gaming si stále jel svou, ale zmínit určitě musíme kultovní strategii Black and White, za kterou stojí slavná slibotechna Peter Molyneux, nebo první díl Max Payne, který proslavil dodnes oblíbené studio Remedy a Sama Lakea.

V roce 2004 se konzolové války dostaly zase na handheldy. Léta tu existoval monopol Nintenda v podobě Game Boye. Sega se sice v minulosti snažila, ale na tuto mocnou krabičku zkrátka nikdy neměla. Teď to ale zkusila Sony se svým PlayStation Portable. Přenosná konzole nejprve vyšla jen v Japonsku. Nabízela silný hardware a exkluzivní hry zavedených PS značek. Stroj pro pravé gamery, co se vám vešel do kapsy. Kromě toho navíc Péspéčko dokázalo přehrát hudbu, filmy nebo surfovat po netu.

Na druhé straně barikády, Nintendo vydává Nintendo DS. Nebyl to tak explozivní úspěch, jako mělo PSP, ale zase si udrželo delší životnost a nakonec se zapsalo mezi nejprodávanější konzole všech dob. Ze začátku určitě nepomohl fakt, že přístroj Nintendo neinzerovalo jako nástupce Game Boye, ale jako další konzoli bokem. A než si lidi zvykli na dvě obrazovky, tak to taky trvalo.

Ale tenhle rok nebyl jen o hardwaru. Jde také o rok, ve kterém vyšel druhý Half-Life, GTA: San Andreas nebo World of Warcraft. Globální fenomén, který navždy proměnil žánr MMORPG. Mnoho her se ho snažilo sesadit z trůnu, ale dodnes nikdo nebyl úspěšný.

Na první pohled se může jevit 2009 jako obyčejný, i když kvalitní rok. Bojovníky v konzolové válce byly PlayStation 3, Xbox 360 a Nintendo Wii. Herní mainstream přinášel klasiky jako Assassin’s Creed II, Uncharted 2: Among Thieves nebo Call of Duty: Modern Warfare 2, která znovu otevřela otázku o násilí ve hrách se svoji úrovní na letišti.

Jenže jde také o rok, který nastavil jeden z nejdůležitějších směrů herního vývoje - toho nezávislého. Hry jako Minecraft, Braid nebo World of Goo ukázaly, že k masivnímu úspěchu nepotřebujete obdobně masivní studio nebo vydavatelství. Stačí pár nadšených vývojářů s dobrým nápadem. Těmto nápadům nahrávala i možnost své hry vydávat digitálně prostřednictvím platforem jako Steam nebo Xbox Live Arcade.

Tato možnost distribuce pomáhala i trhu mobilních her. Tituly jako Angry Birds předvedly, jak obrovský potenciál tu je. Taková úspěšná mobilní hra, to je neskutečná tiskárna na peníze.

Hardcore hráči pak ocení fakt, že v roce 2009 také vyšla hra Demon’s Souls. Vzniká tak jeden z nejpopulárnějších subžánrů současnosti – soulslike.

Na závěr naší historické exkurze se vrátíme na samý začátek toho všeho. Historici sice pořád řeší, jaká hra byla ta první, ale obecné přesvědčení je takové, že šlo o Tennis for Two z roku 1958.

Jak název napovídá, jde o simulaci tenisu pro dva hráče. Stojí za ní fyzik William Higinbotham a technik Robert V. Dvorak. Její vývoj trval tři týdny a důležité je, že nešlo o komerční projekt. Cílem nebylo vydělat peníze, ale bavit pomocí vědy. Primitivní grafika několika čárek a teček se zobrazovala na osciloskopu a hrálo se pomocí dvou hliníkových ovladačů. Hru prezentovali na výstavě a hned si vysloužila zástupy hráčů – zejména mezi středoškoláky.

Hra se na výstavu vrátila ještě jednou o rok později, ale poté po ní dlouho nikdo neštěkl. Přesto jde o ten první, základní kámen. Na něm pak stavěly ty legendární tituly, které si podrobily celý svět. Pong, Tetris, Space Invaders, ty všichni mají společného předka – tím je Tennis for Two. A proto je 1958 nejdůležitějším rokem v historii videoher. První rok herního letopočtu.

A teď zpátky do roku 2026. Ano, nám taky ještě nedochází, že 2025 je už pryč. No, teď se budeme zase dívat do budoucnosti. Kromě skvělých her nás čekají i skvělé TOPky. Další už příští týden. Tak nám zatím řekněte, který herní rok utkvěl v paměti vám, nebo si dejte nějakou starší TOPku.