Tříaktová struktura, tedy expozice, konfrontace a rozuzlení, je způsob vyprávění, který naleznete skoro v každém filmu a vypůjčily si ho i videohry. Některé se ale odpojují od normy a nebojí se zápletku zamotat za hranici šílenství. A přesně o deseti takových si dneska řekneme.

Sponzorem epizody je Philips OneBlade.

Druhý díl Last of Us má za sebou hodně kontroverzí, ale pokud mu něco nemůžeme upřít, tak ochotu riskovat se svým příběhem. První část hry je veskrze přímočará. Ellie se vydává do Seattlu za pomstou, brutálně zabijí nepřátelskou skupinu a prodírá se mrtvolami vstříc finální konfrontaci.

Jenže těsně předtím, než k ní dojde, jste coby hráči hozeni o několik dnů nazpět, skoro až na začátek Ellieiny cesty, kterou nyní budete sledovat očima druhé protagonistky Abby. Okusíte tak následky destrukce, kterou jste dříve po sobě zanechali. Mohli bychom zde namítnout, že tempo děje zde strádá, protože těsně před finálemjste nuceni odehrát další hodiny gameplaye, které by vystačily na celou další hru. Dopředu navíc znáte osudy mnoha postav a tak si k nim těžko budete utvářet citové vazby, když víte, že za chvilku stejně umřou. Uvidíme, jestli se stejnou cestou vydá i chystaná druhá série seriálu od HBO.

Brutální a hypnotická hratelnost Hotline Miami je nejen podtržena podobně psychedelickýmvizuálem a hudbou, doplněna je i šíleným příběhem, ze kterého hlavně ve druhém díle jde hlava kolem. Zatímco první hra skoro celá sledovala příběh maniaka známého jen jako Jacket, druhá má protagonistů mnohem více. Ti navíc mnohdy nezaujímají stejný časoprostor.

Je to fajn v tom, že kromě protagonistů a jejich pohledů na události hry se mění i hratelnost, jelikož za každou postavu se hraje trochu jinak, takže tvůrci nedávají prostor stereotypu. Jenže poskládat, jak s děním v Miami souvisí válka ve Vietnamu, která se odehrává šest let předtím, čím si prochází zbytek postav v ději, z toho může bolet hlava velmi rychle a pravděpodobně si vynutí další zahrání. Navíc se na pozadí toho všeho odehrává i zmíněný první díl.

Hry od studia Quantic Dream potažmo jeho velké hvězdy Davida Cagee jsou známé svými větvenými příběhy, ale jeden z těchto titulů vyniká i způsobem, jakým je poskládaný. Příběh Jodie v Beyond: Two Souls je vyprávěný na přeskáčku, kdy se míchají scény z její minulosti i budoucnosti.

Beyond: Two Souls patří spíše k chladněji přijatým titulům studia Quantic Dream, ale přesto si najde svoje zastánce. Někteří kritici mezi fanoušky ale tvrdí, že hra přeskakuje mezi časovými obdobími až příliš agresivně a emocionální scény nemají takový náboj bez kontextu, který hra odhalí až později. S vydáním remasteru pro PS4 ale ve hře přibyla možnost ji už od začátku hrát chronologicky. Zda tak učiníte, to je jen další z řady voleb, které vás v Beyond: Two Souls čekají.

Hry, ve kterých smrt značí návrat na úplný začátek, to nás zkušené hráče ničím nepřekvapí. Například hry žánru roguelike chytře využívají koloběh smrti a zmrtvýchvstání pro odhalení hlubšího loru.

Trochu specifičtější a narativnější případ je adventura Kindergarten. V ní jste uvěznění v nekonečné smyčce, kdy ať se stane cokoliv, ráno je vždy pondělí a vy musíte do školky. A je jedno, jestli jste večer šli spát nebo vás v průběhu dne popravil ředitel. Ano, milovníci černého humoru si přijdou na své.

Čím dál ale hrajete a prožíváte pondělí pořád dokola, tím snadněji navazujete vztahy s ostatními žáky a odkrýváte temné podhoubí vaší instituce.

Do zlatého fondu point and click adventur bezpochyby patří i Day of the Tentacle. Jde o volné pokračování Maniac Mansion, jedné z prvních adventur od LucasArts a první, která představila herní engine SCUMM, z nějž studio těžilo i dlouhá léta později.

V původním Maniac Mansion jste si vytvořili skupinu z pestré nabídky hratelných postav. I tady ovládáte více postav, ale vaše grupa je pevně daná předem. Fór je v tom, že se každá nachází v jiném časovém období. Kromě současnosti se tedy podíváte i do doby, kdy George Washington a jeho kolegové psali americkou ústavu, ale i do budoucnosti, kde se vlády nad světem chopilo zlé fialové chapadlo.

Mezi časovými obdobími hráč může volně přepínat a postavy si mohou posílat potřebné předměty skrze stroj času v podobě přenosného záchodu. Fanouškům klikacích adventur titul můžeme pouze doporučit, například v podobě povedeného remasteru.

O The House in Fata Morgana jste možná neslyšeli, ale fakt, že se podle Metacritic jedná o třetí nejlepší hru pro Nintendo Switch napovídá, že by minimálně fanouškům vizuálních novel neměl titul uniknout.

V tomto depresivním díle laděném do atmosféry gotického románu se hráč probouzí v tajemném, zničeném domě, ve kterém za pomoci služebné objevuje příběhy, které se v budově odehrávaly předtím, než na ni zapomněl i sám čas.

