Jak vznikla legendární MAFIA? Slavíme 20. výročí hry, která proslavila Česko

V dnešní době, v roce 2022, existuje spousta her a herních projektů, na které můžeme být jako Češi i jako Slováci právem hrdí. Nejde jenom o domácky úspěšné tituly, ale celosvětově proslulé značky, které se s klidem rovnají další světové produkci. Na poli VR her je to samozřejmě rytmický Beat Saber, milovníci simulátorů zase hrají vojenskou sérii Arma nebo řidičský Euro Truck Simulator 2 a American Truck Simulator. A samozřejmě nesmíme opomenout větší tituly jako Kingdom Come: Deliverance nebo i ty menší jako světově uznávané point & click adventury od Amanita Design, mezi něž patří Creaks, Machinarium nebo Chuchel, a také strategické Factorio nebo třeba stavitelské Space Engineers.

Nicméně dnes oslavujeme existenci ještě jiné hry. Hry, která jako jedna z prvních dokázala probořit hranice naší republiky a zanést její existenci do podvědomí okolního světa. Právě dnes, 29. srpna, je tomu totiž 20 let od vydání první Mafie. A stejně jako většina projektů dnešní i tehdejší doby, i Mafie si prošla mnohými úskalími a dobrými i špatnými momenty. K oslavě 20 let jsme se tak rozhodli ohlédnout za její historií, vznikem i dopadem, ale hlavně a především si i nejen z našeho pohledu zavzpomínat na něco, co se nedá nazvat jinak než „kultovním“ nebo „legendárním“.

Mafie na počátku svého vývoje vypadala značně odlišně než produkt, který jsme nakonec při vydání dostali. A to je nejspíš tvrzení, které překvapí jen málokoho. S dokončováním hry Hidden & Dangerous, prvotiny studia Illusion Softworks, se v brněnském studiu začala pomalu tvořit menší oddělená skupina zaměstnanců, která začínala pracovat na dalším projektu.

Původně se měly v týmu objevovat myšlenky na hry jako „klony Mad Maxe nebo ježdění v divočině“. Koketovalo se i s myšlenkou středověké hry. Záhy ale přišel Daniel Vávra s nápadem na projekt s mafiánskou tematikou, který se velmi rychle uchytil. První náznaky existence této hry se tak objevily už v roce 1998 – dlouhé čtyři roky před jejím vydáním – tehdy ještě s interním označením Gangster, Gangsters, Mobsters nebo česky Mafiáni. Byť si podle všeho Daniel Vávra nepamatuje, jak přesně jeho nápad vznikl, sklony k mafiánskému tématu měl už nějakou dobu. O své lásce k němu se nikdy příliš netajil a inspirace filmy od Martina Scorseseho, jmenovitě Mafiány (v originále Goodfellas), nebo samozřejmě Kmotrem jsou evidentní.

Podle Vávrových pozdějších slov šlo o naivní myšlenku, která dostala ze strany vedení zelenou jenom díky tomu, že si nikdo neuvědomil, nakolik nereálný celý jeho nápad v té době vlastně byl. Už od prvotních návrhů ale bylo celkem jasné, že půjde o přízemní projekt se smysluplným příběhem a velkým důrazem právě na něj. Město mělo žít, jízdní model měl být propracovaný a pobíhání po městě s více než pár realisticky pobratelnými zbraněmi bylo nemyslitelná blbost.

Shodné prvky s finálním produktem jsou, myslíme, dost zjevné. Každá z těchto částí hry ale představovala velké riziko, nutnost dobrého designu a ke štěstí vývojářů z Illusion Softworks i značnou dávku naivity. Bavíme se koneckonců o době, kdy byly skutečné 3D hry teprve v plenkách a kdy se nedalo ani odpíchnout od šablony, kterou později nastavilo Grand Theft Auto 3.

