Hardcore hry, o kterých jste možná neslyšeli

Každý z nás určitě minimálně jednou narazil na titul, který byl hodně, ale fakt hodně těžký. V těch extrémnějších případech se také mohlo mnohokrát stát, že byly tyto kousky tak náročné, že se nedaly dohrát a vy jste se tak zasekli v polovině, neřku-li těsně před koncem hry. Jo, to pořádně naštve, co? 

Proto se v dnešním tématu zaměříme právě na ty hardcore hry, které dokázaly řádně potrápit nejenom vás, ale i vaši klávesnici nebo ovladače. Nečekejte však žádné Dark Souls. My si totiž posvítíme na pekelně těžké hry, které nutně nemusíte znát. Přesto ale rozhodně stojí za vaši pozornost.

A začneme docela nečekaně. Celeste je totiž nenápadná plošinovka, ve které musíte v roli mladé Madeline vystoupat až na vrcholek zasněžené hory. Tahle nevinná hopsačka totiž s postupem času začne vytahovat drápky. Jednoduché levely rázem nahradí vývojářský sadismus, který představují všemožné pasti a zákeřní bossové. A především moře bodců, které vyčnívají všude kolem. Naštěstí však máte v rukou mocnou zbraň v podobě vzdušného dashe. Jen tedy pozor, abyste nezahučeli do nejbližší propasti.

Pokud vás na skákačky moc neužije, tak si asi raději zahrajete nějakou pořádnou mlátičku. I když.. Mysleli jste si, že jsou Dark Souls těžká hra? Tak vás právě tahle prastará zvrácenost přesvědčí o tom, že to byla jen roztomilá procházka růžovým sadem. Protože abyste uspěli v Battletoads, musíte sledovat veškeré dění na obrazovce, a i ta sebemenší chybička vás stojí život. To ale není všechno. Hra se totiž postupně zrychlovala a obsahovala třeba takové lahůdky, jako jsou levely na surfu nebo vznášedle. Ach Bože, jak ty jsme nenáviděli! Navíc po vás nečekaně házela projektily a nepřátele doslova ze všech stran a nebála se vás trápit prakticky po celou dobu hraní. Ty otrlejší z vás proto jistě potěší, že se k nám tyhle boxující žáby brzy vrátí.

To radši tu krunýřovitou bandu vyměníme za hordu svalů s rotačákem. Hře Contra by totiž mohl závidět i Michael Bay, jelikož takovou smršť svištících kulek jen tak někde neuvidíte. Vy se však v roli zdejší namakané verze Ramba musíte této salvě vyhnout a skrze nehostinnou džungli plnou nepřátel proniknout až k vašemu cíli. Tato mise pro nejednoho hráče představovala pěkně těžký oříšek, protože Contra nastavila dost šílená herní pravidla. Dostanete zásah? Smrt. Nepřítel se vás dotkne? Smrt. Spadnete? Hádejte, co se stane. Zábava se skrývala především v taktizování a uhýbání nepřátelské palbě. To pravé hardcore peklo ale přišlo až v roce 1994, kdy vyšla Contra: Hard Corps, která kromě promakanějšího příběhu a hratelnosti přinesla i šílenou vrstvu náročnosti.

Tahle klasika akčního žánru si mezi hráči vybudovala pověst hlavně kvůli své obtížnosti, která se napříč lety zas tak moc nezměnila. Už první arkádovka a hry pro NES byly dost těžké díky náloži soubojů, ve kterých vám ale byl při ruce rozmanitý zbraňový arzenál a možnost nepřátele dezintegrovat pomocí magie. Jako každý správný nindža jste se tak oháněli katanou ostrou jako břitva, kterou doplnila sada házecích hvězdic. Takhle vás ale každý kmán zabije na potkání! Právě proto na vás čekala pěkná řádka lezení po římsách, zídkách a zdech, abyste překvapeným nepřátelům nečekaně dýchli za krk s kudlou v ruce. Pozdější přechod na 3D přinesl více komb, pohybových možností a samozřejmě i nepředvídatelnější nepřátele, kteří byli v mžiku oka schopni hlavního hrdinu rozsekat na nudličky. Být nindža v těchto hrách fakt nebylo lehké.

