Prakticky třikrát větší než předchůdce. Lepší RPG zasazené do středověkého českého království byste jen těžko hledali. Kingdom Come: Deliverance II je velmi očekávaný titul, jeden z nejambicióznějších, jaký se v naší republice vůbec tvoří. Obrovský tým Warhorse pod taktovkou Daniela Vávry vzal vše, co se naučil a připravil obrovskou hru, kterou mohu s plnou radostí potvrdit, že bude opět radost zkoumat.

Na severu Čech, včetně hradu Trosky a města Kutné Hory – Kingdom Come: Deliverance II se posouvá dál od Sázavy a chce odvyprávět mnohem delší, výpravnější a napínavější příběh – a tím se také stává poněkud pomalejším zážitkem. Nicméně: to je dobře.

Na novinářské akci jsme si zahráli bez přerušení cirka dvě úvodní hodiny a následně jsme dostali možnost vidět pokročilou část hry odehrávající ve městě, které jsme přímo navštívili i naživo: v Kutné Hoře.

Kingdom Come: Deliverance II pokračuje v událostech, které nastolila jednička. Celým královstvím zmítá chaos. Protože útočníci drancují, co mohou, lidé se jich bojí a Jindřich ze Skalice se kromě jiného stále snaží pomstít za smrt svého otce a matky. Jindřich je již důvěryhodným členem spojenců právoplatného českého krále Václava IV., zatímco se jeho bratr Zikmund snaží o ovládnutí celého českého království.

Jindra má poměrně jednoduchý úkol, doprovází sira Jana Ptáčka na cestě na hrad Trosky za panem Bergovem – který je právě spojencem Zikmunda. Nesou důležitou zprávu, kterou musí předat. Jenže nic nejde podle plánu a záhy zjistíte, že jste necháni na pospas drsným, ale přesto krásným lesům, údolím či zákoutím vesnických a městských ulic, včetně Kutné Hory.

Skrze různé flashbackové scény se dozvíte v rámci prvních dvou hodin vše podstatné. A to tak, že nemusíte jedničku hrát. Ale stejně bych vám to doporučil udělat, ta hra je skvělá. Mrkněte kdyžtak na naši recenzi, pokud jste ji neviděli.

Velmi kreativní cestou, tak jak se zachováte a vybíráte možnosti v dialozích, si také rozmisťujete zkušenostní body – můžete tak určit, zda je Jindra spíš inteligentní diplomat, vše řeší na tajňačku, či je snad někdo, kdo nejde pro ránu daleko.

Na všechny součásti hratelnosti se nějakým způsobem sáhlo a to citelně. Například soubojový systém je plynulejší, přesně jak bylo slibováno. Pro spoustu hráčů bude konečně přístupnější. Odstranění jednoho směru švihu celkově zjednodušilo výpady, ale zároveň se zrychlily akce. Také si všimnete daleko více animací, které se dokonce liší podle aktuálně třímané zbraně.

Změn doznalo také UI, mapa, quest markery, upravený inventář zase doplňují nová okýnka pro předměty a kategorie. Povídání mezi postavami a v dialozích je pestřejší. Nově vidíte sílu v jednotlivých atributech a snadněji tak uhádnete, zda je zrovna lepší lhát, říct pravdu, nebo utéct. Postavy můžete okřikovat, po vzoru Red Dead Redemption 2. A to samé platí pro souboje. Alchymie také doznala pár změn, například tím, že musíte hlídat teplotu a bod varu vašeho lektvaru mnohem pozorněji. Jak říkám, každý systém, ke kterému jsem se dostal, mi připadal, že byl něčím obohacen.

Nicméně i tak na začátku nemáte moc, kam odbočit. Leckdo by tak první dvě hodiny, které jsou plné dialogů, filmečků a flashbacků označil spíše než za klasické open-world RPG, jako akční lineární adventuru.

Asi bych byl kritik takového táhlejšího a pomalejšího začátku taky, kdybych nevěděl, že celá náplň hry se rozprostírá na 80-100 hodin. Nevadí mi, že první dvě hodiny jsou více méně interaktivní film… teda… vadilo by mi to, kdybych se nedostal do části, kterou mělo možnost vidět jen několik očí. Těm, co se povedlo projít celým začátkem, se otevřel svět, kde jsme mohli prakticky vyrazit kamkoliv. A to se mi povedlo!

Bez koně jsem se ale stejně daleko nedostal; nicméně jsem si alespoň prohlídl celou základní mapu kolem hradu Trosky. A je skutečně obrovská. Když si uvědomím navíc fakt, že byl potvrzen dodatečný obsah ke hře po vydání, tak si neodhadnu tvrdit, jak velká celá kampaň vlastně je.

