Rok 2025 se zatím jeví jako jeden z těch nejlepších a nejnabitějších, jaké jsme mohli za poslední roky vidět. A tak necháme redakci, ať se podělí o ty pro ní nejočekávanější. Tak pojďme rovnou na to.

Sponzorem jsou kupony Steam v rámci Zimního výprodeje od Herní-kupony.cz.

Říct a vybrat hru na kterou se nejvíc těším, když jich na rok 2025 zatím není ani moc oznámených, alespoň z mého seznamu, to je vážně oříšek, nejen pro Popelku. Potřeboval bych tři, aby se mi splnilo přání, a vyšel třeba takový EXODUS... Ale víte co? Minulý rok jsem tady prezentoval pokračování Yes, Your Grace: Snowfall a to bylo odloženo na začátek 2025. Ale tahle hra už svůj prostor dostala, takže teď mi zbývá snad jen ta nová Civilizace. 

Hra by měla zase posunout žánr 4X her o kousek dopředu a hlavně přinést kvalitní multiplayer, který doufám, že nebude padat, protože si hodlám tuhle hru vychutnat s přáteli hned v den vydání! Firaxis tentokrát na tomto dílu spolupracuje se členy kmene Šavanů, včetně náčelníka Benjamina Barnese, aby ve hře vytvořila historicky přesné vyobrazení Tecumseha (TEKAMszHA). Což byl historicky známý náčelník indiánského kmene! He he! Já věděl, proč ten náš pořad pojmenovat takhle… konečně se to oplatí využít! Můžu být v lobby INDIAN a nikomu to nebude připadat divný!

Já jsem svůj vánoční dárek dostal s půlročním předstihem na Gamescomu, kde studio Unfrozen oznámilo svůj chystaný titul Heroes: Olden Ere. To byla věc, kterou jsem opravdu, ale opravdu nečekal. Série Heroes of Might & Magic pro mnohé končila přibližně pátým dílem, protože šestý příliš agresivně zasahoval do zaběhlých kolejí a sedmý díl nestačili vývojáři ani opravit, než byli Ubisoftem rozpuštěni. Posledním výstřelem do prázdna byl pokus o mobilní vykrádačku Heroes 3, ale ta je psána jazykem korporátní hamižnosti a tím tu mluvit nechci. Studio Unfrozen už má za sebou úspěšnou fantasy hru Iratus a vypadá to, že i ke značce Heroes přistupuje velmi obezřetně.

Po více či méně neúspěšných 3D titulech se tentokrát vrátíme ke stylizaci milovaných a dodnes hraných Heroes 3. Fanoušci tak budou dobře poznávat mnohé jednotky, budovy i místa na mapě. Už z prvních záběrů je totiž jasné, že hra se konečně vrací k přehlednosti, kterou od milovaných trojek žádný další díl nepřinesl. Příběhově se jedná o prequel, takže se nemůžeme příliš těšit na mnoho známých tváří, ale pár hrdinů bude odkazovat na ty slavné. Sám tak doufám, že si třeba zahraju za nějakého Geluova dědečka.

Rok 2025 se začíná hezky plnit zajímavý hrami. Ať už je to Kingdom Come: Deliverance 2, Civilization VII, Avowed, Monster Hunter Wilds, The Alters nebo Borderlands 4. To jsou všechno lákavé tituly, na které se Miky také těší, ale za svou nejočekávanější hru musí označit něco jiného. Dodnes tráví večery u off-road simulace SnowRunner a je si jist, že další desítky hodin prosedí u nástupce jménem RoadCraft. Ten konečně umožní uklízet suť, stavět silnice a mosty a užívat si další práce spjaté s obnovou zničeného prostředí. Konečně to nebude jen o tom někam něco dovézt.

Když jsem hrála titul A Way Out od studia Hazelight, tak jsem byla naprosto nadšená. Když jsem hrála titul It Takes Two od toho stejného studia, byla jsem ještě nadšenější. Dává tak více než smysl, že hra, na kterou se v následujícím roce těším, je Split Fiction, nový kooperativní titul od - ano, totožného studia. Split Fiction nám slibuje podobnou jízdu pro dva hráče, kteří musejí spolupracovat, aby se příběhem i bohatým level designem všech úrovní prodrali. Hra bude vyprávět příběh společnosti, která je schopná ze psaných příběhů vytvořit simulace.

Hlavní hrdinky Mio a Zoe se v jedné takové simulace objeví, ale všechno nejde podle plánu a musejí tak vymyslet, jak ze simulace uniknout. Jenomže zatímco jedna vytvořila svět v žánru fantasy, druhá tvoří sci-fi. Hra tak slibuje kombinaci obou oblíbených žánrů, což zní za mě jako recept na absolutní herní pecku. Každá hra Josefa Farese a jeho studia překypovala řadou nápadů a jak se zdá, Split Fiction nebude výjimkou a představí nám další hru do sbírky, která lepí díru na trhu. Kooperativních her, které lze hrát v jedné místnosti, totiž dle mého názoru stále není dost.

