Série Anno po renesančních benátských kanálech i viktoriánských komínech konečně vstupuje do epochy, která si o budovatelskou strategii vyloženě říká. Do vrcholné Pax Romana roku 117 n. l. Jako čerstvě jmenovaný guvernér provincie na okraji impéria budete muset nasytit plebejce, nastartovat lokální ekonomiku a rozšiřovat své panství na sousední ostrovy, abyste zajistili mramor, olivy nebo drahé koření pro další růst vaší prestiže. Nad hlavou vám přitom neustále visí otázka loajality. Splníte každý dekret Senátu, nebo dáte prostor domorodým kmenům a vlastní ambici?

Pokud jste v Anno 1800 dokázali do detailu odladit každou uličku a znáte nazpaměť optimální rozestupy mezi farmami, výsadek do římské éry pro vás bude hned od úvodních sekund působit téměř domácky. Pax Romana totiž běží na vylepšeném enginu svého předchůdce. Modely budov i animace obyvatel jsou ostřejší, voda realističtěji odráží okolní vrcholky a večerní lampy vrhají měkké stíny po dlažbě. Jako nový hráč jsem byl i příjemně překvapen, jak rychle jsem se ve hře zorientoval. Nové rozhraní na první dobrou zaplní víc obrazovky a ikon, takže může působit lehce nepřehledně, ale chytrý tutoriál s kontextovými tipy vás intuitivně provede každým panelem. I hráč, který do série naskakuje poprvé jako já, se během úvodních hodin zorientuje a bez zaváhání rozpozná, kde postavit nové skladiště a kam kliknout pro rychlou kontrolu přebytků dřeva.

Ve hře jsou k dispozici dvě rozdílné provincie – slunné Latium a drsný Albion – každá se svými vlastními specifiky. Já jsem měl v rámci preview přístup pouze k Latiu, provincii rozkládající se poblíž samotné Itálie ve Středozemním moři, takže všechny následující dojmy vycházejí právě z tohoto prostředí. Hned poté, co impérium stvrdí vaši správu pergamenem s voskovou pečetí, musíte postavit vaši guvernérskou vilu a založit obchodní stanici na pobřeží. Tahle dvojice plní funkci srdce provincie. Vila reprezentuje vaši moc a obchodní dok slouží jako univerzální sklad, dokovací molo i místo, odkud vyplouvají první loďky na průzkum okolních ostrovů. Odsud se rozběhne dobře známá herní smyčka. Stavíte jednoduché dřevěné domky pro vaše svobodné občany, plníte jim základní potřeby a vybíráte daně – cinkot peněz je totiž jediný spolehlivý lék na deficity městské pokladny. Dřevo zůstává alfou a omegou stavění. Lesnická chata kácí stromy a pila je zpracovává do ladně upravených latí. Je to právě tento první řetězec výroby, bez něhož nepostavíte ani skromnou sýpku, natož ambiciózní akvadukt.

Jakmile zásobíte obyvatele ovesnou kaší a obdarujete je lněnými tunikami, začne se ve čtvrtích ozývat chuť po lepším životě. Spokojení libertas se promění v plebejce s vyšší daňovou sazbou i sofistikovanějšími požadavky – chtějí chléb z pšeničné mouky, hřejivé vlněné klobouky a brzy také kulturní vyžití v podobě tržišť a svatyň. Pozorovat, jak se jednoduchá osada během pár desítek minut proměňuje v pulzující městečko, je opravdu dopaminový boost. Se vzestupem třídy roste i pracovní síla. Noví obyvatelé začnou těžit a vypalovat jíl v cihlárnách, těžit železnou rudu, pěstovat obilí a péct chléb, případně se věnovat výzkumu nebo náboženským rituálům. Statistiky výroby a spotřeby ve skladu proto skáčou jako na horské dráze a donutí vás rozšiřovat logistickou síť mezi jednotlivými ostrovy, kde lovíte ryby, zpracováváte olivový olej nebo těžíte mramor na monumenty.

Ve snaze držet krok s poptávkou se otevře technologický strom rozdělený do tří větví. Linie ekonomiky zefektivňuje zásobovací řetězce – od větších skladových hal přes rychlejší vykládací rampy až po důmyslné mechanické navijáky, které zkracují čekací doby lodí. Občanská větev zlepšuje pohodlí a bezpečnost: od vyšší kapacity studní přes hustší síť požárních hlídek až po veřejné lázně, jež eliminují šíření nemocí. Vojenská osa nakonec otevírá přístup k pevnůstkovým věžím, legiím a zkušenějším velitelům, kteří zvyšují morálku v poli.

Do správy provincie navíc vstupuje pantheon římských bohů. Sbíráte body uctívání a investujete je do božstev, jejichž požehnání přetavuje víru v konkrétní bonusy. Ceres požehná polím hojnější sklizní, Mars vylepší zteč legionářů a Neptun požene vítr do plachet, aby karavany dorazily k dalekým ostrovům o něco dříve. Šikovné kombinování segmentů technologického stromu a patronátů bohů často přináší synergie, které ušetří suroviny nebo zkrátí výrobní cyklus o cenný čas.

Ani v době hojnosti ale nemůžete spustit oči z událostí, které pravidelně probleskují na okraji obrazovky. Jednou je to prosba dřevorubce odvézt prkna na další ostrov, podruhé žádost guvernérského kolegy o účast na oslavě a jindy morální dilema: zda donutit mladou dívku ke sňatku se stárnoucím senátorem. Každé rozhodnutí má okamžitý i dlouhodobý dopad – přilepší rozpočtu, ale poškodí reputaci u lidu, nebo naopak zajistí podporu občanů, ale zato rozzlobí císaře a sníží prestiž provincie. Hra tím elegantně nutí přemýšlet za hranici čisté matematiky výroby.

Na širší scénu nakonec vstupuje diplomacie a obchod. Sousední ostrovy obývají další guvernéři a domorodé kmeny, s nimiž můžete vylepšovat vztahy promyšlenými dohodami, vzájemnou výměnou surovin a společnými slavnostmi. Kdo chce mít vše pod palcem, ručně kreslí lodním konvojům detailní trasu s příkazem „naložit 30 jednotek cihel tady, vyložit 20 amfor oleje tam“. Když však reputace klesne na bod mrazu, karta se snadno obrátí – obchodní embargo přeroste ve vzdušném přístavu v otevřené ostřelování a legie mohou vyrazit dobýt potřebné zdroje silou. Válka sice drtí pokladnu, ale někdy se jeví jako rychlejší cesta k vítězství než nekonečné licitování o cenu mramoru.

Výsledná mozaika systémů působí na první pohled komplexně, ale všechno do sebe zapadá s uspokojivým cvaknutím ozubených koleček. Během zhruba tří hodin hraní mě hra opravdu bavila a navnadila a to nejsem vyloženě fanoušek ekonomických strategií. Tahle první zkušenost se sérií mě však pro Anno 117 doslova nadchla. Jisté historické nepřesnosti, například absentující využívání otroků, by se sice daly hře vytknout, ale v konečném součtu převažuje nadšení a zvědavost. Anno 117: Pax Romana pečlivě rozvíjí to, co fanoušci série milují: logistiku skladišť, radost z optimalizovaných řetězců a dlouhodobou strategii, v níž může jedno morální rozhodnutí ovlivnit budoucí prosperitu celé provincie. Ať už se pustíte cestou obchodního génia, zbožného ochránce lidu, nebo neústupného válečníka, impérium nabízí dostatek prostoru, jak proměnit pobřežní osadu v pulzující střed antického světa – a já už se nemohu dočkat, až se k němu znovu vrátím.