Recenze Nintendo Switch 2: větší, výkonější, je ale lepší? Proč na konzoli (ne)switchnout?

Nintendo stálo po řadu let za nespočtem revolučních prvků. Přes pohybové ovládání konzole Wii po plynulé přepínání mezi hraním na televizi i přenosné konzoli v případě Nintendo Switch. Téměř každý krok společnosti Nintendo představoval pokus o revoluci ve videoherním odvětví.

A právě v tomto ohledu se Nintendo Switch 2 odlišuje. Namísto toho, aby konzole přišla s dalším nekonvenčním způsobem hraní, přináší druhá iterace přesně to, co byste od „dvojky“ čekali. Je větší a v mnohém určitě lepší. Je ale zcela na místě položit si otázku, zda tato evoluce stačí, abyste měli důvod z „jedničky“ switchnout na „dvojku“.

Již na první pohled působí Nintendo Switch 2 jako plnohodnotná a prémiová přenosná konzole, která chce posloužit nejen rodinám, ale také samotným hráčům. Tomu napovídá matné černé provedení s oranžovo-modrými detaily, které konzoli sluší daleko více než to křiklavé červeno-modré zpracování Nintendo Switch 1. Stejně jako tomu pomáhá větší rozměr, který byl rozšířen o 3 cm na šířku a o 1,5 cm na výšku.

Konzole mi padla do rukou velmi pohodlně a překážkou nebyla ani její váha. Nintendo Switch 2 je lehce těžší než OLED verze první iterace, ale je rozhodně stále lehčí než konkurenční Steam Deck, u něhož začnu cítit únavu rukou i po 30 až 40 minutách. U Switche 2 jsem nepocítila přetížení rukou ani při delším hraní.

Samotná ergonomie je ale lehce problematičtější. Tím, že konzole nabyla na velikosti, se také zvětšil nejen rozměr tlačítek a páček – což je dobře – ale i vzdálenost, která je od sebe dělí. Pokud jsem tak chtěla přehmátnout z páčky na tlačítka výš, bylo to s mými menšími dlaněmi rozhodně těžší. Zatímco u her jako Mario Kart World to takový problém nebyl, protože D-padová tlačítka takřka nevyužívá, u Hogwarts Legacy, kdy je potřeba dělat více úkonů najednou jako měnit úhly kamer a ještě kouzlit Protego, mi to dokázalo zavařit.

Leckdy tak bylo lepší při hraní akčnějších her vzít do rukou separátní ovladač a Switch 2 opřít o zabudovaný polohovatelný stojánek. Ten je asi tak stokrát lepší než v případě Switch 1 a je také pevnější než celoplošný stojánek u OLEDu, byť se na první pohled může zdát křehčí.

A díky přítomnosti nabíjecího USB-C portu v dolní a nově také horní části konzole již není problém ji nabíjet i při využítí stojánku. Kromě nabíjecích portů disponuje konzole také 3,5mm jackem pro drátová sluchátka. Pokud jsem ale zrovna nehrála na veřejnosti či rušném místě, upřednostila jsem jednoznačně vestavěné reproduktory, které jsou velmi kvalitní.

Přízviskem kvalitní, ale také pevnější mohu označit i celou konzoli Nintendo Switch 2. Handheld působí kompaktněji. Po stranách je sice cítit lehký pohyb, ale to je nic v porovnání s vrzající a povolenou konstrukcí předchozích verzí. A hádáte správně, může za to kouzelné a zprvu zpochybňované magnetické připojení ovladačů Joy-Con 2.

A můžu vám říct, že je to jedna z mých nejoblíbenějších změn. Jednak je to naprosto uspokojující a jednak je to daleko jednodušší než kolejnicové připojení, jak v případě nasazení, tak i odepnutí. Stačí stisknout páčku vzadu a ovladač lehce odtáhnout. V opačném případě jej pouze přiblížit k tabletu, načež se sám zacvakne.