Rozsiahly oceán a obrovské mimozemské potvory. Kombinácia, ktorá sa mi vďaka sérii Subnautica dostala pod kožu a utopila som v nej už stovky hodín. Nikdy by som nepovedala, že ma tieto survival tituly budú tak baviť, hlavne keď miestami naberajú až hororovú atmosféru. Teraz na nich však nedám dopustiť a nie je žiadnym prekvapením, že sa najviac teším práve na Subnauticu 2. Po mrazivej Below Zero sa presunieme do pestrofarebného tropického prostredia.

Nepôjde však o známu 4546B, ale o úplne novú planétu, na ktorej ľudský život nie je možný. Teda nie v jeho súčasnej podobe. Vyzerá to tak, že si naše telo budeme musieť geneticky modifikovať. Okrem toho nás čakajú nové ponorky, vylepšený systém stavby základní a po prvý krát sa dočkáme možnosti co-opu až s troma ďalšími hráčmi. Ako je už tradíciou, Subnautica 2 vyjde v predbežnom prístupe a ja sa objavovania nového sveta a všetkých jeho roztomilých či krásne desivých stvorení neviem dočkať.

Skvělých RPGček za posledních 20 let vyšlo opravdu hodně. Zaklínač 3, Baldur's Gate 3 či jakákoliv série od FromSoftware a mnoho dalších. Ovšem hrou, která tuto moji lásku k žánru odstartovala, je první Gothic od již zaniklých německých Piranha Bytes. První díl byl pro mě naprosto formující herní záležitost, která mě okouzlila drsným prostředím Trestanecké kolonie, parádním designem monster a lehce ujetým chováním celého světa. Dodnes mám každý rok potřebu první nebo druhý díl nainstalovat a celý ho dohrát.

Jedničku však čeká remake od studia Alkimia Interactive. První testovací demo dopadlo poměrně velkou kritikou směrem na vizi autorů. Ti si ji však (aspoň podle nového dema a trailerů) vzali k srdci a tato nová verze by měla být věrnou adaptací originálu. Ač se považuji za poměrně hardcore fanouška, tak mám ve vývojáře důvěru. Hrozně se těším na návrat do kolonie v moderním grafickém kabátě a nové nápady se kterými studio přijde. A pokud by měl remake úspěch, tak bychom se mohli možná dočkat i předělávky druhého dílu. Ale to je jen a pouze teorie a mé tajné přání.

Já jsem jednoduchý člověk. Vyjde nová Yakuza a já hned kupuju. Tentokrát se k mé lásce k této gangsterské sáze přidala i moje další velká láska, a to lodě a pirátství. Už jen s touhle premisou to vypadá, jako by mi Ryu Ga Gotoku studio vidělo do hlavy a vytvořilo mi hru na míru. Kromě plavby na majestátních korábech se ale těším i na návrat na Havaj, protože Like a Dragon: Infinite Wealth jasně ukázalo, že jde o jednu z nejlepších lokací, které kdy RGG Studio vytvořilo, a bude skvělé si tam tentokrát vyzkoušet boj v real-time soubojovém systému, jak ho známe z původních Yakuz. Také doufám, že absurdní premisu vyváží emotivní příběh, ve kterém tentokrát hraje prim Goro Majima, a já si zase popláču, jak to ostatně dělám u skoro každé hry ze série Like a Dragon.

Ostatní mi sebrali Death Stranding a Ghost of Yotei, takže mi nezbývá nic jiného než vytáhnout další japonskou pecku - Metal Gear Solid Delta: Snake Eater. Až do vydání Final Fantasy VII: Rebirth byl třetí Metal Gear Solid mou nejoblíbenější hrou všech dob. Označoval jsem ji za tu nejlepší hru. Takže musíte chápat moje nadšení z remaku, který ponechává staré kouzlo a mechaniky, ale zároveň přináší novinky, díky kterým nebude hratelnost působit zastarale. Pořádné stealth akce zkrátka na trhu chybí a tohle bude návrat krále. Hltám každou novinku a ukázku ze hry, už jen aby bylo to datum vydání, já si mohl vzít dovolenou a užít si nejlepší herní zážitek hezky nanovo.

Cvrnda má rád first-person střílečky, hry studia Remedy Entertainment a kooperaci malého počtu hráčů. FBC: Firebreak mu tak připadá jako splnění snu, o kterém donedávna nevěděl, že ho má. Control, v jehož světě se Firebreak odehrává, sice nepovažuje za nejlepší hru finských tvůrců. Ale nemůže popřít, že Oldest House představuje unikátní prostředí plné svérázných nepřátel a podivností, kterým bude nepochybně radost čelit spolu s přáteli a za asistence bizarních zbraní.

Nabízí se také otázka, jak se Remedy popere s podporou po vydání a jak se osvědčí v pozici vydavatele. Horší než 505 Games a přísnější než Epic Games Publishing ale snad proboha nebude. Po řadě vydavatelských přešlapů, které doprovázely Control a Alana Wakea 2, už přece může být jenom líp.

