Exkluzivní ukázka a rozhovor s vývojáři Humankind - Nový král strategií?!

Pro strategické hry budu mít vždy speciální místo. Přes Warcrafty jsem se dostal ke Command and Conquer a později jsem objevil podžánr 4X, který kombinuje jak real-timové, tak tahové souboje. Civilizace rozhodně patří mezi ty nejznámější tituly, jenže posledním dílům něco chybělo a několik zarytých fanoušků hledalo alternativy. Nyní jsme měli možnost díky společnostem Amplitude Studios, SEGA a českému vydavatelství Cenega vyzpovídat vývojáře a vyzkoušet téměř finální verzi hry, která nás doopravdy ohromila. Vnímáme ji jako obrovitánskou revoluci žánru, ale zároveň i jako ideální bod, kde začít s 4X hrami.

Finální verze hry bude mít šest ér a jednu jim předcházející, která je znatelně odlišná. V té totiž hrajete za pralidi a nemáte ještě své území. Chodíte po mapě a sbíráte materiály, jež vám dodají bonusy do první „skutečné“ éry. Zahrát jsme si mohli všechny až na tu poslední. Osobně jsem stejně bojoval s tím se dostat do té předposlední, protože na konci čtvrté mě podrazil snad každý spojenec. Každopádně se určitě někteří z vás diví, o čem to tu sakra mluvím. Ve zkratce je Humankind strategie, kde vedete svou civilizaci skrz éry s tím, že na konci chcete být těmi nejlepšími. Můžete uspět v rozpínání, vědeckém pokroku, náboženství nebo v kombinaci všech těchto aspektů, což je velká novinka. Za postupy získáváte hvězdy, které vám přináší body do finálního hodnocení. Oproti konkurenci jde o zajímavý tah, jak udělat průchod hrou více unikátní. Protože stejně jako můžete propojovat kultury, tak můžete propojovat i nejrůznější herní mechaniky. Ale je jasné, že hra musí být v něčem unikátní, a tak jsme se zeptali vedoucího designéra Williama Dyce a výpravného režiséra Jeffa Spocka, v čem oni vidí rozdíl oproti konkurenci.

Tento aspekt nám přišel na hře doopravdy unikátní. Mezi jednotlivými érami si totiž můžete zvolit novou civilizaci, nebo pokračovat s tou samou. Každá civilizace má totiž unikátní jednotky a bonusy. Já třeba vyletěl nejvíce v druhé éře, protože jsem se začal rozpínat s Egypťany, kteří mají bonusy při stavbě budov. Jenže jsem udělal chybu, že jsem později nezměnil civilizaci, protože v moment, kdy jsem se začal rozpínat, jsem najednou neměl dostatečnou vojenskou sílu, čehož využily hned dvě civilizace a zabraly mi část území. Tím, že můžete střídat hned několik civilizací, vám může nastat situace, kdy máte vedle sebe dvě odlišné kultury v jiném období, ale do určité míry to k sobě pasuje a tento multikulturalismus je pro Humankind velmi důležitý.  

Bitvy můžete přeskakovat, nebo je sami ovládat a využívat prostředí ve váš prospěch. Pokud tak někdo na vás útočí a vy máte vylepšené hradby, můžete za ně efektivně schovat lukostřelce. Nejrůznější bonusy dostávají i postavy, pokud jsou například na vyvýšeném místě oproti nepříteli. Je tak skvělé vidět, že když už přemýšlíte nad vaším rozpínáním, tak musíte zvládat přemýšlet i nad bojištěm.  

Podstatnou část hraje ale i náboženství, s pomocí něhož a nejrůznějších posvěcených míst můžete zvyšovat víru ve vaší civilizaci, ať už jste zaměřeni na křesťanství, šamanství, polyteismus a tak dále. Já využil efektivní správy náboženství a chytrého rozestavění míst při hranicích s Aztéky, abych tak pomalu, ale nebezpečně šířil svou víru dál. Jakmile mi začali věrozvěsti navštěvovat Aztéky a šířit mou víru dál, tak jsem si dovolil Aztéky slovně napadnout s tím, že je tam utlačován lid s touto vírou a že vyžaduji jejich území. Tím, že většina obyvatel měla víru identickou s mojí civilizací, tak vznikly nepokoje a území se ke mně připojila. Jenže v moment, kdy začali Aztékové tlačit na mě se stejnou taktikou, tak jsem si v systému „civics“ odemkl sekularizaci, čehož jsem docílil pár dobrými rozhodnutími během příběhu. Tím se mi úplně uzamkl graf náboženství, ale zase se jím stala moje civilizace neovlivintelnou.

Civics je systém, kde se vám odemykají nové podmínky pro vaši civilizaci, ať už jde o víru, státní útvar nebo rasismus. Protože jsem se v příběhu párkrát rozhodl, že přijmu uprchlíky nebo nezaútočím na menší kmeny, tak přes moje území začali cestovat obchodníci. Ti šířili svoje pohledy na svět, svou kulturu a mně se tak odemkla možnost aktivovat multikulturalismus a můj národ tak měl nejen lepší vztahy, ale i stabilitu.

Kombinace růstu vaší civilizace a příběhu působí doopravdy plynule. Nikdy jsem tak necítil nutkání, že bych se najednou musel dostat do další fáze. Při rozhovoru jsem se toto snažil reflektovat, že oproti konkurenci se průchod hrou vyvíjel více přirozeně a v moment, kdy jsem se cítil připraven přenést se do další éry, na mě vyskočila možnost tak učinit. Tento pocit se těžko popisuje. Je to něco, co si zkrátka musíte zkusit. Sednete si ke hře a vše jede tak krásně plynule, až najednou zjistíte, že u hry sedíte sedm hodin.

Humankind vychází na PC již 17. srpna tohoto roku. Z toho, co jsme měli možnost si vyzkoušet, pevně věříme, že půjde o obrovský posun v žánru, který potěší všechny fanoušky a určitě přitáhne i nové díky zjednodušenému vizuálu a lepšímu vyprávění. Takhle na konec jsme se ale museli vývojářů zeptat, jaký typ hráče jsou vlastně oni sami.