Ovladač nelze ani silou odtrhnout – minimálně ne takovou silou, na kterou jsme si troufli. Vnitřní port je navíc lehounce pohyblivý, takže by nemělo hrozit, že se při zacvaknutí ovladačů zlomí.

Magnetické připojení tedy prošlo na jedničku. Co ale samotné Joy-Cony? Jejich rozložení zůstalo prakticky totožné, stejně jako kvalita či intenzita vibrací nebo absence analogových spouští. Tisknutí tlačítek je příjemné a pohodlné jsou i páčky, v případě kterých se logicky vybízí otázka, zda i druhá verze Joy-Conů bude trpět na problematický „drift“. A odpověď je, bohužel ano. Joy-Cony se nadále řadí k drobnějším a křehčím ovladačům a jejich případné opotřebení může být rozhodně rychlejší, ostatně s driftem jsme se během testování potýkali i my.

Z hlediska využití zůstává možnost ovládat některé z her pomocí gyroskopu. Ten jsem vyzkoušela například ve hře Mario Kart World či Cyberpunk 2077. Ale ani v jednom případě si nedokážu představit, že bych gyroskopem hru přímo ovládala. Zatímco u Mario Kart World jsem si prakticky vykroutila ruce při jakékoli strmější zatáčce, u Cyberpunku byl gyroskop hodně citlivý. Spíše to na mě působí jako taková pomůcka, jak lépe natočit auto či přesněji zamířit.

Největší novinkou se tak stává využití Joy-Conů coby myši. A ačkoli to zní naprosto absurdně, nefunguje to zas tak špatně. Ze svrchních tlačítek R a ZR se po přetočení stává levé a pravé tlačítko myši a přejížděním po povrchu lze hýbat kurzorem. Senzor je v tomto případě poněkud přesný, ale kvalita myšového režimu se ve finále bude odvíjet od her, které ji využijí. Zatímco titul Welcome Tour ji využil například pro přesnější vyhýbání padajícím ostnům, Cyberpunk mi umožnil myší mířit. A ačkoli se mi dařilo být přesnější než při míření ovladačem, po delší době nebylo svírání Joy-Conu jakožto myši příliš pohodlné. Obecně jsem si na tento způsob ovládání musela dlouze zvykat. Víc to na mě působilo jako taková srandička. Bude tedy záležet na dalších titulech, jako například Drag X Drive či Metroid Prime 4: Beyond, jak tuhle funkci myši opravdu využijí.

Druhou patrnou změnou je, že jsou Joy-Cony větší stejně jako zbytek konzole. Což, jak jsme si řekli, nemusí být v handheldovém režimu zrovna výhra. Ale pokud ovladače odejmete od tabletu a svíráte je například při hraní Mario Kart World v dlani, jejich ovládání je o krapet pohodlnější a úchop intuitivnější, zejména při stisku jinak schovaných tlačítek R a ZR. Samostatný ovladač ale nadále nenahradí, a to ani v případě, že je připojíte k dodávanému nástavci.

To si zřejmě uvědomuje i Nintendo, proto umožňuje ke konzoli dokoupit také jejich Pro Controller. Ačkoli může ovladač zprvu působit obyčejně, musím uznat, že se mi na něm hrálo velmi dobře. Stále v mém žebříčku nezaujímá první příčku, ale hrdě se řadí hned na druhou.

Více než ovladač vás ale jistě zajímá obrazovka, která prošla razantní změnou. Větší displej nám v minulosti u prvního Switche nabídla již OLEDová verze, která se z 6,2 palců zvětšila na 7 palců. Nintendo Switch 2 velikost obrazovky posouvá ještě dále, přesněji k 7,9 palcům. Tedy 20 centimetrům.

Hraní her v handheldovém režimu je tak příjemnější a hry na konzoli pěkně vyniknou. Čemuž kromě velikosti napomáhá i vyšší rozlišení. A to je má další oblíbená změna. Switch 2 totiž v nedockovaném režimu přechází z rozlišení 720p na 1080p. Někdo určitě namítne, že slavit v roce 2025 z FullHD rozlišení je možná trošku přestřel, ale stále se bavíme o režimu přenosné konzole. Například i Steam Deck disponuje pouze rozlišením 720p. Takže ano, je proč slavit.

