Hráli jsme Kingdom Come: Deliverance 2 přes 30 hodin – musíme si promluvit!

Poznámka na úvod: Video výše je ve formě našeho povídacího formátu Musíme si promluvit, jehož součástí je místy (trochu) jiný obsah než v níže připraveném textu. Pro kompletní pokrytí z naší strany tak doporučujeme obě varianty preview.

Vydání Kingdom Come: Deliverance 2 se konečně blíží. Od momentu, kdy i vy sami budete moci pokračovat v Jindřichově cestě skrze českou přírodu, šlechtu i touhu po pomstě, nás dělí už jen necelé čtyři týdny. Ještě než se ale podělíme o naše finální hodnocení v tradiční recenzi, kterou od nás můžete očekávat začátkem příštího měsíce, dostali jsme možnost vám hru takřka bez obalu předběžně představit už teď. Je na čase vám povyprávět o okolí Trosek a o tom, co si o hře já a Fiola myslíme po více než 30 hodinách hraní.

V první řadě se musíme zastavit u českého dabingu. Ten nám byl plně k dispozici a už jen po chvíli hraní bychom si to bez něj nedokázali představit. Až tak hře seděl, zkrátka jak prdel na hrnec. Zatímco pár herců zůstalo – třeba Richard Wágner v roli Jindry – u jiných rolí došlo k přeobsazení. Třeba v případě Jindřichova teď-už-kamaráda Jana Ptáčka. Navzdory změnám je ale dabing zpracován v rámci mezí naprosto bravurně a hře dodává takovou tu jedinečnou atmosféru, jakou podle nás jiný jazyk úplně nenabídne. A teď nemáme na mysli jenom fakt, že když je to hra z Čech, tak dává smysl, aby se tam mluvilo česky. Myšleno je tím obecně ta barvitost našeho jazyka, která se i v jinak originální angličtině jen těžko replikuje. Zkrátka už jen kombinace spisovné a hovorové češtiny, slangů a přízvuků Pražanů, Moraváků, Kumánů, Němců a romských kočovníků je přesně takový ten unikátní lingvistický guláš, který tahle hra díky češtině získává. A my jsme se jedním slovem zamilovali.

Jasně, není bezchybný; občas zaregistrujete, že tón hlasu nesedí k situaci nebo se mění z věty na větu a podobné menší neduhy. Ale s přihlédnutím na to, jaká kvanta – opravdu KVANTA – rozhovorů a dialogů hra nabízí, tohle s radostí přehlédnete. Nejen, že si totiž můžete popovídat téměř s kýmkoliv a častokrát s ním vést i rozvětvené dialogy, ale neustálé rozhovory mezi jinými NPC postavami uslyšíte pomalu na každém kroku. V rámci našeho preview bohužel nemůžeme mluvit o samotné Kutné Hoře, ale fakt, že třeba už jenom malá vesnička Troskovice nedaleko hradu Trosky působila tak živým dojmem, vám může něco napovědět.

Přesně na toto prostředí se musíme s našimi prozatimními dojmy omezit. Konkrétně na dobu od začátku až do konce jednoho příběhového questu, kterého dle vývojářů dosáhnete za nějakých 8 až 10 hodin hraní. To je sice pravda a číslo sedí; tak nějak ale zapomněli dodat, že Trosecko, které je mimochodem tou menší částí hry, vám s jeho veškerým obsahem zabere klidně i přes 30 hodin. Tak jako nám. Ale teď za nás to nejlepší: tahle herní doba nepůsobí vůbec uměle nataženě. Sami jsme čekali, že každá druhá aktivita nebo úkol bude opakování toho samého jen v bleděmodrém a že bude zahrnovat v podstatě převlečený fetch quest. A samozřejmě ani takové úkoly nechybí. Ale když už, jsou doplněny o solidní příběhové odůvodnění. Častokrát ale questy nejsou jenom o tom někam dojít a něco přinést; může jít totiž klidně o vyřešení hospodské potyčky, snahu najít ztraceného člověka, urovnání sporů, dopřání klidu mrtvým, výpomoc v kovárně, postarání se o bandity, vkrádání se do baráku, pořádnou chlastačku… To množství různorodých situací, které jsme měli možnost ve hře zažít, nás zkrátka utvrdilo v tom, že tohle je to staré dobré Kingdom Come: Deliverance. Jen prostě výrazně větší i lepší.

Je tak nutno mít stále na paměti, že v jádru to tedy zůstává tou hrou, se kterou už jste obeznámeni. Vývojáři přesto udělali některé změny – a v určitých případech i ústupky – aby to sice pořád bylo tím přízemním a drsným RPG, ale bylo i příjemnějším na hraní.

