Nezkreslené dojmy z hraní remaku Resident Evil 4

Ocitl jsem se v temné lesnaté krajině, měl jsem strach, nerozuměl jsem místním lidem a ve vzduchu jsem cítil závažnost blížícího se nebezpečí. Díky společnosti Cenega Czech jsem se dostal do Varšavy, kde jsem navštívil jejich mateřské studio. To samozřejmě s úvodní větou nesouvisí, cesta i přijetí totiž rozhodně bylo skvělé. Dostal jsem totiž možnost si na půl hodiny vyzkoušet dlouho očekávaný remake Resident Evil 4.

Sám jsem v celé sérii celkem nováčkem, mám nakoukáno spoustu videí s průchodem Resident Evil Village s velkým důrazem na čarodějky a postavu Madam Maxim, tedy Lady Dimitrescu. Už tehdy mě celkem zamrzelo, že jsem si žádný z předchozích dílů doposud řádně neozkoušel, protože kombinace hororu s jistými prvky fantastiky a sci-fi je vlastně velmi lákavá a doposud vydané remaky jsou mnohdy brány jako jistý etalon toho, jak by vlastně moderní remaky měly vypadat. Zájem o to si hru zkusit tak byl u mě opravdu velký.

Hlavním hrdinou Resident Evil 4 je zvláštní agent vlády Spojených států Leon S. Kennedy, jenž byl poslán na záchranou misi, najít dceru prezidenta Ashley Grahamovou, kterou unesl záhadný kult někam do prostředí španělského venkova. Původní hra byla v jistém ohledu pro sérii revoluční. Vývojáři totiž přestali spoléhat na klasickou recepturu děsivého žánru, tedy na věčnou tmu a množství jumpscarů. Resident Evil 4 se nebojí vytvářet děsivou atmosféru i za dne a představa „zbožného“ kultu v tom rozhodně pomáhá. Hraní samotné bylo také o něco akčnější, nabízelo více interakcí s prostředím a mimo jiné i třeba mechaniku toho, že záleželo, do jaké části těla zombifikovaných nepřátel se strefíte.

Do kůže Leona jsem se dostal na samotném začátku hry, kdy přijíždí do prostředí a snaží se pochopit, co se kolem něj vlastně děje. To že je něco šeredně špatně, pochopíte hned, nejpozději když z dálky budete přihlížet nečekanému návratu tradice španělské inkvizice, tedy upalování zaživa. Příběh jako takový je tedy samozřejmě přehnaný a k uvěřitelnosti má daleko, sám bych ho spíše přirovnal k béčkovému filmu. V kombinaci s akčními pasážemi a překvapivými momenty to ale funguje vážně dobře.

Drobný „zákys“ jsem měl až poté, co jsem s Leonem dorazil přímo do podivné vesnice. Neměl jsem příliš jasno v tom, co mám vlastně dělat. Chtěl jsem se lokací prostřílet, hra samotná mi říkala, že se mám snažit vydržet, což se jednoduše říká, ale s devíti náboji je to těžké vyplnit bez toho, abych poprosil všechny vesničany, aby si stoupli do jedné řady. Nehledě na to, že přímo mířená kulka mezi oči není na zabití španělského inkvizičníka dostatek. Chtěl jsem tedy vsadit spíše na tichý postup, ale tak se zase nedalo dostat skoro nikam. Sám jsem se tak vlastně pral se předepsaným skriptem hry, který mi prostě nebyl dostatečně obeznámen. Asi až tak na pátý pokus jsem vsadil na správnou kartu a došlo mi, že vážně mám prostě vydržet pobíhat po vesnici kamkoliv to půjde a klidně při tom proskočit i přímo mezi nimi. Dokonce to byla vlastně zábava, jen mám pocit, že to šlo vyřešit lépe.

Klíčové v postupu bylo totiž to, že jsem se musel dostat do konkrétního baráku, ve kterém se Leon dokázal zabarikádovat a díky skopávání žebříku vydržet až do té chvilky, než se rozezněl kostelní zvon. V ten moment totiž všichni všeho nechali a mě v hlavě zůstala jen otázka, co bude dál. Bohužel tím samotná ukázka končila a já budu muset bojovat s tím, abych si to nešel vyspoilerovat někam na YouTube z originálního dílu.

Ukázku jsem si užil a velmi pozitivně musím hodnotit i vizuální stránku. Vesnice mi v mnoha ohledech přišla vyloženě fotorealistická a při těch pár opakováních jsem i vyloženě s radostí koukal na to, jak propracované je domácí vybavení vyšinutých vidláků. Celkové očekávání tak mám nastavené rozhodně vysoko a nemůžu se dočkat dalších střípků informací. V blízké době pro vás připravujeme i detailnější video, takže se rozhodně máte na co těšit. Hra vychází 24. března 2023 pro PC, PlayStation 4/5 a Xbox Series X/S.