Základem celé hry byl ale samozřejmě engine. Původně Mafie vznikala na základech toho, co bylo použito právě pro vývoj prvního dílu Hidden & Dangerous. Ty ale nedokázaly podpořit komplexní vizi Mafie s velkým a živým světem, a tak vznikl engine s názvem LS3D právě za účelem podpoření tehdy tak trochu přehnané vize i pokročilé grafiky. Mafie se ale navzdory své průlomnosti nezbavila značné inspirace jinými hrami. Pokročilý a detailní jízdní model aut byl původně inspirován závodním Driverem.

Postupně se z toho ale stala svoje vlastní věc, která možná v některých ohledech šla až do moc velkého detailu. Věděli jste totiž třeba to, že má fyzikální model naprogramované i takové věci, jako je „vliv zahřívání pneumatik na smykové tření“? Zakladatel Illusion Softworks Petr Vochozka dříve vzpomínal třeba i na slabší auta, která některé části města neuměla moc dobře zdolat. Myslíme, že mu můžeme dát za pravdu, když si vzpomeneme na prdítko Bolt Ace a Giulianiho most.

Hra samozřejmě prošla mnoha přepracováními i nápady. Samotné město prošlo několika revizemi a takový závodní okruh z mise Fair Play byl původně integrován přímo do něho, ne mimo. Řada misí byla také přepracována; Výlet do přírody nebyl za deště, Návštěva lepší společnosti byla zase ve dne a Extrémní jízda měla původně existovat v podobě závodů v přírodě mimo město Lost Heaven. Aby toho nebylo málo, automobilová honička s Morellem v misi Smetánka mohla skončit i jinak než na letišti nebo na mostě na venkově. Před několika lety se totiž objevila cut-scéna naznačující scénář, v němž bylo nutné Morella pronásledovat do vily ve čtvrti Oak Hill.

Tato cut-scéna není ani zdaleka jediným kouskem vystřiženého nebo nedodělaného obsahu, který se během let hráčům a fanouškům podařilo odhalit. Díky velmi otevřené struktuře herních souborů víme, že tvůrci si pohrávali například s traktorem, Monster Truckem, buldozerem, parním válcem, autobusem, motorkou se sajdkárou a dokonce tankem. Některé z těchto vozidel je navíc možné při troše snahy vrátit do hry ve víceméně funkčním stavu, což v minulosti rád využil nejeden modder. Problém jenom je, že nelze dost dobře určit, co v Mafii opravdu mělo být, jen aby na to z libovolného důvodu nakonec nedošlo, a co sloužilo pouze pro interní experimenty tvůrců. V herních souborech totiž najdeme i moderní auta typu Mazdy Xedos a Toyoty RSC, která v Lost Heaven v 30. letech jednoduše nemají co dělat.

V souborech hry ale můžeme dodnes najít mnohem víc než jen vozidla a stopy alternativních verzí oblíbených misí. Ruku na srdce, kdo z hráčů, kteří se někdy v datech Mafie hrabali, může upřímně říct, že se alespoň na okamžik nepozastavil nad texturami úplné nahých ženských postav, které jsme ve finální hře takto odhalené rozhodně vidět nemohli? A i pokud se o Mafii zajímáte spíše okrajově, nejspíš jste někdy zahlédli také původní podobu parťáků Paulieho a Sama, obzvlášť ty Samovy blonďaté vlasy. Tom měl mít zase knírek, Sára měla být blondýna, těch závodních okruhů mělo být ve finále více a v plánu byly i propracované interiéry vozidel s možností řídit z pohledu první osoby.

Jedna z věcí, které možná spoustu lidí překvapí, je ovšem fakt, že se měl ve hře původně objevit i multiplayer. A nešlo jenom o nějakou dodatečnou záležitost určenou k rychlému zvýšení atraktivity. Multiplayer měl totiž původně obsahovat sedm herních módů, plánoval se Deathmatch a Capture the Flag a počítalo se i s možností vydávání dodatečných map a hraní až v 16 hráčích. Z toho ale nakonec, stejně jako v případě mnohých dalších věcí, sešlo. Mluvením o tom, co všechno v Mafii být mělo a nakonec nebylo bychom tu však jako u většiny her mohli strávit opravdu hodně času. Je čas se tedy postupně podívat na to, jak vlastně projekt jako takový dopadl a co všechno dokázal.