Oukej, jsem tu poměrně novej, řekl jsem si, že dám prostor herním matadorům Indiana se vyřádit a budu rád, když na mě zbyde třeba Avowed od mého oblíbeného Obsidianu. A pak koukám, že si nikdo nevybral nový GTA? Jestli někomu věřím, že mi 100% doručí zážitek, z kterého se mi scvrknou varlata jak koni v zimě, tak jsou to právě Rockstáři.

A nebudu lhát, prostě se těším na nespočet ukradených aut, dechberoucích projížděk v nich za západu slunce, zatímco z okýnka střílím uzinou do hlav nepřátelskému gangu. Vykrádání vystrašených maloobchodníků, abych měl na náboje do raketometu, přežírání se ve fast foodech, který mě pak naprášej policii. Výborně napsaný příběh, mísící humor a vážná sociální témata, stejně tak spoustu menších náhodných setkání a především na to, co vše nového se v tomhle herním spektáklu bude dát dělat. Tak jako tak, kdybyste mě pak hledali, budu ve strip clubu.

Jakožto milovník logických her a únikových místností mi samozřejmě nemohl uniknout titul od slovenského studia Blue Brain Games The House of Tesla. Původní trilogie the House of Da Vinci rozhodně není žádný propadák a každý díl je lepší a lepší. Jak po stránce hádanek, tak i příběhu. Nadcházející díl by měl kombinovat všechny sesbírané dosavadní zkušenosti a uvést nás do období, kdy žil Nikola Tesla. Vynálezce z 19. století, který se soustředil na výrobu elektřiny. Jak se ale vývojáři poperou s tak velkým tématem je zatím záhada. Na co se ale můžeme těšit, tak je obrovské množství zdánlivě neřešitelných hádanek. A ty čekají jen na to, až je někdo rozlouskne.

Jelikož tento rok vyšel Ghost of Tsushima Director’s cut na počítače, tak jsem si i já jakožto PC Master Race člověk mohla vyzkoušet, jaké to je prozkoumávat tento Japonský ostrov, odolávat invazi mongolů a samozřejmě přijít o svého milovaného koně Šedivku… Hlavní hru i bonusové DLC jsem zhltla raz dva a uvědomila si, že tohle je jedna z mála velkých mainstream her, do kterých jsem se i já musela zamilovat. Právě proto mě velmi příjemně překvapilo oznámení volného pokračování téhle pecky nesoucí název Ghost of Yotei.

V něm zůstáváme v Japonsku, ale přesuneme se o 300 let do budoucnosti a hlavně na ostrov Hokkaido. Hrát budeme za ženskou hrdinku Atsu, která se ujme role ducha a jako silná samostatná žena v sedmnáctém století pravděpodobně bude vlastnit nějaké ty palné zbraně. No a to je vlastně zatím vše, co víme. Informací máme sice zatím málo, ale i tak se na Ghost of Yotei dost těším. Jediný problém, že to bude na PlayStation… Sakra, to musím nějak vymyslet.

Možná to může znít jako sázka na jistotu, ale Kingdome Come má v mém srdci prostě speciální místo. Už jenom z důvodu, že jsem pyšná na český herní odkaz. Druhý díl byl očekávaný troufám si říct po celém světě a já čekala spolu s ním. Kingdome Come se mi zarylo pod kůži a vztekala jsem se u něho spousty a spousty hodin. A právě proto se těším na druhý díl. Nejsem hráčka, co by hledala výzvy, a běžně nehraju na těžké obtížnosti, ale Kingdome Come mě několikrát donutilo vyždímat ze sebe to nejlepší, vymýšlet jiné taktiky jak řešit různé prekérní situace. Proto cítím, že mi hraní Kingdome Come pomáhá překonávat samu sebe a mít ze sebe lepší pocit.

Řeknete mi, co autor Stanley Parable chystá, a já vám hodím na stůl peněženku, než stihnete tu větu dokončit. Málokdo se mi dokázal zavrtat do hlavy svými hrami tak dobře jako Davey Wreden. S každou hrou chce zkoumat nové věci, a proto se jeho Wanderstop zdá být originálním pohledem na pohodové hry jako Stardew Valley. Na rozdíl od ostatních děl podobného žánru ovšem hrajete za válečnici, která nechtě odložila meč a její starý život se jí připomíná na každém kroku. Neumí si užít jednoduchou radost z běžných věcí, má pocit, že si podobný život nezaslouží.

Takže zatímco na jedné straně pěstujete rostliny, staráte se o zákazníky ve své čajovně nebo jenom odpočíváte na lavičce, příběhem prostupují temnější myšlenky hrdinky na život, který by ji mohl kterýkoli den dohnat a všechno tohle krásné zničit. V kombinaci tak rozdílných tónů vyprávění věřím právě díky zapojení autora Stanley Parable a The Begginer's Guide, ale také scenáristů dalších příběhovek jako Gone Home nebo skladatele legendárního soundtracku k Minecraftu. S takovým složením týmu je Wanderstop prakticky sázka na jistotu.

No, už aby ten příští rok přišel. Dám tomu tak… den. Ten a pár dalších ale budete muset dát i nám, abychom vám připravili další TOPku. A do té doby se nezapomeňte podívat na druhou redakční TOPku s hrami, které nás v tomto roce překvapily.