Vyšší rozlišení se navíc na obrazu neuvěřitelně projevuje. Je zkrátka ostřejší, což je třeba pro mě mnohdy důležitější než vyšší snímková frekvence. Ale i v tomto ohledu Switch 2 povyšuje svými 120 Hz. Prozatím jsem si ale takto vysokou snímkovou frekvenci mohla vyzkoušet jen ve vybraných minihrách ve Welcome Tour.

Je tu ovšem jedno ale. Zatímco se téměř ve všem druhý Switch posouvá kupředu, činí „jeden krok zpátky“. Displej totiž není OLED, ale pouze LCD. To může znít na papíře strašlivě, všichni si vybavíme ty nevýrazné a mdlé barvy. Jenže vsadím se s vámi, že byste v porovnání s OLED verzí prvního Switche téměř nepoznali rozdíl. Alespoň na první pohled.

Displej sice nezobrazí úplnou černou, ale jeho kvalita řádově přesahuje Switch 1 a pocitově lehce dotahuje i OLEDovou verzi, byť nelze říct, že by byl lepší. Konzole totiž využívá HDR, tedy technologii zvyšující dynamický rozsah. Právě díky ní jsou barvy téměř stejně jasné a čiré. Jelikož ale disponuje pouze přibližnými 420 nity, nedosáhne HDR nikdy té nejlepší kvality. Proto by bylo samozřejmě nejlepší, kdyby druhý Switch zvolil OLED od začátku a nespoléhal na to, že za pár let vydá lepší a dražší verzi. Přesto je úctyhodné, co z LCD panelu společně s režimem HDR konzole vytáhne. Což se ale zároveň podepisuje na baterii, ke které se ještě dostanu.

Pokud by pro vás rozlišení 1080p přece jen bylo málo, stačí konzoli „zadockovat“ a užít si až 4K. A to dokonce při 60 fps v případě, že to hra umožňuje. Zářným příkladem mohou být v současné době hry The Legend of Zelda: Breath of the Wild a Tears of the Kingdom v případě, že si pořídíte placený upgrade.

S vyšším rozlišením přichází také větší dock. Ten působí oproti první verzí rozhodně bytelněji a se svými zakulacenými rohy i lépe. To zejména kvůli zabudovanému větráčku pro aktivní chlazení. Jeho přítomnost je zcela pochopitelná, protože i tak se konzole zdála při hraní poněkud horká, byť jsem její „přehřívání“ nikterak neznamenala na výkonu.

Přepnutí konzole z režimu handhledu do televizního je navíc nadále intuitivní. Jedná se o plynulý přechod, který mi umožnil klidně zastavit hru uprostřed závodu a pokračovat v něm na televizi. Přepínání trvá přibližně 4 sekundy, což je asi o 1 vteřinu déle než u první verzi Switche, i tak se ale jedná o velmi rychlou záležitost. A pokud chcete mít také rychlé připojení, lze využít ethernetový port, jež se nachází v zadní části docku hned vedle portu pro napájení a HDMI kabel. 

Dock navíc funguje jako dobíjecí stanice, takže jej využijete, i když budete preferovat hraní v handhledu. A to mě dostává asi k největšímu neduhu konzole Nintendo Switch 2. Výdrž baterie přenosné konzole je zkrátka nízká. V porovnání s předchozími verzemi dokonce nejnižší. Nintendo sice při 5220mAh baterii uvádí výdrž 2 až 6,5 hodiny, ale upřímně si nedokážu představit, co bych musela hrát, aby mi vydržela přes 6 hodin. Možná hada nebo miny.

Při hraní klasických her od Mario Kart World po Hogwarts Legacy jsem konzoli vysosala za 2 hodiny, zatímco v případě Switch 1 baterie vydržela 2,5 hodiny a v případě OLEDu dokonce až 4,5 hodiny. Oproti tomu budete čekat přibližně 3 hodiny do 100% nabití konzole. Dává smysl, že Switch 2 bude představovat pro baterii větší zátěž vzhledem k náročnějším hrám i většímu rozlišení. Ale takto se konzole nejvíce přibližuje k tři roky starému Steam Decku. A to je zkrátka škoda.