Mafie totiž po přibližně čtyřech letech vývoje a nervydrásajícím crunchi konečně vyšla 29. srpna roku 2002 ve verzi pro PC. Záhy se zařadila po bok Hidden & Dangerous a Operace Flashpoint od Bohemia Interactive jakožto jedna z prvních počítačových her vytvořených v České republice, které se dočkaly mezinárodního úspěchu. Je pravda, že i když Mafie v mnoha ohledech dalece předčila o rok starší GTA 3, na západních trzích, kde hra vyšla s podtitulem The City of Lost Heaven, nikdy nedokázala stín slavné městské akce od Rockstaru překročit. Přesto můžeme hovořit o celosvětovém úspěchu.

Hráče, kteří se nenechali odradit závodem v misi Fair Play, jenž proslul svou vysokou obtížností, si Mafia získala podmanivou atmosférou 30. let, velkým zaměřením na autenticitu, parádním hudebním doprovodem, prostředím města Lost Heaven nebo skvěle napsaným příběhem. Příběh Toma Angela, který se vyšvihne mezi přední mafiány v rodině dona Salieriho, jednoduše zafungoval. Pochvalné recenze tak na sebe nenechaly moc dlouho čekat. Úspěch Mafie ve světě ale z dnešního pohledu bledne v porovnání s tím, jaký dopad měla hra na hráče i herní tvůrce v České republice a na Slovensku. Ty si totiž získala ještě jedna součást hry, která byla pro úspěch a masivní vliv v domovině autorů z Illusion Softworks zcela klíčová – dnes už legendární český dabing.

Pro velkou část populace je možná Petr Rychlý doktorem Mázlem z Ordinace v růžové zahradě, pro nás hráče ale bude vždy v první řadě hlasem věčně nadávajícího Paulieho. A Marek Vašut se už nejspíš nikdy nezbaví samozřejmě veskrze lichotivé nálepky herce, který propůjčil hlas samotnému Tomovi. I když pomineme nostalgii, která hru nevyhnutelně doprovází, můžeme upřímně prohlásit, že český dabing Mafie dodnes patří mezi to nejlepší, co se v herním průmyslu v České republice kdy urodilo, především díky skvělému obsazení a výtečnému scénáři. Třeba Daniel Vávra nejednou zmínil, že během tvorby dabingu si scénář Mafie pochvaloval i Marek Vašut. Ten mimochodem za svůj výkon tehdy dostal honorář v hodnotě 10 tisíc korun. A co víc, určitě nejsme sami, kdo dodnes cituje řadu hlášek, jež už zlidověly skoro stejně jako třeba repliky z filmů Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka.

Díky českému dabingu a kvalitám samotného titulu legenda Mafie rychle vyrostla do závratných výšin. O hře se rázem mluvilo i v kruzích, které o svět videoher běžně ani nezavadily, vzniklo hned několik fanstránek a jen těžko byste v letech po vydání našli školáka, který by Mafii nehrál. Co na tom, že spadala do věkové kategorie 18+.

Spíše nežádoucím aspektem velké popularity byl vznik řady smyšlených historek na téma věcí, které mělo být údajně možné v Mafii najít. Příběhů o tom, kde najít kasino a jak se do něj dostat, bylo víc než nadávek z úst Paulieho. Nezapomínejme na to, že Mafia vyšla v době, kdy ještě připojení k internetu nebylo automaticky dostupné na každém rohu. Výmysly typu kasina i poznatky spojené s opravdovými záhadami, jako je třeba jeskyně v Extrémní jízdě nebo chodec s psí hlavou, se tak šířily především z úst do úst nebo přes fanstránky a mnohdy bylo obtížné je ověřovat.