Kupříkladu sice zůstává kontroverzní sejvovice, ale je lehčí si ji vyrobit nebo ji získat. Zjevnou změnou prošly i souboje. Zůstává hvězdicový systém, ale nyní už má jenom čtyři strany a zmizelo i běžné bodnutí. Místo toho je zde už od začátku důraz na plynulejší duely, když už Jindra má něco nabojováno a není to s mečem úplný nýmand. Mnohem více se tu tak hraje na perfektní bloky a mistrovské seky, které prostě ze soubojů dělají realistický a zároveň působivý spektákl. S tím se vlastně pojí i další pozitivní změna, které jsme si všimli, a to je fakt, že vás hra mnohem rychleji uvede do toho „pravého“ hraní. Moment, kdy vás Kingdom Come: Deliverance 2 pustí takříkajíc z obojku, abyste si mohli jít dělat, co chcete, sice nadejde až tak po dvou hodinách hraní; ty ale utečou mnohem příjemněji než v jedničce. Už zkraje se dostanete k zajímavějším momentům, scénám, dialogům i aktivitám; a to včetně náhledu na větší bitvu hned v úvodních minutách hry. Rovněž vás celý úvod o něco lépe naučí relevantní prvky hry lépe, než to dělal první díl.

Všechno tak spolupracuje, aby prostě hraní nepůsobilo jako práce, jak to občas v případě jedničky vypadalo. To ale neznamená, že už hned od začátku budete mít všechno na háku. Z důvodů, které prozrazovat nebudeme, skončíte v podstatě švorc a bez ničeho. Vlastně snad ještě hůř než právě v předešlém díle. Budete se tak o sebe muset sami postarat; sehnat si výbavu, zajistit peníze, taková ta RPG klasika. Trochu nás zklamalo, že v tenhle moment nepřišlo více možností, jak to udělat. Hra vás v podstatě navede dvěma směry, kterými se můžete vydat. Ale kdybychom mohli zajít někam do obchodu a požádat o rychlou práci na nějaký výdělek, působilo by to vzhledem k dané situaci dost zajímavě.

Jak ale asi sami chápete, tohle je spíše taková výtka, aby se neřeklo. V konečném důsledku to nijak zvlášť nevadí a jakmile se trochu oklepete, je pravda, že tohle už by moc potřeba nebylo.

Nicméně jednou z těch dvou cest, po kterých se dá vydat, je možnost zajít do kovárny coby učeň. Jindra si konečně uvědomil, co se celý život učil, a my tak máme možnost si i ručně ukovat zbraně a další výbavu. Celá minihra se vlastně skládá ze dvou částí. Nejdříve je potřeba železo nebo jiný materiál rozehřát u ohně a následně ho u kovadliny pořádně zpracovat. Naštěstí se nemusíte bát, že by to vyžadovalo bůh ví jaký um. Stačí v rytmu bušit do obou stran a po čase se z toho stane světové dílo, které můžete buďto prodat, nebo sami využít. Musíte ale nejdřív získat nákresy, jejichž zisk, alespoň takhle na začátku hry, bohužel není tak rychlý. Případně když už, dostanete se k nákresům na věci, které jsou nejspíš horší než to, co už jste dávno našli u lapků. Na přivýdělek je to ale super a kdo ví, jaké kousky budeme mít možnost vyrábět později. Chybět by totiž později neměla ani možnost různého osazování a celkového zlepšování výsledného produktu. I tak jsme ale kovárnu využili – třeba k výrobě podkov pro koně.

I toho samozřejmě můžete stejně jako v jedničce mít. Včetně psa Vořecha, který je nyní mnohem více integrovaný do hraní, perků a dokonce i některých úkolů. Občas mu můžete totiž dát předmět k následování pachu a dost věrně vám pomáhá v boji. No a hlavně si ho můžete pohladit, takže je to 10 z 10 hra.

Jak jste asi z celkových dosavadních dojmů pochopili, jsme ze hry jednoduše nadšeni. Má chyby? No to samozřejmě. Ale zrovna tak je až s podivem, jak vyladěně hra už nyní působí. Množství bugů, na které jsme narazili, je snad jenom zlomek toho, co v prvním díle. A to neporovnáme s verzí prvního dílu rovněž před vydáním, ale s tou, která je teď dostupná po všech těch aktualizacích. Někdy se o něco zaseknete, občas se blbě přehraje nějaká animace nebo tu a tam hapruje fyzika. Ale nic, co by hru jakkoliv kazilo nebo nám kdykoliv znemožnilo nějaké splnění úkolu. Všechno tohle, alespoň v té první části hry, působí prostě v pohodě.

Určitě vás zajímá i to, jak hra celkově běží. Hru jsme zkoušeli na dvou high-endových sestavách, ale ty mají obdobný výkon, takže vezmeme tu horší z nich. Konkrétně jde o RTX 4080 s Ryzen 7 7700. Na grafické nastavení ultra (ještě ho lze zvednout na experimentální) s rozlišením 1440p a DLSS na vyvážené nastavení se hra pohybovala někde mezi 65 až 100 snímky za sekundu. V přírodě to většinou byl ten větší počet, nižší přišel s přítomností NPC postav nebo v různých konkrétních a často nahodilých situacích. I to každopádně krásně poukazuje na fakt, že ačkoliv se rozhodně nejedná o nenáročnou hru, i po stránce optimalizace to zvládli vývojáři dost dobře.

Tím ale pro teď s našimi dojmy končíme. Jestli jsme 30 hodin strávili v oblasti Trosek a ještě nás čeká druhá a větší mapa, máme co dělat, abychom recenzi stihli včas. Tohle je totiž solidní jízda, ale rozhodně u ní zůstaňte s námi.