Ne nadarmo se říká, že právě Dead Cells je nekorunovaným Dark Souls všech metroidvanií. Zdejší dungeony skrývaly lecjaký blýskavý poklad, ale zároveň byly levely plné potvor, které vás, co chvíli připraví o nasyslenou herní měnu. Hrozba permanentní smrti je totiž všudypřítomná, a tak si musíte dávat pozor prakticky na cokoliv. I když tak titul nejednoho hráče přivedl takřka na pokraj zoufalství, zdejší odměňující křivce obtížnosti se nic nevyrovnalo. 

Undertale se na první pohled tváří jako nevinná pixelovka s RPG prvky. Ale věřte nám, že je to jedna z nejvíc creepy her, kterou si kdy budete moci zahrát. Samotný průchod ale někdy může více než co jiného připomínat tanec na žhavém uhlí, jelikož dokáže Undertale vyšroubovat obtížnost zatraceně vysoko. Paradoxně si to ale můžete zavařit vy sami, protože právě vaše rozhodnutí do značné míry ovlivňují dění ve hře. Proto nezbývá než bedlivě pozorovat jakoukoliv větičku, co NPC vypustí z pusy. A hlavně - nevěřte kytkám s roztomilým kukučem!

Už jsou tu zase ty želvy. Tentokrát k nám ale zamířila známá čtveřice trénovaná mistrem Třískou. Tedy Donatello, Rafaelo, Michelangelo a Leonardo! Právě v jejich kůži se musíte proskákat a probojovat městem plným padouchů, a samozřejmě i zapáchajícími stokami. Dostat se až na konec však nebylo vůbec lehké, jelikož byli nepřátelé šíleně odolní a skoky chirurgicky přesné. To ale nebylo nic oproti podvodním pasážím a stealth levelům, které vás sadisticky vytrestaly za jakoukoliv chybku. K tomu si ještě přidejte nevypočitatelné bossfighty, kterým dominovala známá jména želvího univerza, a máte dokonalý nástroj k mnohahodinovému mučení nebohých hráčů. 

Tahle skákačka po vás chtěla jediné - dostat se na konec levelu a zachránit vaši růžolící milovanou. Žádný problém, co? Inu… Ze začátku možná dobrodružství masového hrdiny vypadalo snadně, ale s přibývajícími levely se začaly věci značně komplikovat. Do cesty se mu totiž postavila řada pastí pro maso doslova fatálních. Museli jste se vyhnout bodákům, mlýnku na maso, soli a mnoha dalším. Vaší zbraní však byla mocná rychlost a obratnost flákoty, kterou jste prosvištěli více jak 300 levely. 

A jak by asi probíhala skutečná plavba na palubě vesmírné lodi? To nám hodně drsným způsobem ukazuje právě FTL, kde se musíte starat o veškeré dění na obrazovce. Mimo jednotlivých členů posádky vás tak čeká správa lodních oddělení, štítů, motorů, paliva a mnoho dalšího. To s sebou samozřejmě nese i mnoho těžkých rozhodnutí, na kterých hra vyloženě staví. Dostanete se do nechtěného souboje a začne vám hořet lodní sekce? Jasně, můžete ji uhasit, ale přijdete tím o cenný kyslík. A to přece nechcete. 

Ještě horší, než nejisté poletování vesmírem jsou totiž závody v galaktických superautech. Nevěříte? Pak jste asi nehráli F-Zero GX, které s prstem v nose strčí do kapsy většinu současných závodních her. A to za zvuku nadsvětelného pohonu. Jenže ani ten vám tady nebude stačit k vítězství, protože tahle hra je tak neskutečně svižná, že se nebudete stačit otáčet. Do cílové rovinky vás totiž dostanou zrychlující pásy, turba a schopnost co nejméně chybovat. Což je vzhledem k designu jednotlivých tratí doslova nadlidský úkol.  