Hra měla velký dopad i na modderskou komunitu, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Jak už jsme zmínili, dostat se do herních souborů není vůbec těžké, zvlášť pokud máte k ruce dnes už klasický program DataXTractor. S pomocí tohoto a dalších šikovných nástrojů tak během let vzniklo nepřeberné množství působivých modifikací, které mohly z Mafie udělat docela jinou hru. Díky Cuban Modu je tak možné z Lost Heaven udělat kubánskou metropoli, demo nikdy nedokončeného Cantrell City jej zase přemění na moderní město, Snow Mod přidá do ulic sníh a hned několik různých modifikací vám zpřístupní řadu interiérů, do nichž můžete standardně zavítat jen během určitých misí. S ohledem na velké zaměření Mafie na vozidla pak nejspíš nepřekvapí záplava všech myslitelných druhů aut, od Škody Felicie až po limuzínu s bazénem na zadku.

Někteří moddeři ale šli ještě dál a nabídli nám nový hratelný obsah. Mission Pack přidává 10 nových misí navazujících na konec původní hry a Theatre Mod vám dovolí sejmout Morella v divadle. A při tom si klidně vyslechnout celou cimrmanovskou hru Dobytí severního pólu. Dokonce existovaly více či méně funkční pokusy s multiplayerem. Zapomenout bychom neměli ani na Titanic Mod, rozsáhlý a velmi působivý projekt, který vzniká už řadu let a který dokazuje, že modding Mafie vzkvétá i v dnešní době. Kdo by koneckonců dokázal odmítnout návštěvu slavné zaoceánské lodi? Modifikací, které stojí za pozornost, je ale přirozeně k dispozici mnohem víc, takže i dnes doporučujeme navštívit libovolnou fanstránku o Mafii, kde si určitě vybere každý, komu původní hra nestačí.

Tohle všechno je ale samozřejmě doménou PC verze. Na začátku roku 2004 však Mafie vyšla i ve verzi pro PS2 a originální Xbox. Jak už to tak ale v té době bývalo s porty her, které byly původně určené na osobní počítače, hráči na konzolích museli přetrpět velké množství kompromisů, a to navzdory tomu, že byly konzolové verze plánovány už od začátku. V oblasti grafiky i fyziky došlo k velkému zhoršení, hra vyšla bez legendární české lokalizace a Extrémní jízdy a třeba načítání bylo mnohdy prakticky nekonečné. Stejně tak museli hráči na konzolích přetrpět omezení systému policie.

Navzdory tomu všemu se ale Mafie na konzolích těšila oblíbenosti především z hlediska prodejů a mohla se chlubit něčím, na co si PC hráči museli nechat zajít chuť – režimem závodů, o němž již byla řeč jako o něčem, co bylo během vývoje původní počítačové verze vystřiženo. Představte si už zmíněný závod na městském okruhu v misi Fair Play, jen rozšířený o větší množství typů aut a o tratě zasazené do všech částí Lost Heaven a jeho okolí.

Tvůrci dokonce využili jeden z původně vystřižených modelů Monster Trucku, takže je možné ho při závodění běžně používat, a co víc, závody v konzolové Mafii obsahují několik tratí, jejichž prostředí byste jinde ve hře hledali marně. Jedná se o převážně venkovské lokality, které prostě a jednoduše nejsou součástí venkova okolo Lost Heaven, jenž můžete navštívit v Jízdě nebo v některých misích. A přestože moddeři dokázali nabídnout PC hráčům samotný závodní mód dost rychle, trvalo mnoho let, než se našel někdo, kdo dokázal ve formě modifikace vydat také tyto svým způsobem exkluzivní tratě.

Značná popularita Mafie tak znamenala, že se velmi brzy začalo pracovat na pokračování. Nějakou případnou hlubší retrospektivu ohledně Mafie 2 si ale necháme zase někdy na příště, protože dnes je to koneckonců den té první Mafie. Té, která vznikla jen díky naivitě, která byla ve všech ohledech obrovským riskem a která prolomila nejednu bariéru. Mafie, stejně jako před pár lety vydaný remake s názvem Mafia: Definitivní edice, tedy pro spoustu lidí znamená spoustu věcí. Popularita na území České i slovenské republiky je evidentní, dodnes žije v srdcích modderů a vzpomínají na ni i další, přičemž některé pamětníky jsme zmínili i v tomto článku. Mafii tak nezbývá než konečně popřát pěkné 20. narozeniny.