Ve chvíli, kdy jsem byl na cestě za dalším questem a už jsem si říkal, jak exkluzivní informaci pro vás získám, zrovna jsem si vymyslel, že si to zkrátím přes louku, tak nás vývojáři zastavili… abychom se připravili na část odehrávající se celkem očekávaně v Kutné Hoře.

Město nabízí už ze své podstaty obrovské možnosti rozhodování, uličky a různá zákoutí vybízí nejen k průzkumu, ale i k taktizování – to nám bylo demonstrováno na jednom specifickém úkolu, který šel vyřešit hned několika způsoby. Mohli jsme postavám pomoci, nebo je v problému vymáchat. A posloužila nám k tomu reputace: na základě ní, podle toho, co na sobě máte, zda jste čistí nebo špinaví, jak jste se chovali k jiným lidem – se lidé budou chovat k vám.

Ať jste zvolili jakoukoli možnost, někam se vkradli, nebo někomu pokazili den špatným slůvkem, hra vám vyloženě nebrání experimentovat. Musel jsem několikrát platit pokutu nebo jsem byl zmlácen do bezvědomí strážemi, když jsem zapomněl, že jsem v jednom domě ukradl věc, kterou jsem si na sebe oblékl… a všichni nějak poznali, že nosím kradené oblečení… tento systém byl i v jedničce, ale věřte mi, v Kingdom Come: Deliverance II je zase o kus dál.

O odložení vydání na příští rok už víte. Asi se nebudete divit, že je to možná dobře. Technologicky jsem v preview verzi nezaznamenal žádné velké potíže. Žádné výrazné propady snímků… narazil jsem však na několik nedodělaných animací, špatně nastavených pozic kamer, chybějící dialogy – klasické a očekávané věci pro ukázky hry v této fázi a je očividné, že to do vydání tým opraví. Zdálo se mi, že stav preview verze byl rozhodně lepší než při vydání Kingdom Come jedničky.

Aniž bych spoileroval, tak ukázka byla skutečně nabitá zábavným obsahem. A svět mě pohltil zrovna tak, jako to dokázal předchůdce. Přesto nejsem schopen nyní uvést ucelenější dojmy, než jste právě četli. Warhorse nám ukázali velmi systematicky jen určitou malou část ze hry a spousta věcí je i pro mě vlastně stále tajemstvím.

Nevyzkoušel jsem si píšťalu, kromě malé části v intru nedošlo ani na kuši nebo právě volnou jízdu na koni. Nedostal jsem šanci ani zažít dlouhodobý dopad nějakého rozhodnutí z dialogů… takže shrnout celkovou kvalitu hratelnosti by znamenalo si teď vymýšlet či domýšlet. No, když jsem si nemohl osahat víc gameplay, mohli jsme si osahat skutečné památky. Anebo se spíš na ně jen podívat. Na novinářské akci nás přímo provedl uličkami Kutné Hory sám Tobias Stolz-Zwilling.

Dostali jsme možnost porovnat některé lokace, které jsme zrovna měli tu čest ve hře vidět. Později k večeru na nás v takové středověké vesničce čekaly doprovodné aktivity, při kterých jsme si zahráli kostky, potěžkali skutečná brnění či vyzkoušeli zbraně. Dozvěděli jsme se, jak náročné to bylo pro takové rytíře ve službách krále a zkrátka, Warhorse se snažilo nás „hodit do správné nálady“…

A to se jim také podařilo díky překvapení v podobě orchestru od Jana Valty přímo v samotném srdci chrámu sv. Barbory. Uznávám, tohle už se dá považovat za poněkud nemístný a záviděníhodný flex, ale věřte mi, že se tímto zážitkem nechci vytahovat jen tak. Spíš jsem si jen díky takovému koncertu uvědomil, kolik hudby Jan Valta pro celou hru opět připravuje. A vlastně si ani nevybavuji, zda jsem slyšel za celou dobu hraní preview verze ticho. Dramatické tóny se měnily v hravé středověké motivy, s akčními pasážemi a naprostým ambientním doplněním, když bylo potřeba… soundtrack a obecně design zvuků mě bavil už v jedničce, a tuším, že zrovna tak mě bude bavit i celé Kingdom Come: Deliverance 2.

Je předčasné vynášet kompletní soudy, na novinářské akci jsme ostatně nebyli sami. Takže určitě doporučuji udělat kolečko po médiích a sesbírat víc názorů. Napište do komentářů, jak se těšíte po tomto preview na Kingdom Come: Deliverance 2 vy!

A jestli chcete znát na oplátku zase takovou mou finální myšlenku… tak já považuji za indikátor přicházející kvalitní produkce pocit, že neustále myslím na to, jak chci hrát ještě další chvilku – po tom, co mi někdo sebral ovladač. Tak teď už jen zbývá vyčkat do února 2025.