Tragické povídky se odehrávají v rozmezích několika staletí, s tím, že se pokaždé vrátíme do současnosti, kdy se snažíme odhalit záhadu prokletí tajemného domu a naší neznámé identity. Jenže v pozdějších částech začínají být časové skoky ještě šílenější. Dostáváme se čím dál více do minulosti, nebo na už zažité události nahlížíme několikrát znovu, z jiných pohledů. Verze pro Switch navíc obsahuje i dvě DLC, z nichž první se odehrává ještě před událostmi celé základní hry a to druhé naopak nabízí pohled od budoucnosti.

Zlí jazykové tvrdí, že hry jsou čím dál tím jednodušší. Netýká se to jen akčních her nebo RPG, jde i o adventury, které hráče až moc vodí za ručičku. To ovšem není případ Return of the Obra Din od Lucase Popa, autora Papers Please.

Ve hře se ocitáte na palubě lodi Obra Din a váš úkol je jednoduchý. Zjistit, co se tu vlastně stalo. Pomoc vám k tomu mohou speciální kapesní hodinky Memento Mortem, jenž vám umožní nahlédnout na poslední životní okamžiky členů posádky. Z nich si právě skládáte mozaiku příběhu celého plavidla. Je to hra, která vás přiměje cítit se chytře, a ten pocit je k nezaplacení. Navíc má nádhernou vizuální stránku.

Nádhernou vizuální stránku má i 13 Sentinels: Aegis Rim. Na první pohled je vidět, že to je hra japonská, což sice nutně nemusí znamenat šílený a zamotaný příběh, ale v tomhle případě tomu tak je.

Jak napovídá název, ve hře se chopíte hned 13 protagonistů, které střídáte v rámci krátkých epizod. Postupně odhalujete, jak jsou osudy jednotlivých postav provázány, ačkoliv třeba žijí i desítky let od sebe, a rozplétá se před vámi pohlcující příběh, který do sebe zvládne zahrnout úplně každou tématiku žánru science fiction.

A do toho všeho má hra další režim, ve kterém se z ní stává RTS. Všechny vaše postavy bojují v obrovských mechách proti rojům robotů. To se děje chronologicky až po tom celém mišmaši z předchozí poloviny hry, která spíše evokuje vizuální novelu.

Nejšílenější na tom všem je, že se tvůrcům z Vanillaware povedlo tento šílený děj skvěle ukočírovat, takže když titul dohrajete, vše vám zaklapne do sebe a titulky sledujete s pocitem, že jste zažili jeden z nejlepších příběhů, které mohou hry nabídnout.

Na návrat Alana Wakea jsme čekali 13 let, a ačkoliv jsme si za tu dobu vytvořili plno představ, jak by hra a její příběh mohly vypadat, realita nás stejně překvapila.

Podobně jako v jiných hrách v tomto seznamu, i zde máme více než jednoho protagonistu, mezi kterými můžeme volně přepínat. Tentokrát jsou jen dva, ale ono to stačí. Příběh zvláštní agentky Sagy Anderson je převážně chronologický, ale kdykoliv si ho můžete ozvláštnit linkou titulního spisovatele.

Jenže obě linky neprobíhají paralelně. Zápletka, která se týká Alana, se odehrává v několika smyčkách, které sice reflektují počínání Sagy, ale ne v pořadí, v jakém ona vykonává své akce. Anebo to je naopak, možná příběh Sagy reflektuje Alanovo trápení na temném místě. Navíc, abyste objevili kompletní děj tohoto kandidáta na loňskou hru roku, musíte si smyčkou projít ještě jednou a dohrát hru v režimu New Game Plus.

Sam Barlowe nemá v oblibě lineární narativní struktury. Tento přístup náležitě reflektuje ve své tvorbě a svůj první úspěch s něčím takovým měl s bravůrním Her Story. V tomto nezávislém titulu zapínáte počítač napojený na policejní databázi, kde pomocí vyhledávače brouzdáte krátkými videi z výslechu neznámé ženy.

Jenže nevíte absolutně nic. Co je to za ženu, proč je u výslechu a kdo jste vlastně vy sami. To všechno si musíte poskládat z video útržků. K dispozici máte jen jedinou nápovědu, slovo předvyplněné ve vyhledávači – Murder.

Příběh, ačkoliv těžce nelineární, je výborně dávkovaný. Vždy totiž máte k dispozici jen prvních pět výsledků z vašeho vyhledávání, takže tím, jak sledujete čím dál důležitější videa, postupně přicházíte na nové klíčové fráze, pomocí kterých odhalujete další dějové zvraty této zapeklité detektivky.

Hra jako taková navíc nemá konec, ani nemusíte vidět všechna videa. Prostě když si myslíte, že už víte, co se v ní stalo, prostě ji vypnete. Jenže vždycky existuje možnost, že jste nepřišli na všechno, a ještě na vás někde čeká zvrat, který všechno převrátí na hlavu.

To, že za týden přijde další TOPka ale žádný zvrat není a tak vás nemusí tolik mrzet, že ta dnešní je už u konce. Pokud ale přece jen ještě nechcete tohle téma pustit k vodě, napište nám, jaká hra zaujala svým způsobem vyprávění příběhu právě vás. Mezitím si můžete přečíst třeba nějakou další TOPku.