Raději se tedy vrátíme na Zem. Krutější boxerský ring byste ve videoherním světě asi těžko hledali. A to z jednoho prostého důvodu. Tato mlátička totiž proslula dost realistickým znázorněním jednotlivých střetů, ve kterých jste museli mimo nepřátelských pohybů sledovat i vaši staminu. Což se ale dalo nějak naučit. Mnohem horší už byl závěrečný souboj se slavným americkým kolosem, který vaše tintítko jménem Little Mac hravě srazil k zemi jedinou ranou. To bylo něco, co hru posunulo na úplně jinou úroveň. A vás jako hráče lusknutím prstu srazilo až na dno boxerského žebříčku.

Tak honem zamiřme k černé díře! Je nám jasné, že většina z vás Blackhole zná. A pokud ne, tak si ji běžte honem rychle zahrát! Byla by ale škoda Blackhole i v souvislosti s hardcore hrami nezmínit, jelikož si tahle super plošinovka vybudovala značnou reputaci právě díky své neskutečné obtížnosti. Nejeden hráč totiž při jejím hraní prořval většinu večera, zatímco smutně držel rozflákaný ovladač. A to především kvůli neokoukanému designu jednotlivých levelů, které silně sázely na zdejší gravitační systém a různorodost prostředí. Což ale byla dvousečná zbraň, protože jste nikdy nevěděli, s čím na vás hra vyrukuje. Hlavně ta džungle nás pěkně sr…

Pokud máte rádi hack’n’slash tituly, tuhle hru byste si rozhodně neměli nechat ujít, i když se o ní moc nemluví. Sekat zdejší mašinérii je totiž neskutečná zábava, kterou jen stupňuje výtečný příběh. S tím ale souvisí i obtížnost, jejíž laťka je nastavena zatraceně vysoko. Proto musíte být rychlí, obratní a sledovat veškeré dění kolem. Tu pravou síru pekelnou s sebou ale přináší až závěrečný bossfight, který otestuje nejen vaše nervy, ale i to, jak dobří jste hráči. A jestli u hry vydržíte až do konce.

Příběh kresleného hrníčku, který se musí postavit samotnému ďáblu, určitě znají všichni z vás. Ale zahráli jste si Cupheada? Pokud ne, určitě byste to měli napravit, protože originálnější hru budete horko těžko hledat. Odradit by vás mohla snad jen hodně vysoká obtížnost a zdejší parta bossů, která si nebere servítky. Jako vždy ale platí, že opakování je matka moudrosti. I když se vám hra za neúspěch vždycky okatě vysměje. Jak nás tohle štvalo, si nedovedete představit!

Proč dolovat v Minecraftu, když se můžete vypravit do mnohem nebezpečnějších krajin? Ve světě (no, spíš podzemí) Spelunky na vás totiž číhá kupa monster, pastí a neznámých nebezpečí. Ale nebudeme si nic nalhávat. Ono to za ty hroudy zlata a blýskavých pokladů stojí. Zadarmo to ale opravdu nebude. Obzvláště, pokud trpíte klaustrofobií. A strachem z netopýrů.

Když už jsme u těch netopýrů… Máme pro vás jednoho zubatce. Castlevania se k vám možná dostala s pomocí Netflixu, který proslulou sérii předělal do formy úžasného animovaného seriálu. Však se podívejte na Killerovu Nerdfix recenzi a uvidíte. Pokud jste ale nehráli původní hry, o dost jste přišli. Zvlášť, pokud se řadíte mezi příznivce těch zubatých krvesajů. Slavného Drákulu jste se tehdy v roli Simona Belmonta vydali zabít do monstrózního sídla mysteriózního hraběte. V cestě vám ale stála hromada příšer, které vás uměly pořádně potrápit. Proslulý bič ale vyřeší všechno, ne? No… Možná? Ale ubičovat takového Drákulu by byl problém i pro Indianu Jonese, to nám věřte.