Zato výkonem dalece přesahuje každou ze zmíněných konzolí. Právě vyšší výkon je důvod, proč chcete na Nintendo Switch 2… „switchnout“. Se svým na míru vytvořeným procesorem od Nvidie se konzole podle všeho honosí až 10násobně lepším výkonem oproti první verzi.

Když konzoli zapnete, přivítá vás poněkud důvěrně známý systém, který se příliš nezměnil. Zachoval si tak líbivé i poněkud přímočaré zpracování. Jediné, co vás tak po rychlém zapnutí dělí od hraní, je vložení fyzické cartridge s vybranou hrou nebo nahrání virtuální game card, které lze zobrazit v přehledné podnabídce. A jelikož povýšilo i úložiště, které je se svými 256 GB 8násobkem původní verze, nemusíte se ani ostýchat s instalováním her, byť je nutno brát v potaz jejich zvýšenou kapacitu. Ta například u Breath of the Wild činí 24 GB, zatímco Cyberpunk 2077 přesahuje až 60 GB. 

Každou z her si následně můžete užít jak v handhledu, tak při zapojení do docku, na televizi, přičemž u vybraných her lze navíc zvolit, zda preferujete kvalitu, která upřednostňuje rozlišení, či výkon preferující snímky za sekundu. To se pokaždé odvíjí od dané hry, není tak jednoduché tyto metriky zobecnit. A proto bude lepší si výkon ukázat na konkrétních titulech.

Mario Kart World se stal prvním exkluzivním titulem Nintendo Switch 2 a jelikož byl přizpůsoben konzoli na míru, nenajdeme ve hře ani příliš grafických nastavení.

V handheldovém režimu hra běží v rozlišení 1080p, zatímco na televizi dosahuje 1440p. V obou případech hra vypadá téměř stejně a jelikož běží v obou režimech v 60 fps, jediné rozdíly způsobuje právě rozlišení. Například v handheldu si při bližším pohledu všimnete méně ostrých hran či více rozostřených objektů v dálce. Jedná se ovšem o drobnosti, které jsem při běžném hraní ani nezaznamenala.

Přesto je znát, že titul ždíme výkon konzole, co to jenom jde, zejména hrajete-li v handhledu ve více než dvou lidech. Když jsme hráli ve třech, nejen, že už byla velikost obrazovky nedostačující, ale také jsme narazili na častější sekání obrazu i pády snímkové frekvence.

V single-playeru nebo na televizi ale běží Mario Kart World krásně a grafická stránka se za 8 let od vydání Mario Kart 8 Deluxe opravdu posunula.

Daleko zřetelnější reprezentací posunu výkonu Nintendo Switch 2 je série The Legend of Zelda při koupi placených „Nintendo Switch 2“ edicí. Ani Breath of the Wild, ani Tears of the Kingdom vám neumožní si grafiku nastavit dle libosti. Obě hry zkrátka běží v 60 fps, přičemž v handheldovém režimu dosahuje rozlišení 1080p a v televizním až 2160p, které upscaluje z 1440p. A když oba díly porovnáme s verzemi z prvního Switche, rozdíly jsou na první pohled zřetelné.

Nemluvím v tomto případě pouze o rozlišení, ale také o grafice. „Remaster“ přichází s daleko kvalitnějšími a ostřejšími texturami, které jsou zjevné nejen na hlavní postavě, ale také na okolí jako v případě travnaté či dlážděné země, kamenných budov nebo přírody. Všimnout si lze zejména skal či stromů v dáli, které si zachovávají ostřejší a lepší podobu. Zřetelná je také bohatší fauna, například lze zpozorovat více trávy či kamenů po cestě nebo částic ve vzduchu.

Změna, která ale potěší nejvíce hráčů, je vyšší snímkovací frekvence. Breath of the Wild i Tears of the Kingdom běží v 60 snímcích za sekundu, což je oproti původním 30 fps značně znát. Hra je mnohem plynulejší a responsivnější, a pokud jste titul ještě nehráli, je tohle přesně ten stav, ve kterém jej chcete hrát. Nehledě na to, že se vylepšení dočkala také doba načítání. Z necelých 8 sekund [7,53 s] se hra načte za necelé 3 sekundy [2,51 s], což vzhledem k častým rychlým přesunům dokáže znatelně zredukovat herní čas.

Další hrou, kterou si můžete vylepšit skrze placenou „Nintendo Switch 2 verzi“, je Super Mario Party Jamboree. Jeho největší předností je přítomnost nového režimu zvaného Jamboree TV, který těží zejména ze dvou nových předností konzole: funkce Joy-Conů coby myši a samostatně prodejné Nintendo Switch 2 kamery. 

V této „televizní show“ si můžete vybrat z nových režimů v podobě Carnival Coaster či Bowser Live, případně sáhnout po obohaceném režimu Mario Party. Zatímco Mario Party přidává minihry založené na zmiňované funkci myši, při připojení kamery se do každého režimu promítne váš obličej a některé nové minihry dokonce využijí i vaši celou postavu.

Obecně lze říct, že jde o zábavné obohacení už tak příjemného titulu. Pokud bychom se ovšem měli bavit o kvalitě kamery, tak naše slova budou daleko od chvály. Konstrukce je pěkná, velikost kamery je přijatelná a ocenila jsem také posuvnou krytku čočky. Kvalita obrazu je dle očekávání zkrátka velmi nízká, klíčování obličeje či osoby je často nevzhledné a mnohdy i nepřesné.

Na jednu stranu je tato integrace obrazu zábavná, ale za přibližnou cenu 1600 Kč tohle malé zařízení zkrátka žádný zázrak není a trumfne ho řada levnějších webkamer. Upřímně je tohle krok vedle, který se prostě nevyplatí. Kameru lze využít i při nové funkce GameChatu, který umožní sdílet obraz ze hry i z kamery vašim přátelům. Jeho nastavení se zdá být intuitivní, ale sami jsme jej neměli velkou příležitost otestovat, protože nemáme přátele, kteří by měli Nintendo Switch 2.

Pojďme ale o krok dále. Dává rozum, že Nintendo bude u svých first-party her držet laťku vysoko, dokáží na ni ale dosáhnout i third-party tituly? Začněme Hogwarts Legacy, hrou, která na původním Switchi vypadala i přes veškerou snahu studia naprosto otřesně. Je tak srozumitelné, že druhý Switch tuhle magickou akční adventuru oproti původní verzi jedině vylepší.

Přesto nečekejte 4K rozlišení a ultra textury. Po grafické stránce se stále jedná o slabší titul, na němž lze pozorovat nízké detaily textur i častou deformaci prostředí, případně vlasů či speciálních efektů. To je způsobeno užitím poněkud agresivní upscalingové technologie, která je využívána v obou režimech, pro dosažení vyššího počtu snímků za sekundu, který odpovídá 30 fps. Jediným rozdílem je rozlišení, které je 1080p v handheld režimu a 1440p v televizním režimu.

Jak by někteří dozajista namítli, ano, tohle není kvalita ultra silného počítače, jenže tím Nintendo Switch 2 ani není. Pojďme jej tedy vložit do realističtějšího kontrastu, přesněji vůči konzoli Steam Deck.

Jak můžete vidět na obrázku níže, rozdíl vůči Steam Decku je opravdu znatelný. A to jak v případě ostrosti obrazu, tak kvalitě textur. Ačkoli Steam Deck nabízí širší možnosti nastavení grafiky, rozlišení nepřekročí práh 720p. Jedinou výhodou je, že při doporučené nízké kvalitě se hra s upscalingem pohybuje okolo 60 fps. Kvalitou se ovšem nijak nepřibližuje k verzi Switch 2 ani v případě ultra nastavení, při kterém snímky klesnou pod 30 fps.

Tím ale nekončíme a posuneme tenhle test o stupínek dále, rovnou k Cyberpunk 2077: Ultimate Edition, u kterého budete ještě více rozčarovaní. Alespoň já byla. Cyberpunk je jedna z těch her, u kterých si můžete vybrat až ze čtyř režimů. Zprvu si zvolíte, zda chcete hrát v handheldu, či na televizi, a následně si vyberete mezi kvalitou a výkonem.

Obecně lze říct, že režim kvalita udrží hru při 30 fps, zatímco režim výkonu dosáhne ke 40 fps. Při televizním režimu se hra jak při kvalitě, tak výkonu spustí v rozlišení 1080p a v obou případech je obraz velmi ostrý. Dokonce ostřejší než u konzole Xbox Series S, ke kterému je Switch 2 často přirovnáván, a v každém případě lepší než u Steam Decku trpícím na nižší rozlišení.

Při doporučeném nastavení se sice snímky pohybují mezi 40 až 45 fps, tedy výše než v jakémkoliv případě Nintenda, ale kvalita obrazu, textur i vizuálních efektů je řádově níže. Zjevné to je například u kouře. Pokud se ovšem těšíte, že si Cyberpunk na své televizi zahrajete při režimu výkonu v 40 fps, musím vás zastavit. Jednak pro takové hraní potřebujete 120Hz televizi a jednak není režim ani nijak stabilní. Zatímco u režimu kvality se snímky drží stabilně při 30 fps, při režimu výkonu často padají i pod tuto hranici, obzvlášť při střelbě či jízdě v autě.

Jinak tomu je při hraní v handheldu. V tomto případě hra benefituje jak ze svého 120Hz displeje konzole, tak podpory VRR, a propady snímků nejsou v režimu výkonu tak znatelné. Musela jsem si sice vystačit s 720p, ale jelikož se ani režim kvality při hraní v handheldu nevyšplhá k FullHD, ale pouhým 810p, je změna v rozlišení minimální.

S takto ale jinak dobře portovaným titulem přichází také nějaká ta „oběť“. Tou se v případě Cyberpunku stalo jednak užití upscalingové technologie, která zejména v pohybu způsobuje lehký shimmering, ale také snížená hustota zalidnění ulic či dopravy.

Přesto je Cyberpunk 2077: Ultimate Edition pro Nintendo Switch 2 zkrátka skvělou cestou, jak si tohle úžasné akční RPG zahrát klidně i na cestách.

A přesně k tomu je také určen. Nadále totiž platí, že je Nintendo Switch 2 naprosto ideálním kompromisem mezi přenosnou a televizní konzolí. Svým výkonem sice nepřekoná současnou generaci konzolí, ale o to být v popředí technologického pokroku Nintendo nikdy příliš neusilovalo. I tak je úctyhodné, co ze sebe konzole dostane. Oproti své první verzi z roku 2017 dohání druhá iterace současný trh daleko zdařileji a Cyberpunk 2077 toho může být příkladem.

Pravdou je, že pokud jste si oblíbili první Nintendo Switch, budete skokem, který druhá iterace činí, unešeni. Pokud jste sáhli po OLED verzi jedničky, která sice robustně nenavýšila výkon, ale rozhodně vylepšila řadu neduhů, bude potřeba si koupi téhle „dvojky“ pořádně promyslet. Případně počkat, až Nintendo Switch 2 rozšíří řady svých exkluzivních titulů. A pokud žádný Switch nemáte, pak je na vás, jestli se tato hybridní konzole trefila do vašeho vkusu.

Je zjevné, že se konzole snaží ukázat, že nemusí jít pouze o rodinnou záležitost, ale i zařízení, které ocení „gameři“. Nejen vyšším výkonem, ale také elegantní designem, novou funkcí svých ovladačů a bohužel i zvýšenou cenou, ať už samotné konzole nebo chystaných her. Ale jestli se jí to povede, o tom rozhodnou pouze hráči.